V článku o nakupování jsem ukázal, jak se nás obchodníci pomocí různých triků snaží přimět, abychom své peníze utratili právě u nich. Na konci jsem slíbil napsat něco o tom, jak jsme manipulováni ve veřejném životě. "Stokrát opakovaná lež se stává pravdou"...

Docela velká nepěkná dřevěná kára. Vozejk s koly, jako od žebřiňáku z nějaké zapadlé pohraniční vísky ze Sudet. Improvizovaná neforemná stříška ze silné fólie na neumele konstrukci, chrání celé tohle monstrum před deštěm, nebo naopak...

První povídání vzbudilo nečekaný zájem, dokonce patřilo k nejčtenějším článkům v srpnu, a tak jsem se rozhodl něco přidat. Zájem každého hypermarketu je získat co největší počet zákazníků a co nejvíc jim toho prodat. Dnes už používají celou řadu promyšlených strategických tahů, o nichž většina zákazníků má jen nejasné tušení...

Články o automobilismu a řidičích, které se občas na Seniortipu objevují, ve mně vyvolaly vzpomínky na různé zážitky z mého pohnutého života. V šedesátých letech se mi, díky kamarádovi v knihkupectví zaměstnanému, dostala do rukou kniha Jacka Kerouaca "Na cestě" a později také od stejného autora "Říjen v železniční zemi". Vůbec jsem tehdy netušil, že se mi o mnoho let později...

Policejní prezident Vladislav Husák přišel s návrhem, aby byla na některých českých dálnicích povolena rychlost 170 km. Kolem toho se rozvinula debata, zda tomu odpovídá technický stav dálnic a někteří argumentovali tím, že už před novým silničním zákonem takovou rychlostí mnozí majitelé silných aut běžně jezdili...

Aschley Montagu, autor knihy o umění doteku, uvádí, že ještě ve 20. letech umírala v amerických sirotčincích (i v těch luxusnějších) všechna nemluvňata ve věku do jednoho roku. Příčinu objasnil newyorský psychiatr dr. Henry Chaplin, který zjistil, že děti umírají z nedostatku citu - doteku. Když se na jeho doporučení začaly pěstounky s dětmi mazlit, hladit je...

Často jsme si s vnoučaty cestu z mateřské školy krátili cestu přes velké parkoviště před Kauflandem. Matěj rád rozpoznával značky aut, jako třeba Peugeot, Mercedes, Renault, BMW,Volkswagen. Já, která spolehlivě poznám jen Škodovku, jsem se snažila nedat se zahanbit pětiletým kloučkem. Měla jsem na to fintu...

Je konec léta, na chalupě sedím a z okna ven hledím. Za plotem se rozkládá rekreační středisko. Dva Tesko baráky, jeden společenský, druhý ubytovací, dále domek s vybavenou kuchyní a jídelnou, sauna. Kolem trávník, pod stromy ohniště na táborák se špalky na posez. Dokola lesy...

Indie, slovo spojující představy o pohádkových palácích maharádžů, tygrech a slonech. Ale je toho mnohem více. Je to země s nekonečnými rozmanitostmi nabízející širokou paletu barev, scenérií, stylů, zvyků, jazyků, architektury a geografie...

Křesťanství se v počátcích svého zápasu o vítězství nad předchozími starověkými náboženstvími muselo vyrovnávat s úctou po věky prokazovanou předkům a zástupům bohů, kteří ochraňovali určitá území. Řada lidí váhala, zda jediný bůh bude mít čas dohlédnout zrovna do jejich chýší...

Jak už to tak bývá i moje dcera byla ve věku asi od roku a půl, když už perfektně mluvila, neuvěřitelně zvídavá. Všechno si chtěla vyzkoušet, ohmatat nebo se alespoň zeptat. Proč jsou na obloze mráčky, proč slunce svítí, proč voda teče, proč se motýl jmenuje motýl...

Při domácím úklidu jsem našel starý blok a v něm zápis nazvaný Kronika naší doby z května, června a října 1983. Psal jsem jej tehdy s úmyslem přečíst si to po letech a připomenout si, čím jsme tenkrát žili a jak jsme uvažovali. Dnes už je mnohé zcela jasné všem, ale v té době se mé úvahy vymykaly z běžného průměru. Nic jsem nezměnil, a tak i jazyk odpovídá té době...

Už od dětství o mně říkali, že jsem malý blázen. Nemohli totiž s klidným srdcem snášet moje vyprávění, kterému nerozuměli a kterému, dlužno říci, jsem nerozuměl ani já sám. To pak říkali, že si příliš vymýšlím, nebo trpím bájivou lhavostí...

Muž kolem sedmdesátky v šedivém klobouku a stejném odstínu pomačkaného saka sestoupil namáhavě po schůdcích osobního motorového vlaku na popraskaný chodník z neforemných dlaždic. Rozhlédl se po malém venkovském nástupišti a otřel si papírovým kapesníkem pot z čela...