Příroda je na vrcholu sil, krásná a barevná, mohutná. Sluníčko pěkně hřeje, ale nepálí, ráno se objevují mlhy. Den a noc jsou stejně dlouhé, nastává zklidnění, rovnováha. Sklízíme ovoce a děkujeme přírodě.

"Žurnalistické povolání se musí dělat do posledního dechu," říká Milan Švihálek. A hned dodává, "měl jsem v životě velké štěstí, že jsem k tomuto nádhernému povolání mohl přičichnout, a že mohu díky tomuto povolání lidem ukazovat krásy světa".Kde začala tvá šťastná cesta?

Jedna z lidových moudrostí praví, že když se chlap po čtyřicítce vzbudí a vůbec nic ho nebolí, je mrtvý. A to ještě mnozí nemusejí čekat ani na čtyřicítku, jako třeba Jan Hromada z Opavy. Před dvaceti lety měl odrovnané plotýnky, alergii na kdeco a častá nachlazení. Ovšem dnes je mu osmapadesát let a když se ráno vzbudí, paradoxně nic ho nebolí...

Byl to nezapomenutelný rok, nejen tím, že jsem se tenkrát ve svých 23 letech oženil. V polovině února přednesl Nikita Chruščov svůj historický projev, v němž odsoudil Stalina a jeho krutovládu. Celý obsah jeho vystoupení znám nebyl, ale že je konec s dosavadními stalinskými praktikami se tušilo...

Dnešní doba je hektická a přináší nám do života věci, které jsme dříve neznali. Pořád čteme o násilí mezi dětmi. Ne, že by to dřív nebylo, ale bylo to jiné, ne tak drsné. Já si pamatuji na spolužáka z první třídy, který mi snědl svačinu hned cestou do školy. Vejce natvrdo a chleba...

Už je to asi 10 let, co jsem po zimě s několika nachlazeními a s bolavými klouby zatoužil už v květnu po teplém písku na pláži. Zahloubal jsem se do katalogů cestovních kanceláří, až můj zrak spočinul na pozoruhodné nabídce. Lákala turisty na věčně zelený ostrov Ischia u Neapole, s mírným a stálým podnebím, vyhledávaný pro více než sto léčivých termálních pramenů...

Nejčastěji jezdím vlakem do Těšína a jsem s ním spokojen. Ostatně, přes čtyřicet let jsem dělal u Dopravního podniku, takže k Českým drahám mám poněkud osobnější vztah. Také modernizace nádraží ve Svinově se jim povedla a domnívám se, že v Přívozu už de fakto dávno není ostravské hlavní nádraží...

Roste na loukách, úhorech a pastvinách, zejména v podhůří. Jednoletá rostlina 5 - 30 cm vysoká, s ostře pilovitými vstřícnými vejčitými listy. Květy mají korunu bílou až fialovou. Patří k rostlinám značně proměnlivým nejen tvarem listů, ale i zbarvením květů. Sbíráme kvetoucí nať...

Říci, které oční onemocnění je v seniorském věku nejčastější, je velmi obtížné, protože zejména senioři jsou nejfrekventovanější skupinou v našich ambulancích i na lůžkových odděleních. Zcela jistě však musím jmenovat šedý zákal, zelený zákal, oční komplikace cukrovky...

O tom, jak jezdit ve městě i na dálnici, na vesnici i závodní dráze už byly popsány stohy papíru. Daleko méně se píše o tom, jak brzdit a zastavit. První, o čem se sluší napsat, je o brzdách. Málokdo si uvědomuje, že nejde jen o to auto rozjet, ale hlavně o to, je zastavit. Když se auto nechce rozjet...

Pod tímto titulkem otisklo poslední srpnový den Právo článek filologa Václava Straky. Uznává, že jazyk prodělává změny, a že jeho psaná podoba zákonitě pozůstává za mluvenou formou. Apeluje ale na to, aby Ústav pro jazyk český knižně určoval, jak psát. Zlobí se na nesprávné psaní číslovek, např. 10ti letý, na jazykové zmetky v televizi, kde, zejména v reklamě, si textaři upravují jazyk dle libosti...

Jak bylo psáno v minulém pokračování, nedaleko Červené pevnosti je další památka Šahdžahanova stavitelského úsilí, Mešita Džamme Masdžíd. Je největší v Indii a na její nádvoří se vejde až 25 tisíc muslimských věřících. Do prostor mešity se za mírný poplatek dostanete, neprobíhají-li zrovna bohoslužby. Nesmíte však mít šortky a musíte si zout boty...

Už několikrát jsem se s vámi podělil o své dojmy z četby knížek půjčených v knihovně. Tentokrát mě zaujala skoro 850stránková kniha amerického profesora politologie Wiliama Taubmana, jejíž přesný název je v titulku tohoto čtení. Zprvu jsem měl v úmyslu interpretovat obsah vlastními slovy, ale po přečtení záložky jsem se rozhodl ji použít...

Byli jsme mladí, plní života. Na jedné vesnické zábavě se objevil "On", krásný kluk s modrýma očima, vysoký, štíhlý, ošlehaný větrem. Všechny přítomné holky se do něj rázem zamilovaly. Já také. A považte, právě já, která jsem nikdy neměla příliš sebevědomí, jsem se stala objektem jeho zájmu. Večer jsme protancovali jen spolu...