Naše putování začínalo na Vesuvu a končí v Pompejích, asi ne náhodně. Proplétáme se rušnými ulicemi, které nám připadají jako bludiště a ukazatel nás ujišťuje, že jedeme správně. Vystupujeme na parkovišti a vcházíme branami do města, kde ožívá starověký Řím...

Dostaly jsme se s Adži tak trochu do časové tísně, takže nám na Etnu zbyl jediný den a ona by si zasloužila více pozornosti. Vulkanolog Haroun Tazief nazval Etnu "kněžnou" a já jsem ta slova pochopila, když jsme vyjížděly z Catanie. Nebe bylo modré...

Naše loď směřuje k nejseverněji položenému ostrovu Liparského souostroví Stromboli. Míjíme další krásné vulkanické ostrovy Lipary a Panareu. Obdivujeme skalní útvary připomínající vztyčené prsty kamenného obra. Nevím, kam se mám dřív dívat...

Další pokračování z našich cest po vulkánech na jihu Itálie, tentokrát z ostrova Vulcano. Jako maturitní otázku z chemie jsem si vytáhla síru. Když jsem vyjmenovávala oblasti na Zemi, kde se síra vyskytuje, ani se mi nesnilo o tom, že někdy takové místo navštívím. A přece...

Moji pozornost již od dětství přitahují vulkány. Snad to způsobilo letmé setkání s Vesuvem v mých šesti letech, kdy jsem ho spatřila na staré černobílé pohlednici Neapolského zálivu, kterému dominoval strom s tvarem koruny, připomínající deštník...

Nebyla jsem první v naší rodině, komu odešel partner tam, odkud není návratu. Můj nejstarší bratr Jiří se s odchodem své ženy musel vyrovnat už před pár lety. Potom si ta paní s kosou přišla pro mého prostředního bratra, ani pro švagrovou Lídu nebylo jednoduché žít dál...

Vlak směřuje do Roudnice. Míjíme Vraňany. Z okna je utěšeny pohled do krajiny. Přesto, že je první únorový den, po sněhu jsou jen nepatrné památky v podobě ostrůvku tu a tam v polích. Vlevo za lesem nenápadně vykukuje temeno Řípu, ale po chvilce můžeme spatřit horu v celé její kráse...

Po delší době opět pozoruji krajinu z okna vlaku. Kdo by řekl, že je prosinec. Modrá obloha, po níž pluje jen několik mráčků, se odráží na hladině Vltavy. Skály pod doteky slunečních paprsků ožívají veselejšími barevnými odstíny, dokonce i tráva se zdá být svěží zelená. Zelenají se i pole...

Obvykle jezdíme na výlety, já a můj dobrý přítel vlakem. Řídíme se počasím, když ráno vstanu, a den je jako vymalovaný, zavolám mu. "Máš dnes pilno? Je tak hezky, hned bych si někam vyrazila." Jindy zase zavolá on. Když jsme zrovna neslíbili hlídání vnoučat, domluvíme se...

Druhý den jsem se probudil do nádherného jitra po průzkumu apartmánu jsem vyšel ven do lodžie a teprve jsem ocenil celou parádu hotelu. Časný podzim svými barvami ještě podtrhl krásy okolní přírody a výhled, který se skýtal, byl opravdu úžasný. Křišťálově čistý vzduch umožnil dohlédnout až k téměř...

Vážení čtenáři, dovolím si teď trošku přehodit časovou posloupnost děje. Asi to není správné, ale když jsem psal o "ofuru", vzpomněl jsem si na další příhody spojené s japonskou tradicí. Jednu neděli, jsme ráno nastoupili do auta a jako vždy zamířili k letišti...

Hotel "Kirishima Highland Resort" byl postaven asi v polovině kopce, ze kterého se nakonec vyklubala vyhaslá (???) sopka, z balkónu jsem viděl až do téměř dvacet kilometrů vzdálené Kagošimy a na letiště, u kterého stála "Flaška". Nádherný výhled na krajinu, úžasná příroda...

Po obědě mě nechali samotného a rozhodl jsem se, že se podívám trochu po okolí. Asi po patnácti minutách jsem to vzdal a šel zpět k "Flašce". Spiritspark byl obklopen ze dvou stran čajovými poli a z dalších dvou stran je neproniknutelný bambusový les. Nebylo tedy kam chodit...

S čím dál tím větší nervozitou sleduji jak se ostrov pod námi děsivou rychlosti zvětšuje, už nejsou vidět břehy, už lze rozeznat letiště, teď vidím přistávací dráhu a letadlo parád letí skoro střemhlav. Napadají mě hrůzné myšlenky. Snad úplně v poslední chvíli pilot letadlo vyrovná a jen s malým žuchnutím ho posadí na dráhu. Později jsem se dozvěděl že letiště Aira Gun v Kagošimě...

Do Japonska to bylo ještě asi 12 000 km, když jsem zažil první šok. Po necelých dvou hodinách letu z Prahy jsem vystoupil na letišti Heathrow v Londýně. V odbavovací hale jsem si vybral svůj kufr a zeptal jsem se velmi lámanou angličtinou letištního zřízence v uniformě, nejmíň kapitána britských aerolinek, který vypadal jako Ind a asi jím i byl, kudy se dostanu...