Nejdøív na¹i andílci ztvrdli na kámen. Chtìly jsme je s dcerou ozdobit (pokornì se omlouvám slovesu ozdobit) bílou polevou - a teï u¾ nevypadají ani jako andílci. Pøesto dìlají radost, sotva se nám narodili na stole. Nejprve...
|
Je docela zajímavé, ¾e v dlouhých zimních veèerech kdekdo obèas zavzpomíná na své pøedky a zejména na ty, kteøí nás opustili. Èím je èlovìk star¹í, tím se to asi stává èastìji a ani já samozøejmì nejsem ¾ádnou výjimkou...
|
Zima zaèala nenápadnì, bez snìhu. Za svým oknem nabízím ptactvu semínka, mák, kousky jablek. Pøiletìla sýkora koòadra, zobla si a brzy je jich zde ji¾ nìkolik. Sýkorky nikdy nezobají samy. Jak objeví potravu...
|
Vánoce jsou svátky emotivní a souèasnì dobou zklidnìní, co¾ je dáno závìrem roku. Zaèínají adventem. Podle mne zaèínají, kdy¾ pøijí¾dí sv. Martin na bílém koni. Lehké bìlostné vloèky poletují kolem a pozvolna pøikrývají kraj bílou peøinou. Pøijel k nám bílý kùò, zalehl nám celý...
|
Dost roztodivných pøíhod mysliveckých jsme spolu se strýcem Jirkou za¾ili ve Vickovikém revíru. Byli jsme tam vlastnì oba dva doma. Já jako lesník a Jirka jako myslivec. Proto¾e u nás drobné zvìøe ze zaèátku nebylo nazbyt, ¹lo o pøevá¾nì lesní honitbu, museli jsme se...
|
Miluji tanec. Moderní, bøi¹ní, spoleèenský i scénický - nejvíc ze v¹eho ale ten domácí! Kdy¾ si tanèím podle svého. Bez pravidel. A hlavnì: kdy¾ mì nikdo nevidí! Tss, klidnì vyfiknu figuru Michaela Jacksona nebo se postavím na ¹pièky jako baletka. Pøipomíná to fale¹né zpívání ve spr¹e. Mù¾u zcela popustit...
|
Miluji klobouky, i kdy¾ vìtrná Vysoèina jim není pøíznivì naklonìna. Za mých mladých let, kdy se doma ¹ilo, jsem si zhotovila letní ¹aty a ze stejné látky i klobouk s ¹irokou krempou. Kdy¾ jsem vy¹la do ulice, chtìlo to odvahu a tu já mìla, a pøipadala jsem si, jako by vy¹la do ulic rajka. Celý ¾ivot jsem si plichtila...
|
Kdysi jsem, ze smutku, psala po veèerech, co mì bìhem dne potkalo. Pro potì¹ení svých pøátel jsem tìch asi padesát povídaèek nechala vlastním nákladem vydat. A¾ mì Marie Zieglerová (Mara) pobídla; dovolte mi, kdo rád nahlí¾íte do SeniorTipu, nabídnout je i vám v¹em. To¾ dobré poètení...
|
Mám kamaráda, který se jmenuje Dalibor, je houslistou a hraje v operním orchestru. Proto¾e ¾ije sám, opatøil si psa. Je to dlouhosrstý jezevèík a sly¹í na jméno Amadeus. Pøítel mu tak zaèal øíkat tehdy, kdy¾ zjistil, ¾e pes miluje hudbu stejnì jako on - a nejrad¹i má Mozarta...
|
Pøicházím k nábøe¾í. Koryta øek si jsou podobná. Voda v nich nestejným tempem ubíhá. V jednìch k severu, v druhých k jihu se ubírá. Nestejné bøehy vymílá. Své písnì pìje, na splavech huèí, s vìtrem rozmlouvá. Voda...
|
Na zahradì mu¾i porá¾ejí staré jablonì. Tøicet let ka¾dé jaro nedoèkavì kvetly, aby na podzim rodily spousty rudých ¹»avnatých jablek. Co z nich bylo køí¾al a sklenic kompotù! Lísky ve sklepì pod schody byly plné. Mu¾i porazí i tøe¹eò, která hrozí zhroucením. Ka¾dé jaro bílá a plná vèel...
|
Poprvé v ¾ivotì v lázních. Tváøím se vyjukanì, bìhám od jednìch dveøí ke druhým, potkávám desítky neznámých lidí. Nutno poznamenat, ¾e v¹ichni jsou milí a sna¾í se nováèka navigovat a pomoci mu. Najednou mne èísi ruka plácne pøátelsky po zádech. "Nazdar, ty vole! Kde se...
|
Nìjak jsme se zapomnìli u babky na lahvovém. Tak hluboko klesl strýèek Jirka z Prahy. Pivo v Praze pil jen jako ¹tamgast toèené - plzeò u ©nelù na Malé stranì. Tady v té na¹í zapadlé polodivoèinì mu musela staèit v partì ménì otesaných, ale zato upøímnìj¹ích chlapù z polí a lesù...
|
S laskavým svolením tolerantních ètenáøù si dovolím pokraèovat v "napínavém" a snad i poutavém líèení toho, co se odehrávalo v "dal¹ích dnech" pøi tvoøení svìta a nejprve vstoupíme na chvíli na parketu geologù. Na konci toho "prvního dne" stvoøení Zemì zárodeèný plynný a plazmový "kokon" pøi stále neuvìøitelnì vysoké...
|
Kulisy léta se u¾ vymìnily: listnaté stromy jsou teï zlato¾luté, lavièky bez babièek a dìdeèkù zùstávají prázdné a mokøe se lesknou, køiklavou reklamu na zmrzlinu v blízké cukrárnì rozerval vítr na cáry. Jenom pár...
|