Chtějí nám ukrást ještě i půdu!


Na bezedné chamtivosti postavený současný systém, ve kterém chtějí mít bohatí stále více začíná zákeřně sahat na půdní fond zemí střední Evropy. Když se již totiž úspěšně podařilo rozkrást, nebo nadneseněji řečeno prodat do rukou zahraničních investorů téměř všechny strategické podniky, přichází na řadu půda.

Zvýraznit a podpořit je však třeba fakt, že země visegrádské čtyřky se snaží tomuto trendu zabránit. Například Polsko definuje půdu jako nejcennější národní bohatství s odůvodněním, že přece národy kdysi vedly války o území, čili o půdu, protože jim poskytovala obživu.

Slovensko a Maďarsko jsou Bruselem tlačeni ke změně legislativy, ochraňující jejich půdní fond, protože jinak jim hrozí žaloba na evropském soudu za to, že prý diskriminují občany ostatních evropských států v jejich právech na volný nákup zemědělské půdy v EU. Česko je zatím jedinou zemí, která prodej půdy nereguluje.

Vypočítavá zákeřnost prosazování zásady volného trhu v rámci EU je však postavena na jistotě finanční převahy. Prostřednictvím ní je možné ovládnout absolutně všechno, co se alespoň trochu nebrání. A právě toto je tím nejdůležitějším důvodem, proč staré země EU a Brusel tak vehementně tlačí na uplatňování principu volného trhu i v oblasti půdního fondu. Neboť každému, snad i tomu nejprostšímu musí být jasné, že hromadně skupovat půdu nezačnou Češi v Holandsku, ale naopak, Nizozemci u nás přesně tak, jak se to děje.

Zemědělci zemí V4 svorně tvrdí, že jsou ohrožováni kapitálově silnějšími cizinci, kteří se je snaží obrat o základní výrobní prostředek. Ztrátou půdy je zároveň oslabována potravinová soběstačnost, což může v budoucnu ještě více zhoršit kvalitu potravin pro naše spotřebitele.

Žel realita je taková, že cizinci se i přes omezení dokážou dostat ke středoevropské půdě prostřednictvím různých nastrčených, nejčastěji domácích firem, nebo jinými nekalými, ale legislativně regulárními způsoby. Ze strany zemí V4 je však snaha pohotově reagovat na všechny legislativní mezery a bránit cizincům v nakupování vlastní půdy, což se samozřejmě Bruselu vůbec nelíbí.

Maďarsko například odvážné deklarovalo, že tak, jak se dosud nezaleklo Bruselské kritiky svých vlastních postupů, nezalekne se ani teď.

Celou, výše popsanou kauzu lze vnímat jako určitý zásadní spor o hodnoty. Na jedné straně zde totiž máme názor starých členských států EU, pro které je všechno pouze zbožím. Zbožím, které lze volně prodávat a kupovat.

Na druhé straně je tu ale postoj středoevropských národů, které i přes morální a mravní balast, přicházející k ním ze západu přece jen ještě alespoň v určitých věcech vyciťují, že ne všechno je možné měřit pouze penězi. Že prostě národy, jakož i jednotliví lidé musí mít i nějaké vyšší hodnoty, než jen peníze a zisk.

A zcela konkrétně v našem případě je to hodnota půdy. Hodnota rodné země, která nesmí skončit v rukou cizinců. Neboť co potom zůstane národu, pokud přijde i o vlastní zem? Vždyť pak nebude u nás doma naše celkem nic! Úplně všechno bude patřit pouze cizincům a my sami se staneme cizinci ve vlastní zemi.

A přece právě takový trend razí Bruselská administrativa, z čehož je jasně vidět, že vůbec nehájí zájmy národních evropských států, ale především zájmy silného nadnárodního kapitálu. Zájmy peněz a zisku! Ty mají převálcovat všechny vyšší a ušlechtilejší hodnoty, jejichž zbytky v středoevropských národech ještě zůstaly.

A právě na potřebě ochrany zemědělské půdy před neregulovaným volným prodejem, jak to akutně vnímají země V4 je krásně vidět, že pokud člověk jednotlivec, nebo národ jako celek ztratí úctu k vyšším a ušlechtilejším hodnotám, ztratí nakonec úplně všechno. Ztratí podniky ve vlastní zemi, půdu pod nohama a stane se doma cizincem, vydaným na milost jiným.

Jasně tedy vidět, že důstojnost člověka i jeho reálná svoboda jsou přímo závislé na preferování vyšších a ušlechtilejších hodnot. Že jedině ten, kdo takové hodnoty má a uznává může být hrdým a svobodným.

Kdo však všechno vyšší a ušlechtilejší nahradí pouze zvrácenými hodnotami preferování peněz a zisku, ten nastoupí cestu hodnotového rozvratu vlastní osobnosti a stává se buď otrokářem, nebo otrokem. Stává se tedy buď tím, kdo slouží zvrácenému systému ekonomického zotročování lidí a národů, nebo se on sám stává otrokem, který se sice pod určitým tlakem, ale víceméně dobrovolně vzdal všech vyšších a ušlechtilejších hodnot a proto ve ztrátě lidské a národní hrdosti přišel o svou svobodu.

Svobodný a důstojný život může totiž přežívat pouze takový člověk, který je ještě schopen vnímat vyšší a ušlechtilejší hodnoty a preferovat je. A těmi hodnotami není jen rodná zem a půda, ale také například smysl pro čest, spravedlnost, dobro, nebo úcta člověka k člověku. Pokud totiž tyto skutečné hodnoty odvrhneme a postavíme nad ně současné pseudo hodnoty peněz, konzumu, materialismu a užívání si, spolu s nimi odhazujeme i své právo na vlastní svobodu a naše realita se postupně stane realitou zotročení a nesvobody.

Samozřejmě, že peníze a věci hmotné potřebuje ke svému životu každý z nás, ale v žádném případě bychom je neměli nadřadit nad cosi takové, jako je čest, spravedlnost, dobro, úcta člověka k člověku, nebo úcta k rodné zemi, na kterou se nelze v žádném případě dívat pouze čistě jako na zboží, tedy přes peníze.

Kdo se však dá strhnout dobou a pod jejím tlakem začne vzývat pouze peníze, zisk, hmotu a konzum, kdo se kvůli tomu stane ochotným být nečestným, nespravedlivým, nedobrým a bezohledným, ten se vzdaluje od duchovní podstaty vlastní lidskosti. Ve svém vlastním zotročení ducha se stává služebníkem temnoty. Stává se živočichem, otrocky sloužícím temnotě tím, že zotročuje jiných a nikdy nemá dost, nebo tím, že se on sám nechává zotročovat, protože se zřekl všeho vyššího a ušlechtilejšího.

A pokud se na první pohled zdá, že ten, kdo dokáže úspěšně manévrovat v tomto systému si může žít v pohodě, blahobytu a dostatku, je to jen částečná pravda, protože být úspěšným v temném a zvráceném systému bez jakýchkoliv vyšších hodnot učiní každou podobnou lidskou duši temnou a proto neschopnou dosáhnout pravého štěstí, ale pouze toho chvilkového a dočasného.

A ve své ztrátě nejelementárnější lidskosti, postavené na skutečných hodnotách ztratí takový jedinec i tak nakonec úplně všechno. Své tělo, své majetky, svou duši i své vědomé duchovní bytí, protože jeho existence bude vymazána ze zlaté knihy života tohoto univerza, pevně stojícího na ocelových pilířích skutečných hodnot.

Jedině to, co je opravdu hodnotné může dát bytí člověka skutečnou hodnotu! Jedině to mu může dát svobodu, štěstí, radost, naplnění a mír!

http://kusvetlu.blog.cz/ v spolupráci s M.Š

Kdosi pocítil potřebu mesiášství a poučování jiných. Fanatismus zrovna moc nemiluji. Přesto zůstanu vůči autorovi slušný, jen ho požádám, aby své "kydy" vyprávěl doma a neobtěžoval s nimi na veřejnosti.