Rybníček

Horký Luděk

Mnoho milenců vyhledává romantická klidná zátiší, ať na místě tom, či jiném. Já jsem zcela náhodou na svých toulkách jedno takové místo objevil. Bez velkého studu bych, jsem do oázy klidu a souznění s přírodou pozval tu svoji největší lásku, a prožíval zde s ní nejen jeden příjemný večer. V době mé návštěvy zde ještě nelétali svatojánkové, ale v jejich dobu námluv, zde musejí být celá hejna. Já jsem si však sedl na lavičku, z batůžku si vyndal svůj každodenní proviant včetně knížky, a nerozlučného přítele fotoaparátu. Na hladině rybníčku mne dělaly společnost divoké kachny, a nedaleko ojedinělá stará řezbářská práce vodníky. Docela živě jsem si představoval onoho pro mne neznámého řezbáře, jak vodníka, kdysi v minulosti vyřezával. Přestože, dnes již nemá své barvy svého oděvu, tak si je jistě sami umíme představit. Pokud bych ve svém batůžku i nějaké barvy měl, tak bych se i rád oné restaurátorské práce ujal.

P.S.
Záměrně tentokráte vynechávám bezpočet zdejších snímků, abych každému dal vlastní prostor k přemýšlení. Ne, že bych zde jiné nenafotil. Nechám si je však nyní sobecky uložené hluboko ve své duši.

I tak však musím prozradit, že zde přímo před očima vidím Janu. Nemaluje sice své nejoblíbenější téma, ale na jejím plátně napnutém na stojanu vidím trefně vystižené zdejší zákoutí, kde i ti svatojánkové nechybějí poletovat.

Na protilehlém břehu pak za soumraku, při vycházejícím měsíci začínají tancovat zdejší víly, kterým zdárně sekunduje paní Květa, aby si trochu v předstihu rozpohybovala své tělo před nadcházející léčbou.

27.06.2019  06:23

27.06.2019  06:28