Název: |
Rybníèek |
Vlastník: |
Horký Ludìk |
Popis: |
Mnoho milencù vyhledává romantická klidná záti¹í, a» na místì tom, èi jiném. Já jsem zcela náhodou na svých toulkách jedno takové místo objevil. Bez velkého studu bych, jsem do oázy klidu a souznìní s pøírodou pozval tu svoji nejvìt¹í lásku, a pro¾íval zde s ní nejen jeden pøíjemný veèer. V dobì mé náv¹tìvy zde je¹tì nelétali svatojánkové, ale v jejich dobu námluv, zde musejí být celá hejna. Já jsem si v¹ak sedl na lavièku, z batù¾ku si vyndal svùj ka¾dodenní proviant vèetnì kní¾ky, a nerozluèného pøítele fotoaparátu. Na hladinì rybníèku mne dìlaly spoleènost divoké kachny, a nedaleko ojedinìlá stará øezbáøská práce vodníky. Docela ¾ivì jsem si pøedstavoval onoho pro mne neznámého øezbáøe, jak vodníka, kdysi v minulosti vyøezával. Pøesto¾e, dnes ji¾ nemá své barvy svého odìvu, tak si je jistì sami umíme pøedstavit. Pokud bych ve svém batù¾ku i nìjaké barvy mìl, tak bych se i rád oné restaurátorské práce ujal. P.S. Zámìrnì tentokráte vynechávám bezpoèet zdej¹ích snímkù, abych ka¾dému dal vlastní prostor k pøemý¹lení. Ne, ¾e bych zde jiné nenafotil. Nechám si je v¹ak nyní sobecky ulo¾ené hluboko ve své du¹i. I tak v¹ak musím prozradit, ¾e zde pøímo pøed oèima vidím Janu. Nemaluje sice své nejoblíbenìj¹í téma, ale na jejím plátnì napnutém na stojanu vidím trefnì vysti¾ené zdej¹í zákoutí, kde i ti svatojánkové nechybìjí poletovat. Na protilehlém bøehu pak za soumraku, pøi vycházejícím mìsíci zaèínají tancovat zdej¹í víly, kterým zdárnì sekunduje paní Kvìta, aby si trochu v pøedstihu rozpohybovala své tìlo pøed nadcházející léèbou. |
Zalo¾eno: |
27.06.2019 06:23 |
Zmìnìno: |
27.06.2019 06:28 |