Velikost textu: normální | zvìt¹it | zmen¹itInternetový magazín nejen pro seniory  

Navigace

Svátek
Dnes slaví svátek Anna,
zítra Vìroslav.

Mù¾ete jim poslat elektronickou pohlednici.

Klub
U¾ivatel: nepøihlá¹en

Více informací o klubu a èlenství v nìm se mù¾ete dozvìdìt na stránkách na¹eho klubu.

Anketa
Náv¹tìvníci stránek - vìk náv¹tìvníkù. Dìkujeme za hlasování!
 
 
 
 

Statistika



Podporují nás
OSTRAVA!!!


MOAP


Nadace OKD


SENSEN


SeniorTip.cz,
ISSN 1801-9900
Vydává: Spoleènost senior o.s.

Createt by NETtip 2006
Webhosting SvetHostingu.cz

Zobrazení diskuse
Re¾im zobrazení: v¹e / strom
Zpìt na seznam diskusí
Èo, alebo kto je Boh?
Datum:
10.06.2016  17:40
Od:
oto (anonymní u¾ivatel)
Název:
Re: Èo, alebo kto je Boh?
 
Je tøeba zaèít ne odshora, jak se obecnì myslí, ale odspodu. Od ka¾dého jednotlivého obyèejného èlovìka. Pokud se toti¾ právì tito lidé nezmìní k lep¹ímu, budou se mìnit jenom vlády, nebo re¾imy, ale v podstatì se nezmìní nic. Jen vnìj¹í formy.
 
Datum:
14.05.2016  14:35
Od:
Alfons (anonymní u¾ivatel)
Název:
Re: Èo, alebo kto je Boh?
 
Staèí zmìnit hodnotovou orientaci obèanù nebo vlád, nebo v¹ech?
Jak to udìláme?
 
Datum:
13.05.2016  17:23
Od:
oto (anonymní u¾ivatel)
Název:
Re: Èo, alebo kto je Boh?
 
Nelítostná kritika materialismu a jeho dùsledkù

Kdy¾ se detailnìji podíváme na nejrùznìj¹í odvìtví spoleèenského, ekonomického a kulturního ¾ivota, najdeme velké mno¾ství vìcí, které nejsou dobré. Vìcí, které zpùsobují problémy, pnutí a konflikty. A to platí nejen v rámci na¹í spoleènosti, ale i mezi národy a nábo¾enstvími. Na základì toho pak èasto dochází k projevùm nespokojenosti, násilí a teroru. Dochází k lokálním ozbrojeným støetùm, ba v souèasnosti narùstá i hrozba opìtovného, ​​velkého celosvìtového váleèného konfliktu. A to u¾ není ¾ádná malièkost!

Druhotným projevem tohoto, nepøíli¹ uspokojivého stavu je napøíklad stále rostoucí zneèi¹tìní ¾ivotního prostøedí, problémy s mno¾stvím emisí, s globálním oteplováním, s roz¹iøující se ozónovou dírou a s mnoha dal¹ími podobnými vìcmi, které nám slepým ji¾ a¾ pøíli¹ oèividnì naznaèují dlouhodobou neudr¾itelnost ¾ivota na na¹í planetì, za souèasného stavu uspoøádání lidských zále¾itostí.

Kdo ne¾ije v nìjakém umìle vytvoøeném skleníku mimo reality a komu není v¹e kolem nìj naprosto lhostejné, ten si musí nutnì polo¾it zásadní otázku: Co s tím? Jak by se dala situace zlep¹it? Jak by se dala zlep¹it kvalita ¾ivota, který ¾ijeme? V èem se skrývá skuteèná pøíèina toho, ¾e mnohé vìci nefungují a nejsou dobré? A jak by se dala tato pøíèina odstranit? Jak by bylo mo¾né vybudovat opravdu harmonickou spoleènost, v ní¾ by byli v¹ichni lidé spokojeni? A je nìco takového vùbec mo¾né?

I kdy¾ mnozí pravdìpodobnì zaujmou k eventuální mo¾nosti úspì¹ného vyøe¹ení v¹ech tìchto otázek postoj znaènì pesimistický, mìli bychom pøece jen vìdìt, ¾e cosi takového, jako vybudování harmonicky fungující spoleènosti je mo¾né. Pøedev¹ím je v¹ak tøeba pochopit skuteènou pøíèinu dne¹ního problematického stavu v nejrozliènìj¹ích odvìtvích spoleèenského ¾ivota, proto¾e bez pochopení a odstranìní této skryté vnitøní pøíèiny prostì nenajdeme cestu ven z na¹ich problémù.

V první øadì si musíme uvìdomit, ¾e absolutnì v¹echno, co kolem nás prostøednictvím lidí vzniká má svùj poèátek v na¹í mysli a v na¹em nitru. Ka¾dý výrobek, ka¾dý èin, ba dokonce ka¾dý ná¹ pohyb i ka¾dé na¹e slovo. No a kvalita v¹eho, co takovým zpùsobem smìrem zevnitø ven vzniká je pøímo závislá na kvalitì vnitøního nastavení lidí. Na kvalitì hodnot, které uznávají a preferují.

Jinými slovy øeèeno, vysoká morální a mravní kvalita vnitøního naladìní lidí musí mít nutnì za následek vysoce kvalitní vnìj¹í pomìry, ve kterých tito lidé ¾ijí a naopak, nízká kvalita jejich vnitøního naladìní má za následek nepøíli¹ kvalitní spoleèenské pomìry, které je tísní.

No a z hlediska této skryté, neviditelné, ale zásadní a v¹e urèující kvality vnitøního nastavení lidské populace mù¾eme rozli¹it dva základní vnitøní proudy. Dvì cesty, z nich¾ jedna je cestou ducha a druhá cestou materialismu.

No a my se nyní zkusme detailnìji podívat na ka¾dou z nich. Nejdøíve na cestu materialismu, která je mnohem ¹ir¹í a pak na cestu ducha.

Cesta materialismu je cestou priority hmotného dobra. Je to cesta priority penìz, konzumu, osobního egoismu, kariérismu a snahy o u¾ívání si. Lidé ní kráèející uva¾ují pøedev¹ím v intencích pojmù "já" a "mnì". Tyto dva pøívlastky jsou dokonalým vyjádøením materialistického nábo¾enství sobectví a egoismu, které vyznává vìt¹ina na¹ich souèasníkù.

No a takový zpùsob vnitøního nastavení lidské populace se nutnì pøimìøeným zpùsobem transformuje a zhmotòuje do vnìj¹ích pomìrù. Vnìj¹í pomìry toti¾ nejsou nikdy nièím jiným, ne¾ dokonalým odrazem stavu nejhlub¹ího, vnitøního, hodnotového naladìní lidí. Jde o spojité nádoby a zároveò také o zákonitost, ve které spoèívá jakási velká spravedlnost, na jejím¾ základì jsme nuceni ¾ít pøesnì v takových pomìrech, jaké si zaslou¾íme, proto¾e my sami jsme si je vytvoøili prostøednictvím vlastního, prioritního hodnotového naladìní.

No a právì pod tlakem vnìj¹ích pomìrù máme pak poznat a pochopit nesprávnost hodnot, kterým vìøíme a které vnitønì preferujeme.

®el, lidstvo si stále neuvìdomuje tyto skryté, ale zásadní skuteènosti, a proto se èasto stává, ¾e kdy¾ jsou ji¾ spoleèenské pomìry opravdu nesnesitelné, vzniká tendence odstranit je. Snaha svrhnout je a vymanit se z nich. A to tøeba i násilím! Tak dochází k revolucím a jiným pøevratùm. A to buï nenásilnou, nebo násilnou formou.

A hle, co se nestane! Kdy¾ lidé odstraní jedno spoleèenské zøízení, které ji¾ bylo pro nì nesnesitelné a nastolí jiné, o kterém doufají, ¾e se jim v nìm bude ¾ít lépe, brzy zjistí, ¾e se dostali z de¹tì pod okap. ®e jednu formu útlaku pouze vystøídala forma jiná.

Tak jako napøíklad u nás, kdy¾ jsme odstranili socialismus a nastolili kapitalismus, neboli takzvanou liberální demokracii. Av¹ak po èase ti vnímavìj¹í zaèínají zji¹»ovat, ¾e diktaturu ideologie socialismu se v¹emi jejími negativními prùvodními znaky pouze vystøídala diktatura kapitálu a chamtivosti se v¹emi jejími negativními dùsledky.

Nemù¾e to být jinak, proto¾e to nejpodstatnìj¹í, neboli lidský materiál, se vùbec nezmìnilo. A proto dnes trpíme pouze novou formou útlaku. Kdo to je¹tì v souèasnosti nechápe a není si to ochoten pøipustit, brzy sám na vlastní kù¾i za¾ije, jak se budou negativní pøíznaky souèasného systému stále více stupòovat. A úèelem tohoto stupòování bude to, aby vnìj¹í pomìry svou nesnesitelnosti dotlaèili lidí k pochopení zvrácenosti hodnot, které v souèasnosti vnitønì preferují. V pomìrech, které lidé sná¹ejí a teprve budou muset snést mají jako v zrcadle poznat sami sebe a zvrácený charakter hodnot, kterým vìøili a které, zhmotnìné do vnìj¹í podoby, jim udìlali ze ¾ivota peklo.

Lidé budou muset prostì pochopit, ¾e ke skuteènému obrození spoleènosti nemù¾e dojít ani revolucí, ani zmìnou spoleèenského systému, ba ani zmìnou vlády. Lidé budou muset pochopit, ¾e ke skuteènému obrození spoleènosti nemù¾e dojít bez jejich vlastního, vnitøního hodnotového obrození. Budou prostì muset pochopit hlubokou zvrácenost principu materialismu, osobního egoismu, kariérismu, konzumu, priority penìz a snahy o u¾ívání si. Budou muset pochopit, ¾e existuje pouze jedna jediná cesta k trvalému rozkvìtu celého lidstva a v¹ech národù, a to cesta ducha! Cesta, spoèívající v preferování a budování u¹lechtilosti, spravedlnosti, cti a lidskosti.

Cesta ducha, vyznaèující se v¹eobsáhlostí, její¾ stoupenci uva¾ují a jednají ve smyslu pojmù "my" a "nám". Cesta, ve které jde v¾dy v první øadì o zájmy celku, na rozdíl od materialistického egoismu, ve kterém jde v první øadì o zájmy vlastního já

A toto nové, vnitøní hodnotové naladìní lidí se pak postupnì zaène projevovat tak, jak to dosavadní, na charakteru pomìrù ve spoleènosti. Nebo» my lidé máme prostì schopnost formovat charakter vnìj¹ího svìta podle svého vlastního, aktuálního hodnotového zamìøení a utváøet vnìj¹í svìt ke svému vlastnímu, vnitønímu obrazu.

Zkusme si pøedstavit kmen, ze kterého proudí míza do v¹ech, i tìch nejmen¹ích vìtvièek. Jakého charakteru a kvality bude míza koncentrovaná v kmenu stromu, pøesnì takový druh kvality se dostane do v¹ech vìtvièek, ba a¾ do v¹ech nejmen¹ích ¾ilek listù.

Kmen stromu pøedstavuje charakter lidského my¹lení a základního vnitøního naladìní. Vìtvemi a vìtvièkami jsou v¹echny oblasti spoleèenského ¾ivota, do kterých se tato základní kvalita vlévá. Pokud je kmenem, to jest základem lidského my¹lení jed materialismu, otráví tento jed zcela v¹echna odvìtví spoleènosti pøesnì tak, jak je tomu dnes.

Pokud se v¹ak kmenem, to jest základem lidského my¹lení a vnitøního naladìní stanou vysoké a u¹lechtilé hodnoty ducha, rozlije se to jako po¾ehnání do v¹ech oblastí ¾ivota spoleènosti.

A právì v tomto spoèívá zmìna k lep¹ímu! V tomto se skrývá zlep¹ení pomìrù v ka¾dém národì a v ka¾dé spoleènosti. Nebo» ka¾dá jiná cesta, která nebere na zøetel zákonitost projekce hodnotového naladìní lidského nitra do vnìj¹í reality je cestou kontraproduktivní.

Pokud se toti¾ budeme sna¾it zlep¹it vnìj¹í pomìry pouze reformami, zákony, revolucemi, èi jiným, èistì vnìj¹ím zpùsobem, nemù¾e se nám to nikdy podaøit, proto¾e na¹e nitro a na¹e my¹lení zùstane stále stejné. Nebo» nakonec ka¾dý zákon a ka¾dé naøízení se dá ¹ikovnì obejít a pod zdáním práva je dokonce mo¾né klidnì provádìt vlastní, sobeckého egoistické zámìry.

Pokud se v¹ak lidé vnitønì pøeorientují na u¹lechtilou cestu ducha, mnohé se zákonù se stanou nepotøebnými, proto¾e ka¾dý bude mít pøímo v sobì pevnou oporu ve vnitøní mravnosti a ve svém svìdomí.

Toto je jediná cesta, která nás mù¾e vytrhnout z pøeveliké bídy, která se k nám blí¾í, proto¾e jsme vnitønì vsadili na principy egoistického materialismu. A tento ná¹ vnitøní postoj, zhmotnìný do vnìj¹í reality postupnì otravuje, a¾ nakonec zcela otráví v¹echno kolem nás.

Jediná mo¾ná záchrana se skrývá ve zmìnì na¹í vnitøní hodnotové orientace. Nebo» vìci hmotné se nikdy nemìly stát cílem a smyslem lidského ¾ivota. Jsou to toti¾ jen prostøedky, které nám mají být nápomocné k naplnìní a realizaci skuteèného cíle a skuteèného smyslu ¾ivota, kterým je nabytí velikosti a vzne¹enosti ducha. Cesta k tomuto cíli vede pøes vìdomou bdìlost nad èistotou a u¹lechtilostí vlastní mysli a pøes úsilí o naplòování vysokých a vzne¹ených hodnot v ka¾dodenním ¾ivotì.

http://kusvetlu.blog.cz/ v spolupráci s M.©
 
Datum:
07.04.2016  18:34
Od:
oto (anonymní u¾ivatel)
Název:
Re: Èo, alebo kto je Boh?
 
Dobrý a ¹patný extremismus! Odhalení pokrytectví a dvojího metru EU

V ¾ivotì jsme èasto postaveni pøed okolnosti, ve kterých se najednou a zcela neèekanì uká¾e na¹e pravá tváø. Napøíklad tøeba na¹e fale¹ a pokrytectví, které se nám jindy daøí celkem úspì¹nì skrývat.

No a pøesnì k takovému náhlému odhalení fal¹e, pokrytectví a dvojího metru do¹lo nedávno ze strany EU. Konkrétnì ze strany rùzných, EU naklonìných, oficiálních i neoficiálních zdrojù, které vyjadøovaly své rozhoøèení nad nedávnými slovenskými parlamentními volbami.

V nich se toti¾ do parlamentu dostala extremistická strana a obsadila v nìm neoèekávanì velký poèet køesel. Slovensko bylo kvùli tomu oficiálnì i neoficiálnì pranýøováno za svùj nacionalismus, dávající do popøedí pùvodní slovenské hodnoty, za vyjádøení své pøíznì k extremismu, zamìøenému proti Romùm a migrantùm, a za své odsuzování evropské politiky multikulturalismu.

V èem v¹ak zcela konkrétnì spoèívá ona fale¹, pokrytectví a dvojí tváø EU, neèekanì odhalena její spøíznìnými zdroji?

No pøece v tom, ¾e na jedné stranì byl ve vztahu ke Slovensku odsouzen fa¹ismus, extremismus a v¹echny jeho projevy, pøièem¾ na druhé stranì samotná EU spolupracuje s extremisty a fa¹isty, a v tichosti toleruje jejich øádìní.

Jde zde o precedens, na základì kterého ztrácí EU v oèích vnímavých lidí svùj morální kredit a s ním i právo urèovat jiným to, co je správné a co dobré. Takové morální právo nemù¾e toti¾ v ¾ádném pøípadì spoèívat v rukou toho, kdo jedná tak otevøenì dvojtvárnì, jakoby ji¾ lidé byli zcela hlupáci. Hlupáci, kterým je mo¾né namluvit cokoliv a oni, jako slepé stádo budou i tak nadále vìøit „morální“ autoritì, která se jim svou oèividnou amorálnosti pøímo drze vysmívá do tváøe.

Nebo» nièím jiným, ne¾ vysloveným výsmìchem soudnosti veøejnosti je, pokud nìkdo na jedné stranì odsuzuje slovenský extremismus, av¹ak na druhé stranì má dobré vztahy s Ukrajinskou vládou, která spolupracuje se skupinami, otevøenì propagujícími fa¹ismus. A navíc, pokud tyto neonacistické skupiny páchají etnicky motivované vra¾dìní, jako napøíklad upalování lidí v Odìse, èi jiné, podobné zvìrstva.

Ne, prostì nemù¾e být pro nikoho u¾ ¾ádnou morální autoritou ten, kdo sice na jedné stranì odsuzuje slovenský extremismus, ale na druhé stranì v tichosti schvaluje udr¾ování fa¹istických tradic v pobaltských zemích, kde se ka¾doroènì konají pochody sympatizantù Waffen SS, které pobaltské státy pova¾ují za své osvoboditele od ruské okupace v období druhé svìtové války.

Jak tedy vidíme, není fa¹ismus, jako fa¹ismus! Z pokrytecky morálním rozhoøèením je toti¾ odsuzován jen ten, který se právì nám nehodí a který je zamìøen proti na¹im takzvaným hodnotám. Av¹ak na druhé stranì v tichosti tolerujeme projevy neonacismu na Ukrajinì, kde polovojenské oddíly, otevøenì se hlásící k odkazu fa¹istického zloèince Banderu vra¾dí a páchají zvìrstva. Také EU nic záva¾nìj¹ího nenamítá ani vùèi udr¾ování tradic Waffen SS v pobaltských zemích, proto¾e jejich neofa¹istická nenávist je zamìøena tím smìrem, který je ¾ádoucí. To jest, proti Rusku!

Toto je v¹ak z hlediska nejelementárnìj¹í morálky postoj výsostnì nekompatibilní. Jde o postoj bez pevné morální páteøe. Postoj, který pracuje vìdomì manipulativním zpùsobem s pojmy jako lidskost, lidská práva a morálka. Tyto vzne¹ené pojmy mu v¹ak ve skuteènosti slou¾í pouze k tomu, aby jimi zastøel a zakryl skuteèné amorální cíle, kterými jsou mocenské zájmy a neutuchající snaha ekonomicky profitovat z jiných.

Celkem otevøenì øeèeno, EU se chová tak, ¾e to, co vyhovuje nám a na¹im zámìrùm je morální a správné, a to i v pøípadì, ¾e je to ve skuteènosti nemorální a nesprávné. A pokud jsou vra¾dy a zvìrstva a¾ pøíli¹ oèividné, jako v pøípadì Ukrajiny, zahraje se to do ztracena.

A naopak, s morálnì okázalou pózou je odsouzen takový druh extremismu, který právì nám a na¹im zámìrùm nehraje do karet.

Takové nìco nesmírnì pokryteckého v¹ak mù¾e fungovat pouze proto, ¾e veøejnost je pøíli¹ povrchní a mìlká, a proto neschopná vidìt ve v¹eobecnì uznávané, takzvané morální autoritì, její bezprecedentní morální zvrácenost.

Pokud se toti¾ obyèejní lidé vìdomì neusilují stát morálními, dobrými, èestnými a spravedlivými, stávají se sami jedinci bez pevné páteøe. A to má v dne¹ní amorální dobì za následek, ¾e jsou názorovì nevyhranìní. ®e jsou jako tøtina ve vìtru. Stávají bezmocnými obì»mi l¾i, propagandy, pokrytectví a dvojtvárnosti, proto¾e jim chybí vlastní, pevná morální opora, vybudovaná na skuteèných hodnotách dobra a cti, kterou v sobì nikdy vìdomì nepìstovali.

Èlovìèe, staò se morálním a èestným, proto¾e jinak se stane¹ obìtí nemorálních! Obìtí jejich l¾í a podvodù! Obìtí jejich krásných øeèí o demokracii, humanismu a lidských právech, se kterými se vìdomì manipuluje! Nebo» nakonec mù¾e dojít a¾ k tomu, ¾e pùjde¹ bojovat za tyto krásné ideály, zatímco tvou víru v dobro a tvé naivní nad¹ení nìkdo pouze obratnì vyu¾ije k tomu, aby pod maskou krásných slov, manipulatívnì stavìných do popøedí, provádìl své neèisté zámìry, které se ve skuteènosti diametrálnì li¹í od navenek proklamovaných ideálù. A ty bude¹ ve své nevìdomosti zneu¾it pro mocenské a zi¹tné zájmy jiných.

Èlovìèe, nebuï slepý a uè se rozpoznávat le¾ od skuteènosti! Uè se demaskovat le¾ a nedej se zavádìt neèestností, skrývanou pod plá¹tíkem velkých ideálù. Nebo» pokud to nedoká¾e¹, stane¹ se prázdnou loutkou v rukou jiných, kteøí s tebou budou vìdomì manipulovat, pøièem¾ za tvými zády se budou z tebe smát.

Je nìco takového dùstojné èlovìka?

Vlastní lidskou dùstojnost a s ní i schopnost rozpoznávat fale¹ a pokrytectví v¹ak mù¾e¹ nabýt jedinì tehdy, pokud se ty sám zaène¹ usilovat být morálním, èestným, dobrým a spravedlivým.

Pokud se ale takovým nestane¹ a pokud ti takové úsilí nebude stát za to, pak pøe¾ije¹ celý svùj ¾ivot ve l¾i a v jakési zmanipulované virtuální realitì, ve které budou u¹lechtilé pojmy, jako svoboda, mravnost a lidská práva slou¾it k maskování zla a chamtivosti. A ty bude¹ ve své nevìdomosti slou¾it zlu ve fale¹ném domnìní, ¾e slou¾í¹ dobru.

Jedním z takových smutných pøíkladù je tøeba pøípad slovenských intelektuálù a kazatelù, kteøí se ji¾ tradiènì zvyknou pasovat do pozice jakéhosi svìdomí národa a kteøí po nedávných parlamentních volbách vyjádøili ve formì dopisu znepokojení nad zdr¾enlivým postojem církví vùèi zneu¾ívání køes»anské víry a køes»anských pojmù extremistickou stranou Mariána Kotleby.

Nicménì ¾el, právì tyto stejné takzvané osobnosti se svého èasu podepsali pod dopis na podporu souèasné ukrajinské vlády, její¾ poèáteèní, ale i souèasné pùsobení je spojováno s takzvaným „Pravým sektorem“. Organizací, otevøenì se hlásící k odkazu banderovcù a k fa¹ismu, její¾ aktivity tomu plnì odpovídají.

Takový pokrytecký postoj slovenských intelektuálù není tedy nièím jiným, ne¾ bezduchým kopírováním zvráceného trendu dvojího metru EU, na jeho¾ základì se ostøe odsuzuje extremismus, který nám nejde po ruce, ale v tichosti se toleruje fa¹ismus, který je nenávistnì obrácen proti odpùrcùm mocenských zájmù EU.

No a na margo ji¾ zmínìného, ​​dvojího metru je¹tì jeden pøíklad. A sice Saúdská Arábie, která je pøítelem a spojencem západu, pøièem¾ humanistický a za lidská práva neustále bojující západ ti¹e mlèí o tom, ¾e za homosexualitu tam hrozí trest smrti.

Nicménì stejný západ ponechal plný prùchod své rozhoøèené lidsko právní rétorice tehdy, kdy¾ nedávno vy¹el v Rusku zákon, definující vztah spoleènosti k homosexualitì a homosexuálùm jiným zpùsobem, ne¾ je to standardem v západní Evropì.

I v tomto pøípadì jde o klasickou ukázku postoje bez morální kontinuity, proto¾e na jedné stranì, u spojencù, se ti¹e tolerují vìci naprosto nepøijatelné, zatímco na druhé stranì se lidsko právnì tvrdì bojuje proti Rusku, aèkoli tam homosexuálùm ani zdaleka trest smrti nehrozí.

A co je ze v¹eho nejsmutnìj¹í, ¹iroké masy ve své povrchnosti, plytkosti a konzumnosti klidnì dovolují, aby jim pokrytci a lidé bez jakékoliv páteøe urèovaly, co je morální a co ne.

Ve støedu Evropy se opìt vymìnili strá¾e.
A hle, zlodìj a vrah lidem
o morálce ká¾e.

inspirované ver¹em z písnì Karla Kryla
http://kusvetlu.blog.cz/ v spolupráci s M.©
 
Datum:
11.03.2016  19:09
Od:
oto (anonymní u¾ivatel)
Název:
Re: Èo, alebo kto je Boh?
 
I socialismus mìl své pozitivní stránky

Nic není úplnì èerné, ale ani zcela bílé. Pokud se objektivnì díváme na svìt zjistíme, ¾e v¹e má své pro a své proti. A pøesnì tak je to i se souèasným a bývalým spoleèenským systémem. Ne v¹echno v tom bývalém bylo ¹patné a ne v¹echno v tom souèasném je pouze dobré.

Mnoha døíve narozeným lidem se proto bytostnì pøíèí dne¹ní, jednostranné a propagandisticky orientované, èernobílé vidìní vztahu mezi souèasností a minulostí v oficiálních médiích.

Kdo bìhem bývalého spoleèenského systému absolvoval vojenskou prezenèní slu¾bu ví, ¾e voják mohl být za své dobré výsledky odmìnìn trojím zpùsobem. Za prvé to byla fotografie pøed rozvinutou zástavou pluku. Za druhé fotografie pøed rozvinutou zástavou praporu. A za tøetí doèasné opu¹tìní posádky - takzvaný opu¹»ák.

O této stupnici odmìòování kolovaly ¾erty a první dva stupnì byly víceménì formální, proto¾e vojákùm se za odmìnu dávali pøedev¹ím opu¹»áky.

Proè o tom mluvíme? Nebo» na zmínìném pøíkladu, a podobných pøíkladù z dob dávno minulých by se dalo najít je¹tì mnohem víc mù¾eme vidìt, ¾e socialismus alespoò formálnì stavìl na první místo slu¾bu urèitému ideálu.

Socialismus tedy v jistém smyslu tu¹il, ¾e skuteèná velikost èlovìka a skuteèné lidství se mù¾e plnì plnì rozvinout pouze ve slu¾bì vy¹¹ím ideálùm. Toto poznání je opravdu nìèím zásadním a velmi velkým, jen ¾el, nebylo prostøednictvím poznání pravých ideálù dota¾eno do úspì¹ného konce.

No a teï se podívejme na kapitalismus. V co vìøí kapitalismus? Na èem stojí a co staví na nejvy¹¹í místo? Odpovìï je jednoznaèná: kapitál a tedy peníze! V¾dy» pøece takové u¾ nese pojmenování! ®ádné ideály! V¹e stojí a padá pouze na penìzích. To je to nanejvý¹ rozhodující! A pokud se i tu a tam mluví o nìjakých ideálech, je¹tì i oni musí slou¾it pøedev¹ím penìzùm a je¹tì i za nimi se skrývají pouze peníze a zisk.

Zatímco tedy v socialismu slou¾il èlovìk urèitým ideálùm, v kapitalismu slou¾í pøedev¹ím penìzùm. Peníze rozhodují v¹ude a ve v¹em. Jsou tedy mìøítkem v¹ech vìcí a èlovìk je jejich otrokem. Ten toti¾, kdo peníze nemá otroèí proto, aby byl schopen alespoò pøe¾ít a ten, kdo peníze má, otroèí proto, aby je mìl je¹tì víc. Peníze, které si lidé vytvoøili proto, aby si jimi usnadnili vzájemný výmìnný styk, a tedy aby jim slou¾ili, se v¹ak lidem èasem staly modlou a lidé samotní zaèali slou¾it penìzùm a dali se jimi zotroèit. Taková je podstata spoleèenského systému, ve kterém v souèasnosti ¾ijeme.

Zkusme se na celou vìc podívat prostøednictvím citu a zkusme vycítit, co je víc a co tedy stojí vý¹e. Èi otrok penìz, nebo slu¾ebník ideálù? Co je více hodné èlovìka a jeho lidské dùstojnosti? Myslím, ¾e odpovìï bude je jednoznaèná. To vy¹¹í a skuteènì lidské v nás se pøiklání ke slu¾bì ideálùm, av¹ak na¹e ka¾dodenní realita je realitou otroctví penìz, pro jejich¾ získání jsme ochotni udìlat témìø v¹e. I po¹pinit vlastní lidskou dùstojnost, èi lidskou dùstojnost jiných.

Je nám tedy jasné v èem byl socialismus lep¹í? V pochopení toho, ¾e máme slou¾it ideálùm. Jen to musí být ideály vysoké a pravé.

Ale jaké jsou to ty vysoké a pravé ideály? No pøece dobro, spravedlnost, èestnost, u¹lechtilost, èistota, lidskost a duchovnost. Jim máme slou¾it, proto¾e jedinì oni mají schopnost zvedat a pozvedat jednotlivce i celou spoleènost. Nebo» slu¾ba nejvy¹¹ím, pravým a skuteèným ideálùm dìlá ve skuteènosti z èlovìka èlovìka. Nebo» to, co stojí vysoko má schopnost zvedat, ov¹em to, co stojí nízko nás naopak sni¾uje. A proto ve srovnání s tím, jaké by mìl mít èlovìk skuteèné cíle a ideály je souèasné otroctví penìz latí, nastavenou nesmírnì nízko. Z lidí to dìlá otroky a mnohdy jej sni¾uje a¾ hluboko pod lidskou dùstojnost.

Peníze jsou sice k ¾ivotu potøebné, ale nesmí stát nikdy na prvním místì. Nesmí se stát støedobodem v¹eho tak, jak je tomu dnes. Pokud se lidé a spoleènost k tomu sní¾í, pak to pùjde od desíti k pìti. Pùjde to dolù, proto¾e nízké nemù¾e táhnout nikde jinde ne¾ do ní¾in.

Vzestup jednotlivce i celé spoleènosti tedy primárnì nespoèívá v pouze v racionalizaci a zefektivòování systému, který je v samotném jádru ¹patný, proto¾e se klaní modle penìz.

Vzestup jednotlivce a celé spoleènosti spoèívá tedy ne reformování, ale v naprosté zmìnì systému, ve kterém bude stát v popøedí a uprostøed v¹ech zájmù celospoleèenská snaha o dosahování vysokých a vzne¹ených ideálù, pøièem¾ peníze se musí stát zále¾itostí druhoøadého charakteru.

Ve støedu zájmu musí tedy stát pøedev¹ím trvalá snaha o dobro, spravedlnost, èestnost u¹lechtilost, èistotu, lidskost a duchovnost. Jedinì pak se zaènou vìci zlep¹ovat. Jedinì pak se budeme moci mít v¹ichni lépe. V¹ichni a ne jen nìkteøí!

Nicménì ti nìkteøí, kteøí se dnes mají dobøe a kterým se daøí profitovat ze souèasného systému, postaveného na zvráceném uctívání modly penìz, ti vìru opravdu nemají zájem na tom, aby se nìco zmìnilo. Jsou to toti¾ vìt¹inou ti, kteøí stojí na nejvy¹¹ích pøíèkách spoleènosti a mají pøímý vliv na její chod a smìøování.

Jak ale zmìnit systém k lep¹ímu, kdy¾ ti nahoøe o to nemají zájem? Jisté úsloví øíká, ¾e ka¾dý národ má pøesnì takovou vládu, jakou si zaslou¾í. V tìchto slovech se skrývá velká moudrost. Jaký je toti¾ národ a jaké hodnoty uznává, právì lidé takového druhu se mohou vy¹vihnout na jeho vrchol. Pokud se v¹ak národ, lidé a jednotlivci zaènou mìnit k lep¹ímu, pokud zaènou usilovat o skuteèné a pravé hodnoty, pak, jedinì pak se mohou postupnì propracovat do popøedí spoleènosti lidé, nesoucí v sobì tyto hodnoty a sna¾ící se jej i aktivnì prosazovat.

Zmìna k lep¹ímu, hodnotnìj¹ímu a lidsky dùstojnìj¹ímu k nám tedy nemù¾e pøijít zmìnou ve volbách, ale jedinì prostøednictvím na¹í osobní zmìny. Jedinì my musíme vyvinout snahu o pravé a skuteèné ideály. Ké¾ by se na¹lo co nejvíce lidí, kteøí to pochopí. Kteøí pochopí, ¾e za nì nikdo neudìlá to, co musí provést jedinì oni samotní. A pak, kdy¾ tak uèiní se jim dostane také pøesnì takové vlády, jakou si opravdu zaslou¾í.

http://kusvetlu.blog.cz/ v spolupráci s M.©
 
Datum:
18.02.2016  18:01
Od:
oto (anonymní u¾ivatel)
Název:
Re: Èo, alebo kto je Boh?
 
Migrace nekoresponduje s Vùlí Stvoøitele!

Lidé se u¾ dávno pøestali ptát na to, zda je jejich jednání v souladu s Vùlí Stvoøitele a jeho Zákony. Vùbec nás u¾ nezajímá, zda jsou na¹e názory a na¹e snahy o øe¹ení nejrozliènìj¹ích problémù kompatibilní se Zákony Tvùrce univerza. Mù¾eme sice ve své svobodné vùli jednat právì takto, av¹ak na¹e jednání se tím dostává do rozporu se Zákony univerza, co¾ pro nás musí mít zcela logicky nepøíznivé dùsledky.

Tak je to i s imigrací. Ná¹ fatální nezájem o to, jak bychom mìli tento problém správnì vnímat a øe¹it se proto musí nutnì skonèit katastrofou.

Urèitì bude tedy pøínosné, pokud se pokusme podívat na problematiku imigrace právì z hlediska duchovních Zákonù.

V celku stvoøení, zahrnujícím v sobì jako hmotný, tak i duchovní rozmìr vládne Spravedlnost. Pouze na zemi je tomu vinou lidí jinak. Lidé se toti¾ o Zákony skuteèné Spravedlnosti nezajímají a nesna¾í se je vìdomì aplikovat do svého ka¾dodenního ¾ivota.

Av¹ak na základì této vy¹¹í Spravedlnosti není vùbec ¾ádná náhoda, na jaké místo na na¹í planetì a do jakého konkrétního národa se ka¾dý èlovìk rodí. Zrození na zem je toti¾ procesem, øízeným duchovními zákonitostmi. Ty objektivnì a nestrannì posuzují v¹echny kvality lidské du¹e, v¹echny její klady a zápory, v¹echny její chyby, viny, nedostatky, ale i pøednosti. No a na základì maximálnì spravedlivého a nestranného posouzení se pak ka¾dá lidská du¹e rodí do zcela konkrétního národa na zemi, který pøedstavuje to nejvhodnìj¹í místo pro její dal¹í duchovní a osobnostní rùst.

V prostøedí, které bylo èlovìku urèeno vy¹¹í Spravedlností má odlo¾it své viny, vymazat své chyby a vyrovnat své úèty. A pokud jsou i mnohdy tyto podmínky tvrdé, jsou ka¾dopádnì spravedlivé, proto¾e právì tak si to èlovìk zaslou¾il na základì souhrnu kvality svého pøedchozího bytí.

Spravedlivými Zákony univerza je pøi posuzování na¹eho místa na zemi bráno v úvahu pøedev¹ím to, co je dobré pro ná¹ duchovní vzestup a ne to, co je nám osobnì pøíjemné. Tyto Zákony mají toti¾ na zøeteli na¹e celkové dobro, zatímco lidé mají na zøeteli jen své momentální, hmotné dobro. O zájmy svého ducha a své du¹e, èili o své skuteèné zájmy dbá jen málokdo.

Rodná zem pøedstavuje tedy pro ka¾dého èlovìka právì to místo na na¹í planetì, kde má dozrávat ve své lidskosti, èestnosti, u¹lechtilosti, spravedlnosti a duchovnosti. V podmínkách, do kterých se zrodil, má za úkol pøetváøet sám sebe k lep¹ímu a zároveò má usilovat i o zlep¹ení podmínek, ve kterých se ocitl.

Posláním ka¾dého èlovìka je toti¾ bojovat za dobro a spravedlnost právì na tom kousku zemì, kde se narodil. Tím dozrává jeho osobnost a tím zlep¹uje i své vlastní, ¾ivotní pomìry.

Lidskou du¹i, pøicházející na zem mù¾eme pøipodobnit k rytíøi, vstupujícímu na boji¹tì. Boji¹tì pøedstavují ¾ivotní podmínky v místì jeho zrození, ze kterého nemá zbabìle utíkat, proto¾e to je jeho osudem.

Ocel se kalí v ohni a èlovìk v utrpení!

Toto úsloví platí zvlá¹tì ve vztahu k tì¾kým ¾ivotním podmínkám, ve kterých má èlovìk dokázat ustát svou lidskost a rozvinout svùj smysl pro spravedlnost. Duchovní vývoj od nás toti¾ vy¾aduje, abychom se stali bytostmi, pevnì stojícími na pozicích dobra, a» u¾ se kolem nás dìje cokoliv. Toto je jedna strana mince. Jde o pohled shora, zohledòující zájmy lidského ducha a jeho rozvoj. Jde o osud, který nám byl zde na zemi urèen dokonalou Spravedlností Zákonù Stvoøitele. Spravedlností, projevující se místem na¹eho zrození na zemi.

A teï se podívejme na druhou stranu mince. Na pohled zdola, èili na pohled èistì hmotný, který nebere na zøetel duchovní Zákony a vy¹¹í Spravedlnost.

Èlovìk, vnímající ¾ivot takovýmto omezeným zpùsobem se bude v¾dy na zemi usilovat pouze o hmotný prospìch. Bude brát v úvahu pouze zlep¹ení svých materiálních a finanèních pomìrù. A pokud se mu naskytne mo¾nost zlep¹it to nìjakým výrazným zpùsobem neváhá a migruje, by» i na opaèný konec na¹í planety.

Ale polo¾me si dùle¾itou otázku: Pokud se budeme mít v cizinì lépe, budou tyto lep¹í ¾ivotní podmínky dostateènì stimulovat rozvoj na¹eho ducha a na¹í du¹e? Nemù¾e dojít k tomu, ¾e si sice hmotnì polep¹íme, ale duchovnì budeme stagnovat, nebo je¹tì dokonce upadat?

Pokud se na ¾ivot díváme pouze z hlediska hmotného prospìchu, je ka¾dé jeho zlep¹ení pova¾ováno za vìc vyslovenì pozitivní. Ale co zájmy na¹eho ducha a na¹í du¹e? V¾dy» jak øekl kdysi Je¾í¹, co je èlovìku prospì¹né, kdyby by» celý svìt získal, kdy¾ tím u¹kodí své du¹i?

Nepromrháme a nepromarníme tímto zpùsobem vlastní ¾ivot, jeho¾ skuteèným úèelem je právì duchovní rozvoj a duchovní vzestup? A nebudeme si pak snad muset zopakovat tuto lekci ¹koly ¾ivota, ale je¹tì v mnohem hor¹ích a tì¾¹ích podmínkách?

Myslíte si snad, ¾e je opravdu mo¾né postavit se bez vá¾ných duchovních následkù proti rozhodnutí vy¹¹í Spravedlnosti, která ka¾dému z nás urèila prostøednictvím místa na¹eho zrození zcela konkrétní místo na zemi, na kterém má ¾ít a pùsobit?

Ale proto¾e lidé o tìchto vìcech nic nevìdí a ve své nevìdomosti ignorují duchovní Zákony, musí jim jejich postoj nutnì pøiná¹et ¹kodu. ©kodu duchovní, ale i hmotnou v podobì nejrùznìj¹ích problémù, konfliktù, napìtí a disharmonie ve spoleènosti tak, jak je tomu v souèasnosti ve vztahu k imigraci a imigrantùm.

Mnohým by urèitì mohlo být nápomocné, kdyby se k nim duchovní Zákony univerza dokázali pøimluvit lidskou øeèí. Pokud by to tedy bylo mo¾né, øekli by nám pravdìpodobnì asi toto:

Èlovìèe, tvé místo je doma! V národì a na pùdì, kde ses narodil. Tam má¹ dozrávat, tam se má¹ stát lep¹ím èlovìkem a tam má¹ usilovat o zlep¹ení pomìrù, v nich¾ ¾ije¹. Nebo» právì toto místo ti urèili spravedlivé Zákony Nejvy¹¹ího, o nich¾ spravedlnosti a dokonalosti nepochybuj!

Èlovìèe, mù¾e¹ opustit svou domovinu. Mù¾e¹ odejít do ciziny, a» u¾ na krat¹í nebo del¹í dobu. Mù¾e¹ poznávat svìt a získávat zku¹enosti, ale pamatuj, ¾e tvé místo je doma. Tam by ses mìl nakonec vrátit.

Zde vyu¾ij své zku¹enosti, které si ve svìtì nabyl! Zde napomáhej k pozvednutí vlastního národa, proto¾e tím zároveò pozdvihne¹ sebe sama a svou vlastní du¹i.

Èlovìèe, pamatuj, ¾e si jako rostlinka, zasazená na zcela konkrétní místo na zemi, která mù¾e jedinì na tomto místì dospìt k plné síle a kráse.

Pokud ale bude prosazena nìkde jinde, bude jí urèitou dobu trvat, ne¾ se vzpamatuje. A kdy¾ se koneènì vzpamatuje, nikdy se u¾ nerozvine do takové síly a krásy, jako by to dokázala na pùdì, která jí byla Stvoøitelem pùvodnì urèena.

Èlovìèe, má¹ svobodnou vùli a mù¾e¹ samozøejmì jednat jinak. Ale vìz, ¾e v¹e, co nemá opory v Zákonech Stvoøitele nemù¾e být dobré, ani správné. A ani to nemù¾e èlovìku pøinést ¹tìstí, nebo mít dlouhého trvání.

PS. Tento text se vztahuje na v¹echny imigranty ekonomického charakteru. Evropa by je mìla vrátit zpìt a pokud pøispìla k devastaci zemí, z nich¾ imigranti pøi¹li, pokud se podílela na jejich drancování a rozvratu, mìla by jim ekonomicky pomoci, aby odtud nikdo nemusel utíkat.

Doèasný azyl by mìl být poskytnut pouze lidem, prchajícím ze strachu o holý ¾ivot. Mezinárodní spoleèenství by mìlo pøispìt k co nejrychlej¹ímu urovnání tamního váleèného konfliktu a také k co nejrychlej¹í normalizaci ¾ivotních podmínek do takové míry, aby se doèasní ¾adatelé o azyl mohli vrátit domù.

http://kusvetlu.blog.cz/ v spolupráci s M.©
 
Datum:
21.01.2016  19:13
Od:
oto (anonymní u¾ivatel)
Název:
Re: Èo, alebo kto je Boh?
 
Snaha o pochopení pøíèin bezbrannosti Evropy


Èlovìk a¾ ¾asne nad bezbranností, nemohoucností a slabostí souèasné Evropy. Jakoby v ní neexistovaly ¾ádné hranice! Jakoby byla vydána napospas komukoliv! Jakýmkoliv ¾ivlùm, které k nám pøicházejí spolu s pøílivem imigrantù a v¹e postupnì infiltrují.

Evropské instituce mají rùznými pøedpisy ruce svázané tak, ¾e nejsou schopny deportovat zpìt do zemì svého pùvodu ani ty imigranty, kterým byl zamítnut azyl. Jednodu¹e, kdo se dostane do Evropy, ten v ní u¾ i zùstává!

Ka¾dý, kdo varuje pøed nebezpeèím, pøed nepøizpùsobivým pøívalem pøíslu¹níkù jiné kultury, pøed ztrátou identity evropských národù, pøed zánikem Evropy v souèasné podobì a u¾ ani nemluvì o ekonomických problémech s imigrací souvisejících, ka¾dý takový èlovìk dostává okam¾itì nálepku nacionalistu, èi extremistu. Nálepku netolerance, nebo nedostatku lidskosti. Politické elity nejmocnìj¹ích evropských státù, dobøe placené z daní lidí, jdou ve svých rozhodnutích proti prospìchu a dobru svých národù, které se zavázaly zvelebovat a chránit.

Zdá se, jako by se proti Evropì v¹echno spiklo a jakoby sám Brusel usiloval o její znièení. Evropa je ponechána doslova napospas neustávajícím proudùm imigrantù. Mnozí z nich to vnímají jako slabost a proto u¾ ani nepøicházejí jako prosící, ale jako po¾adující. Své po¾adavky si vynucují arogantním, èi dokonce násilným zpùsobem. Podvìdomì toti¾ tu¹í a vnímají, ¾e mají pøevahu a ¾e evropské instituce mají ve vztahu k nim, i prostøednictvím aktivit nejrozliènìj¹ích pseudo humanistù, jakoby spoutané ruce. A proto se u¾ nyní, na samém zaèátku zaèínají chovat jako pánové, kterým má Evropa slou¾it. Vnímají nás jako lidi, kteøí ztratili ¾ivotaschopnost a proto musí být pokoøeni a ovládnutí. A toto jejich vnímání se ¾el v mnohém zakládá na pravdì.

Na¹e univerzum má toti¾ duchovní rozmìr. Duchovní je v nìm tím nejdùle¾itìj¹ím a nejpodstatnìj¹ím. Ve stvoøení probíhá urèitý druh duchovní evoluce, na základì které je v¹echno duchovnì silnìj¹í a vitálnìj¹í silami univerza podporované a naopak, v¹e duchovnì mdlé, pohasínající a ztrácející vitalitu ti¹tìné k rozkladu. K rozkladu a destrukci, proto¾e se to stává v po¾adovaném evoluèním vývoji ducha ne¾ivotaschopné.

Duchovní vývoj je tedy hlavním motorem jakéhokoli rozvoje v tomto stvoøení. S rozvojem ducha a vy¹¹ích duchovních hodnot, jako je spravedlnost, èestnost, lidskost, u¹lechtilost a podobnì je spojen i rozvoj èistì pozemský a hmotný. Je s ním úzce propojen. A tato zákonitost platí i ve vztahu k evropské civilizaci. Ta se také pùvodnì a a¾ donedávna opírala o víru v Boha a o vysoké hodnoty, s ní související. Duchovnost Evropy byla motorem, který hnal dopøedu její rozvoj materiální i hmotný.

Pod vlivem dosa¾eného blahobytu a s py¹ným vìdomým toho, co v¹echno jsme byli schopni dokázat se v¹ak zaèalo postupnì upou¹tìt od víry v Stvoøitele i od v¹ech vy¹¹ích hodnot. Lidé tím py¹nì a lehkomyslnì odvrhli základní oporu, ze které vyrostl jejich blahobyt. Zaèal se rozmáhat ateismus a materialismus. Duchovní motor, který dosud hnal Evropskou civilizaci dopøedu pohasl. Stalo se cosi podobnému, jako kdy¾ jedete rychle autem a najednou vypnete motor. Auto nezastaví okam¾itì, proto¾e má znaènou rychlost. Bude pokraèovat volnobìhem je¹tì hodný kus dál. Pozvolna v¹ak zpomalí, a¾ nakonec zastane úplnì.

Toto se pøihodilo i Evropì, která vypnula motor své duchovnosti, zaèala upou¹tìt od v¹ech vy¹¹ích a u¹lechtilej¹ích hodnot a v souèasnosti ji¾ bì¾í pouze na volnobìh. Blahobyt a materiální výdobytky je¹tì pøetrvávají, ale Evropa je u¾ hodnotovì vyprázdnìna. Její chod je u¾ jen chodem ze setrvaènosti.

Vnitøní vyprázdnìností a hodnotový úpadek se promítají do celkového úpadku spoleènosti. Zpùsobují mravní a morální chaos, projevující se slabostí, pøemr¹tìnou toleranci k nejrùznìj¹ím úchylkám, zvráceným pseudo humanismem, neschopností rozpoznávat dobré od zlého a ztrátou základního pudu sebezáchovy. Dostáváme se mimo hlavní proud duchovní sil univerza a proto se stáváme ne¾ivotaschopnými a slabými.

V¾dy» si jen napøíklad zkusme namátkou vybrat deset prùmìrných imigrantù a deset prùmìrných Evropanù a porovnat, kolik z nich má víru v Boha. Z deseti imigrantù to bude s nejvìt¹í pravdìpodobností v¹ech deset a z deseti Evropanù to budou mo¾ná dva, tøi, nebo v nejlep¹ím pøípadì ètyøi.

Na èí stranì najdeme vìt¹í víru v Boha? Co musí být duchovními sílami univerza nezbytnì více podporováno? V koneèném dùsledku tedy nerozhodne ani pøevaha kulturní, ani vzdìlanostní, ani vojenská, èi ekonomická. Nakonec rozhodne jedinì pøevaha tahu smìrem vzhùru! Smìrem k Bohu! To se nakonec uká¾e jako rozhodující a pøekoná v¹echno ostatní. A i proto je dnes islám na vzestupu.

Nastává èas, kdy se mohutný je¹tìr, neschopný obstát v dal¹ím progresivním evoluèním pokroku vývoje na na¹í planetì, to jest blahobytná, ateistická, konzumní a materialistická Evropa pøibli¾uje ke svému zániku, proto¾e hodnotovì vyboèuje z hlavního vývojového proudu ve stvoøení.

Tato slova vyznívají pesimisticky, ale jejich úèelem nemá být vzbuzování pesimismu. Jejich úèelem je pochopení pøíèin toho, proè k nám sem dnes v moderní podobì pøicházejí novodobí "dobyvatelé", aby ovládali a nakonec i dorazili velké umírající zvíøe, kterým je Evropa v souèasné podobì a se souèasnými pseudo hodnotami, které uznává.

A proto¾e není mo¾né najít východisko ze zmatkù bez poznání pøíèin tìchto zmatkù, museli jsme být dosud pouze pesimistiètí. To správné východisko v¹ak existuje! Spoèívá v opìtovném navrácení se Evropy k skuteèným a pravým hodnotám, od kterých se tak py¹nì a lehkomyslnì odvrátila! Spoèívá v navrácení se k hodnotám ducha! K hodnotám dobra, cti a lidskosti! K hodnotám køes»anství a víry v Boha!

Ale pozor! K hodnotám køes»anství pravého a ne toho zmìkèilého, mluvícího pouze o lásce! K hodnotám køes»anství, ve kterém má své pevné místo spravedlnost! Dokonalá Spravedlnost Bo¾í, na základì které se ka¾dý jednotlivý èlovìk narodil pøesnì na tom místì na zemi, kde si zaslou¾il.

Tam má ¾ít, tam má pracovat a tam má duchovnì rùst. Jeho ¾ivot v tamních podmínkách mu byl toti¾ urèen Zákony Spravedlnosti Bo¾í, které dokonale posoudili v¹echny klady i zápory jeho du¹e a s neomylnou pøesností a osobní nezaujatostí mu jeho pozemským zrozením urèili pøesnì to místo na zemi, které mu pøíslu¹í.

A proto v¹ichni lidé, v¹ichni imigranti, kteøí nechtìjí toto urèení vy¹¹í Spravedlnosti akceptovat a odcházejí z domova za vidinou lep¹ího ¾ivota nìkde jinde by mìly být okam¾itì posíláni zpìt. Z celkového poètu je jich v souèasnosti a¾ osmdesát procent.

Doèasná pomoc má být poskytnuta pouze tìm, kteøí utíkají v obavì o svùj holý ¾ivot. Jakmile se v¹ak pomìry u nich doma upraví, a k jejich nápravì by mìla vydatnì pøispìt i Evropa, pak se mají tito lidé okam¾itì vrátit zpìt a tam dále ¾ít. Nebo» právì tam je jejich místo na zemi, které jim urèila zmiòovaná, vy¹¹í Spravedlnost, o její¾ dokonalosti a nestrannosti nemù¾e pøece nikdo pochybovat.

Evropa, tvá záchrana je pouze v pravých hodnotách! Nebo» pouze respektování pravých hodnot a ¾ivot v souladu s nimi je motorem rozvoje ka¾dé civilizace. Pokud Evropa doká¾e tento motor znovu nastartovat, pohne se z místa a zaène opìt postupovat. Evropa v¹ak není ¾ádný abstraktní pojem! Jsou to lidé, jednotlivci, z nich¾ ka¾dý musí zaèít sám od sebe!

Pokud to toti¾ nezvládneme, jsme ztraceni, proto¾e se dopøedu zaène drát civilizace, její¾ motor duchovního sna¾ení zùstává stále v chodu. I kdy¾ v chodu nedokonalém, s mnoha chybami, projevy násilí a nìkdy a¾ støedovìkými zpùsoby. Ale v chodu! V duchovním chodu, který je pøece jen nìèím víc, ne¾ materialismus, ateismus, bezbo¾nost a prázdný, konzumní zpùsob ¾ivota souèasné Evropy. To se proto musí zmìnit, kdy¾ se chceme zachránit.

http://kusvetlu.blog.cz/ v spolupráci s M.©.
 
Datum:
25.12.2015  16:31
Od:
oto (anonymní u¾ivatel)
Název:
Re: Èo, alebo kto je Boh?
 
Jaký je smysl stáøí a èekání na smrt?

Polo¾ili jste si nìkdy otázku, jaký má vlastnì smysl pozdní stáøí, nemohoucnost, nemoc a závislost na jiných, jevící se lidem aktivního vìku jako nìco bezvýchodního? A nejen jim, ale i mnohým starým lidem samotným?

Pod tlakem bezvýchodnosti, s vizí stupòující se nemoci a bolestivého umírání pak èasto zva¾ují my¹lenku dobrovolného odchodu ze svìta. A jsou i tací, kteøí eutanazii i uskuteèní, aby se podle jejich názoru vyhnuli zbyteènému utrpení.

Eutanazie se toti¾ souèasnému, modernímu a materialistickému èlovìku jeví z jeho úhlu pohledu jako dobré a humánní øe¹ení. V¾dy» pøece i zvíøeti, které trpí a není mu u¾ pomoci zvykneme usnadnit jeho utrpení a smrtí ho od nìj osvobodit. Proè bychom tedy mìli nechat trpìt lidi, pokud jim u¾ není pomoci?

Ano, takto racionálnì, ba dokonce i humánnì se musí jevit problém pozdního stáøí materialistùm a ateistùm, ov¹em jen proto, ¾e neznají pravý smysl stáøí, nemoci, utrpení, nemohoucnosti a èekání na vlastní smrt. Smysl, pøesahující materialisticko ateistické vnímání svìta.

Zkusme se nyní trochu v¾ít do situace velmi starého èlovìka. U¾ dávno je za ním jeho kariéra a bývalá práce. Kdy¾ ode¹el do dùchodu, z èasu na èas se je¹tì setkával se svými kolegy, ov¹em nyní jej z nich nav¹tìvuje jen málokdo. Man¾elka, se kterou si rozumìl zemøela a proto¾e se zaèaly mno¾it zdravotní problémy a on se nevìdìl sám o sebe postarat, dali ho dìti do domova dùchodcù. A proto¾e ka¾dé z jeho dìtí má dost svých vlastních starostí, jejich náv¹tìvy bývají stále øid¹í.

Mìsíc co mìsíc ho pomalu opou¹tìjí síly a on se stává stále bezvládnìj¹ím. Kvùli nemohoucnosti musel zanechat i své poslední zájmy a koníèky. U¾ ho musí krmit a asistovat mu pøi základních tìlesných a hygienických potøebách. Trpce poci»uje vlastní bezmocnost a kolem sebe dennodennì vidí i nemohoucnost jiných, podobnì posti¾ených. Pro¾ívá stav hluboké vnitøní bezvýchodnosti, jaký dosud nemìl v jeho ¾ivotì obdoby. Nakonec dospìl do situace, kdy zaèíná vidìt jako jediné východisko smrt. Smrt oèekává jako vykoupení, av¹ak na druhé stranì se jí pøece jen bojí.

Jaký má nìco takového smysl a v èem spoèívá? A má to vùbec nìjaký smysl?

Má! A obrovský! Spoèívá v tom, ¾e èlovìk, který u¾ témìø v¹echno ztratil mù¾e a má, právì pro ztrátu v¹eho toho, co pro nìj v ¾ivotì cosi znamenalo najít to nejdùle¾itìj¹í a nejpodstatnìj¹í. Najít to nejdùle¾itìj¹í, co existuje a co pro zdánlivý význam v¹ech ostatních vìcí dosud pøehlí¾el.

Co je to? Pøece dùvìra v Boha? Dùvìra a upnutí se k Bohu, jako k tomu jedinému, co je¹tì má smysl a význam. Co má smysl a význam i ve chvílích, kdy u¾ v¹echno ostatní ka¾dý smysl a význam dávno ztratilo.

Ano, v utrpení pozdního stáøí, v bolesti, nemohoucnosti, bezvýchodnosti a nejednou i v ztrátì vlastní lidské dùstojnosti mù¾e, ba dokonce má èlovìk najít dùvìru v Nejvy¹¹ího. Má se k nìmu upnout v¹í silou své bytosti. Má do nìj vlo¾it v¹echnu svou nadìji a celé své bytí. Tøeba ale zdùraznit, ¾e kdyby tímto zpùsobem uva¾oval døíve, ve svém aktivním ¾ivotì, jeho stáøí by mohlo být úplnì jiné a on by nemusel tak trpìt.

Jeliko¾ ale pro lesk mnohých pozemských vìcí, pova¾ovaných za tak velmi dùle¾ité opomenul to nejdùle¾itìj¹í, musel nakonec v¹echny tyto vìci ztratit. Av¹ak význam nalezení toho nejpodstatnìj¹ího v lidském bytí je tak nesmírnì velký, ¾e za nìj stojí i bezvýchodné utrpení.

Toto utrpení by v¹ak vùbec nemuselo pøicházet v takové vyhrocené podobì, kdyby lidé hledali dùvìru v Nejvy¹¹ího v pøedstihu. Pokud to v¹ak neuèinily, je právì utrpení stáøí mo¾né pova¾ovat za poslední, velkou milost. Za poslední velkou ¹anci. Za poslední velkou pøíle¾itost.

Z vý¹e uvedených dùvodù je proto eutanazie zloèinem, který lidi obírá o tuto ¹anci. Nebo» èlovìk je èlovìkem, to jest bytostí, mající schopnost hledat a najít cestu k Bohu. Najít hlubokou dùvìru v Nìho. A uèinit tak mù¾e do poslední sekundy svého ¾ivota. Proto mají velký smysl i poslední hodiny, ba i poslední minuty ka¾dého lidského ¾ivota, a» u¾ by byly doprovázeny jakýmkoli utrpením.

Èlovìka, nacházejícího se v takové situaci nelze v ¾ádném pøípadì srovnávat se zvíøetem, proto¾e za prvé, zvíøe nemá takovou míru sebeuvìdomìní jako èlovìk a za druhé, nemá ani schopnost vìdomého hledání a nalezení cesty ke Stvoøiteli. Proto je mo¾né jeho pøedsmrtné utrpení ze soucitu zkrátit.

Dùvìra v Boha! Co to vlastnì je? Je to dùvìra v Dobro! V Dobro, které nám umo¾òuje pro¾ívat vìdomou existenci. A ten, kdo dùvìøuje v Nejvy¹¹ího nemù¾e jinak, ne¾ viditelnì uplatòovat vzne¹ený princip Dobra ve v¹ech situacích svého ka¾dodenního ¾ivota.

Proto, abychom mìli poznání a oporu v tom, co tímto Dobrem ve skuteènosti opravdu je nám bylo darováno Desatero a Kristovo uèení. V nich najde ka¾dý, kdo chce návod k tomu, jak správnì ¾ít.

Kdo tedy dùvìøuje v Hospodina a uznává jej jako nejvy¹¹í princip Dobra, ten se sna¾í podle tohoto principu jednat, myslet a ¾ít. Kdo takto èiní má dùvìru v Hospodina a Hospodin ho sám zahrne svou dùvìrou. A tato dùvìra mu bude svítit jako jasné svìtlo v jeho ¾ivotì, bude ho ¾ivotem doprovázet a pøiná¹et mu po¾ehnání.

A nakonec se stane Svìtlo Nejvy¹¹ího poslední nadìjí èlovìka v hodinì smrti. Nadìjí, která mu dá jistotu pokraèování jeho dal¹ího, vìdomého bytí.

Kdo v¹ak dùvìru v Hospodina v ¾ivotì nena¹el, nehledal a proto ji ani nemá, tomu budou jako poslední milost a poslední ¹ance darované dny jeho stáøí, nemoci a nemohoucnosti. Mo¾ná pak i on tuto dùvìru najde.

http://kusvetlu.blog.cz/ v spolupráci s M.©.
 
Datum:
27.11.2015  15:06
Od:
oto (anonymní u¾ivatel)
Název:
Re: Èo, alebo kto je Boh?
 
Proè vládne svìtu útlak?

Pøesto, ¾e ¾ijeme v 21. století, vládnou na na¹í planetì rùzné formy útlaku. Existuje napøíklad skupina lidí, kteøí tvrdí, ¾e nejvìt¹ím svìtovým utlaèovatelem jsou USA. Ty prý mají prsty ve v¹ech ozbrojených konfliktech po celém svìtì za posledních 60 let. Øíká se, ¾e USA jsou svìtovým hegemonem, který se sna¾í dostat v¹echny národy do svého podruèí, aby je mohli ovládat a profitovat z nich.

Malé národy mají pouze dvì volby. Buï se stanou vazaly dobrovolnì, a to prostøednictvím USA financovaných a øízených, jako¾e demokratických revolucí, nebo nedobrovolnì, a to prostøednictvím pøímé vojenské intervence.

Odolat mohou pouze silné národy, které se na jedné stranì doká¾í vyhnout vlastní vnitøní destabilizaci, øízené prostøednictvím velvyslanectví USA v daných státech, prostøednictvím rùzných nevládních organizací a podobnì. Na druhé stranì jsou to národy, jejich¾ vojenský potenciál nedovolí USA a jejich západním spojencùm ¹íøit jejich typ demokracie prostøednictvím bombardování a vojenské síly.

Kromì toho ale existuje jiná skupina lidí, která pova¾uje za potencionálního svìtového hegemona Rusko. Rusko, kde podle jejich názorù v souèasnosti vládne diktatura a nesvoboda.

Dal¹ím velkým svìtovým hráèem je Èína. Èína patøí k jedním z notoricky nejznámìj¹ích poru¹ovatelù lidských práv, co¾ v¹ak USA, Evropské unii, ani Rusku nebrání v èilé hospodáøské a obchodní spolupráci.

V¹ude, kde se jen podíváme je tedy vidìt útlak, nespravedlnost a poru¹ování lidských práv. Miliony lidí ¾ijí pod stálým ekonomickým tlakem, bohatí stále více utlaèují chudé, aby se na jejich úkor stali je¹tì bohat¹ími. Stále více se stupòují po¾adavky a zvý¹ené nároky na zamìstnance, oficiálnì nazývané racionalizací.

Na èlovìka dne¹ka tedy ze v¹ech stran doléhá útlak. Velkou otázkou v¹ak zùstává, kdo za to mù¾e? USA? Rusko? Kapitalismus? Krize? Zbohatlíci a finanèní skupiny? Kdo z nich je skuteèným pùvodcem útlaku souèasného èlovìka? Kdo nese hlavní vinu?

Pravda obvykle bolí! Pravda bývá toti¾ trpká. No a touto pravdou je skuteènost, ¾e nikdo a nic z toho, co bylo jmenováno není hlavní pøíèinou na¹eho útlaku. Není to ani USA, ani Rusko, ani kapitalismus, ani krize, ani zbohatlíci, ani finanèní skupiny. Tím nemá být øeèeno, ¾e prostøednictvím nich na nás nedoléhá útlak, ale oni nejsou hlavní pøíèinou. Oni jsou jen dùsledkem! Dùsledkem pøíèiny, která tkví hluboko v lidech samotných! Dùsledkem pøíèiny, která zplodila tyto strùjce útlaku.

Podstata toti¾ spoèívá v tom, ¾e jediné, co mù¾e èlovìku zaruèit skuteènou svobodu je svoboda ducha! Svoboda jeho ducha, usilujícího vzhùru! Nahoru, smìrem k vý¹inám! Smìrem k Bohu!

Skuteènì svobodný je tedy jen èlovìk, který usiluje k Bohu prostøednictvím ¾ití tìch nejvy¹¹ích duchovních ideálù, kterými jsou èest, dobro a spravedlnost. Skuteènì svobodným je jen èlovìk, který usiluje k Bohu prostøednictvím ¾ivota podle jeho Vùle a jeho Zákonù.

Kdo takto nejedná, ztrácí svobodu! Stává se z vlastní vùle nesvobodným! Spoutává toti¾ svého ducha, který v nìm tou¾í po Svìtle. A tato jeho vlastní vnitøní nesvoboda, toto jeho vlastní spoutání ducha v jeho rozletu je onou nepoznanou, pravou pøíèinou jeho vnìj¹í nesvobody. Nebo» na základì této vnitøní nesvobody se postupnì formují vnìj¹í a viditelné dùsledky, které prostøednictvím útlaku obírají lidí o svobodu vnìj¹í.

Z vnitøní nesvobody èlovìka, z vnitøní nesvobody jeho ducha, kterému je trvale bránìno v jeho pøirozeném pohybu smìrem nahoru, právì z takové dobrovolné vnitøní nesvobody vyrùstá ko¹atý strom velkého mno¾ství vnìj¹ích nesvobod, které lidi drtí.

Mezi oblíbenou argumentaci materialistù a ateistù patøí tvrzení, ¾e oni se pøece také sna¾í o dobro, spravedlnost a èestnost, ani¾ ¾e by k tomu potøebovali Boha.

Pokud je pravdou, co o sobì tvrdí, mohou být pova¾ováni za dobrých lidí, ov¹em ¾el, u¾ ne za lidi duchovnì svobodných. Nejsou duchovnì svobodnými, proto¾e jejich duch je utlaèován a potlaèován nesprávným nahlí¾ením na realitu. Jejich rozum, reprezentován ateistickým a materialistickým názorem na ¾ivot toti¾ potlaèuje jejich ducha a zamezuje mu volný, svobodný vzlet smìrem k vý¹inám. Smìrem k Bohu. A právì v této rozumem zpùsobené neschopnosti naplòovat potøeby vlastního ducha se skrývá jeho útlak a nesvoboda.

Ano, èlovìk mù¾e nejrùznìj¹ími zpùsoby utlaèovat svého vlastního ducha. Mù¾e tak èinit svým materialismem a ateismem. Mù¾e tak èinit tvrdo¹íjným setrváváním ve svých chybách a nedostatcích. Mù¾e tak èinit upnutím se na nesprávné postoje a názory. Mù¾e tak èinit svou neèestností, nespravedlností a zlem. Mù¾e tak èinit svým upnutím se na dogmata a scestné duchovní uèení.

Tìmito a mnoha jinými podobnými vìcmi se èlovìk sám vnitønì spoutává, proto¾e jimi zamezuje rozletu svého ducha, tou¾ícího po vý¹inách, po dobøe, u¹lechtilosti a Svìtle.

A tento vnitøní útlak, ve kterém dobrovolnì ¾ije vìt¹ina lidí dává rozhodující podnìt k postupnému formování se, a nakonec i zformování se útlaku vnìj¹ího. A tak, v logickém chodu dìní se nakonec to vnitøní zhmotní navenek. Vnitøní útlak ducha se promítne do útlaku vnìj¹ího.

Nicménì to vnìj¹í, co nás tísni není pøíèinou! Je jen nevyhnutelným dùsledkem skuteèné pøíèiny, kterou je na¹e dobrovolné spoutání ducha.

Dokud se èlovìk nestane duchovnì svobodným a nezaène smìøovat k Bohu, k naplòování jeho Vùle a jeho Zákonù, tedy tam, kam v nìm tou¾í kráèet jeho duch, do té doby ho budou utlaèovat v¹ichni vnìj¹í utlaèovatelé, proto¾e on sám trestuhodnì utlaèuje vlastního ducha.

Bylo toti¾ napsáno: "Oko za oko, zub za zub!"

Tato slova nemluví o nièem jiném, ne¾ o spravedlivém Zákonì zpìtného úèinku, který v praxi znamená, ¾e za zlo se nám nevyhnutelnì navrátí zlo, za neèestnost budeme sami posti¾ení neèestností, za nespravedlnost se i nám dostane nespravedlnosti a za útlak útlaku! To, co èlovìk pøechovává v skrytu svého nitra, to, jaký vnitønì opravdu je, to ho bude nakonec bít navenek! Taková je Spravedlnost Nejvy¹¹ího, ale zároveò i jeho Láska. Láska, spoèívající v tom, ¾e pod bolestnými údery zvenèí má èlovìk poznat, jaký ve skuteènosti vnitønì je. Má poznat, jaké omyly a chyby skrývá ve svém nitru. Vnìj¹í údery osudu mu to napomáhají rozpoznávat a¾ pøíli¹ reálnì.

Pokud tedy trpíme útlakem, nejvìt¹í míru viny za to nenesou jeho vnìj¹í strùjci. Nejvìt¹í míru viny za to neseme my samotní! Nebo» útlakem vlastního ducha jsme si zaseli a ¾ivíme útlak vnìj¹í, který nás tísni a nedopøeje nám volnì dýchat.

Zbavit se ho mù¾eme jen tehdy, pokud se zbavíme jeho vnitøní pøíèiny. Pokud se ale vnitøní pøíèiny nezbavíme, mù¾eme donekoneèna bojovat proti v¹em na¹im utlaèovatelùm a nic na tom nikdy nezmìníme. To, co zmìníme budou v¾dy jen vnìj¹í formy. Pokud toti¾ odstraníme jednìch, na jejich místo pøijdou druzí. Pokud zmìníme jeden systém, upadneme do útlaku systému druhého, proto¾e my sami jsme se vnitønì vùbec nezmìnily. A proto se nám ve smyslu Zákona: "oko za oko, zub za zub" bude za na¹i vnitøní nesvobodu dostávat nesvobody vnìj¹í.

Bylo by v¹ak velkým omylem vidìt v na¹ich utlaèovatelech jakési vykonavatele Vùle Nejvy¹¹ího. Tak to není! Utlaèování jiných je zloèinem, na který se je tøeba dívat ve smyslu Je¾í¹ových slov, urèených Jidá¹ovi: Syn Bo¾í sice kráèí cestou, kterou jít musí, ale bìda ka¾dému, kdo jej zrazuje. Amen pravím vám, bylo by pro nìj bývalo lep¹í, kdyby se nebyl vùbec narodil.

Pokud pøizpùsobíme tato slova na¹emu tématu, budou znít asi takto: Vnìj¹í útlak je nevyhnutelným dùsledkem útlaku vnitøního, kterým si lidé samotní spoutávají vlastního ducha. Bìda v¹ak v¹em utlaèovatelùm, proto¾e dùsledky jejich zvráceného jednání, které jim jednou Bo¾í Spravedlnost vrhne do oblièeje, budou muset být pro nì znièující.

http://kusvetlu.blog.cz/ v spolupráci s M.©.
 
Datum:
30.10.2015  15:56
Od:
oto (anonymní u¾ivatel)
Název:
Re: Èo, alebo kto je Boh?
 
Zaèátek konce Evropy?

Situaci, která v Evropì nastala v souvislosti s uprchlickou krizí lze v jistém smyslu pøipodobnit k období pádu Øímské øí¹e. Øímská øí¹e byla toti¾ ke svému konci u¾ tak prohnilá a mravnì zdegenerovaná, ¾e ji nakonec porazili hordy barbarù. Zdolali ji hordy barbarù, které sice stály kulturnì mnohem ní¾e, av¹ak právì pro své nízké vývojové postavení mìli celý svùj dal¹í vývoj stále pøed sebou.

Øímská øí¹e tehdy i my dnes jsme dosáhli jakéhosi vrcholu vývoje, který lze dosáhnout èistì hmotným, racionálním a materialistickým sna¾ením a dále u¾ nemáme co nabídnout. Dosáhli jsme relativnì vysoké míry blahobytu, která ale mìla za následek vznik nábo¾enství konzumu a u¾ívání si. A tato touha po u¾ívání si se stala jedním ze základních hodnot evropské civilizace, s nimi¾ kráèí ruka v ruce mravní zka¾enost, chamtivost, bezohlednost, neèestnost, nespravedlnost a tak dále, a tak dále. U¾ jednodu¹e vývojovì nekráèíme do kopce, ale z kopce.

Ve své touze mít stále víc, ovládat jiných a nejlépe celý svìt, vykoøis»ovali Západní zemì Afriku i arabské státy a pokud se jim postavili na odpor, znièili jich vojenskou silou. A z tìchto, za vydatného pøispìní Západu ekonomicky a vojensky zruinovaných zemí se k nám, jakoby v nezbytných zpìtných úèincích valí masy novodobých "barbarù", aby polo¾ili, dorazili a pohltily morálnì prohnilou Evropu. A Evropa je u¾ tak morálnì zdevastovaná, ¾e ani není schopna vnímat, co je v tomto pøípadì pro ni dobré a co ¹patné. U¾ ani není schopna chránit se.

Pokud ale nechceme dopadnout jako Øímská øí¹e, která se hodnotovì vyèerpala a pro ztrátu v¹ech vy¹¹ích a u¹lechtilej¹ích hodnot padla a byla pohlcena barbary, pokud takovému nìèemu chceme v na¹em pøípadì opravdu zabránit, musíme se opìt obrátit k pravým hodnotám. Musíme tedy pomyslným zpùsobem zaèít opìt kráèet ve svém vývoji do kopce, to znamená smìrem ke spravedlnosti, èestnosti, duchovnosti a k Bohu.

V¾dy» napøíklad Evropa ztratila kvùli své po¾ivaènosti i schopnost vlastní reprodukce. Mladé páry toti¾ nemají v pøevá¾né míøe více, ne¾ jedno dítì, proto¾e více dìtí by jim ji¾ bránilo v mo¾nostech dal¹ího, neru¹eného u¾ívání si ¾ivota. A tento populaèní deficit je také jednou z pøíèin, pro který Nìmci pøijímají uprchlíky. Nicménì takové uprchlíky, kteøí se kulturnì nikdy nepøizpùsobí, ale naopak, budou ke svému obrazu pøetváøet Evropu.

Evropì mù¾e pomoci pouze jediné! A to její návrat k pravým hodnotám a odvrácení se od tupého materialismu a prázdného, ​​konzumního zpùsobu ¾ivota, který ji dohnal k rozvratu a relativizaci v¹ech hodnot, ¾e u¾ v nich má takový zmatek, ¾e není schopna rozli¹ovat dobré od ¹patného. ®e u¾ ani nevidí a není schopna vnímat to, jak si øe¾e vìtev sama pod sebou.

Nicménì ka¾dý, kdo si je vìdom jediné cesty k záchranì, spoèívající v pøíklonu k pravým hodnotám, by mìl zaèít za nì bojovat. Bojovat v první øadì v sobì samotném! A pak i ve svém okolí, proto¾e jen toto jediné mù¾e zabránit na¹emu pádu, ke kterému musí nutnì dojít, pokud se hodnotovì nevzpamatujeme. Nebo» v¹e vývojovì neperspektivní se musí v zákonech tohoto univerza jednoho dne nutnì zhroutit, aby na jeho troskách mohlo vzniknout nìco jiného a perspektivnìj¹ího.

PS. Pokud pou¾ívám slovo "barbaøi", které by se snad mohlo nìkoho dotknout tøeba si uvìdomit, ¾e tímto slovem oznaèovali starovìcí Øímané kulturnì zaostalej¹í národy. Nicménì paradoxnì, národy Øímany oznaèované jako barbaøi se na úsvitu Øímské øí¹e ukázaly být vývojovì mnohem ¾ivotaschopnìj¹í a progresívnìj¹í ne¾ ti, kteøí sami sebe pova¾ovali za nositele svìtové kultury. Na sklonku Øímské øí¹e se toti¾ nakonec stali morálními barbary samotní Øímané a pro jejich vlastní, morální barbarství jich nakonec porazili a znièili právì ti, které oni oznaèovali za ménìcenné. I v tìchto skuteènostech mù¾eme najít paralelu se souèasným dìním v Evropì.

http://kusvetlu.blog.cz/ v spolupráci s M.©.
 
Datum:
01.10.2015  16:17
Od:
oto (anonymní u¾ivatel)
Název:
Re: Èo, alebo kto je Boh?
 
Na¹e hodnoty! Jaké jsou jen bídné!

Vý¹ka hodnot, o které usilujeme dává odpovídající míru hodnoty na¹emu vlastnímu ¾ivotu. Snahou o nízké hodnoty je ná¹ ¾ivot nízko hodnotný a naopak, snahou o vysoké hodnoty se ná¹ ¾ivot stává vysoce hodnotným. Podívejme se tedy nyní, jak se tyto vìci projevují v praxi.

V jistých regionálních novinách mì upoutal hrubými písmeny zvýraznìn, úvodní odstavec èlánku o úspì¹ném souèasném spisovateli, kterému dosud vy¹lo 14 knih. V tomto úvodním odstavci stálo: "Proslavil se svými knihami s mafiánskou tématikou".

Skuteèná cena a skuteèný pøínos ka¾dé vìci se odvíjí od její hodnoty. Proto v¾dy v souvislosti se v¹ím, s èím se v ¾ivotì setkáme bychom se mìli v první øadì ptát na hodnoty. Na to, jakou co má skuteènou hodnotu, a jestli to vùbec nìjakou hodnotu má.

Pokud tedy tento princip uplatníme na zmínìnou vìtu z úvodního odstavce, zásadní otázka bude znít: Jaký skuteèný pøínos pro spoleènost a pro ètenáøe mají knihy z mafiánskou tématikou? V¾dy» kdo alespoò trochu nahlédl do takového druhu literatury musí pøece vìdìt, ¾e se v ní pí¹e o spodinì lidské spoleènosti. Pí¹e se v ní o násilí, brutalitì, bezohlednosti, bezcharakternosti, podlosti, zvrhlosti a v¹e je nejednou rozepsané a¾ do tìch nejmen¹ích detailù. Vìrnì a realisticky.

Pokud ale takový druh literatury patøí mezi nejprodávanìj¹í a mo¾ná si na nìm vybudovat své literární renomé, o èem to svìdèí?

O èem tohle v¹echno svìdèí? Jednoznaènì o hodnotách, které lidi pøitahují, které je zajímají a které je vzru¹ují. Svìdèí to o velmi nízké hodnotové orientaci lidí, které pøitahuje násilí, brutalita, zvrhlá tìlesnost a spodina lidské spoleènosti.

Na jaké úrovni to vlastnì du¹evnì stojíme? Jsme sice vzdìlaní, inteligentní, ale co na¹e du¹e? Co na¹e nitro, které má potøebu sahat po takových "hodnotách"? Jací vlastnì jsme ve své nejvnitønìj¹í podstatì a ve svém nejhlub¹ím nitru?

Jsme stále stejnými, jako pøed tisíciletími, kdy nad¹ené davy dychtivì sledovali vzájemné vra¾dìní se gladiátorù. Dodnes se na tom témìø nic nezmìnilo! Dopøedu jsme pokroèili pouze vìdecky a technicky. Morálnì a mravnì, z hlediska vy¹¹ích lidských a duchovních hodnot v¹ak zùstáváme stále témìø na stejné úrovni. Zmìnila se pouze vnìj¹í forma. Dychtivost po brutalitì, násilí a zvrhlosti zùstala, jenom uspokojována prostøednictvím knih, nebo filmù.

No a spisovatelé, kteøí se chtìjí zviditelnit, kteøí chtìjí být ètení a kteøí se chtìjí ¾ivit psaním, citlivì vnímají, po èem je poptávka. A tuto poptávku, tento po¾adavek a toto pøání se sna¾í uspokojit. Sna¾í se dát ètenáøùm právì to, co ¾ádají. No a na základì toho, do jaké míry a jak ¹ikovnì se jim to daøí, do takové míry se stávají více, nebo ménì úspì¹nými spisovateli.

Jde tedy o jednoduchý princip poptávky a nabídky. A pokud nabídka pøesnì odpovídá poptávce, dostavuje se úspìch. Úspìch, prodejnost knih, ocenìní a peníze.

Ale co hodnoty pøátelé? Proè se nikdo neptá pøedev¹ím na hodnoty? Na to, jaký je hodnotový pøínos té které literatury pro spoleènost a pro ètenáøe?

V¾dy» pokud dáme stranou v¹echnu svìtskou slávu, pokud dáme stranou v¹echna èísla prodejnosti i v¹echna ocenìní kritiky, zbývá pouze holá skuteènost, spoèívající v uspokojování toho nejni¾¹ího a nejubo¾ej¹ího, co lidé v sobì mají. V tom spoèívá celý takzvaný pøínos. Spoèívá v je¹tì vìt¹í degradaci ji¾ tak dost nízko nastaveného vnitøního ¾ivota lidí.

Toto je holá pravda o takzvané literární tvorbì mnoha souèasných úspì¹ných autorù. Ètenáøská veøejnost má co ¾ádá a spisovatel má svou prodejnost, své renomé a své peníze. Skuteèné hodnoty ani jednu, ani druhou stranu pøíli¹ nezajímají.

A pøece by to mìlo být v¹echno úplnì jinak! V¾dy» pøece být spisovatelem je posláním! Vzne¹eným posláním, spoèívajícím v zprostøedkování vysokých a u¹lechtilých hodnot, které ètenáøe vnitønì zvedají, du¹evnì povzná¹ejí a ne je strhávají a degradují.

No a právì toto pozdvihování a povzná¹ení spoleèenského vìdomí smìrem k vy¹¹ím a vzne¹enìj¹ím hodnotám má být posláním skuteèného spisovatele. Toto má být jeho cílem. V tomto spoèívá jeho obrovský pøínos pro spoleènost, která je jeho prostøednictvím pozdvihována na vy¹¹í du¹evní, morální a mravní úroveò.

Skuteèný a pravý spisovatel tedy pøistupuje ke své tvorbì úplnì jinak, proto¾e se vnitønì orientuje úplnì jiným smìrem. Nestává se vnitønì citlivým vùèi tomu, co je ètenáøi ¾ádané a nesna¾í se jim v tom nadbíhat, ale stává se vnitønì citlivým smìrem k tomu, co by je mohlo posunout du¹evnì vý¹e. Orientuje se k vy¹¹ím a vzne¹enìj¹ím úrovním bytí, odkud pøijímá a pak literárnì zpracovává obrazy toho, co je pro lidi skuteènì dobré. Je jen samozøejmé, ¾e pùjde o hodnoty dobra, cti, spravedlnosti, u¹lechtilosti a lidskosti. Tedy o skuteèné a pravé hodnoty!

V souèasné dobì du¹evnì znaènì po¹kozených lidí se ¾el nìco takového asi nesetká s velkým ohlasem. A mo¾ná, nebo zcela urèitì to èlovìka ani neu¾iví. Nicménì takové literární dílo, opírající se o pravé hodnoty stojí ve skuteènosti mnohem vý¹e, ne¾ desítky tìch nejprodávanìj¹ích a nejètenìj¹ích výtvorù, plných hodnotové prázdnoty, plytkosti a ubohosti.

Spisovatelé mají tedy na výbìr mezi dvìma alternativami. Mezi tím, zda budou nositeli hodnot, nebo pseudohodnot. Mezi tím, zda budou du¹evnì povzná¹et, nebo du¹evnì degradovat. Mezi tím, zda se stanou strùjci vzestupu národa, nebo naopak, strùjci jeho úpadku.

®el na na¹í zemi to mìl v¾dycky tì¾ké ka¾dý, kdo se dr¾el hodnot a sna¾il se v jejich smyslu i pùsobit. Takoví tvùrci dosáhli úspìchu mnohokrát a¾ po své smrti. Jednodu¹e a¾ tehdy, kdy¾ lidstvo dospìlo na o trochu vy¹¹í du¹evní úroveò a bylo jich dílo schopno plnì docenit.

Nicménì k tomu, aby na vy¹¹í duchovní úroveò postoupit mohlo, bylo tøeba právì pozitivního pùsobení osvícených tvùrcù na jejich vìdomí. A to nejednou i za cenu nepochopení. Kdyby toti¾ takových tvùrcù nebylo, nebylo by ani ¾ádného skuteèného du¹evního vzestupu.

Kdo tedy takto koná, vydává svìdectví o velikosti vlastního ducha a také svìdectví tom, ¾e mu jde o dobro národa i lidstva.

Kdo v¹ak koná jinak, vydává svìdectví o vlastní du¹evní malosti. A a¾ jednou nakonec pøijde èas velkého úètování, bude se pak muset zhroutit tam, kam svou literární tvorbou ètenáøe smìøoval. Do hlubin! Do hlubin plných brutality, násilí a tìlesných zvráceností.

A kdy¾ se pak jeho du¹e ocitne na pokraji této hlubiny, pak mu nepomohou ani poèty prodaných knih, ani ocenìní, ani peníze. Poté, jak ve skuteènosti ji¾ nyní, právì v této chvíli, budou rozhodovat pouze pravé hodnoty, které jsou základní podmínkou pozdvi¾ení ¾ivota na zemi, èi dokonce i na takzvaném onom svìtì.

V¾dy se proto tøeba ptát pouze na hodnoty! Na to, co hodnotu skuteènì má a co ji nemá. Toho, co ji má se je pak tøeba dr¾et a to, co ji nemá tøeba odvrhnout. Tøeba to zavrhnout, proto¾e pokud to neudìláme, budeme kvùli na¹emu hlubokému du¹evnímu znehodnocení nakonec zavr¾eni my samotní.

http://kusvetlu.blog.cz/ v spolupráci s M.©.
 
Datum:
04.09.2015  15:11
Od:
oto (anonymní u¾ivatel)
Název:
Re: Èo, alebo kto je Boh?
 
Tragédie institucionalizované víry

Pokud se nìkdo nedoká¾e pouèit ze starých chyb, musí je neustále opakovat. A pokud nìkdo neustále opakuje tyté¾ chyby v duchovní oblasti, nikdy se nemù¾e povznést vzhùru. Nevyhnutelnì stagnuje, nebo dokonce upadá.

Konkrétním úèelem tohoto textu je snaha o pouèení se z dùsledkù osudového konfliktu Je¾í¹e Krista s tehdej¹í institucionalizovanou církví. Je¾í¹ùv pøíbìh je toti¾ pøíbìhem rebela, který pøi¹el do konfliktu s institucí. Do konfliktu se tehdej¹ím plnì institucionalizovaným ¾idovským nábo¾enským systémem.

©lo o nábo¾enský systém, který mìl svou pevnou hierarchii, své ¹koly, svùj zpùsob výuky, své vyhranìné názory a svùj vlastní pohled na pravdu. Toto nábo¾enství mìlo své nezanedbatelné spoleèenské postavení, kontakty a vliv na mocných tehdej¹ího svìta. Jednodu¹e øeèeno, ¹lo o duchovno mocenskou instituci, spoleèensky dùvìryhodného charakteru pøesnì tak, jak je tomu i dnes v rámci køes»anství.

A najednou se z odkudsi z neznáma, mimo oficiálních struktur tehdej¹í nábo¾enské instituce vynoøí èlovìk s odli¹ným, ale mimoøádnì silným a ¹iroké masy pøitahujícím uèením. Jde o èlovìka, stojícího v opozici vùèi oné nezpochybnitelné duchovní instituci, vysvìtlujícího mnohé dùle¾ité duchovní pravdy jinak a ostøe kritizujícího chyby pøedstavitelù oficiálního nábo¾enství.

Je v¹ak tøeba øíci, ¾e podobné náhle objevení se proroka z lidu nebylo v té dobì v Izraeli ¾ádnou výjimkou. Tehdy toti¾ nebyla nouze a rùzné samozvané proroky, kolem kterých se shromá¾dilo vìt¹í nebo men¹í mno¾ství posluchaèù a stoupencù.

Nebezpeèí onoho nového proroka v¹ak spoèívalo v tom, ¾e jeho uèení pùsobilo mimoøádnì silnì a pøitahovalo doslova celé masy, které byly kromì síly slova pøitahovány i nevídanými divy a zázraky.

Argumentaèní síla nového proroka, zázraky a odli¹ná interpretace mnoha tolikrát za¾itých duchovních pravd zaèali v lidech vzbuzovat oprávnìné otázky: Jak je to tedy s na¹ím nábo¾enstvím a s podstatou jeho uèení? Mají knì¾í pravdu opravdu ve v¹em? Nemýlí se snad v nìèem? Není snad pravda na stranì nového proroka?

Konflikt Je¾í¹e s pøedstaviteli ¾idovského nábo¾enství byl konfliktùm mezi nositelem Pravdy a církevní institucí. A tato instituce, cítící se být zpochybòována a ohro¾ena, ov¹em mající pozemskou moc a vliv, zaèala usilovat o Je¾í¹ùv ¾ivot a nakonec ho i o ¾ivot pøipravila.

V argumentaèní rovinì se toti¾ vùèi Pravdì postavit nedalo a proto se musela najít nìjaká vhodná záminka, na jejím¾ základì byl nepohodlný a rebelantsky nositel Pravdy odstranìn.

Jaké nám z toho v¹eho plyne pouèení? Pouèení, které z tìchto tragických událostí nebylo dosud køes»anstvím vyvozeno?

Ono pouèení spoèívá v poznání, ¾e nábo¾enský systém, který dospìje k urèitému stupni institucionalizace a zakonzervuje se sám v sobì, uzurpujíc si právo na absolutní pravdu, se èasem stává nepøístupným vùèi v¹emu ostatnímu. I vùèi tomu, co by mohlo pøicházet z Pravdy.

Takové je tedy poznání, které mìlo vyvodit køes»anství z osudového konfliktu Je¾í¹e se ¾idovským nábo¾enstvím, proto¾e ka¾dý institucionalizovaný nábo¾enský systém se nachází v naprosto stejném nebezpeèí. Vèetnì køes»anství samotného!

Mìlo se z toho vyvodit poznání, ¾e Pravda mù¾e pøijít úplnì odjinud, ne¾ z oficiálního nábo¾enského systému, který má neblahou tendenci zkostnatìt a uzavøít se sám do sebe v pøesvìdèení vlastní neomylnosti.

V takové kritické sebereflexi køes»anství by spoèívala velikost ducha. Av¹ak v prosazování nezpochybnitelné pravdy a neomylnosti jakéhokoliv nábo¾enského systému se skrývá neschopnost pouèit se z toho, co se stalo pøed dvìma tisíci lety Je¾í¹i.

Pøíli¹ rozumovým a je¹itným se toti¾ èasem stává ka¾dé institucionalizované nábo¾enství. Tak rozumovì je¹itným, ¾e si zaène vyhrazovat právo dokonalého rozpoznávání toho, co je Pravda a co Pravda není. Stejnì, jak si to za dob Je¾í¹e vyhradily zákoníci, farizeové a knì¾ská elita. Cítili se toti¾ nanejvý¹ kompetentními, aby rozeznali pøicházejícího Mesiá¹e. ®e se zmýlili a ¾e Mesiá¹e byli schopni poznat døíve obyèejní, prostí rybáøi svìdèí o tom, do jaké míry mù¾e institucionalizace nábo¾enského systému vzdálit jeho pøíslu¹níky od skuteèné Pravdy.

Institucionalizace je toti¾ spojena s racionalitou a rozumovosti, která postupnì pøekrývá to citovì vroucnì. To vroucnì citovì ¾ivé, co dìlá èlovìka èlovìkem a co mu dává v jeho vroucnosti citu vyci»ovat to, co pochází z Pravdy.

Kdo se o toto opíral a v tomto smyslu jednal, mohl v osobì Je¾í¹e Krista poznat Mesiá¹e. Kdo v¹ak uvìøil instituci tehdej¹í církve, postavil se proti Bohu a proti Pravdì.

Proè je o tom tøeba mluvit právì takovým zpùsobem? Proto¾e tak, jak tomu bylo tehdy je tomu i dnes! Vùbec nic se nezmìnilo! I dnes je napøíklad mo¾né vypozorovat urèité varovné znaky pový¹enosti v katolické církvi, která v¹echny lidi, nenacházející se bezprostøednì v její vlastní hierarchické struktuøe oznaèuje jako laiky. Tím je nepøímo øeèeno, ¾e oni sami jsou profesionály a ¾e tedy stojí blí¾e k Pravdì a k Stvoøiteli, jako obyèejní vìøící. Tím je také nepøímo øeèeno, ¾e oni jsou tìmi nejkompetentnìj¹ími posoudit, zda nìco pochází, nebo nepochází z Pravdy. Ka¾dému vnímavému èlovìku musí být pøece jasné, ¾e se zde setrvává pøesnì na stejném postoji a v tém¾e omylu, jako za èasù Krista.

Nicménì pøíbìh Je¾í¹e je pøíbìhem svìdèícím o opaku! Je pøíbìhem konfliktu nositele Pravdy s institucí, která se mýlila! Takové pouèení v¹ak køes»anství z tragického dìní pøed dva tisíce let dosud nevyvozuje.

Setrvávání v té¾e chybì, kterou dìlali nábo¾en¹tí pøedstavitelé tehdy, èiní ji i dnes a vùbec se z ní nepouèili v¹ak znamená, ¾e kdyby Je¾í¹ pøi¹el na zem znovu, znovu by narazil na lidi kompetentních, kteøí by kompetentnì posoudili, zda jde o Posla Nejvy¹¹ího, nebo nejde.

Ne, nikdo není duchovnì svobodný, pokud bezvýhradnì vìøí institucí! Èlovìk musí být otevøený vùèi v¹emu, co ke nìmu pøichází. I vùèi církvím, jejich my¹lenkám a názorùm, proto¾e i tam se nachází mnoho dobrého. Musíme si v¹ak zachovat svobodu vlastního cítìní a zva¾ování, na jejím¾ základì budeme schopni samostatnì posoudit, kde se nachází skuteèná Pravda. Rozhodovat se musíme podle hlasu na¹eho srdce! Jedinì takto toti¾ jedná duchovnì svobodný a vnitønì ¾ivý èlovìk.

Kdo se v¹ak pøi svém rozhodování spoléhá na instituci a dobrovolnì jí pøenechává svou plnou dùvìru, ten není duchovnì svobodný. Ten je pouze poslu¹nou ovcí stáda, která pùjde poslu¹nì i proti Bohu, i proti Pravdì. Ovcí, která bude na èísi povel køièet "ukøi¾uj" tak, jak se to stalo za èasù Krista. Jen¾e dnes se to stane jinou formou, ale podstata zùstane úplnì stejná.

Dne¹ní doba v¹ak u¾ nemá být dobou slepì poslu¹ných, ale naopak, duchovnì svobodných. Lidi otevøených svému srdci, svému vlastnímu cítìní a svému nejhlub¹ímu nitru, které jim jako jediné mù¾e ukázat správný smìr.

Takto hrdì a samostatnì by mìl v dne¹ní dobì duchovnì stát ka¾dý z nás. Je v¹ak nesmírnì smutné, kdy¾ èlovìk vidí velké mno¾ství dobrých lidí, poznamenaných otrockým znamením slepé poslu¹nosti duchovním institucím. Tím duchovním institucím, které se svého èasu tak tragicky zmýlili ve vztahu k osobì Je¾í¹e Krista, které se z toho vùbec nepouèili a proto se ve vztahu ke skuteèné Pravdì mýlí i dnes.

http://kusvetlu.blog.cz/ v spolupráci s M.©.
 
Datum:
04.06.2015  17:52
Od:
oto (anonymní u¾ivatel)
Název:
Re: Èo, alebo kto je Boh?
 
Uplatnìní Bo¾ích vlastnických práv!

Koho chléb jí¹, toho píseò zpívej! Tato slova ¾el platila v lidské spoleènosti v¾dy a platí v ní i dnes v demokracii. Pokud jsme toti¾ nìkde zamìstnáni, musíme bezvýhradnì plnit v¹echno to, co od nás zamìstnavatel po¾aduje. Pokud projevujeme s nìèím nespokojenost, nebo dokonce otevøenì kritizujeme vedení mù¾e se nám snadno stát, ¾e o práci pøijdeme. Oficiálnì se pak samozøejmì v¾dy najde nìjaká obecnì akceptovatelná pøíèina, proè jsme museli být propu¹tìni. Ve skuteènosti v¹ak budou v¹ichni vìdìt, ¾e k tomu do¹lo proto, ¾e jsme si otvírali ústa.

Takhle nìjak to v ¾ivotì kolem nás reálnì funguje, a» si to u¾ chceme pøiznat, nebo ne. Na kom jsou lidé závislí a dává jim práci, èili chléb, toho vùli a po¾adavky musí plnit. Kdy¾ ji plnit nechtìjí, mohou si hledat nový zpùsob ob¾ivy.

Pokud je v¹ak ná¹ zamìstnavatel lidský, èestný, spravedlivý a chápavý, tehdy vìt¹inou plníme jeho pøíkazy rádi a zcela samozøejmì, proto¾e jsou moudré a pøiná¹ejí prospìch obìma stranám.

S odvrácenou tváøí tohoto rèení se v¹ak setkáme zejména tehdy, pokud je zamìstnavatel nelidský, nespravedlivý, neèestný a bezohledný. Ale ani tehdy si èlovìk vìt¹inou neporadí a musí se pøizpùsobit, pokud nechce pøijít o práci.

Proè o tom v¹em mluvíme? Proto¾e lidstvo si dosud neuvìdomovalo a nechtìlo ¾ádným zpùsobem pøipustit, ¾e vý¹e zmínìné úsloví, které má v lidské spoleènosti své diskutabilní mravní a morální limity, ¾e toto úsloví platí absolutnì bezvýhradným zpùsobem ve vztahu tvora k jeho Tvùrci. Tedy ve vztahu èlovìka k Bohu!

Koho chléb jí¹, toho píseò zpívej! Obsah tohoto rèení mù¾eme do urèité míry najít i v podtextu prvního, a tudí¾ nejpodstatnìj¹ího a nejdùle¾itìj¹ího pøikázání, které nám dal Stvoøitel.

"Já jsem Hospodin tvùj Bùh, nebude¹ mít ¾ádné jiné bohy, kterým by ses klanìl." Tyto zásadní slova, které si mnozí lidé dosud nedali námahu správnì pochopit znamenají asi toto:

Hospodin je Stvoøitelem v¹eho ve stvoøení a tedy i tebe èlovìèe! Toto stvoøení vzniklo z jeho Vùle a z jeho Vùle v nìm smí¹ existovat. Je to tedy jeho Vùle, která je urèující a rozhodující pro v¹e, co se nachází ve stvoøení.

Èlovìèe, chléb z rukou Hospodina jí¹, v jeho stvoøení ¾ije¹ a proto si povinen respektovat jeho Vùli. Si povinen poznávat ji a podøídit se jí! To je ona píseò, kterou se musí¹ nauèit zpívat!

Poznání Vùle Nejvy¹¹ího a tvùj ¾ivot podle ní má být tedy písní chvály, kterou má¹ vzdávat díky Bohu, tvému ​​Stvoøiteli. Dík za výsadu smìt existovat v jeho stvoøení. Nebo» on jediný má skuteènou moc, on jediný je urèující a jedinì jeho Vùle je z dlouhodobého hlediska rozhodující. A proto¾e Hospodin je Pánem dobrotivým, milostivým, laskavým a spravedlivým, èlovìk by s plnìním jeho Vùle nemìl mít absolutnì ¾ádné vnitøní problémy.

A onen Stvoøitel, jako jediný oprávnìný Majitel a Vlastník celého stvoøení ji¾ celá tisíciletí trpìlivì èeká na to, aby lidé tyto zásadní skuteènosti koneènì pochopili. Nicménì oni neustále odmítali a odmítají zpívat píseò toho, koho chléb jedí a z koho milosti ¾ijí. Takový postoj je obzvlá¹tì nepochopitelným proto, nebo» jak ji¾ bylo øeèeno, Hospodin je pøece Pánem dobrotivým, milostivým, laskavým a spravedlivým a plnìní jeho Vùle má schopnost vnést do lidských srdcí dobrotu, spravedlnost, lásku, u¹lechtilost i bla¾ené ¹tìstí.

Èas milostiplným èekání na zmìnu postoje lidí v¹ak není nekoneèný! Jednou nakonec skonèí a Hospodin pak upøe právo na chléb ka¾dému, kdo se za dlouhá tisíciletí jeho trpìlivého èekání nenauèil zpívat jeho píseò. Píseò chvály plnìní Vùle Nejvy¹¹ího ve svém ka¾dodenním ¾ivotì!

Takovým lidem bude pak upøené právo na jejich bytí, proto¾e v¹echno, co smí existovat v Bo¾ím stvoøení je povinné respektovat jeho Vùli. Nebo» z této Vùle stvoøení kdysi vzniklo a ní je neustále udr¾ované. A v¹echny ty tisíciletí ¾ivota na zemi byly lidem darovány pouze k tomu, aby pochopili a ve svých ¾ivotech zrealizovali tuto nejelementárnìj¹í a nejzákladnìj¹í pravdu v¹ech pravd.

"Buï Vùle tvá, jako v nebi tak i na zemi!" Tato Kristova slova nám pøece jasnì napovídají, ¾e svatá Vùle Nejvy¹¹ího má být pro nás zde na zemi i mimo této zemì v¾dy rozhodující. ®e jí máme podøídit v¹echno své my¹lení a cítìní, v¹echna svá slova i èiny. Ka¾dý, kdo vyslovoval tato Kristova slova nimi pøece sliboval Nejvy¹¹ímu, ¾e se bude v¾dy právì takto sna¾it jednat.

Ale pøevá¾ná vìt¹ina lidských slibù zùstala sliby prázdnými. Nechtìli jsme a nenauèili jsme se zpívat vzne¹enou píseò plnìní Bo¾í Vùle, která by musela pøetvoøit ¾ivot na zemi v rajskou zahradu.

V¹ichni tito proto nakonec pøijdou o právo na vìdomé bytí ve stvoøení, které bylo lidmi pova¾ováno za samozøejmost. Pøijdou o nìj proto, aby ve své nepolep¹itelné svévoli neustále nezraòovaly ostatních, nezpùsobovaly jim utrpení a ustaviènì nevná¹eli disharmonii do chtìné harmonie univerza.

Je vskutku tì¾ko pochopitelné, proè lidstvo nikdy nechtìlo zpívat tuto vzne¹enou píseò, ale vydalo se na cesty zla, nespravedlnosti, nelásky a neu¹lechtilosti. Tím se ale vzdálilo od ¹tìstí a míru, které není schopno najít, proto¾e nechce a neusiluje o poznání a plnìní Vùle Nejvy¹¹ího.

Této svévoli lidstva je v¹ak urèen konec! Smìt dále setrvávat ve stvoøení budou moci pouze ti, kteøí zpívají vzne¹enou píseò plnìní Vùle Nejvy¹¹ího. Jedinì oni budou mít i nadále právo jíst chléb z Bo¾ích rukou.

Nebo» pokud dosud v tomto smìru stále mìli lidé mo¾nost svobodné volby, od urèité hranice se ono svobodné "má¹" a "mù¾e¹" zmìní na nekompromisní "musí¹"! Musí¹, nebo ztratí¹ právo na dal¹í existenci!

http://kusvetlu.blog.cz/ v spolupráci s M.©.

 
Datum:
11.05.2015  14:34
Od:
oto (anonymní u¾ivatel)
Název:
Re: Èo, alebo kto je Boh?
 
Jiný a zvlá¹tní pohled na sexualitu


Nedávno jsem se setkal s velmi zajímavým textem, týkajícím se lidské sexuality, který pøedestírá úplnì jiné rozmìry a dimenze. I mì samotného pøivedl k hlub¹ímu zamy¹lení nad touto problematikou, na základì èeho¾ vznikl tento èlánek.

Zmínìný text byl pomìrnì krátký a zde je jeho volné pøetlumoèení:

"Kdybyste se vzájemnì tìlesnì nespojovali tak èasto, jak je to dnes zvykem, ale pouze obèas a to radìji ménì ne¾ více, nevyskytoval by se mezi vámi ani jediný, který by nebyl minimálnì jasnovidcem.

Takovým zpùsobem a v takovém mno¾ství, jak je to v¹ak dnes obecnì zvykem, promrhávají a» u¾ mu¾i nebo i ¾eny své nejlep¹í síly. Tìmito výstøelky se zbavují du¹i zu¹lech»ujících ¾ivotních sil, z nich¾ jim nezùstane nikdy taková zásoba, aby se prostøednictvím ní mohlo v jejich du¹i soustøeïovat stále intenzivnìji svìtlo.

Z tohoto dùvodu se lidé stávají stále duchovnì línìj¹ími a pouze na tìlesné po¾itky zamìøenými bytostmi. Jsou proto zøídka schopni nìjaké jasnìj¹í my¹lenky. Stávají se bázlivými, zbabìlými, velmi hmotnými, náladovými, vrtkavými, sobeckými, závistivými a ¾árlivými. Mohou jen tì¾ko, nebo èasto nemohou vùbec pochopit nic duchovního; nebo» jejich fantazie se ustaviènì toulá v pùvabu tìlesnosti a nemù¾e se nikdy povznést k nìèemu vy¹¹ímu a duchovnímu. A pokud se mezi nimi najdou lidé, kteøí alespoò v okam¾icích prostých tìlesných ¾ádostí vy¹lou nìjaký prchavý pohled nahoru, pak pøijdou ihned jako èerné mraky na nebi, tìlesnì smyslné my¹lenky a zakryjí ono vý¹¹í tak, ¾e du¹e na nì zcela zapomene a ihned se znovu øítí do zapáchajícího moèálu tìlesné rozko¹e! "

Poselství tohoto krátkého textu je velmi záva¾né, proto¾e se v nìm hovoøí o úplnì jiném zpùsobu vyu¾ití lidské sexuální energie, ne¾ je tomu obecnì zvykem. Tato energie toti¾ pøedstavuje obrovský potenciál, který pokud není ventilován prvoplánovì, ale je naopak v jistém smyslu sbírán, soustøedìní tohoto potenciálu je nám schopné prorazit cestu ke zcela novému rozmìru bytí. Je schopno dát na¹emu bytí dal¹í, vy¹¹í rozmìr. Je schopno v nás probudit a aktivovat vý¹¹í danosti. Vy¹¹í schopnosti tak významného druhu, ¾e v minulosti takové lidi, kteøí to dokázali nazývali "svatými".

Ona takzvaná "svatost" v¹ak není nic jiného, ​​ne¾ otevøení okna do dal¹ího, nového rozmìru bytí, èeho je ve skuteènosti mo¾né dosáhnout úplnì ka¾dému èlovìku, který je ochoten pøistupovat k vlastní sexualitì mnohem kultivovanìj¹ím, u¹lechtilej¹ím a støídmìj¹ím zpùsobem.

Abychom vùbec pochopili význam toho, co tím mù¾eme získat pøedstavme si dvourozmìrný obrázek nìkde v knize nebo v èasopise. A teï si pøedstavme tentý¾ obrázek ve skuteènosti, v trojrozmìrné 3D realitì. Onen rozdíl mezi dvojrozmìrností a trojrozmìrností je obrovský.

No a zkusme si pøedstavit rozdíl mezi realitou trojrozmìrnou a ètyørozmìrnou. Takové nìco je opravdu tì¾ko pøedstavitelné, proto¾e ná¹ svìt, ve kterém ¾ijeme je trojrozmìrný. Nicménì onen vy¹¹í, nový, ètvrtý rozmìr mù¾e dát na¹emu bytí právì zmínìné, kultivovanìj¹í a støídmìj¹í vyu¾ití na¹í sexuální energie.

Obecnì vládne na tomto svìtì urèitý standard vyu¾ití lidské sexuální energie, co bychom mohli pova¾ovat za jistý základním level.

Ale je tøeba vìdìt, a lidé to vùbec netu¹í, ¾e existuje i mnohem vy¹¹í level. Pokud nám toti¾ prvoplánové vyu¾ití na¹eho potenciálu sexuální energie poskytuje pøe¾ití tak mimoøádnì pøita¾livého druhu, po kterém lidé prahnou a neustále tou¾í, co pak øíci o stavu pro¾ívání vy¹¹ího levelu vyu¾ití energetického potenciálu vlastní sexuální energie?

K na¹í sexualitì tedy mù¾eme pøistupovat dvìma zpùsoby. Zpùsobem ni¾¹ím nebo zpùsobem vy¹¹ím. Ten ni¾¹í nám dovoluje pro¾ívat zá¾itky ni¾¹ího druhu a odkrývá pøed námi ní¾¹í a omezenìj¹í obzory, dokud ten vy¹¹í zpùsob nám naopak odhaluje vý¹¹í a dalekosáhlej¹í obzory.

Ten ni¾¹í zpùsob nám umo¾òuje pro¾ívat ni¾¹í kvalitu ¾ivota a ten vy¹¹í zpùsob vy¹¹í kvalitu ¾ivota. Ten ni¾¹í zpùsob nás dr¾í pøi zemi a ten vy¹¹í zpùsob nás zvedá k vý¹inám. Pøi tom ni¾¹ím zpùsobu vyu¾ití potenciálu na¹í sexuality se stáváme lidmi nízko omezeného du¹evního obzoru, zatímco pøi tom vy¹¹ím zpùsobu se mù¾eme stát lidmi, kteøí dosahují skuteèné vý¹e svého lidství. Nebo» v nízkosti se skrývá malost a ve vý¹ce velikost.

Pokud se podíváme na souèasný ¾ivot kolem sebe zjistíme, ¾e v¹e v nìm smìøuje k tomu, aby se èlovìk nedokázal odpoutat od své ni¾¹í podstaty. Pokud se podíváme na televizi, na filmy, na internet, na èasopisy, na knihy, ba dokonce i na módu, v¹ude tam se nám sna¾í namluvit, ¾e tím, kolem èeho se má a musí v¹e toèit je jedinì to lidsky pudovì sexuální. V¹ude kolem nás èíhá to sexuální, smyslovì pudové a tìlesné, jako¾ i rùzné druhy zá¾itkù s tím úzce související.

Nezaujatý pozorovatel mù¾e mít dojem, jako by se nìkdo a¾ enormním zpùsobem sna¾il o to, aby lidstvo zùstalo stále uvìznìno na tomto ni¾¹ím stupni. Samozøejmì se v¹emi radostmi, které to lidem poskytuje, ale zároveò se v¹emi omezeními a malostí, kterou to sebou pøiná¹í.

Nezaujatý pozorovatel mù¾e mít dojem, jakoby nìkomu ¹lo o to, aby lidé zùstávali nav¾dy poní¾ení a nikdy nezvedli svùj zrak k vý¹inám. K vý¹inám ducha a skuteèné lidské velikosti, ke kterým nás mù¾e pozvednout právì vysoce kultivovaný pøístup k potenciálu na¹í sexuality. Mù¾e nás to toti¾ zbavit na¹í pøíslu¹nosti k mìlké, povrchní, po¾itkáøské a lehce ovladatelné mase. Mase, která vyu¾ívá potenciál vlastní sexuality pouze nízkým zpùsobem a proto i nav¾dy zùstává nízko stojící.

Pokud se zmiòujeme o slovu u¹lechtilost, tak právì od nìj je odvozen pojem "¹lechta". Co v¹ak znamená slovo "¹lechta" v tom pravém slova smyslu a jaké ve skuteènosti klade nároky na jeho dr¾itele?

©lechta pøedstavuje vy¹¹í spoleèenský stav, vyznaèující se u¹lechtilej¹ím pøístupem k ¾ivotu, ne¾ je bì¾né. Vyznaèující se u¹lechtilým pøístupem k úplnì v¹em vìcem v ¾ivotì a tedy i k problematice lidské sexuality.

Ka¾dý èlovìk na zemi je povolán k tomu, aby se stal v tom nejlep¹ím slova smyslu pøíslu¹níkem vy¹¹ího, ¹lechtického stavu. Pøíslu¹níkem skuteèné a pravé ¹lechty ducha, která vnímá sexualitu jako prostøedek k povznesení se k duchovním vý¹inám dal¹ího, nového rozmìru bytí.

Velmi tì¾ko v¹ak vysvìtlit tomu, kdo nìco takového neza¾il, jak velká v tom spoèívá cena. Asi tak tì¾ce, jak nedoká¾ete slepému zprostøedkovat slovy zá¾itek nádhery krásného letního dne. Doká¾ete mu to jen popsat, ale nedoká¾ete mu poskytnout autentickou sílu pøe¾ití.

Co dodat na závìr? Pouze to, aby se nám koneènì otevøeli oèi. Abychom se koneènì probrali ze slepoty a staly vidoucími. Abychom se koneènì odtrhli od nízkosti a vy¹vihli nahoru. Ka¾dý z nás k tomu toti¾ vlastní silný potenciál a zále¾í pouze na nás, jestli ho doká¾eme správnì vyu¾ít, nebo ho promarníme tak, jako tomu bylo v¾dy a jak se to zde na zemi obecnì pova¾uje za zcela normální.

http://kusvetlu.blog.cz/ v spolupráci s M.©.
 
Datum:
16.04.2015  11:16
Od:
oto (anonymní u¾ivatel)
Název:
Re: Èo, alebo kto je Boh?
 
Proè je souèasné pojetí emancipace ¹patné?

Lidé se nestarají o zákony univerza, ale øídí se podle svých vlastních pravidel. Toho dùsledkem v¹ak nemù¾e být nic jiného, ne¾ nìco scestné. Nìco úplnì mimo reality. A je smutné, ¾e právì tímto zpùsobem je mimo od skuteèné reality i emancipace.

Je tomu tak z toho dùvodu, ¾e její dne¹ní pojetí nerespektuje jeden z dùle¾itých univerzálních Zákonù, a sice Zákon doplnìní celku. Tento Zákon funguje na principu pøita¾livosti dvou protikladných èástí, spojujících se za úèelem vytvoøení jednoho, harmonicky fungujícího celku.

Vezmìme si konkrétní pøíklad, a sice den a noc. Jde o dva protiklady, které tvoøí ve vzájemném spojení harmonický dvacetiètyøhodinový cyklus. V nìm je opìt harmonickým zpùsobem vymezený èas aktivity a odpoèinku. Dal¹ími pøíklady je tøeba teplo a zima, pøíliv a odliv, nádech a výdech a podobnì. Tento jednoduchý princip harmonického spolupùsobení dvou protikladných prvkù mù¾eme vidìt opravdu v¹ude kolem nás.

No a do této kategorie patøí i vztah mu¾e a ¾eny. Mu¾ a ¾ena pøedstavují toti¾ dva protipóly, dva naprosto rozdílné svìty. Mu¾ tou¾í po ¾enì a ¾ena po mu¾i, aby spoleènì vytvoøili celek a s ním spojené pro¾ívání stavu harmonie.

Co je ale nezbytné, aby takový harmonický celek mezi mu¾em a ¾enou mohl vzniknout a mohl se i trvale udr¾et?

Základním pøedpokladem je, aby mu¾ zùstal mu¾em a ¾ena ¾enou. Aby ka¾dý z nich byl plným zpùsobem tím, èím být má a aby právì takovýmto zpùsobem jednal. Jejich role a pùsobení se nesmí míchat, proto¾e pak vzniká cosi neharmonické a nesprávné, co se není schopno dlouhodobì udr¾et.

Jak má tedy vypadat ideál správné ¾eny a ideál správného mu¾e? Ideál ne z hlediska lidských pøedstav, ale z hlediska vy¹¹ích Zákonitostí tohoto univerza, které v sobì skrývají vysoký morální a etický rozmìr?

Pojïme tedy nejprve k ¾enì. Ka¾dému bude na první pohled jasné, ¾e ¾ena je bytost jemnìj¹ího a køehèího charakteru. Této pøirozené jemnosti ¾eny má odpovídat i její profesní uplatnìní ve spoleènosti. ®ena má pøedev¹ím pomáhat, ochraòovat a doplòovat. Její aktivity by se mìly vyznaèovat porozumìním a laskavostí.

Doménou a prioritou ka¾dé ¾eny by mìlo být vytvoøení harmonického domova. Harmonického domova jako oázy a opory pro mu¾e a dìti.

No a jeji korunou by mìlo být dbání o èistotu a u¹lechtilost vlastního vnitøního ¾ivota. A tato èistota a u¹lechtilost jejích citù a my¹lenek by se mìla reálnì promítnout do hierarchie jejího hodnotového systému. Mìla by se promítnout do hodnot, které uznává, do priorit, o které usiluje, do výchovy dìtí, do jejího vztahu k mu¾i, i tøeba do jejího odívání. Jednodu¹e úplnì do v¹eho.

Mu¾ by se mìl vyznaèovat pøedev¹ím aktivním pùsobením, budováním a formováním. Pokud je doménou ¾eny domácí krb, doménou mu¾e má být aktivní vnìj¹í pùsobení. Av¹ak toto pùsobení má být zcela jiného druhu, ne¾ je tomu dnes. Mu¾, inspirovaný u¹lechtilostí ¾eny má budovat a pøetváøet svìt v duchu cti a spravedlnosti. Má být v jistém smyslu rytíøem, který bojuje ve vnìj¹ím svìtì za u¹lechtilé ideály a pøivádí je k praktickému ¾ivotu.

Tolik tedy k ideálu mu¾e a ¾eny z hlediska vy¹¹ích Zákonitostí. A teï si u¾ opravdu mù¾eme otevøenì øíct, v èem spoèívá souèasné pokøivené a pomýlené vnímání emancipace. Její scestnost je v tom, ¾e za základ v¹eho je pova¾ováno pùsobení mu¾sky aktivního druhu. Emancipace je tedy chápána tak, ¾e ¾eny se mají v aktivním druhu pùsobení vyrovnat mu¾ùm. Mají podávat stejné výkony a dosahovat stejné výsledky.

Emancipovaná ¾ena je tedy taková, která se sna¾í vyrovnat mu¾i. A tak se mnohé souèasné moderní ¾eny vydali tuto cestou a zaèali pronikat i do takových povolání, které byly do té doby v¾dy jen doménou mu¾ù. Za jeden z vnìj¹ích symbolù jejich pomu¾¹tìní lze pova¾ovat no¹ení kalhot, které do dob souèasné moderní emancipace bylo u ¾en nemyslitelné.

Naè jsou v¹ak ¾enám v¹echny jejich emancipaèní úspìchy a spoleèenské ocenìní, zpronevìøují li se tím své nejvnitønìj¹í podstatì? Pokud sice dosahují stejné úspìchy a stejné výkony ne¾ mu¾i, èi dokonce je nejednou pøedbìhnou, ale pøitom pøestávají být ¾enami? Mohou se snad ¾eny opravdu beztrestnì zpronevìøovat svému pøedurèení a ¾ivotnímu poslání, které jako ¾enské bytosti mají?

®ivot nám ukazuje, ¾e nìco takové není ¾el mo¾né bez újmy. Uveïme si jeden z mnoha pøíkladù: Kdy¾ se ¾eny ve své kariéøe a ve své práci sna¾í vyrovnat mu¾ùm, musí to mít urèitý vìt¹í, nebo men¹í dopad na jejich prioritní úkol, kterým je vytváøení harmonického domova. Moderní a emancipovaná ¾ena na to prostì mnohdy nemá èas a nestíhá to. A tak, pokud ¾ije v partnerském svazku, sna¾í se to suplovat její mu¾. Av¹ak tímto zpùsobem dochází k tomu, ¾e ¾ena ji¾ není v pravém slova smyslu ¾enou a ani mu¾ v pravém smyslu mu¾em. Oba stojí v urèité míøe mimo vlastního pøedurèení a z tohoto dùvodu nejsou schopni vytvoøit skuteènou harmonii. ®ena toti¾ pøestává být ¾enou a mu¾ mu¾em. A tato skuteènost samozøejmì ruku v ruce s dal¹ími faktory pøispívá také významným zpùsobem k souèasné rozvodovosti.

Dne¹ní pojetí emancipace je ve skuteènosti poni¾ováním ¾enského svìta, proto¾e to mu¾sky aktívní se staví za vzor, ​​èím¾ je nepøímo øeèeno, ¾e ¾enský druh pùsobení je ménìcenný a emancipovat se pro ¾eny znamená vyrovnat se mu¾ùm.

Skuteèná a pravá emancipace v¹ak spoèívá v nìèem úplnì jiném! Spoèívá v rovnoprávnosti osobnosti mu¾e a ¾eny se v¹emi jejich rozdílnostmi a specifiky, proto¾e oba druhy pùsobení jsou pro vytvoøení harmonie tøeba stejným zpùsobem. Takhle nám to toti¾ diktuje velký vesmírný Zákon doplnìní celku.

Jak se tedy nedá jen stále nadechovat, ale musí existovat rovnováha mezi výdechem a nádechem, jak nemù¾eme být pouze stále aktivními, ani¾ bychom to nahradili pasivitou a odpoèinkem, stejnì musí být mu¾ mu¾em a ¾ena ¾enou, aby mohlo vzniknout nìco harmonické.

A pøesnì v tomto duchu je proto tøeba chápat i to, co nazýváme emancipací. Emancipace má spoèívat v absolutní rovnoprávnosti mezi mu¾ským, aktivním druhém pùsobení a mezi ¾enským, subtilním a jemným pùsobením. Oba jsou stejnì potøebné a stejnì dùle¾ité. Ani jeden proto není mo¾né upøednostòovat a stavìt do popøedí, proto¾e jinak to musí nutnì pøinést disharmonii a ¹kodu.

Zatím v¹ak ¾el ¾ijeme v dobì, ve které je chápání emancipace zcela pomýlené. Dokud si v¹ak spoleènost uvìdomí svùj omyl a zjedná v nìm nápravu, do té doby ka¾dý, a» u¾ mu¾ nebo ¾ena, kteøí o tìchto vìcech vìdí, a» se sna¾í ¾ít svùj osobní ¾ivot v co nejmaximálnìj¹ím mo¾ném rozsahu v souladu s vesmírným Zákonem doplnìní celku a tedy v souladu se svou nejvnitønìj¹í mu¾skou nebo ¾enskou podstatou. Jedinì tímto zpùsobem se toti¾ mohou stát schopnými vytváøet harmonické vztahy a být ¹»astnými. Tím se zároveò stanou jakýmisi prùkopníky nového pojetí emancipace, opírajícího se o poznání vy¹¹ích Zákonitostí univerza, které lidé prostì musí zapracovat do svého zákonodárství pokud chtìjí, aby se jim daøilo a vùèi nim¾ se nemohou stavìt tak ignorantským zpùsobem, jak je tomu dnes, ani¾ by jim to nezpùsobilo ¹kodu.

http://kusvetlu.blog.cz/ v spolupráci s M.©.
Re¾im zobrazení: v¹e / strom
<<< Novìj¹í pøíspìvky     Star¹í pøíspìvky >>>