Kalendárium
Datum:
12.04.2022 12:08
Od:
LenkaP (èlen klubu)
Název:
Re: Kalendárium
12. dubna 1975 zemøela Josephine Bakelová, francouzská zpìvaèka a taneènice amerického pùvodu.
Narodila se 3. èervna 1906. Byla nejen umìlkyní výraznì exotického zjevu i chování, ale také odvá¾nou bojovnicí za svobodu a rovnoprávnost.
S (minimálnì pasivním) rasismem se seznámila u¾ jako dítì. Od malièka slou¾ila v bìlo¹ské rodinì. V ji¾anském Missouri nemohla jako dcera ©panìla a Senegalky èekat lep¹í sociální postavení ne¾ slu¾ebné. To jí ale nestaèilo. Odjak¾iva milovala tanec a od devíti let vystupovala po práci jako dìtská zpìvaèka a taneènice v noèních klubech.
U¾ coby sotva ¹estnáctiletá prorazila v malé divadelní skupinì. O rok pozdìji (v roce 1923) se dostala do New Yorku a jako sboristka si zde také poprvé zatanèila pøed kritickou místní smetánkou na jevi¹ti jednoho místního hudebního divadla. Mìla pøirozený talent a propracovala se a¾ na sólovou taneènici na Broadwayi. I kdy¾ u obecenstva zaznamenávala neuvìøitelné úspìchy, byla stále jen "energií nabitou tancující èerno¹kou", které honorace sice zatleská, ale ruku jí nepodá. Dosa¾ená sláva má tak pro mladou Josephine trpkou pøíchu».
Po úspì¹né newyorské sezónì proto bez velké lítosti odjela s èerno¹skou revue Black Birds v roce 1926 do Evropy, aby hostovala v Paøí¾i s Revue negre. Paøí¾ podle dobového tisku "zalapala po dechu" a padla Josephinì k nohám. I pro ni se stala metropole nad Seinou osudovou. Pro studio Odeon hned v prosinci 1926 natoèila své první gramofonové nahrávky. Na víc ne¾ jedno desetiletí se stala hlavní atrakcí paøí¾ských podnikù Les Folies Bergere èi Casino de Paris a nakonec i vlastního noèního klubu, který nesl pojmenování Chez Josephine.
Pro Evropu se v pøedváleèné dobì Josephine stala ztìlesnìním hot-jazzu. Charleston, který byl tehdy módním tancem, pøedvádìla do té doby nevídaným zpùsobem: Jako tornádo víøila na jevi¹ti èi parketu zakrytá pouze p¹trosím vìjíøem nebo ve své povìstné sukénce z banánových listù. Byla ve správný èas na správném místì a ovlivnila vkus a estetické vnímání lidí tehdej¹ích i pøí¹tích generací. Znenadání zastínila i takové hvìzdy jako byla Sarah Bernhardt, èi tenkrát velice populární Ïagilevùv ruský balet a stala se okam¾itì miláèkem francouzského publika.
Pozdìji sklízela znaèné úspìchy po celém starém kontinentu i díky ¹ansonùm. Odev¹ad se ale v¾dy a ráda vracela domù, do Paøí¾e, a roku 1937 vdìènì pøijala francouzské státní obèanství. Rodné Americe nikdy neodpustila segregaci èerných a bílých. Aè byla ji¾ svìtovou hvìzdou, nemohla pøi svém americkém turné veèeøet v "bílé" restauraci nebo se ubytovat v jednom apartmá se svým francouzským snoubencem bílé pleti. Ve Francii ale barva její kù¾e nikoho nepohor¹ovala, právì naopak.
®e Francii skuteènì miluje, dokázala u¾ brzy. Za její aktivitu v dobì 2. svìtové války, kdy aktivnì pracovala jako ¹pionka a vyzvìdaèka proti nìmeckým fa¹istickým okupantùm, jí bylo udìleno nejvy¹¹í francouzské státní vyznamenání Øád èestné legie, které dodnes získala jen hrstka ¾en. Pro novou vlast nasadila Josephine Baker doslova vlastní ¾ivot. Francouzská výzvìdná slu¾ba vyu¾ila její kontakty i schopnosti. Na její popud odjí¾dí (pod záminkou koncertního vystoupení) do Lisabonu. Tam se jí daøí odhalit nìkolik agentù nacistické výzvìdné slu¾by. Navazuje kontakt s vedoucím nìmecké bezpeènostní slu¾by Heinzem Reinnertem a daøí se jí od nìj získat cenné informace.
Do konce 30. let nazpívala víc ne¾ stovku písnièek. S jejím umìním se mohl seznámit nejen omezený poèet paøí¾ských noèních podnikù, ale i miliony filmových divákù. Zahrála si (a hlavnì zatanèila) u¾ v nìmém filmu Svùdná Paøí¾. Film se promítal i v Praze, a to hned v roce 1927, kdy byl dotoèen. Josephine vystupovala snad ve v¹ech významných støediscích zábavy po celém svìtì. Zpívala a tanèila také na scénì vídeòského divadla Johanna Strausse. Z Vídnì se Bakerová vydala pøed Budape¹», Bukure¹» a Gdaòsk do Kodanì a na zpáteèní cestì do Nìmecka se zastavila i v Praze. Podruhé pak v Praze vystupovala v roce 1932.
Od roku 1950 pobývala na svém zámeèku Les Milandes v ji¾ní Francii. Jako celý svùj ¾ivot se i ve svých zralých letech aktivnì anga¾ovala v hnutí proti rasové diskriminaci. Ujala se výchovy dvanácti adoptovaných dìtí rùzných ras a rùzného nábo¾enství. U¾ jí táhlo na sedmdesátku, ale ona se stále objevovala na jevi¹tích rùzných hudebních síní, také v berlínském Friedrichstadt-Palastu nebo newyorské Carnegie Hall. Ve vìku ¹edesáti osmi let ji bìhem vystoupení v Paøí¾i postihla srdeèní mrtvice. Zemøela 12. dubna 1975 a je pochována v Monaku.
Zdroj:www.muzeumzatec.cz