Bohuslav Matìj Èernohorský studoval filozofii a teologii na pra¾ské univerzitì. Po získání titulu bakaláøe vstoupil do franti¹kánského øádu a roku 1708 byl vysvìcen na knìze. V roce 1710 ode¹el do Itálie, kde byl jmenován hlavním varhaníkem baziliky sv. Franti¹ka v Assisi. Zde vyuèoval mj. významného italského skladatele G. Tartiniho. Pozdìji pùsobil v Padovì. Skládá zejména vokální tvorbu a varhanní skladby. Z jeho tvorby se zachoval pouze zlomek, který v¹ak dokumentuje skladatelùv neobyèejný cit pro dokonalou polyfonii. V r. 1720 se vrátil do Èech, kde pokraèoval ve skladatelské a pedagogické èinnosti. Byl i uèitelem dal¹ího významného skladatele Franti¹ka Ignáce Tùmy nebo CH. W. Glucka. V Praze zastával i místo øeditele kùru u sv. Jakuba, kam pøe¹el z místa skladatele v Týnském chrámu. Od r. 1831 pùsobí opìt v Padovì, r. 1741 se rozhodl kvùli zhor¹enému zdraví vrátit do Èech, ale bìhem cesty v únoru 1742 zemøel.
Pøesto¾e ve své dobì byl vìhlas skladatele Èernohorského obrovský, zachovalo se pouze ètrnáct jeho dìl, zøejmì v dùsledku po¾áru u sv. Jakuba na Starém Mìstì. B. M. Èernohorský spoleènì s Janem Dismanem Zelenkou jsou pova¾ováni za vrcholné pøedstavitele èeského hudebního baroka.