Kalendárium
Datum:
29.02.2020 16:26
Od:
Ludmila (èlen klubu)
Název:
Re: Kalendárium
29. února 1792 se narodil italský hudební skladatel Gioacchino Antonio Rossini (zemøel 13. listopadu 1868).
Gioacchino Antonio Rossini proslul pøedev¹ím jako autor oper, kterých vytvoøil témìø 40 (nejznámìj¹í je Lazebník sevillský), ale tvoøil té¾ sakrální, instrumentální a komorní díla.
Narodil se v Pesaru v hudební rodinì jako jediný syn Giuseppe Rossiniho (1758 - 1839), který zamìstnání mìstského hráèe na lesní roh kombinoval s prací inspektora øeznických krámù, a pìvkynì Anny, rozené Guidarini (1771 - 1827). Matka zpívala v divadle). Ji¾ od ¹esti let hrál u svého otce na triangl. To u¾ rodina pobývala v Bologni, kam matka syna pøivedla v dobì, kdy byl otec uvìznìn za své sympatie k Napoleonovi. V mládí se uèil hrát na cembalo a klavír. Od roku 1802 rodina pobývala v Lugo, v deseti letech ji¾ zpíval sólový part pro mezzosoprán v kostele a v roce 1805 také zpíval v divadelním pøedstavení, obsazen do role pro kastráty.
Od roku 1807 se uèil hrát na violoncello a studoval na konzervatoøi v Bologni. Tehdy si své køestní jméno upravil vynecháním písmene "v" na unikátní Gioacchino. Jeho první opera byla uvedena v Benátkách, kdy¾ mu bylo 18 let. V té dobì u¾ mìl za sebou úspìch s jednou kantátou. První jeho úspì¹nou operou se v roce 1813 stala Tancredi s tragickým momentem smrti hlavního hrdiny.
O dva roky pozdìji dostal finanènì mimoøádnou nabídku z Neapole: od roku 1815 tam vedl oba operní domy a byl povinen pro ka¾dý z nich napsat jednu operu roènì. V roce 1816 byla uvedena v Øímì opera Lazebník sevillský, její¾ libreto vytvoøil Pietro Sterbini podle hry, kterou napsal Beaumarchais. Rossiniho verze brzy zastínila tu, kterou o více ne¾ ètvrtstoletí døíve uvedl Giovanni Paisiello. Polovinu v¹ech svých oper napsal právì v tomto období mezi lety 1815 a 1823. V kompozici oper mu byla (a je) vyèítána jistá povrchnost, která vyplývala pøedev¹ím z nadprodukce.
Ve 20. letech 19. století ¾il intenzivním spoleèenským ¾ivotem. Pøijímal pozvání do rùzných míst v Evropì (Vídeò, Londýn a dal¹í) i zámoøí. Osobnì podporoval ¹íøení své hudby i na ulice mezi lid èi do Ameriky (Mexiko, Ji¾ní Amerika). V Neapoli se seznámil s operní zpìvaèkou Isabellou Colbranovou, se kterou se v bøeznu roku 1822 o¾enil a roku 1837 rozvedl. Teprve po její smrti se smìl o¾enit se svou dru¾kou Olympií Pélissierovou, a to 16. srpna 1846. Inspiroval novou módní vlnu, jak svou hudbou, tak dandyovským stylem oblékání a labu¾nictvím (dodnes je napøíklad hovìzí steak s kouskem kachní pa¹tiky oznaèován tournedos á la Rossini).
Od roku 1824 pùsobil jako hudební øeditel italského divadla v Paøí¾i. O rok pozdìji zaznìla pøi korunovaci francouzského krále Karla X. jeho první opera zkomponovaná na francouzské libreto, pod tuitulem Cesta do Reme¹e. V roce 1829 byla stejnì uvedena i jeho poslední opera Vilém Tell. Kromì 39 pøevá¾nì komických oper (tzv. opera buffa), které napsal bìhem dvou desetiletí do roku 1829, skládal a¾ do pozdního vìku kantáty, overtury, duchovní hudbu zvl. m¹e, instrumentální skladby a dal¹í hudební útvary.
Do Itálie se sice je¹tì vrátil (bydlel napø. i ve Florencii), ale od roku 1855 pobýval a¾ do konce svého ¾ivota ve Francii, bydlel v Possy u Paøí¾e.
Trpìl mnoha rùznými chorobami, mj. pohlavními, pøesto se do¾il vysokého vìku. Zemøel bìhem operace støev. Byl pohøben na paøí¾ském høbitovì Père-Lachaise, odkud byly roku 1887 jeho ostatky pøevezeny do chrámu Santa Croce ve Florencii, kde je umístìn také jeho epitaf. zdroj:https:zivotopis.osobnosti.cz