U hudby je¹tì zùstaneme a pøipomeneme si hudebního skladatele, dirigenta a pedagoga Jaroslava Øídkého, nar. 25. srpna 1897 v Liberci (zemøel 14.8.1956 v Podìbradech).
V hudbì byl samouk, ale pozdìji docházel ke kapelníkovi Aloisi Hoke¹ovi, který ho uèil hrát na flétnu a housle. Po vystudování nìmecké mì¹»anky se rozhodl vìnovat hudbì. Pocházel v¹ak z chudé rodiny a nemìl peníze na studium konzervatoøe. Proto se dal k pì¹ímu pluku v Josefovì, kde pobyl asi 2 roky a zbìhl k divadelní spoleènosti. Byl v¹ak chycen a odsouzen na nìkolik mìsícù do vìzení. V r. 1919 studoval skladbu na Pra¾ské konzervatoøi a od r. 1923 pokraèoval na Mistrovské ¹kole Pra¾ské konzervatoøe, kterou absolvoval v r. 1926. Mezi jeho uèiteli byli takoví velikáni jako Jaroslav Køièka, Josef Bohuslav Foerster a Karel Boleslav Jirák. Ji¾ bìhem studia mìl Jaroslav Øídký úspìch s nìkolika kompozicemi a v r. 1923 se stal dokonce sbormistrem dejvického pìveckého spolku Boleslav. O rok pozdìji ho pøijal Václav Talich jako druhého harfenistu do Èeské filharmonie. V r. 1929 se stal profesorem konzervatoøe a o dva roky pozdìji byl èlenem Èeské akademie vìd a umìní. Po válce nastoupil na novì zøízenou pra¾skou Akademii múzických umìní a v r. 1955 byl jmenován øádným profesorem.
Jaroslav Øídký skládal pøevá¾nì instrumentální hudbu, ale i vokální. Známá je jeho kantáta na slova Franti¹ka Branislava, Rodnému kraji.
Na Pra¾ském jaru 1956 byla s velkým úspìchem uvedena jeho VII. symfonie op. 47. Krátce na to v¹ak pøi pobytu v lázních Podìbrady zemøel.
Na hlavním schodi¹ti liberecké radnice byla umístìna jeho busta od sochaøe Stanislava Hanzlíka.