Èo, alebo kto je Boh?
Datum:
09.11.2018 17:18
Od:
oto (anonymní u¾ivatel)
Název:
Re: Èo, alebo kto je Boh?
Tragické dùsledky nepochopení skuteèné podstaty vzkøí¹ení Krista
Pokud lidé vnímají urèité zásadní vìci nesprávnì a podle toho se pak ve svém ¾ivotì øídí, musí nutnì kráèet nesprávnou cestou, na jejím¾ konci je èeká tragédie. A pøesnì tak je tomu také s pohledem na vzkøí¹ení Krista. Víra køes»anù toti¾ v tomto pøípadì nekoresponduje se zákony univerza, to jest s tím, jak ve skuteènosti vstal Je¾í¹ z mrtvých.
Køes»ané vìøí, ¾e vstal ve svém hrubohmotném, fyzickém tìle. A toto své pøesvìdèení potvrzují tøeba katolíci na ka¾dé m¹i, kde se ve vyznání víry (Credo) modlí: "vìøím ve vzkøí¹ení tìla a v ¾ivot vìèný". Vìøí tedy, ¾e stejnì, jako podle nich vstal Je¾í¹ ve svém fyzickém tìle, stejnì také oni vstanou z mrtvých ve svém souèasném, fyzickém tìle, a v nìm budou ¾ít vìènì.
Zkusme v¹ak nyní podrobit jejich víru hlub¹ímu zkoumání a polomu si otázku: Je mo¾né fyzickému a materiálnímu tìlu èlovìka projít pøes zamèené dveøe? V evangeliích je toti¾ zaznamenáno, ¾e kdy¾ se uèedníci po smrti Krista tajnì setkali, ve strachu pøed ¾idy zamkli za sebou dveøe. A jak se zaèali modlit, najednou se mezi nimi objevil jejich Mistr.
Mnozí jistì namítnou, ¾e Je¾í¹ dìlal bìhem svého ¾ivota mnoho zázrakù, tak¾e nìco takového by pro nìj nemìlo být problémem. Na tomto místì je ale tøeba zdùraznit, ¾e zázraky, které dìlal Pán, byly ve skuteènosti zcela jiného charakteru, ne¾ se lidé domnívají. Ne¹lo toti¾ o ¾ádné èiny libovùle, ale o pøísnì zákonitý dìj. V¹e se v¾dy dìlo v dokonalém zohlednìní zákonù, na jejich¾ základì funguje univerzum. A» u¾ jde o zákony fyzické, nebo o zákony duchovní. Obojí byly do podstaty fungování stvoøení vlo¾eny samotným Stvoøitelem. A jeho Syn Je¾í¹ zvlá¹» zdùrazòoval, ¾e na Zemi nepøi¹el ¾ádné zákony ru¹it, ale naopak naplòovat. Proto se narodil jako èlovìk, proto byl podroben hladu, ¾ízni, únavì, i v¹emu ostatnímu, èemu¾ je podroben ka¾dý z nás ve fyzickém tìle.
A to tedy znamená, ¾e pokud nikdo z lidí nemù¾e projít do místnosti pøes zdi, nebo pøes zamèené dveøe, nebylo to mo¾né ani Je¾í¹ovi v hrubohmotném tìle, respektujícím fyzikální zákony jeho Otce.
Ale pozor! Je velmi jednoduché a snadné procházet pøes zamèené dveøe v tìle jemnohmotném! A právì v tomto jemnohmotném tìle vstal Je¾í¹ Kristus z mrtvých! Právì v tomto jemnìj¹ím tìle mu bylo mo¾né po ètyøiceti dnech vystoupit na nebesa tak, jak ho vidìli jeho uèedníci, aby nakonec, v tìch nejvy¹¹ích vý¹inách odlo¾il i své jemnohmotné tìlo, a ve své èisté, bo¾í podstatì se znovu sjednotil s Bohem Otcem, po pravici jeho¾ kraluje na vìèné vìky.
No a jedinì tímto zpùsobem, jakým byl vzkøí¹en Kristus a vystoupil na nebesa, jedinì tímto zpùsobem mù¾e být vzkøí¹en a vystoupit na nebesa ka¾dý èlovìk, který ¾ije podle jeho uèení! To znamená, ¾e také on bude po své fyzické smrti nejdøíve vzkøí¹en v jemnohmotném tìle, aby v nìm pak zaèal pozvolna stoupat k vý¹inám, a nakonec, aby v tìch nejvy¹¹ích vý¹inách odlo¾il i své jemnohmotné tìlo a vstoupil ve své èisté duchovní podstatì do blízkosti Nejvy¹¹ího. Do jeho království nebeského! Do vìèné øí¹e Ducha!
Nebo» do království Ducha je mo¾né vstoupit pouze duchu èlovìka! V¾dy» pøece fyzické, materiální a hrubohmotné tìlo je jenom z prachu zemì a na prach se nakonec také obrátí.
A právì proto je nesmírným ne¹tìstím, pokud lidé vìøí, ¾e budou k ¾ivotu vìènému vzkøí¹ení ve svém hrubohmotném tìle, a v tomto zásadním omylu se neustále utvrzují, jako tøeba katolíci v modlitbì vyznání víry. To v¹ak musí mít za následek, ¾e si tito lidé po fyzické smrti odnesou své pøesvìdèení také do jemnohmotnosti. A jejich mylné pøesvìdèení je bude zadr¾ovat od skuteèného duchovního vzestupu. Nedovolí jim toti¾ stoupat k vý¹inám Ducha, ale bude jich stále dr¾et pouze tam, kde oèekávají splnìní svého vzkøí¹ení. Èili v blízkosti nejhrub¹í hmoty.
Pohnout se dál a odpoutat se z dosahu nejhrub¹í hmotnosti v¹ak budou moci jedinì tehdy, pokud se zbaví svého chybného pøesvìdèení. Ale to bude nesmírnì tì¾ké, proto¾e tak se to pøece modlili na ka¾dé m¹i a takto je to uèili nimi respektovány, duchovní autority.
Svým dlouhodobým setrváváním v blízkosti nejhrub¹í hmotnosti se v¹ak vystavují velkému nebezpeèí. Nebezpeèí definitivního zániku vlastní osobnosti! V¹e hmotné je toti¾ podrobeno vzniku a zániku. Nebo» tak, jak vznikne na¹e fyzické tìlo a potom zanikne a promìní se v prach, tak se stane i s tìlem zvíøete i s ka¾dou rostlinou. Ale stejnì to dopadne i s na¹í planetou, s na¹í sluneèní soustavou, ba dokonce i s jemnohmotnými svìty, obydlenými lidskými du¹emi. A proto bude muset být podrobeno zániku také ka¾dé vìdomé lidské já, které se nedokázalo vèas odpoutat od hmoty a zùstalo s ní svázané. Svázané buï prostøednictvím rùzných omylù a dogmat, kterým køeèovitì vìøí, nebo prostøednictvím rùzných materialistických vá¹ní, ¾ádostí a sklonù, od kterých se nedoká¾e odpoutat.
Uniknout osudu rozkladu hmoty mù¾e jen ten, kdo doká¾e zrealizovat své vlastní vzkøí¹ení z hmoty tak, jak nám to svým vzkøí¹ením ukázal Kristus.
To znamená, ¾e pokud bude na Zemi ¾ít, myslet a jednat v souladu s uèením Spasitele, po fyzické smrti zaène ve svém jemnohmotném tìle okam¾itì stoupat na nebesa, aby v nejvy¹¹ích vý¹inách odlo¾il i jemnohmotné tìlo, a ve své èisté duchovní podstatì vstoupil do království Ducha, které je vìèné, a proto v nìm u¾ nic nepodléhá vzniku ani zániku tak, jak je tomu ve hmotném, nebo v jemnohmotném svìtì.
Vzkøí¹ení Je¾í¹e Krista a jeho nanebevzetí musí být proto poznáno tak, jak k nìmu opravdu do¹lo a jak to koresponduje se zákony univerza, vlo¾enými do nìj jeho Otcem nebeským.
Kdo ale tyto vìci odmítá poznat, kdo se køeèovitì dr¾í omylu, proto¾e tak ho to uèí duchovní autority, odnese si svùj omyl sebou na takzvaný druhý svìt. A pokud svùj omyl ani tam nedoká¾e prohlédnout a zøíci se ho, stane se mu nakonec záhubou a znièením, proto¾e ho bude neustále zadr¾ovat v blízkosti nejhrub¹í hmoty a¾ do chvíle, kdy se hmotné svìty zaènou hroutit sami v sobì. A koneèný zánik hmotnosti, to jest její hrubohmotné i jemnohmotné èásti, bude pak nevyhnutelným zánikem ka¾dé osobnosti, která v hmotnosti z jakéhokoliv dùvodu uvízla, a nedokázala se od ní vèas odpoutat a uniknout do bezpeèí království nebeského.
Názvosloví:
Hrubohmotnost: Fyzická a materiální realita, v ní¾ se nacházíme v souèasnosti.
Jemnohmotnost: Jemná materiální realita, do které odchází na¹e vìdomí po fyzické smrti. Køes»ané ji nazývají oèistcem.
Jemnohmotnost má mnoho úrovní a ka¾dý se dostane do takové, která pøesnì odpovídá mravní a duchovní vý¹i jeho osobnosti. Existují jemnohmotné úrovnì nízké, toto¾né s takzvaným peklem a jemnohmotné úrovnì vysoké, plné radosti a u¹lechtilosti. Pøesto to v¹ak stále není nebe, ani takzvaný ráj. Jsou to jen vysoké úrovnì jemnohmotnosti.
Ráj, nebo duchovní øí¹e: Nachází se nad hmotností, konkrétnì nad její jemnohmotnou èástí. Dostat se do ráje mù¾e jen èlovìk, který se ve vysokých jemnohmotných úrovních zu¹lechtí natolik, ¾e mù¾e odlo¾it i své jemnohmotné tìlo, a ve své èisté duchovní podstatì vstoupit do ráje
Celé je to velmi podobné tomu, jako kdy¾ na zemi fyzicky zemøeme. Tím dochází k odlo¾ení na¹eho fyzického tìla a na¹emu vzkøí¹ení v jemnohmotnosti, nebo na takzvaném druhém svìtì. Stejnì tedy také ve vysokých úrovních jemnohmotnosti, po svém maximálním zu¹lechtìní odlo¾íme i své jemnohmotné tìlo a pro¾ijeme vlastní vzkøí¹ení v øí¹i Ducha. A právì toto na¹e vzkøí¹ení z hmoty do vìèné øí¹e Ducha je skuteèným smyslem celého na¹eho bytí.
Poslední soud: Èas zaèátku pøirozeného rozkladu hmotného univerza, a to jak jeho hrubohmotné, tak i jemnohmotné èásti. Kdo se do této doby z jakéhokoli dùvodu nedoká¾e odpoutat od materie a vstoupit do vìèné øí¹e Ducha, odsuzuje sám sebe k zániku v nezbytnì následujícím, rozkladném procesu hmotného svìta.
http://kusvetlu.blog.cz/ ve spolupráci s M.©