Èo, alebo kto je Boh?
Datum:
04.09.2015 15:11
Od:
oto (anonymní u¾ivatel)
Název:
Re: Èo, alebo kto je Boh?
Tragédie institucionalizované víry
Pokud se nìkdo nedoká¾e pouèit ze starých chyb, musí je neustále opakovat. A pokud nìkdo neustále opakuje tyté¾ chyby v duchovní oblasti, nikdy se nemù¾e povznést vzhùru. Nevyhnutelnì stagnuje, nebo dokonce upadá.
Konkrétním úèelem tohoto textu je snaha o pouèení se z dùsledkù osudového konfliktu Je¾í¹e Krista s tehdej¹í institucionalizovanou církví. Je¾í¹ùv pøíbìh je toti¾ pøíbìhem rebela, který pøi¹el do konfliktu s institucí. Do konfliktu se tehdej¹ím plnì institucionalizovaným ¾idovským nábo¾enským systémem.
©lo o nábo¾enský systém, který mìl svou pevnou hierarchii, své ¹koly, svùj zpùsob výuky, své vyhranìné názory a svùj vlastní pohled na pravdu. Toto nábo¾enství mìlo své nezanedbatelné spoleèenské postavení, kontakty a vliv na mocných tehdej¹ího svìta. Jednodu¹e øeèeno, ¹lo o duchovno mocenskou instituci, spoleèensky dùvìryhodného charakteru pøesnì tak, jak je tomu i dnes v rámci køes»anství.
A najednou se z odkudsi z neznáma, mimo oficiálních struktur tehdej¹í nábo¾enské instituce vynoøí èlovìk s odli¹ným, ale mimoøádnì silným a ¹iroké masy pøitahujícím uèením. Jde o èlovìka, stojícího v opozici vùèi oné nezpochybnitelné duchovní instituci, vysvìtlujícího mnohé dùle¾ité duchovní pravdy jinak a ostøe kritizujícího chyby pøedstavitelù oficiálního nábo¾enství.
Je v¹ak tøeba øíci, ¾e podobné náhle objevení se proroka z lidu nebylo v té dobì v Izraeli ¾ádnou výjimkou. Tehdy toti¾ nebyla nouze a rùzné samozvané proroky, kolem kterých se shromá¾dilo vìt¹í nebo men¹í mno¾ství posluchaèù a stoupencù.
Nebezpeèí onoho nového proroka v¹ak spoèívalo v tom, ¾e jeho uèení pùsobilo mimoøádnì silnì a pøitahovalo doslova celé masy, které byly kromì síly slova pøitahovány i nevídanými divy a zázraky.
Argumentaèní síla nového proroka, zázraky a odli¹ná interpretace mnoha tolikrát za¾itých duchovních pravd zaèali v lidech vzbuzovat oprávnìné otázky: Jak je to tedy s na¹ím nábo¾enstvím a s podstatou jeho uèení? Mají knì¾í pravdu opravdu ve v¹em? Nemýlí se snad v nìèem? Není snad pravda na stranì nového proroka?
Konflikt Je¾í¹e s pøedstaviteli ¾idovského nábo¾enství byl konfliktùm mezi nositelem Pravdy a církevní institucí. A tato instituce, cítící se být zpochybòována a ohro¾ena, ov¹em mající pozemskou moc a vliv, zaèala usilovat o Je¾í¹ùv ¾ivot a nakonec ho i o ¾ivot pøipravila.
V argumentaèní rovinì se toti¾ vùèi Pravdì postavit nedalo a proto se musela najít nìjaká vhodná záminka, na jejím¾ základì byl nepohodlný a rebelantsky nositel Pravdy odstranìn.
Jaké nám z toho v¹eho plyne pouèení? Pouèení, které z tìchto tragických událostí nebylo dosud køes»anstvím vyvozeno?
Ono pouèení spoèívá v poznání, ¾e nábo¾enský systém, který dospìje k urèitému stupni institucionalizace a zakonzervuje se sám v sobì, uzurpujíc si právo na absolutní pravdu, se èasem stává nepøístupným vùèi v¹emu ostatnímu. I vùèi tomu, co by mohlo pøicházet z Pravdy.
Takové je tedy poznání, které mìlo vyvodit køes»anství z osudového konfliktu Je¾í¹e se ¾idovským nábo¾enstvím, proto¾e ka¾dý institucionalizovaný nábo¾enský systém se nachází v naprosto stejném nebezpeèí. Vèetnì køes»anství samotného!
Mìlo se z toho vyvodit poznání, ¾e Pravda mù¾e pøijít úplnì odjinud, ne¾ z oficiálního nábo¾enského systému, který má neblahou tendenci zkostnatìt a uzavøít se sám do sebe v pøesvìdèení vlastní neomylnosti.
V takové kritické sebereflexi køes»anství by spoèívala velikost ducha. Av¹ak v prosazování nezpochybnitelné pravdy a neomylnosti jakéhokoliv nábo¾enského systému se skrývá neschopnost pouèit se z toho, co se stalo pøed dvìma tisíci lety Je¾í¹i.
Pøíli¹ rozumovým a je¹itným se toti¾ èasem stává ka¾dé institucionalizované nábo¾enství. Tak rozumovì je¹itným, ¾e si zaène vyhrazovat právo dokonalého rozpoznávání toho, co je Pravda a co Pravda není. Stejnì, jak si to za dob Je¾í¹e vyhradily zákoníci, farizeové a knì¾ská elita. Cítili se toti¾ nanejvý¹ kompetentními, aby rozeznali pøicházejícího Mesiá¹e. ®e se zmýlili a ¾e Mesiá¹e byli schopni poznat døíve obyèejní, prostí rybáøi svìdèí o tom, do jaké míry mù¾e institucionalizace nábo¾enského systému vzdálit jeho pøíslu¹níky od skuteèné Pravdy.
Institucionalizace je toti¾ spojena s racionalitou a rozumovosti, která postupnì pøekrývá to citovì vroucnì. To vroucnì citovì ¾ivé, co dìlá èlovìka èlovìkem a co mu dává v jeho vroucnosti citu vyci»ovat to, co pochází z Pravdy.
Kdo se o toto opíral a v tomto smyslu jednal, mohl v osobì Je¾í¹e Krista poznat Mesiá¹e. Kdo v¹ak uvìøil instituci tehdej¹í církve, postavil se proti Bohu a proti Pravdì.
Proè je o tom tøeba mluvit právì takovým zpùsobem? Proto¾e tak, jak tomu bylo tehdy je tomu i dnes! Vùbec nic se nezmìnilo! I dnes je napøíklad mo¾né vypozorovat urèité varovné znaky pový¹enosti v katolické církvi, která v¹echny lidi, nenacházející se bezprostøednì v její vlastní hierarchické struktuøe oznaèuje jako laiky. Tím je nepøímo øeèeno, ¾e oni sami jsou profesionály a ¾e tedy stojí blí¾e k Pravdì a k Stvoøiteli, jako obyèejní vìøící. Tím je také nepøímo øeèeno, ¾e oni jsou tìmi nejkompetentnìj¹ími posoudit, zda nìco pochází, nebo nepochází z Pravdy. Ka¾dému vnímavému èlovìku musí být pøece jasné, ¾e se zde setrvává pøesnì na stejném postoji a v tém¾e omylu, jako za èasù Krista.
Nicménì pøíbìh Je¾í¹e je pøíbìhem svìdèícím o opaku! Je pøíbìhem konfliktu nositele Pravdy s institucí, která se mýlila! Takové pouèení v¹ak køes»anství z tragického dìní pøed dva tisíce let dosud nevyvozuje.
Setrvávání v té¾e chybì, kterou dìlali nábo¾en¹tí pøedstavitelé tehdy, èiní ji i dnes a vùbec se z ní nepouèili v¹ak znamená, ¾e kdyby Je¾í¹ pøi¹el na zem znovu, znovu by narazil na lidi kompetentních, kteøí by kompetentnì posoudili, zda jde o Posla Nejvy¹¹ího, nebo nejde.
Ne, nikdo není duchovnì svobodný, pokud bezvýhradnì vìøí institucí! Èlovìk musí být otevøený vùèi v¹emu, co ke nìmu pøichází. I vùèi církvím, jejich my¹lenkám a názorùm, proto¾e i tam se nachází mnoho dobrého. Musíme si v¹ak zachovat svobodu vlastního cítìní a zva¾ování, na jejím¾ základì budeme schopni samostatnì posoudit, kde se nachází skuteèná Pravda. Rozhodovat se musíme podle hlasu na¹eho srdce! Jedinì takto toti¾ jedná duchovnì svobodný a vnitønì ¾ivý èlovìk.
Kdo se v¹ak pøi svém rozhodování spoléhá na instituci a dobrovolnì jí pøenechává svou plnou dùvìru, ten není duchovnì svobodný. Ten je pouze poslu¹nou ovcí stáda, která pùjde poslu¹nì i proti Bohu, i proti Pravdì. Ovcí, která bude na èísi povel køièet "ukøi¾uj" tak, jak se to stalo za èasù Krista. Jen¾e dnes se to stane jinou formou, ale podstata zùstane úplnì stejná.
Dne¹ní doba v¹ak u¾ nemá být dobou slepì poslu¹ných, ale naopak, duchovnì svobodných. Lidi otevøených svému srdci, svému vlastnímu cítìní a svému nejhlub¹ímu nitru, které jim jako jediné mù¾e ukázat správný smìr.
Takto hrdì a samostatnì by mìl v dne¹ní dobì duchovnì stát ka¾dý z nás. Je v¹ak nesmírnì smutné, kdy¾ èlovìk vidí velké mno¾ství dobrých lidí, poznamenaných otrockým znamením slepé poslu¹nosti duchovním institucím. Tím duchovním institucím, které se svého èasu tak tragicky zmýlili ve vztahu k osobì Je¾í¹e Krista, které se z toho vùbec nepouèili a proto se ve vztahu ke skuteèné Pravdì mýlí i dnes.
http://kusvetlu.blog.cz/ v spolupráci s M.©.