Trochu si odskoèíme k jinému druhu umìní a pøipomeneme si narození èeského operního pìvce – barytonistu a pìveckého pedagoga, Hynka Maxu, nar. 7. kvìtna 1922 v Praze (zemøel 9.12.2001 tamté¾).
Kvùli svému ¾idovskému pùvodu se v období nacistické okupace musel skrývat, ale jeho rodina byla deportována do Terezína a Osvìtimi. Právì v tragických chvílích odlouèení od rodiny a existenèní nejistoty se zrodil jeho vztah k hudbì a zpìvu. Jeho hlas mu doslova zachránil ¾ivot.
Po návratu do Prahy se soukromì vzdìlával u italského operního pìvce Fernanda Carpiho. Dostalo se mu tak perfektní hudební vzdìlání, pøedev¹ím v klasické italské pìvecké technice starých mistrù. Carpiho ¹kola byla v té dobì velmi proslulá a sjí¾dìli se tam zájemci o studium z celé Evropy.
Hynek Maxa zaèínal ve sboru Národního divadla v Praze, ale v r. 1959 byl z podnìtu významného èeského dirigenta Zdeòka Ko¹lera anga¾ován jako sólista do divadla v Olomouci, kde pùsobil jako barytonista 26 sezón. Hostoval v rùzných divadlech nejen v Èeskoslovensku, ale i v zahranièí (Nìmecku, Rakousku, Itálii, Francii, Rumunsku aj.). Hodnì se také vìnoval koncertní a pedagogické èinnosti. Na sklonku svého ¾ivota pùsobil jako uèitel zpìvu na jedné z fakult Univerzity Karlovy v Praze.