Tak vetchý dùm, tak starý dùm,
a je mi posud milý,
¾e za¾il jsem v nìm nejprvnìj¹ích,
nejslad¹ích svìta chvílí.
Jak èasto na ten starý dùm
mé oko se zadívá,
ach, divu-li, ¾e oko to
pak slzou se zalívá.
Mnì bývá, jak by starý dùm
mluvíval matkou ke mnì,
a jeho slova, ach ta zní
jak lásky ¹epot jemnì.
On zná mé srdce ven a ven
a pøed ním pýcha hyne,
v¾dy» se mnou modlíval se v¾dy
mé modlitby dìtinné.