Ticho jest a sluneèno
a svì¾e.
Otevøeným oknem vùnì proudí.
Pod nim kuøe chodí, sbírá si
a spokojeno tiká.
I já se pokoji vzácnému vzdávám;
snídati teprve budu,
tedy jest èasnì zrána;
a nedìle mne je¹tì èeká,
jako luèina tajemná
a jako tajemná panna.
Je¹tì ani zdaleka si nepomý¹lím,
¾e je zítra v¹ední den,
kdy vstávati budu v mátohy pohøí¾en
a ulehati veèer v lou¾i potu,
a¾ slunce v krve lou¾
ulehne vøelou.