"Mùj andìli, mé v¹echno, mé já! Dnes jen nìkolik slov" Naè ten hluboký ¾al, kde hovoøí nezbytnost? Mù¾e na¹e láska trvat jinak ne¾ obì»mi, tím, ¾e nebudeme po¾adovat v¹echno? Mù¾e¹ to zmìnit, ¾e nejen docela má, já nejsem docela Tvùj? Ach Bo¾e, ohleï do krásné pøírody a uklidni mysl nad tím co musí být! Láska si ¾ádá v¹eho, a to právem, tak je to u mne s Tebou, u Tebe se mnou...... Rozvesel se! Zùstaò mým vìrný, jediným pokladem, mým v¹ím, jako já Tobì! Ty trpí¹, má nejdra¾¹í bytosti. Uèiò, abych mohl ¾ít s Tebou! Jaký ¾ivot!!! Bez Tebe!!! Není na¹e láska vpravdì nebeskou stavbu??, také tak pevná jako klenba nebeská
Mohu ¾ít buï jen docela s Tebou, anebo vùbec ne... Buï klidná. Jen budeme-li klidnì pohlí¾et na svùj ¾ivot, mù¾eme dosáhnout cíle - ¾ít spoleènì. Buï klidná!! Miluj mì!!
Dnes, vèera, jak v slzách tou¾ím po Tobì, Tobì, Tobì. Mùj ¾ivote, mé v¹echno! Sbohem!! Ó, miluj mì dál, nepodceòuj nikdy nejvìrnìj¹í srdce svého milovaného Ludvíka. Nav¾dy Tvùj, nav¾dy má, nav¾dy svoji".