Nejsem od Tì¹ína.
Jsem z Èech.
Pøed tøiceti roky hoch si hrával u vrb bøehù Labe.
Leccos se zapomíná
v zlých dnech.
Ale duch-li rozletìl se jinam,
nezapomínám.
Tì¹it mohu, ne v¹ak chválit slabé.
Pod zámkem mìlnickým rozhled
v kraj ¹irý.
Pøed ¹estadvaceti lety povodeò daleko ¹iroko rozlila se.
Tenkrát mohl
hledìt hoch
v jedinou hladinu, moøe bezehlasé;
nezbavilo víry.
Za Libìchovem
cizí øeè u¾ znìla.
V bøeh vlna dorá¾ela.
Kráèel jsem tudy jako nad høbitovem.
Pøemý¹lel jsem mnoho dní
o této povodni,
tázal jsem se, kde je høích.
Zelenaly se vinice na svazích.
P¹enice nalévala se na Polabí,
øípa v øadách se zazelenala, zavonìl jetel.
Bujela zemì.
Smutek byl ve mnì.
Poznání jediné vzrùstalo tenkrát, dorùstalo:
¾e není dobøe pochválit, co se stalo;
øíkati "Reku" tomu, kdo je slabý.
Nad zloèince ¾e ¹kodí baby.
Tehdy veèer bylo ve tmì málo svìtel.