Lidský ¾ivot teèe zdlouha
brzy svìtlem, brzy v stínu,
je to smutná píseò pouhá,
podobá se mlýnu.
Málo mouky, mnoho plev,
èasto slza, zøídka zpìv,
a¾ to v¹echno zdrtí
velké kolo smrti
ve svém klínu.
A ten ¾ivot stejnì zpívá
první píseò jako tøetí,
nìkdy v propast letí.
Nìkdy motýl ¹tìstí sám
na chvilku si sedne k nám,
ale v krátkém èase
uteèe nám zase -
nepøiletí.
Je v¹ak jedna píseò pøece,
celému je známa svìtu,
malá je jak kapka v øece,
jako ptáèe v letu.
Rù¾emi nás otoèí,
srdce pøi ní poskoèí,
k radosti nás svádí:
je to doba kvìtu,
doba mládí.