Jak ptáci zimomøiví
v tom teskném pøíbìhu,
ti, které neu¾iví
tøpyt hvìzdic na snìhu,
jsme se¹li se zas snící
nad l¾ièkou olova,
ké¾ by nám mohlo øíci
ná¹ osud doslova,
kdy¾ u¾ se øítí v spìchu
ten ¾aluplný dìj.
Svíèièko na oøechu,
hoø pro nás pomalej.
A» zvuèí trouby hlásné
a zpìvy andìlù,
ne¾ pøijde smrt a zhasne
ná¹ dech v svém pocelu.
A tìm u sukní matek
dej úsmìv do oèek,
klín plný cukrlátek
a hodnì vánoèek.