Kdy¾ nástroj umlkl
a struny bez záchvìvu
a pod okny spí zimomøivý svìt,
jen, prosím, dopøej tichounkému zpìvu,
a» mù¾e k Tvému oknu doletìt
a zpívá:
¾enám rù¾e, mu¾ùm révu.
Ké¾ Tì jen tento hlas
zastihne pøi úsmìvu,
v¹ak v hrdle se mi trochu zalyká,
kdy¾ slovo své jak povìtrnou plevu
házím teï na ¹at svého básníka
a øíkám:
¾enám rù¾e, mu¾ùm révu.