Trápím se, trápím, myslím si,
kde bych tì nejradìj potkal.
Ulice støídám, parky a nábøe¾í,
bojím se krásných l¾í.
Bojím se lesa. V poledním lese
kdo miluje, srdce své neunese.
Na mùj práh kdyby jsi vstoupila,
snad bys mne tím zabila.
Chtìl bych tì potkati v lukách.
V lukách je vlání
na v¹echny strany, pokorné odevzdání.
V lukách je nejprost¹í ¾ivota stùl,
rozlomí¹ chleba, podá¹ ¾enì pùl,
chléb voní zemí, bezpeèný úsmìv svítí,
a¾ k pláèi je prostý vìneèek
z luèního kvítí,
a oblaka jdou, pøebìhlo svìtlo, pøebìhl stín,
mu¾ má touhou rozsévaèe,
¾ena má úrodný klín...