Léta jsem chodil pì¹ky po jedné cestì,
sypané popelem a ¹kvárou z hald,
léta jsem jezdil po jedné trati
osobním vlakem a potom tramvají.
A¾ jednou v pozdních letech svého ¾ivota
jsem vstoupil po schùdkách se zábradlím
do letadla,
které se rozbìhlo po rozjezdové dráze
a s burácením vyletìlo do mraèen.
Poznal jsem je¹tì památnou horu Øíp,
milostný soutok Labe s Vltavou
a pak,
nad hlavou èekankovì modrou oblohu
a pod nohama kadaøavì bílé obláèky,
jsem plul jak Joná¹ v bøi¹e velryby.
Z výsosti deset tisíc metrù
jsem oknem kabiny zahlédl
pod sebou zem.
Nádherné kraje, zlatì, èervenì
a modøe skvrnité,
dubiny veèer hoøící vzdáleným západem
slunce, veliké louky, zam¾ené mìsíèním svìtlem
a hory s vìèným snìhem, chøestícím
hvìzdami........