Èo, alebo kto je Boh?
Datum:
07.03.2019 18:06
Od:
oto (anonymní u¾ivatel)
Název:
Re: Èo, alebo kto je Boh?
Katastrofa, zvaná vnitøní ¾ivot jednotlivce!
Existují vìci nesmírnì dùle¾ité, jejich¾ dosah podceòujeme. Vìci, kterým nepøikládáme velký význam, av¹ak ve skuteènosti právì oni zásadním zpùsobem ovlivòují celý ná¹ ¾ivot. Nevìdìt o nich, nepøikládat jim význam a podceòovat je pak musí mít nevyhnutelnì katastrofální dopad na celé na¹e bytí.
No a jednou z takovýchto vìcí je také ná¹ vlastní, osobní vnitøní ¾ivot, zahrnující na¹e cítìní a my¹lení. Abychom byli schopni pochopit, o èem konkrétnì je øeè, uveïme si názorný pøíklad:
Pøedstavme si èlovìka, který si koupil byt. Nový byt nejprve celý nanovo vymaluje a pak si do nìj velmi uvá¾livì a peèlivì vybírá ka¾dý kus nábytku, aby ho mìl co nejútulnìj¹í a aby se v nìm co nejlépe cítil.
Pøedstavme si ale jiného èlovìka, který si také poøídí byt, ale dále u¾ jedná úplnì jinak, ne¾ by bylo normální a správné. Jde toti¾ na smeti¹tì, kde se probírá a postupnì zaplòuje svùj byt starými, po¹kozenými, ¹pinavými a zapáchajícími vìcmi.
Urèitì není tøeba zdùrazòovat, který z tìchto dvou majitelù nového bytu pro¾ívá ve své domácnosti vy¹¹í kvalitu ¾ivota. To je nám pøece okam¾itì ka¾dému jasné.
Nicménì paradoxnì to, co je nám v tomto konkrétním pøíkladu tak jasné, nám není vùbec jasné ve vztahu k na¹emu vlastnímu, vnitønímu ¾ivotu. V této oblasti toti¾ jednáme úplnì stejnì, jako onen èlovìk, který vná¹í do svého bytu nejrùznìj¹í odpad.
Nebo» také ná¹ vnitøní ¾ivot je mo¾né pova¾ovat za jakýsi osobní, vnitøní "bytový" prostor, do kterého s neuvìøitelnou lehkomyslností a naivitou dovolujeme vstupovat té nejvìt¹í neèistotì a tomu nejvìt¹ímu balastu. Své nitro toti¾ dùvìøivì otevíráme v¹em, i tìm nejneèistìj¹ím podnìtùm, pøicházejícím k nám zvenèí. A» ji¾ prostøednictvím knih, filmù, internetu, nebo mnoha jiných vìcí. A tento balast, odpad a neèistota se pak stává souèástí na¹eho vnitøního ¾ivota. Souèástí na¹í vnitøní domácnosti.
Mìli bychom tedy u¾ koneènì zaèít vnímat také prostor na¹eho vnitøního ¾ivota podobnì, jako ná¹ osobní bytový prostor a mìli bychom naprosto stejným zpùsobem rozhodovat, co si do do nìj vneseme a co musí nav¾dy zùstat venku za dveømi.
Na¹e nitro je toti¾ místo, kde má svùj poèátek v¹e, co z nás vychází. A» ji¾ v podobì slov, nebo v podobì èinù. V¹emu tomuto pøedchází ná¹ citový, nebo my¹lenkový impuls.
Pokud ale máme své nitro zavalené rùznými odpadky a ¹pínou, jaké pak mohou být na¹e slova, èiny a celé na¹e jednání? Pokud toti¾ máme na¹e nitro neèisté, nevyhnutelnì to ovlivòuje kvalitu v¹eho toho, co z nás vychází, proto¾e vycházet z nás mù¾e v¾dy pouze to, co je stejnorodé kvalitì na¹eho vnitøního ¾ivota.
Vìt¹ina lidí dne¹ka, kteøí sice ¾ijí v útulných a hezky zaøízených domácnostech vùbec netu¹í, ¾e vnitønì ¾ijí mezi ¹pínou a odpadky, které kvalitativnì velmi negativnì ovlivòují jejich osobnost, jako¾ také absolutnì v¹echno, co z nich vychází.
Proè nejednáme ve vztahu k "bytovému" prostoru na¹eho vnitøního ¾ivota stejnì, jako ka¾dý normální èlovìk ve vztahu k vlastnímu bytu, který si do nìj vìdomì a dùkladnì vybírá pouze vìci krásné a vkusné, aby se mezi nimi dobøe cítil?
Èlovìk by proto mìl do svého nitra vpou¹tìt pouze to, co je hezké, dobré a u¹lechtilé. A naopak, mìl by bránit vstupu tomu, co je o¹klivé, neèisté, nemravné, neu¹lechtilé, zvrhlé a obscénní. Takovému nìèemu by nemìl v ¾ádném pøípadì dovolit vstupovat do osobního prostoru svého vnitøního ¾ivota. Mìli bychom si tedy vìdomì vybírat! Vìdomì vpou¹tìt do svého nitra pouze vìci dobré a u¹lechtilé, a nekompromisnì pøibouchnout dveøe onoho pomyslného bytu pøed v¹ím zka¾eným a neèistým, co by se chtìlo dostat dovnitø.
Nebo» vìdomým výbìrem toho, co prostøednictvím nejrozliènìj¹ích vnìj¹ích podnìtù vpou¹tíme do svého nitra mù¾eme ze svého vnitøního ¾ivota udìlat nádhernì a vkusnì zaøízený byt, ve kterém se budeme výbornì cítit. Nebo dokonce jsme z nìj schopni udìlat chrám!
Av¹ak my z nìj ve své naivitì a nevìdomosti dìláme místo plné nejrozliènìj¹í ¹píny a odpadkù. A naivnì si myslíme, ¾e takové nìco nemá ¾ádný zásadní vliv na kvalitu celého na¹eho ¾ivota. ®e to nemá ¾ádný zásadní vliv na na¹i souèasnost a na¹i budoucnost. Na celou na¹i osobnost a celý ná¹ osud.
Existuje mnoho lidí, kteøí se aktivnì sna¾í hledat východiska z bídy a problémù na¹eho svìta. Jde o politiky, státníky, vìdce, ¾urnalisty, nebo umìlce. Jejich snahy jsou èastokrát upøímné, av¹ak pøesto nejsou schopni dát svìtu jasné vize a najít cestu ke skuteènì lep¹í budoucnosti.
Tito lidé toti¾ nevìdí, ¾e základním pøedpokladem k tomu, aby jejich úsilí mohlo být úspì¹né, je snaha o èistotu a u¹lechtilost vlastního vnitøního ¾ivota. Pokud tak toti¾ oni sami neèiní a podceòují to, okna bytu jejich vnitøního ¾ivota jsou nevyhnutelnì zanesená neèistotou, pøes kterou není vùbec vidìt, nebo je vidìt jenom velmi matnì. A proto jim ani nelze nalézt a spatøit pravou, pozitivní cestu vpøed.
Tuto pravou cestu vzestupu mohou toti¾ národu a spoleènosti ukázat pouze lidé, jejich¾ vnitøek je èistý! Lidé, jejich¾ okna bytu jejich vnitøního ¾ivota jsou èisté a proto pøes nì vidí jasnì a daleka. A¾ tam, kam má lidstvo smìøovat a oni jsou schopni ho tam vést. Nikdo jiný toho schopen není! ®ádné jiné schopnosti a pøedpoklady to nezaruèí!
Budoucnost a dobro lidstva jsou tedy pøímo závislé od èistoty a u¹lechtilosti na¹eho vnitøního ¾ivota. Jedinì v tomto a v nièem jiném se skrývá na¹e na¹e lep¹í, hezèí a lidsky mnohem hodnotnìj¹í budoucnost. V¹echny ostatní cesty jsou jenom slepými ulièkami, po kterých je sice mo¾né urèitou dobu kráèet a na kterých se nám mù¾e i nìjakou dobu zdánlivì daøit, ale na jejich konci se v¾dy nachází neprostupná zeï v podobì nejrozliènìj¹ích krizí, recesí, konfliktù a agresí.
Ná¹ svìt si toti¾ myslí, ¾e budoucnost je ve vzdìlanosti a ve vìdì. V uèených, vzdìlaných a inteligentních lidech. Toto je ale zásadní omyl! Pokud toti¾ vnitøek lidí nebude èistý, není mo¾né v ¾ádném pøípadì zaruèit, ¾e vzdìlání, kterého se jim dostalo, bude opravdu pou¾ito správnì, èili ke prospìchu v¹ech.
Znamená to tedy, ¾e jakékoli vysoké vzdìlání, jakékoliv vysoké poznatky a schopnosti budou lidmi v¾dy pou¾ívány pouze zpùsobem, pøesnì odpovídajícím kvalitì jejich vlastního vnitøního ¾ivota. Èili v souèasnosti zpùsobem ne nejèist¹ím, nejspravedlivìj¹ím a nejmorálnìj¹ím.
Nebo» ka¾dý èlovìk mù¾e jednat pouze tak, jak mu dovoluje stav jeho nitra. Nijak jinak! To je logická zákonitost. Skuteèná realita je proto dnes ¾el taková, ¾e nekvalita vnitøního ¾ivota vìt¹iny lidí navzdory v¹em na¹im poznatkùm, znalostem, vzdìlanosti a blahobytu smìøuje na¹i civilizaci do propasti.
Èlovìèe, jestli chce¹ osobnì pøispìt k tomu, aby se stal svìt lep¹ím místem pro ¾ivot, dbej o u¹lechtilost a èistou svého vlastního vnitøního ¾ivota! Vpou¹tìj do nìj pouze to, co je dobré, pìkné a u¹lechtilé, a uzavírej ho pøed nízkým a neèistým. Vnitønì se nezaobírej ¾ádnou neèistotou a ne¾iv ji! Tím velmi pomù¾e¹ sobì samému, ale i celému na¹emu svìtu.
http://kusvetlu.blog.cz/ ve spolupráci s M.©