Èo, alebo kto je Boh?
Datum:
25.08.2016 15:20
Od:
oto (anonymní u¾ivatel)
Název:
Re: Èo, alebo kto je Boh?
Proè mì iritují pøedpovìdi kolapsu civilizace?
Pøed nedávnem jsem se na internetu setkal s textem, který hovoøil o mo¾nostech pøe¾ití po kolapsu civilizace. Èlánek byl napsán formou testu. Podle poètu získaných bodù dostal ètenáø urèitý komplexní obraz o mo¾nostech svého osobního pøe¾ití, nebo nepøe¾ití takové krizové situace.
Otázky v testu se týkaly oblastí, jako je fyzická kondice, jídlo a zásoby, pøístup k pitné vodì, zdravotní zruènost a vybavenost, mo¾nost tepla a úkrytu, momentálnì dostupná finanèní hotovost, nebo zbraní a ochrany bezpeènosti.
Pokud se trochu hloubìji podíváme pod povrch svìtového dìní, musíme chtì nechtì pøiznat, ¾e ¾el podobné èlánky mají své opodstatnìní. ®e lidé by prostì mìli být pøipraveni a poèítat i takovou alternativou.
Co je ale pak na tom tak iritující?
V¹echny informace podobného druhu, které ¾el vzhledem ke stavu souèasné spoleènosti mohou mít svou cenu se pøece jen vyznaèují urèitým druhem slepoty. Slepoty, zpùsobené omezeným vnímáním ¾ivota, zamìøeného pouze na hmotné. V na¹em konkrétním pøípadì v omezení záchrany pouze na záchranu èistì hmotného druhu. Èili pouze na èistì fyzické pøe¾ití.
Mnozí si tedy na jedné stranì uvìdomují, ¾e na¹e civilizace se øítí ke kolapsu, av¹ak na druhé stranì jsou schopni uva¾ovat o svém vlastním pøe¾ití jedinì stejným zpùsobem, kvùli kterému se kolaps pøibli¾uje. Èili pouze zpùsobem hmotným, materiálním a fyzickým.
A právì v tomto tkví ona, nesmírnì iritující, ba a¾ pobuøující skuteènost. Lidé se toti¾ vùbec neptají na pøíèiny, jejich¾ poznáním a eliminací by se je¹tì dalo mnohé zachránit. Lidé uva¾ují jedinì o zachování vlastního ¾ivota a neuvìdomují si, ¾e právì jejich dlouhodobì egoistický a materialistický zpùsob uva¾ování má pøíchozí zhroucení na svìdomí.
Nadchází v¹ak èas, kdy si budeme muset koneènì uvìdomit, ¾e takto to dál jít nemù¾e. Kdy si budeme muset uvìdomit, ¾e èlovìk v¾dy byl a je pøece jen více, ne¾ hmota a tìlesné funkce. A proto jeho my¹lení, sna¾ení a ¾ivotní úsilí nemù¾e a nesmí být zamìøeno pouze na hmotu. Takový druh omezenosti a osobnostní degradace v nás toti¾ aktivuje jen samé negativní vlastnosti, jakými jsou sobectví, chamtivost, bezohlednost, egoismus, konzumnost, plytkost, neèestnost, nespravedlnost a mnohé jiné.
A to pak vyvolává konflikty, nedorozumìní, spory, násilí a války. Lidstvo drancuje Zemi a pøírodu, zneèi¹»uje vodu a vzduch. Preferováním scestných hodnot spìjeme ve své slepotì, omezenosti a bezohlednosti k velkému celosvìtovému kolapsu.
Èlovìk v¹ak, jak ji¾ bylo øeèeno, v¾dy byl a v¾dy bude více ne¾ hmota. Èlovìk je toti¾ bytost duchovní. No a právì v na¹em vzdalování se od hodnot ducha a zamìøování se pouze èistì na hmotné se skrývá pravá pøíèina toho, ¾e jsme to jako civilizace nakonec dotáhli a¾ k hranici katastrofického zhroucení.
Tato pøíèina tedy tkví v na¹em vzdalování se od hodnot ducha, tvoøících nejelementárnìj¹í pilíø samotné lidskosti. Tkví v odklonu se od nejpøirozenìj¹í lidské touhy po hledání èehosi vy¹¹ího a vzne¹enìj¹ího, co hmotu pøesahuje.
Tímto zpùsobem se zaèala vytrácet skuteèná lidskost, stojící na hodnotách spravedlnosti, cti, ohleduplnosti, skromnosti, jednoduchosti, u¹lechtilosti a pøirozené duchovnosti.
Pøíklonem lidí pouze k hmotnému zaèali naopak bujet a rozrùstat se v¹echny, ji¾ jednou zmínìné negativní lidské vlastnosti, s takovou omezeností spojené, jako jsou nespravedlnost, neèestnost, bezohlednost, egoismus, konzumnost, chamtivost, povrchnost, neu¹lechtilost, nízkost, zka¾enost a mnohé jiné.
Tak byla nastoupena cesta, která ani nemù¾e vést nikam jinam, ne¾ k totálnímu zhroucení. No a v tu¹ení tohoto nezbytného konce se lidé opìt mylnì domnívají, ¾e pøe¾ije pouze èlovìk svalù. Èlovìk hmoty. Èlovìk, který bude mít nejlep¹í kondici, nejvíce zásob a bude i po ostatních stránkách dobøe materiálnì pøipravený.
V¹e bude ale úplnì jinak! Tam toti¾, kde je jen tìlo, se shromá¾dí supi! To znamená, ¾e pouze èistì tìlesné a materiální nebude moci tentokrát obstát. Tentokrát bude toti¾ moci skuteènì obstát pouze to, co v sobì ponese také hodnoty ducha!
Kdo toti¾ hodlá zachránit pouze svùj hmotný ¾ivot, ztratí jej! Ka¾dý èlovìk bez hodnot ducha je ji¾ tedy teï v podstatì mrtvý. Av¹ak na druhé stranì, kdyby snad nìkdo i fyzicky zemøel, na základì jeho vnitøního naladìní k hodnotám ducha bude ¾ít.
K vysokým a u¹lechtilým duchovním hodnotám vzhlí¾ející èlovìk nemù¾e proto v nadcházející dobì absolutnì nic ztratit, zatímco èlovìk materialistický ztratí svou fyzickou smrtí absolutnì v¹echno.
Nikdo samozøejmì nechce tvrdit, ¾e se nemáme i hmotnì zodpovìdnì pøipravit na mo¾nou eventualitu fyzického pøe¾ití v pøípadì velkého celosvìtového kolapsu. Nicménì na¹e pøíprava nesmí v ¾ádném pøípadì zùstat pouze èistì hmotnou, proto¾e pokud se zodpovìdnì nepøipravujeme také duchovnì, nebude nám to nic platné. Rozhodující budou toti¾ tentokrát pøedev¹ím hodnoty ducha.
A je tu je¹tì jedna velmi vá¾ná vìc, která je zvlá¹tì iritující na v¹ech pøedpovìdích kolapsu civilizace. Je jí skuteènost, ¾e jejich ¹iøitelé si vùbec nekladou otázku, jak by se je¹tì dalo tomuto kolapsu zabránit, èi pøípadnì, jak by se v dne¹ní dobì je¹tì dali minimalizovat jeho dùsledky na nejni¾¹í mo¾nou míru. Jestli¾e toti¾ u¾ lidstvo ve své slepotì a tupé materialistické omezenosti prome¹kalo mo¾nost odvrácení kolapsu své pokøivené civilizace, mo¾nost minimalizace jeho úèinkù tu stále je¹tì je! A tato mo¾nost spoèívá v obratu co nejvìt¹ího poètu lidí k duchovním hodnotám.
Je proto doslova trestuhodné, kdy¾ nám nìkdo mluví o pøíchozím zhroucení civilizace a o tom, abychom se na nìj dobøe materiálnì a fyzicky pøipravili, ale neøíká nám o tom, ¾e stále je¹tì existuje velmi výrazná mo¾nost, jak pøicházející zhroucení minimalizovat.
A právì toto by mìlo být v dne¹ních dnech prioritou! Ka¾dý z nás osobnì se toti¾ mù¾e stát velmi výrazným èinitelem minimalizace nadcházejícího kolapsu na co nejmen¹í mo¾nou míru. A to svým vlastním, vá¾ným vnitøním obratem k hodnotám ducha. K hodnotám pravdy, cti, dobra a spravedlnosti. K hodnotám vìcí duchovních, které vysoce pøesahují úzké hranice racionálnì hmotného omezení. Toho racionálnì hmotného omezení, které lidstvo tlaèí k okraji propasti.
http://kusvetlu.blog.cz/ v spolupráci s M.©