Èo, alebo kto je Boh?
Datum:
13.05.2016 17:23
Od:
oto (anonymní u¾ivatel)
Název:
Re: Èo, alebo kto je Boh?
Nelítostná kritika materialismu a jeho dùsledkù
Kdy¾ se detailnìji podíváme na nejrùznìj¹í odvìtví spoleèenského, ekonomického a kulturního ¾ivota, najdeme velké mno¾ství vìcí, které nejsou dobré. Vìcí, které zpùsobují problémy, pnutí a konflikty. A to platí nejen v rámci na¹í spoleènosti, ale i mezi národy a nábo¾enstvími. Na základì toho pak èasto dochází k projevùm nespokojenosti, násilí a teroru. Dochází k lokálním ozbrojeným støetùm, ba v souèasnosti narùstá i hrozba opìtovného, ​​velkého celosvìtového váleèného konfliktu. A to u¾ není ¾ádná malièkost!
Druhotným projevem tohoto, nepøíli¹ uspokojivého stavu je napøíklad stále rostoucí zneèi¹tìní ¾ivotního prostøedí, problémy s mno¾stvím emisí, s globálním oteplováním, s roz¹iøující se ozónovou dírou a s mnoha dal¹ími podobnými vìcmi, které nám slepým ji¾ a¾ pøíli¹ oèividnì naznaèují dlouhodobou neudr¾itelnost ¾ivota na na¹í planetì, za souèasného stavu uspoøádání lidských zále¾itostí.
Kdo ne¾ije v nìjakém umìle vytvoøeném skleníku mimo reality a komu není v¹e kolem nìj naprosto lhostejné, ten si musí nutnì polo¾it zásadní otázku: Co s tím? Jak by se dala situace zlep¹it? Jak by se dala zlep¹it kvalita ¾ivota, který ¾ijeme? V èem se skrývá skuteèná pøíèina toho, ¾e mnohé vìci nefungují a nejsou dobré? A jak by se dala tato pøíèina odstranit? Jak by bylo mo¾né vybudovat opravdu harmonickou spoleènost, v ní¾ by byli v¹ichni lidé spokojeni? A je nìco takového vùbec mo¾né?
I kdy¾ mnozí pravdìpodobnì zaujmou k eventuální mo¾nosti úspì¹ného vyøe¹ení v¹ech tìchto otázek postoj znaènì pesimistický, mìli bychom pøece jen vìdìt, ¾e cosi takového, jako vybudování harmonicky fungující spoleènosti je mo¾né. Pøedev¹ím je v¹ak tøeba pochopit skuteènou pøíèinu dne¹ního problematického stavu v nejrozliènìj¹ích odvìtvích spoleèenského ¾ivota, proto¾e bez pochopení a odstranìní této skryté vnitøní pøíèiny prostì nenajdeme cestu ven z na¹ich problémù.
V první øadì si musíme uvìdomit, ¾e absolutnì v¹echno, co kolem nás prostøednictvím lidí vzniká má svùj poèátek v na¹í mysli a v na¹em nitru. Ka¾dý výrobek, ka¾dý èin, ba dokonce ka¾dý ná¹ pohyb i ka¾dé na¹e slovo. No a kvalita v¹eho, co takovým zpùsobem smìrem zevnitø ven vzniká je pøímo závislá na kvalitì vnitøního nastavení lidí. Na kvalitì hodnot, které uznávají a preferují.
Jinými slovy øeèeno, vysoká morální a mravní kvalita vnitøního naladìní lidí musí mít nutnì za následek vysoce kvalitní vnìj¹í pomìry, ve kterých tito lidé ¾ijí a naopak, nízká kvalita jejich vnitøního naladìní má za následek nepøíli¹ kvalitní spoleèenské pomìry, které je tísní.
No a z hlediska této skryté, neviditelné, ale zásadní a v¹e urèující kvality vnitøního nastavení lidské populace mù¾eme rozli¹it dva základní vnitøní proudy. Dvì cesty, z nich¾ jedna je cestou ducha a druhá cestou materialismu.
No a my se nyní zkusme detailnìji podívat na ka¾dou z nich. Nejdøíve na cestu materialismu, která je mnohem ¹ir¹í a pak na cestu ducha.
Cesta materialismu je cestou priority hmotného dobra. Je to cesta priority penìz, konzumu, osobního egoismu, kariérismu a snahy o u¾ívání si. Lidé ní kráèející uva¾ují pøedev¹ím v intencích pojmù "já" a "mnì". Tyto dva pøívlastky jsou dokonalým vyjádøením materialistického nábo¾enství sobectví a egoismu, které vyznává vìt¹ina na¹ich souèasníkù.
No a takový zpùsob vnitøního nastavení lidské populace se nutnì pøimìøeným zpùsobem transformuje a zhmotòuje do vnìj¹ích pomìrù. Vnìj¹í pomìry toti¾ nejsou nikdy nièím jiným, ne¾ dokonalým odrazem stavu nejhlub¹ího, vnitøního, hodnotového naladìní lidí. Jde o spojité nádoby a zároveò také o zákonitost, ve které spoèívá jakási velká spravedlnost, na jejím¾ základì jsme nuceni ¾ít pøesnì v takových pomìrech, jaké si zaslou¾íme, proto¾e my sami jsme si je vytvoøili prostøednictvím vlastního, prioritního hodnotového naladìní.
No a právì pod tlakem vnìj¹ích pomìrù máme pak poznat a pochopit nesprávnost hodnot, kterým vìøíme a které vnitønì preferujeme.
®el, lidstvo si stále neuvìdomuje tyto skryté, ale zásadní skuteènosti, a proto se èasto stává, ¾e kdy¾ jsou ji¾ spoleèenské pomìry opravdu nesnesitelné, vzniká tendence odstranit je. Snaha svrhnout je a vymanit se z nich. A to tøeba i násilím! Tak dochází k revolucím a jiným pøevratùm. A to buï nenásilnou, nebo násilnou formou.
A hle, co se nestane! Kdy¾ lidé odstraní jedno spoleèenské zøízení, které ji¾ bylo pro nì nesnesitelné a nastolí jiné, o kterém doufají, ¾e se jim v nìm bude ¾ít lépe, brzy zjistí, ¾e se dostali z de¹tì pod okap. ®e jednu formu útlaku pouze vystøídala forma jiná.
Tak jako napøíklad u nás, kdy¾ jsme odstranili socialismus a nastolili kapitalismus, neboli takzvanou liberální demokracii. Av¹ak po èase ti vnímavìj¹í zaèínají zji¹»ovat, ¾e diktaturu ideologie socialismu se v¹emi jejími negativními prùvodními znaky pouze vystøídala diktatura kapitálu a chamtivosti se v¹emi jejími negativními dùsledky.
Nemù¾e to být jinak, proto¾e to nejpodstatnìj¹í, neboli lidský materiál, se vùbec nezmìnilo. A proto dnes trpíme pouze novou formou útlaku. Kdo to je¹tì v souèasnosti nechápe a není si to ochoten pøipustit, brzy sám na vlastní kù¾i za¾ije, jak se budou negativní pøíznaky souèasného systému stále více stupòovat. A úèelem tohoto stupòování bude to, aby vnìj¹í pomìry svou nesnesitelnosti dotlaèili lidí k pochopení zvrácenosti hodnot, které v souèasnosti vnitønì preferují. V pomìrech, které lidé sná¹ejí a teprve budou muset snést mají jako v zrcadle poznat sami sebe a zvrácený charakter hodnot, kterým vìøili a které, zhmotnìné do vnìj¹í podoby, jim udìlali ze ¾ivota peklo.
Lidé budou muset prostì pochopit, ¾e ke skuteènému obrození spoleènosti nemù¾e dojít ani revolucí, ani zmìnou spoleèenského systému, ba ani zmìnou vlády. Lidé budou muset pochopit, ¾e ke skuteènému obrození spoleènosti nemù¾e dojít bez jejich vlastního, vnitøního hodnotového obrození. Budou prostì muset pochopit hlubokou zvrácenost principu materialismu, osobního egoismu, kariérismu, konzumu, priority penìz a snahy o u¾ívání si. Budou muset pochopit, ¾e existuje pouze jedna jediná cesta k trvalému rozkvìtu celého lidstva a v¹ech národù, a to cesta ducha! Cesta, spoèívající v preferování a budování u¹lechtilosti, spravedlnosti, cti a lidskosti.
Cesta ducha, vyznaèující se v¹eobsáhlostí, její¾ stoupenci uva¾ují a jednají ve smyslu pojmù "my" a "nám". Cesta, ve které jde v¾dy v první øadì o zájmy celku, na rozdíl od materialistického egoismu, ve kterém jde v první øadì o zájmy vlastního já
A toto nové, vnitøní hodnotové naladìní lidí se pak postupnì zaène projevovat tak, jak to dosavadní, na charakteru pomìrù ve spoleènosti. Nebo» my lidé máme prostì schopnost formovat charakter vnìj¹ího svìta podle svého vlastního, aktuálního hodnotového zamìøení a utváøet vnìj¹í svìt ke svému vlastnímu, vnitønímu obrazu.
Zkusme si pøedstavit kmen, ze kterého proudí míza do v¹ech, i tìch nejmen¹ích vìtvièek. Jakého charakteru a kvality bude míza koncentrovaná v kmenu stromu, pøesnì takový druh kvality se dostane do v¹ech vìtvièek, ba a¾ do v¹ech nejmen¹ích ¾ilek listù.
Kmen stromu pøedstavuje charakter lidského my¹lení a základního vnitøního naladìní. Vìtvemi a vìtvièkami jsou v¹echny oblasti spoleèenského ¾ivota, do kterých se tato základní kvalita vlévá. Pokud je kmenem, to jest základem lidského my¹lení jed materialismu, otráví tento jed zcela v¹echna odvìtví spoleènosti pøesnì tak, jak je tomu dnes.
Pokud se v¹ak kmenem, to jest základem lidského my¹lení a vnitøního naladìní stanou vysoké a u¹lechtilé hodnoty ducha, rozlije se to jako po¾ehnání do v¹ech oblastí ¾ivota spoleènosti.
A právì v tomto spoèívá zmìna k lep¹ímu! V tomto se skrývá zlep¹ení pomìrù v ka¾dém národì a v ka¾dé spoleènosti. Nebo» ka¾dá jiná cesta, která nebere na zøetel zákonitost projekce hodnotového naladìní lidského nitra do vnìj¹í reality je cestou kontraproduktivní.
Pokud se toti¾ budeme sna¾it zlep¹it vnìj¹í pomìry pouze reformami, zákony, revolucemi, èi jiným, èistì vnìj¹ím zpùsobem, nemù¾e se nám to nikdy podaøit, proto¾e na¹e nitro a na¹e my¹lení zùstane stále stejné. Nebo» nakonec ka¾dý zákon a ka¾dé naøízení se dá ¹ikovnì obejít a pod zdáním práva je dokonce mo¾né klidnì provádìt vlastní, sobeckého egoistické zámìry.
Pokud se v¹ak lidé vnitønì pøeorientují na u¹lechtilou cestu ducha, mnohé se zákonù se stanou nepotøebnými, proto¾e ka¾dý bude mít pøímo v sobì pevnou oporu ve vnitøní mravnosti a ve svém svìdomí.
Toto je jediná cesta, která nás mù¾e vytrhnout z pøeveliké bídy, která se k nám blí¾í, proto¾e jsme vnitønì vsadili na principy egoistického materialismu. A tento ná¹ vnitøní postoj, zhmotnìný do vnìj¹í reality postupnì otravuje, a¾ nakonec zcela otráví v¹echno kolem nás.
Jediná mo¾ná záchrana se skrývá ve zmìnì na¹í vnitøní hodnotové orientace. Nebo» vìci hmotné se nikdy nemìly stát cílem a smyslem lidského ¾ivota. Jsou to toti¾ jen prostøedky, které nám mají být nápomocné k naplnìní a realizaci skuteèného cíle a skuteèného smyslu ¾ivota, kterým je nabytí velikosti a vzne¹enosti ducha. Cesta k tomuto cíli vede pøes vìdomou bdìlost nad èistotou a u¹lechtilostí vlastní mysli a pøes úsilí o naplòování vysokých a vzne¹ených hodnot v ka¾dodenním ¾ivotì.
http://kusvetlu.blog.cz/ v spolupráci s M.©