Kalendárium
Datum:
28.01.2022 08:28
Od:
miluna (èlen klubu)
Název:
Re: Kalendárium
28. ledna 1930 zemøela operní pìvkynì Ema Destinnová (vl. jm. Emilie Pavlína Kittlová, * 26. 2. 1878) Dosáhla svìtové proslulosti, vystupovala mimo jiné v Covent Garden v Londýnì, v Metropolitní opeøe v New Yorku. Vynikla zejména v dílech B. Smetany, G. Pucciniho, R. Wagnera, G. Verdiho.Do konce tisíciletí zbývá 339 dnù.
Èeská operní pìvkynì, svìtového formátu, narozena roku 1878 v Praze, zemøela roku 1930 v Èeských Budìjovicích. Na zámku ve Strá¾i nad Ne¾árkou se usídlila ji¾ na vrcholu své slávy a díky ní je mìsteèko v kulturních kruzích známé dodnes. Celá léta se do Strá¾e vracela ze svých namáhavých, ale úspì¹ných cest po evropských i zámoøských operních operních jevi¹tích. Milovala stromy a vodu, nauèila se rybaøit a vysedávala s rybáøským prutem hodiny na Le¹tinì, svém oblíbeném místì na Nové øece. Zámeèek, k nìmu¾ pozdìji pøikoupila mlýn a vilu za zámkem, a ke kterému patøily lesy, nìkolik rybníkù, pivovar a lihovar, potøebovaly trvalý dozor. Jejich majitelka netu¹ila, ¾e si uvázala nesmírné bøemeno. Krásné místo na zotavenou pro letní mìsíce pohlcovalo po nenáhlu i tak velké jmìní, jaké Destinnová na vrcholu své kariéry mìla.
Ema Destinnová, pìvkynì, hereèka, spisovatelka, ¾ena velice inteligentní a vzdìlaná, s hlubokým zájmem o divadlo, hudbu, literaturu výrazné umìní. Se smyslem a láskou k pøírodì, staro¾itnostem a kuriozitám, kterých mìla i na strá¾ském zámku bezpoèet.
Pocházela z rodiny dobøe známé a vá¾ené v pra¾ské vlastenecké spoleènosti. Její pùvodní jméno znìlo Emilie Pavlína Kittlová. Vyrùstala v rodinì velice zámo¾né. Ema svùj krásný hlas získala jako dìdictví po své matce, která krátce zpìv studovala a mìla i anga¾má v paøí¾ské opeøe. Snad opravdu to byly povinnosti mateøské, které jí zabránily v dal¹í pìvecké kariéøe. Mìla pìt dìtí, z nich¾ u dcery Emílie se od dìtství projevovalo hudební nadání. To otec Emanuel Kittl vzal na vìdomí s velkou pýchou a radostí a postaral se o její pøípravu u nejlep¹ích uèitelù.
Uèitelkou zpìvu byla Marie Loewe-Destinn. Otec dal nadanou dceru prozíravì zapsat i do dramatické ¹koly Národního divadla, kde se Emy ujala slavná hereèka Otýlie Sklenáøová - Malá. Ema se projevila jako skvìlý jevi¹tní talent. Napsala i nìkolik her pro ochotníky, z nich¾ nìkteré z nich byly v Praze a ve Strá¾i sehrány.
Ponìvad¾ v pra¾ském Národním divadle pøed øeditelem F.A. ©ubertem Ema - sice neprávem - neuspìla, byl uèinìn pokus v drá¾ïanské opeøe, ale zvítìzila a¾ v Berlínì v Dvorní opeøe.
Jejím debutem zde byla role Santuzy v Masagniho opeøe Sedlák kavalír. Následoval úspìch a dal¹í role. Al¾bìta ve Wagnerovì Tannhäusru, Carmen ve stejnojmenném díle Bizetovì, Valentina v Meyerbeerovì opeøe Hugenoti, Selika v Afrièance tého¾ autora Mignon ve stejnojmenné opeøe Thomasovì. U¾ 10.záøí 1898 potvrdil císaø Vilem II. Emu Destinnovou prvním dramatickým sopránem berlínské Dvorní opery.
Snad by si zaslou¾ila i víc, nebo» právì v berlínské Dvorní opeøe za 10 sezon nastudovala 43 role a zpívala 706 úspì¹ných pøedstavení. Mezi jinými i proslulou svìtovou premiéru Straussovy Salome.
Po Berlínì si Ema Destinnová svými vynikajícími výkony získala obecenstvo Wagnerova divadla v Bayreuthu a také v operních domù v Mohuèi, Frankfurtu, Mnichovì, Velké opery v Paøí¾i i Národního divadla v Praze.
Samostatnou kapitolu v jejím ¾ivotì napsal Londýn, kde na scénì královské opery Covent Garden debutovala 2. kvìtna 1904 v úloze Donny Anny v Mozartovì opeøe Don Giovanni. Na londýnském jevi¹ti se také poprvé setkala se svými nejslavnìj¹ím partnerem Enricem Carusem.
Skuteèný vrchol umìlecké slávy Destinnové v¹ak pøedstavovalo pùsobení v nejpresti¾nìj¹í operní scénì svìta, v newyorské Metropolitní opeøe.
Je¹tì pøed tím pøipravila ovace Praha,kde Destinnová absolvovala cyklus pohostinských her v Národním divadle. Zahájila ho 8. ledna 1908 Aidou od Verdiho, pøedstavila se jako Santuza , Nedda v Leocavalových Komediantech Selika v Meyrbeerovì Afrièance.
Nechybìla ani její role z nejznámìj¹ích, Milada ve Smetanovì Daliboru. Cyklus byl slavnostnì zakonèen 7. února. Ema zpívala Maøenku ve Smetanovì Prodané nevìstì a pøi té pøíle¾itosti jí bylo pøedáno jmenování èlenkou Národního divadla.
Od roku 1908 v¹ak Ema Destinnová patøila Metropolitní opeøe v New Yorku. S ú¾asným úspìchem zpívala po Carusovì boku roli Aidy. Nevídaného úspìchu dosáhla v Americe Pucciniho opera Dìvèe ze zlatého západu s Destinnovou a Carusem v hlavních rolích. Amerika dala poznat Emì triumfální úspìchy a také pohádkové honoráøe. Oslnivou kariéru pøeru¹ila I. svìtová válka. Její zaèátek zastihl pìvkyni právì ve Strá¾i. Za války byla Emì její pìvecká èinnost pro její vlastenecká sna¾ení zastavena.
Pozdìji Ema zùstává ve Strá¾i a jen obèas se vrací do svìta pìveckého umìní. "Hømot ¾ivota" pozvolna ustává. Dne 28. ledna 1930 opou¹tí slavná pìvkynì v Èeských Budìjovicích nejen operetní jevi¹tì, ale i jevi¹tì ¾ivota.
Od 1. øíjna 1996 je v Èeské republice v obìhu bankovka s nominální hodnotou 2 000 Kè, na které mù¾eme spatøit portrét Emy Destinnové. Navrhnul ho Ondøej Kulhánek.
Na bankovku se Ema Destinnová dostala nejenom díky umìní, ale i proto, ¾e je pova¾ována za symbol èeského vlastenectví (navzdory tomu, ¾e se kupøíkladu nechala jako jedna z prvních známých ¾en tetovat). Sama se nazývala vlastenkou (byla i v protirakouském odboji, kdy údajnì pøevá¾ela tajné informace a byla zadr¾ena na hranicích, za co¾ jí hrozil trest smrti) a i kdy¾ mìla spoustu mo¾ností, nikde jinde ne¾ v èeských zemích ¾ít nechtìla. Také se nechtìla provdat za mu¾e jiné národnosti.