26.2. 1864 se narodil Antonín Sova, zemøel 16.8. 1928 v Pacovì. Byl to èeský básník a od roku 1898 øeditel Mìstské knihovny v Praze. Pocházel z uèitelské rodiny , otec byl prvním básníkovým uèitelem i v oblasti umìní, zejména hudby. Antonín Sova studoval gymnázium nejdøíve v Pelhøimovì, posléze v Táboøe a v Písku. Ji¾ bìhem studií publikoval ver¹e v pra¾ských èasopisech.
První básnické pokusy autora ovlivnila tvorba Jaroslava Vrchlického a Josefa Václava Sládka. Ver¹e mu vy¹ly v roce 1883 pod pseudonymem Ilja Georgov, který pou¾íval je¹tì nìkolik let.
Jako básník byl Sova pøedstavitelem moderny a jeho dílo bylo ovlivnìno impresionismem, symbolismem, v pozdìj¹ích letech se zamìøil na pøírodní a milostnou lyriku. Je také autorem nìkolika prozaických dìl. V roce 1902 napsal Ivùv román. Následovala díla Výpravy chudých (1903) nebo Pankrác Budecius, kantor (1916), který vyprávìl o venkovském uèiteli z konce 18. století.
Z básnì Kdo vám tak zcuchal tmavé vlasy
Kdy¾ ona pøi¹la na mùj sad, v¹e právì odkvétalo.
Tak nevrle a tulácky v obzoru slunce spalo.
Ó, proè tak pozdì? Øekl jsem k ní. Poslední slunce na sítí,
zvony mi v mlhách umlkly, jsou ptáci v travách ukrytí...