Èo, alebo kto je Boh?
Datum:
05.09.2019 18:31
Od:
oto (anonymní u¾ivatel)
Název:
Re: Èo, alebo kto je Boh?
Èlovìèe! Ty sobecký nièitel pøírody!
Nevím, zda jste zachytili zprávu, ¾e od 29 èervence 2019 zaèíná lidstvo ¾ít na ekologický dluh. To znamená, ¾e tímto dnem jsme v rámci roku 2019 vyèerpali v¹echny obnovitelné zdroje, a od tohoto data a¾ do konce roku budeme èerpat zdroje, které u¾ pøíroda není schopna sama obnovit. Od tohoto dne tedy zaèíná na¹e bezohledné a trvale nezvratné drancování. Pravda je toti¾ taková, ¾e v souèasnosti potøebujeme k uspokojení v¹ech svých potøeb pøírodní zdroje dvou planet, co¾ znaèí, ¾e ¾ivotní úroveò lidí a jejich potøeby výraznì pøevy¹ují mo¾nosti na¹í planety.
V kolobìhu povinností pravdìpodobnì mnozí tuto informaci nezaregistrovali. Co jsme ale zaregistrovali úplnì v¹ichni jsou úmorné letní horka, doprovázené suchem. Byly èasy, kdy bylo léto krásným a pøíjemným obdobím, na které jsme se tì¹ili. V souèasnosti se v¹ak naopak stává obdobím, nesmírnì únavným a zatì¾ujícím, tak¾e mnozí, kteøí vyslovení nemusí, v nejvìt¹ích vedrech radìji ani nevycházejí ven.
Av¹ak neustále rostoucí nesnesitelnost letních veder, jaké u nás nikdy pøedtím nebyly, není nièím jiným, ne¾ odpovìdí pøírody na nesnesitelnost a neudr¾itelnost drancujícího pøístupu lidí k ní. A je to odpovìï tak viditelná, ¾e ji nepøehlédne nikdo. Ani ti, co nevìdí, ¾e jsme ji¾ v tomto roce zaèali ¾ít na ekologický dluh. Na absolutnì ka¾dého z nás bez výjimky tvrdì dopadají negativní dùsledky toho, jak se my sami chováme vùèi pøírodì.
Sobectví lidí je v¹ak bezmezné, proto¾e jsou pouze nemnozí, kteøí chápou tuto souvislost. Kteøí si uvìdomují toto vzájemné propojení. A je jen málokdo, kdo je také ochoten a schopen z toho vyvodit nìjaké osobní dùsledky. Osobní dùsledky ve smyslu omezení vlastních nárokù a potøeb na takovou míru, jaká bude pro pøírodu pøijatelná a udr¾itelná. Øíká se tomu osobní uhlíková stopa.
Pro miliony lidí na¹í zemì jsou ale toto v¹echno jen obyèejné informace, které pustí jedním uchem dovnitø a druhým okam¾itì ven tak, jako tisíce jiných informací. Pro miliony lidí konstatování tìchto skuteèností nic neznamená a osobnì se jich to nijak netýká. Nejsou ochotni vyvodit osobní odpovìdnost za katastrofální horka, za sucho, za ka¾dodenní vymírání nejrozliènìj¹ích ¾ivoèi¹ných druhù, za plenìní de¹tných pralesù, z nich¾ za jedinou minutu ubude plocha o velikosti fotbalového høi¹tì, a tak dále, a tak dále.
Lidé jsou hodnotovì orientovaní na konzumní zpùsob ¾ivota a v nìm má místo pouze stále vìt¹í ekonomický rùst a stále vìt¹í uspokojování vlastních materiálních potøeb. V nìm je absolutnì nemyslitelné nìjaké dobrovolné uskrovòování se. V¾dy» pøece celá spoleènost je postavena na spotøebì a rùzných slu¾bách, zamìøených na uspokojování lidského u¾ívání si. Musel by být pøece blázen ten, kdo by se dobrovolnì omezoval. A zvlá¹tì tehdy, kdy¾ na to má! Kdy¾ si to mù¾e dovolit. V¾dy» ¾ijeme jen jednou, a proto si je potøeba ¾ivota poøádnì u¾ít.
Nicménì ty, bezohledný konzumní slepec, uva¾ jednu vìc! Zkus se zamyslet nad tím, jaký bývá osud toho, kdo ¾ije dlouhodobì na dluh. Jen si zkus pøedstavit, ¾e bydlí¹ v nìjakém bytì a neplatí¹ nájem. Jak dlouho myslí¹, ¾e ti to bude tolerováno? Bude¹ vícenásobnì upozornìn, a kdy¾ své dluhy nevyrovná¹ a nezaène¹ pravidelnì platit nájemné, z bytu tì vyhodí!
A pøesnì stejnì, ty konzumní sobec, zaslepený svým u¾íváním si, ¾ije¹ na ekologický dluh a pøíroda na¹í planety tì ji¾ del¹í dobu upozoròuje, aby sis bral jenom tolik, kolik ti mù¾e dát. Upozoròuje tì na to vedry, jaké zde nikdy dosud nebyly. Upozoròuje tì na to suchem! Upozoròuje tì na to prudkými a nièivými pøívalovými de¹ti! Upozoròuje tì na to neúrodou a zdra¾ováním potravin! A upozoròuje tì na to je¹tì mnoha jinými vìcmi, které ty nechce¹ vidìt.
Ty toti¾ chce¹ jen stále neru¹enì pokraèovat ve svém konzumním bláznovství a nic jiného tì nezajímá. Vìz v¹ak, ty sobec, ¾e nakonec dopadne¹ tak, jako ka¾dý jiný, kdo ¾ije na dluh a koho jednodu¹e døíve, nebo pozdìji vyhodí z bytu. A tak jednou také tebe, ekologického zloèince a nièitele, vyhodí mocná Matka pøíroda ze svého pronájmu na planetì Zemi! Ba co víc, bude ti odepøeno právo dále pøebývat v celém tomto stvoøení, proto¾e prázdnota a ubohost konzumního materialismu se do tebe za¾raly tak hluboko, ¾e jejich uctíváním ses stal jen bezduchým nièitelem v¹ude tam, kde se nachází¹. A proto, aby si u¾ nemohl dále ¹kodit a nièit, ti tato mo¾nost bude vzata, a tobì nezùstane zcela nic, jenom pláè a skøípìní zubù.
Pamatuj, ty bezdu¹e konzumní sobec, ¾e jedinì sem tì pøivedou tvé materialisticky prázdné hodnoty, které si uctíval, a pro které si ve své egoistické slepotì neváhal nièit v¹echno kolem sebe.
Lidé na¹eho svìta uznávají nièivé a rozvratné hodnoty, které je vedou a pøivedou ke znièení a k rozvratu. Pokud v¹ak chtìjí tomuto znièení a rozvratu zabránit, musí zmìnit hodnoty, které uznávají. Musí se pøeorientovat na hodnoty, které nevedou ke znièení a rozvratu, ale k harmonii a rozkvìtu.
A k harmonii a rozkvìtu vedou jedinì hodnoty ducha! Vede k nim jedinì rozvíjení a uctívání hodnot ducha!
Hodnoty ducha nejsou hodnoty materiální, jejich¾ nepøimìøené nabývání nièí a drancuje na¹i planetu! Hodnoty ducha nejsou peníze, majetky, moc, sláva, konzum a u¾ívání si!
Hodnotou ducha je úsilí o spravedlnost, èestnost, dobro a u¹lechtilost! Hodnotou ducha je úsilí o pochopení skuteèného smyslu vlastního ¾ivota! Hodnotou ducha je hledání odpovìdí na základní existenèní otázky, a sice kdo jsme, odkud pocházíme a kam smìøujeme. Hodnotou ducha je úsilí o pøibli¾ování se k Stvoøiteli. A èím vìt¹í budou lidé vyvíjet úsilí o dosahování hodnot ducha, tím bude v¹echno na zemi lep¹í, hezèí a harmoniètìj¹í.
V tomto spoèívá obrovský rozdíl oproti hodnotám materie. Obrovský rozdíl, který je dùkazem zásadní neplnohodnotnosti a nedostateènosti materiálnì konzumních hodnot, proto¾e èím více se lidé zamìøují na jejich dosahování, tím je na svìtì hùø. Tím je na svìtì více sobectví, chamtivosti, bezohlednosti, závisti, neèestnosti, nevra¾ivosti, násilí a bídy. Tím více lidé drancují a nièí pøírodu na celé planetì. To znamená, ¾e to funguje úplnì opaènì, ne¾ pøi snaze o hodnoty ducha.
Èlovìèe, vzpamatuj se a hodnotovì se obroï, aby s tebou Majitel svìta nakonec nezatoèil tak, jako se ¹patným nájemníkem, který chtìl ¾ít pouze na dluh.
http://kusvetlu.blog.cz/ ve spolupráci s M.©
Datum:
02.08.2019 16:52
Od:
oto (anonymní u¾ivatel)
Název:
Re: Èo, alebo kto je Boh?
Není dùle¾itìj¹ího poznání, ne¾ je toto! Vzpamatujte se!
V¹e, co kolem sebe vidíte, je koneèné. Je doèasné. V urèitém okam¾iku to vzniklo a od okam¾iku svého vzniku pomalu, ale jistì spìje k zániku. Týká se to lidí, zvíøat, rostlin, ale také na¹í planety, Slunce a celého okolního vesmíru. Týká se to v¹ak zároveò nejen svìta nejhrub¹í hmoty, kterou vidíme, ale také celého obrovského svìta hmoty jemnìj¹í, kterou sice nevidíme, ale do které odcházejí na¹e du¹e po smrti, èili po odlo¾ení fyzického tìla. Také tato jemnìj¹í hmotnost, takzvaná jemnohmotnost, podléhá zániku úplnì stejnì, jako v¹echno ostatní, co je hmotné.
No a v tomto obrovském, ale koneèném svìtì hrubohmotnosti a jemnohmotnosti, se pohybují lid¹tí jedinci prostøednictvím své svobodné vùle. Na základì svobodné vùle se rozhodují, kam povedou jejich ¾ivotní cesty. Rozhodují, jaké hodnoty budou preferovat a co bude pro nì prioritní. Na základì své svobodné vùle si formují postoje k jiným a vytváøejí si vlastní ¾ivotní filozofii.
Takovýmto zpùsobem jednají lidé nejen ve svìtì hrubohmotnosti, ale také ve svìtì jemnohmotnosti, kam odcházejí po své fyzické smrti. Také tam urèuje jejich dal¹í smìøování jedinì jejich vlastní svobodná vùle. A pak se zase znovu rodí do hmotného svìta, a takto to pokraèuje stále dokola. Poøád dokola, ale ne donekoneèna, proto¾e ¾ijeme v univerzu, které je koneèné.
Kdyby v¹ak existovalo jedinì toto koneèné univerzum, s jeho koneènou hrubohmotnou a koneènou jemnohmotnou èástí znamenalo by to, ¾e na¹e bytí by bylo èasovì vymezeno pouze jeho trváním. Znamenalo by to, ¾e s nevyhnutelným zánikem na¹eho univerza by v nìm musely zároveò zaniknout také miliony lidských bytostí, které se v nìm nacházejí.
V¹ichni lidé by v¹ak mìli vìdìt, ¾e jejich bytí není vùbec podmínìno nezbytným zánikem univerza. Mìli by vìdìt, ¾e jsou právì prostøednictvím své svobodné vùle schopni vymanit se z pomíjivosti univerza, a tak uniknout svému rozkladu v nìm. Mìli by vìdìt, ¾e nad pomíjivostí hrubohmotné a jemnohmotné èásti stvoøení se nachází vìèná a nepomíjivá øí¹e Ducha. A právì k ní by mìl zaèít èlovìk, nacházející se a» u¾ v hrubohmotné, nebo jemnohmotné èásti univerza, smìøovat kormidlo své svobodné vùle pokud chce, aby se zachránil a unikl nevyhnutelnému zániku hmotného svìta.
Abychom to celé dokonale pochopili, uka¾me si to na velmi názorném pøíkladu. Pøedstavme si moøe, ze kterého se tyèí ètyøi pilíøe. Na pilíøích je umístìno velké akvárium. V akváriu ¾ijí ryby, a proto¾e je velké, jejich ¾ivot je k nerozeznání podobný ¾ivotu ryb v moøi.
Má to samozøejmì jeden háèek. Slunce nad akváriem høeje a voda z nìj se pomalu odpaøuje. Proces odpaøování je ale tak pomalý, ¾e je témìø neznatelný. Nicménì v del¹ím èasovém horizontu je oèividnì patrný.
A pokles pokraèuje stále dál a dál, co¾ v koneèném dùsledku znamená, ¾e akvárium nakonec zcela vyschne a v¹echny ryby v nìm zahynou na jeho dnì.
A pøece ryby v akváriu zahynout nemusí! Nemusí, pokud si uvìdomí situaci, v ní¾ se nacházejí. Pokud si uvìdomí, ¾e ¾ijí v akváriu a ¾ivot v nìm je èasovì determinován postupným odpaøováním jeho hladiny. Toto poznání znamená pro "vìdomé" ryby jediné: musí z akvária vyskoèit!
V první øadì tedy musí pochopit, v jaké situaci se nacházejí, a potom se na základì svého svobodného rozhodnutí musí odhodlat k rozhodujícímu skoku ven z pomíjivosti ¾ivota v akváriu, do vìènosti a nepomíjivosti ¾ivota v moøi.
A èím døíve k tomuto poznání a rozhodnutí dospìjí, tím lépe. Nebo» èím déle jim to bude trvat, tím vìt¹í námahu bude tøeba vynalo¾it ke skoku do moøe pøes okraj akvária.
Pøi dlouhodobém váhání se toti¾ nakonec mù¾e stát, ¾e hladina vody bude tak nízká, ¾e v¹echny ryby pochopí, ¾e se musí dostat ven, aby se zachránily. Av¹ak okraj akvária u¾ bude tak vysoko a vody v nìm tak málo, ¾e osvobozující skok ven nebude mo¾ný. Ryby budou pak odsouzeny u¾ jen na zoufalé plahoèení ve stále více ubývající vodì, aby nakonec v¹echny bídnì zahynuly.
A pøesnì takto je to také s lidmi, ¾ijícími v akváriu pomíjivého univerza. Plavou si v nìm sem a tam na základì vlastní svobodné vùle, a nechtìjí si uvìdomit fakt nevyhnutelné pomíjivosti prostoru, ve kterém ¾ijí.
Z moøe vìènosti, z nepomíjející øí¹e Ducha, k ním bylo posláno do pomíjivé hmotnosti mnoho poslù, vèetnì samotného Syna Nejvy¹¹ího, aby se jim dostalo poznání reality, v ní¾ ¾ijí. Aby se na základì tohoto poznání a uvìdomìní si své situace dokázali vèas odhodlat ke skoku z akvária univerza do moøe vìènosti.
Nebo» uskuteènit tento skok není vùbec tak jednoduché. Dostateèné mno¾ství síly k nìmu toti¾ mù¾e dát èlovìku jen síla dobra a ctností, o které se vá¾nì ve svém ¾ivotì usiloval. Nebo» jen èlovìk dostateèným zpùsobem spravedlivý, èestný, laskavý, ohleduplný, u¹lechtilý a èistý mù¾e nashromá¾dit tolik potøebné síly, aby se prostøednictvím ní mohl jediným skokem pøenést pøes okraj akvária pomíjivosti do moøe vìènosti.
®el, na svìtì je jen velmi málo lidí, kteøí si uvìdomují, v jaké situaci se nacházejí. Lidí, kteøí se vìdomì zdokonalují v ctnostech, shroma¾ïujíc sílu, potøebnou k jejich rozhodujícímu skoku na svobodu.
Miliony lidí na¹eho svìta ¾ijí v tomto smìru v smrtonosné nevìdomosti. Na základì vlastní svobodné vùle se ¾enou za nejrùznìj¹ími osobními prioritami a jsou slepí a hlu¹í vùèi v¹emu ostatnímu. Plnì propadli ¾ivotu v hmotném akváriu a nic jiného je nezajímá. Zajímají je jen peníze, majetky, zábava, konzum a u¾ívání si. Jejich du¹evní obzor a jejich vnímání svìta je omezeno pouze stìnami materiální reality. Pouze stìnami materiálního akvária. A je úplnì jedno, zda se nacházejí v jeho hrubohmotné a fyzické èásti, nebo v jeho èásti jemnohmotné. V¹ude tam stojí z vlastní vùle na principech fatální materialistické nevìdomosti o skuteèném dìní, uprostøed nìho¾ stojí.
Ale èas pomalu plyne a hladina vody v akváriu klesá! A to znamená, ¾e v¹ichni lidé budou ka¾dým novým dnem potøebovat v¾dy vìt¹í sílu na to, aby dokázali jako ryby pøeskoèit pøes okraj akvária pomíjivosti a zachránit se v moøi vìènosti.
A nakonec pøijde den, kdy to u¾ nebude mo¾né! Den, kdy pro enormnì nízkou hladinu bude okraj akvária u¾ tak vysoko, ¾e ho nebude mo¾né pøekonat. Bude to den, kdy past materie zaklapne! Den, kdy v¹em, z vlastní svobodné vùle v hmotì uvìznìným lidem zùstane u¾ jenom pláè a skøípìní zubù. A tento den se blí¾í! Nevìdomí mu kráèejí vstøíc ve své nevìdomosti, a jejich osud je zpeèetìn!
Nicménì ty èlovìèe, staò se vìdomým! Uvìdom si koneènì, jaká je realita, ve které se nachází¹. Zdokonaluje se proto v konání dobra, v ctnostech a v zachovávaní u¹lechtilosti vlastního vnitøního ¾ivota. Shroma¾ïuj tímto zpùsobem sílu, nezbytnì nutnou k rozhodujícímu skoku z pomíjivosti hmoty do nepomíjivosti Ducha. K rozhodujícímu skoku ze smrti hmoty do vìènosti Ducha! Nebo» èas se krátí!
http://kusvetlu.blog.cz/ ve spolupráci s M.©
Datum:
07.06.2019 16:00
Od:
oto (anonymní u¾ivatel)
Název:
Re: Èo, alebo kto je Boh?
Odhalení pravdy! Francouzská revoluce ¾lutých vest z duchovního hlediska
Hned na zaèátku si je tøeba uvìdomit, ¾e existují dva druhy revolucí. Prvním z nich jsou revoluce, které dokonale vyhovují nadnárodnímu kapitálu a úzkému, elitnímu klubu nejbohat¹ích na¹eho svìta.
Skuteèná pravda je v¹ak taková, ¾e tyto kruhy, nacházející se vìt¹inou na západì, nenechávají nic náhodì, ale ony samy velmi aktivnì tento druh takzvaných oran¾ových revolucí organizují a ¹tìdøe finanènì i mediálnì podporují. Dìlají tak prostøednictvím rùzných nevládních organizací, nacházejících se v daných zemích, kde potøebují udìlat politické a spoleèenské zmìny, dokonale vyhovující jejich zi¹tným, mocenským a ekonomickým zájmùm.
A jak ji¾ bylo naznaèeno, významným spolupùsobícím èinitelem v tomto procesu jsou samozøejmì rùzná média, nacházející se ve vlastnictví tìchto svìtových mocenských kruhù.
A tak je prostøednictvím médií a prostøednictvím ¹tìdøe ze západu dotovaných nevládních organizací postupnì formováno spoleèenské povìdomí po¾adovaným smìrem. A nic netu¹ící masy naivnì, a pod plá¹tíkem tìch nejvzletnìj¹ích ideálù, podléhají této manipulaci. Vycházejí do ulic a zapojují se do rùzných protestù a revolucí v marné iluzi, ¾e tím dosáhnou zlep¹ení stavu spoleènosti.
Netu¹í ale, ¾e jsou pouze zmanipulovaným nástrojem v rukou nìkoho jiného, kdo se prostøednictvím slepého nad¹ení mas v jejich iluzorním boji za dobro, sna¾í dosáhnout své vlastní politické a následnì ekonomické, zi¹tné a sobecké cíle. A pokud se to podaøí a tìchto politických zmìn bude dosa¾eno, brzy pak bude oklamán a okraden celý národ. A to samozøejmì také vèetnì naivních mas, bojujících za iluzorní dobro na námìstích na objednávku mocných.
Základním znakem tohoto typu revolucí je neutuchající pozornost médií. A to a» ji¾ domácích, nebo zahranièních podobnì, jako tomu bylo pøi protestech "za slu¹né Slovensko" po vra¾dì novináøe Jana Kuciaka.
Pokud se ale nìjakým revolucím dostává minimální mediální pozornosti, i pøes jejich dlouhé trvání a velké mno¾ství úèastníkù, pokud se v tomto smìru jen sem tam objeví nìjaká sporadická a drobná zpráva, pak si mù¾eme být jisti, ¾e jde o revoluci druhého typu. ®e jde o revoluci pravou a skuteènou. O revoluci lidovou, povstávající skuteènì zdola, nikoli organizovanou na objednávku mocných. No a revolucí takového typu je také revoluce ¾lutých vest ve Francii.
Je samozøejmì správné, ¾e se lid zaèíná bouøit vùèi aroganci nejmocnìj¹ích, kteøí parazitují na národech a sna¾í se stále více okle¹»ovat jejich sociální jistoty a práva. Jde o spravedlivý boj, proto¾e lidé jsou povinni postavit proti zlu, které se kolem nich rozmáhá. Nebo» ka¾dý, kdo se proti nìmu nepostaví, se proviòuje tím, ¾e mu svou apatií a nezájmem o vìci veøejné poskytuje prostor k tomu, aby mohlo pùsobit a stále více se rozmáhat.
Takovýto vnìj¹í boj je v¹ak jen jednou stranou mince! Druhou a dosud nepoznanou stranou mince je skuteènost, ¾e má-li být revoluce lidu úspì¹ná, musí být komplexní. To znamená, ¾e vedle nezbytného vnìj¹ího boje ji musí doprovázet také vnitøní, revoluèní zmìna hodnot. Jinak se toti¾ vnìj¹í revolucí vùbec nic nezmìní. Bez vnitøní, revoluèní zmìny hodnot se zmìní jen vládnoucí figurky.
A kdyby se snad zmìnil by» celý systém, i tak to v¹echno èasem nakonec dospìje k nové formì útlaku mas, proto¾e masy se vnitønì hodnotovì vùbec nezmìnily a neobrodily. Nebo» vedle své snahy o vnìj¹í revoluci zároveò spolu s ní soubì¾nì neprovádìly také revoluèní zmìnu vnitøních hodnot.
Je toti¾ potøebné vìdìt, ¾e neúnosný stav spoleènosti, vùèi kterému ve Francii povstal odpor ¾lutých vest, byl ve skuteènosti vyvolán právì hodnotami, které dne¹ní Francie, ale také ¹iroké svìtové spoleèenství obecnì uznává. A jsou to hodnoty zisku, penìz a osobního prospìchu. Hodnoty majetkù, moci a slávy. Hodnoty konzumu, u¾ívání si a bezduché zábavy. Hodnoty materialismu, bez snahy poznávat, chápat a svým ¾ivotem se pøibli¾ovat k pravým hodnotám ducha.
Toto je tím, o co lidé obecnì usilují a co svìtové spoleèenství doslova fascinuje. Av¹ak právì v¹eobecné uctívání tìchto hodnot pøivodilo stav, ve kterém se v souèasnosti francouzská spoleènost nachází. A neudr¾itelnost tohoto stavu, s jeho systémem moci, utlaèujícím masy, vyhnal ¾luté vesty do ulic, aby to zmìnily.
Zmìnit v¹ak tøeba nejen charakter vlády, ale pøedev¹ím hodnoty, které mají tento neúnosný stav na svìdomí. To znamená, ¾e v¹echny hodnoty, zmínìné vý¹e, které mají svou cenu, musí být z hodnotové hierarchie spoleènosti odsunuty z jejich prvního místa na místo druhé. A na první místo musí být dosazeny skuteèné a pravé hodnoty! Hodnoty cti, spravedlnosti, lidskosti, u¹lechtilosti, dobra a skromnosti, které musí být jednotlivci i celou spoleèností preferovány a podporovány v ka¾dodenním jednání. Ba dokonce také v my¹lení a v nastavení celkového spoleèenského povìdomí. A¾ za nimi má následovat v¹echno to, co je dnes pova¾ováno za prvoøadé. Toto je revoluce hodnot, která musí probíhat soubì¾nì s vnìj¹í revolucí ¾lutých vest ve Francii, proto¾e jinak se témìø nic nezmìní.
Celé si to uka¾me na pøíkladu nemoci. Ka¾dá nemoc má své duchovní, vnitøní pøíèiny, a kdy¾ se chceme skuteènì vyléèit, na¹ím úkolem je poznat je a sna¾it se odpovídajícím zpùsobem vnitønì zmìnit.
Napøíklad pøi anémii, èili chudokrevnosti, jsou duchovní pøíèinou tohoto problému nerozhodné a polovièaté postoje, málo radosti, strach ze ¾ivota, nebo pocit, ¾e nemám ¾ádnou hodnotu. Tyto duchovní pøíèiny anémie by mìl èlovìk odstranit tím, ¾e se zaène naplno tì¹it ze ¾ivota a ¾e se zaène sna¾it mít ¾ivot rád takový, jaký je.
No a vedle podobného odstraòování vnitøních, duchovních pøíèin pøi jakékoliv jiné nemoci mù¾eme samozøejmì vyu¾ívat také v¹echny vnìj¹í zpùsoby léèení, které nám poskytují nejmodernìj¹í výdobytky souèasné medicíny. Nebo mù¾eme vyu¾ívat také rùzné alternativní metody, pokud jim vìøíme víc ne¾ oficiální medicínì. Nejdùle¾itìj¹í v¹ak je, ¾e jedinì tehdy, kdy¾ se léèíme takto komplexnì, èili zevnitø i zvenèí, mù¾e být na¹e vyléèení skuteèné a trvalé.
®el, souèasný materialismus má na svìdomí to, ¾e moderní medicína se omezuje pouze na potlaèování vnìj¹ích dùsledkù a ignoruje duchovní pøíèiny vzniku chorob, které by mìl zaèít pacient sám osobnì mìnit, aby mohla být léèba komplexní a tím také efektivní. Výsledkem souèasné materialistické omezenosti vnímání reality je proto jednostrannost, která nemù¾e pøinést èlovìku trvalé vyléèení. Dìlá z nìj jen do¾ivotního konzumenta lékù, a tím do¾ivotního zákazníka farmaceutických spoleèností.
A pøesnì takto je tomu také s revolucí ¾lutých vest ve Francii. I zde musí vedle vnìj¹ího revoluèního sna¾ení probíhat zároveò vnitøní, revoluèní zmìna nesprávného ¾ebøíèku hodnot. To znamená, ¾e na vrchol hodnotové hierarchie se v lidech musí dostat hodnoty prvoøadé. A naopak, hodnoty druhoøadé, které jsou na vrcholu dnes, musí v ¾ivotech lidí zaujmout své správné místo. Jedinì tímto zpùsobem je mo¾né spoleènost skuteènì ozdravit. Pokud v¹ak k tomu nedojde a v¹e se soustøedí pouze na vnìj¹í zmìnu, ka¾dá revoluce se stane kontraproduktivní a zbyteènou, co¾ nakonec uká¾e èas.
Milan Rastislav ©tefánik, který byl spojen s francouzským národem, proto¾e byl francouzským generálem øekl: "A» je ka¾dý z vás lep¹í, ne¾ byl vèera a vlast va¹e bude velká a slavná."
Tyto nadèasové slova je mo¾né adresovat v¹em národùm a v¹em souèasným i budoucím revolucionáøùm. Ve vztahu k revoluèním masám v¹ech dob znamenají toti¾ asi toto:
V první øadì se vy samotní musíte usilovat být ka¾dý den èestnìj¹í a spravedlivìj¹í, proto¾e jedinì pak mù¾e ve va¹í vlasti zavládnout èestnost a spravedlnost. Nebo» pokud se nestanete èestnìj¹í a spravedlivìj¹í, nikdy ¾ádnou vnìj¹í revolucí spravedlivìj¹í a èestnìj¹í spoleènosti nedosáhnete.
V první øadì se vy samotní musíte usilovat být ka¾dý den poctivìj¹í a lid¹tìj¹í, proto¾e jedinì pak mù¾e ve va¹í vlasti zavládnout poctivost a lidskost. Nebo» pokud se nestanete poctivìj¹í a lid¹tìj¹í, nikdy ¾ádnou vnìj¹í revolucí poctivìj¹í a lid¹tìj¹í spoleènosti nedosáhnete.
V první øadì se vy samotní musíte usilovat být ka¾dý den morálnìj¹í a mravnìj¹í, proto¾e jedinì pak mù¾e ve va¹í vlasti zavládnout mravnost a morálka. Nebo» pokud se nestanete morálnìj¹í a mravnìj¹í, nikdy ¾ádnou vnìj¹í revolucí mravnìj¹í a morálnìj¹í spoleènosti nedosáhnete.
http://kusvetlu.blog.cz/ ve spolupráci s M.©
Datum:
26.04.2019 18:22
Od:
oto (anonymní u¾ivatel)
Název:
Re: Èo, alebo kto je Boh?
Je mo¾né chodit po vodì? Poznejte mechanismus zázraku!
Také v dne¹ní moderní dobì existují mnohé vìci, které se udály jednotlivým lidem a které lze pova¾ovat za zázrak. A to proto, ¾e se nejednou velmi radikálnì vymykají z toho, co je pova¾ováno za normální a bì¾né. V pøevá¾né míøe se jedná o rùzná zázraèná uzdravení, ale také o mnohé jiné zázraèné pomoci v nìjakých kritických nebo vypjatých situacích.
Ale i kdy¾ se v dne¹ní dobì stále dìjí takovéto vìci, málo se o nich mluví a pí¹e, proto¾e jde o nìco, co pøece jen stojí mimo rámec moderní medicíny, moderní fyziky, nebo moderního, materialisticky ateistického svìtonázoru. A tím není dobré otøásat a zbyteènì znepokojovat obyvatelstvo. Proto vládne tendence odsouvat tyto vìci bokem a lidi, s nimi nìjakým zpùsobem spojené, pova¾ovat za slu¹nì øeèeno „jiné“. Èili za ménì normální a jistým zpùsobem vy¹inuté.
Ka¾dopádnì v¹ak takovéto vìci zde jsou a stále budou. A lidé by mìli vìdìt, ¾e v podstatì nejde o ¾ádné zázraky, ale o zcela zákonité dìní. O zákonité dìní za spolupùsobení vy¹¹í duchovní reality, schopné ovlivòovat hmotnost a¾ do takové míry, ¾e se to jeví jako zázrak.
No a my se nyní zkusme detailnìji podívat na tuto problematiku a zároveò zkusme poodhalit urèité základní zákonitosti mechaniky jejího fungování.
My lidé ¾ijeme v univerzu, ve kterém jsou èinné a navzájem propojené dva základní principy. A sice princip materiální a princip duchovní.
Princip materiální pøedstavuje to fyzicky hmatatelné a materiální, co v¹ichni tak dùvìrnì známe. A jakýmsi vrcholovým reprezentantem tohoto principu je rozum. Rozum, který poznává materiální svìt a který se sna¾í jeho fungování logicky vysvìtlit a zdùvodnit. Rozum, který zkoumá zákonitosti hmoty a jejich poznání doká¾e vyu¾ít v reálný, materiální prospìch lidstva.
No a rozum samozøejmì dokonale zná, co je ve hmotném svìtì reálné, co je mo¾né a co je naopak nemo¾né, neuskuteènitelné a nereálné, proto¾e fyzikální zákony materiálního svìta to nedovolují.
Ale jak ji¾ bylo øeèeno, v na¹em univerzu je èinný a aktivní také princip ducha. Princip ducha, opírající se o existenci Stvoøitele. O existenci Tvùrce v¹eho, a tedy také svìta hmoty. Svìt ducha se nachází blí¾e ke Stvoøiteli, zatímco svìt hmoty je od nìj více vzdálen. Av¹ak to, co je Stvoøiteli blí¾, je nezbytnì nadøazeno tomu, co je od nìj vzdáleno. Co je Stvoøiteli blí¾e stojí tedy vý¹e a co je od nìj vzdáleno stojí celkem logicky ní¾e.
A právì proto, ¾e princip ducha stojí nad principem hmoty, mù¾e duch v mnoha vìcech hmotu ovládat. A kdy¾ nìkdy k takovému èinu dojde, jeví se to pak jako zázrak. Jako zázraèné vyléèení, nebo jako jev, pøesahující urèité fyzické zákonitosti.
No a v tomto prostoru, èili mezi principem hmoty a principem ducha ¾ije èlovìk se svou svobodnou vùlí. A právì na základì své svobodné vùle se on sám rozhoduje, ke kterému ze dvou základních principù se ve svém ¾ivotì pøikloní. Na ka¾dém jednotlivci zále¾í, který z nich se rozhodne pova¾ovat ve svém ¾ivotì za dominantní. Na èlovìku zále¾í, zda se ve své svobodné vùli bezvýhradnì pøikloní jenom ke hmotì, nebo bude schopen respektovat oba tyto principy v pochopení, ¾e to duchovní stojí vý¹e, ne¾ hmotné. A proto to má mít také v na¹em ¾ivotì vy¹¹í prioritu.
Kdybychom mìli vyjádøit ideální stav procenty, orientace lidí na oba zmínìné principy by mìla být padesát na padesát. Takto by to bylo správné a vyvá¾ené.
Ale ¾el, vnitøní obzor vìt¹iny lidí na¹í planety, èili celých sto procent jejich zájmu se zamìøuje pouze na princip hmotný. Existují samozøejmì urèité skupiny obyvatelstva, pro které má duchovní princip význam. Ale má pro nì význam tøeba jen v rozsahu deset procent, zatímco na devadesát procent jsou také oni zamìøeni na hmotu. U jiných je to zase dvacet procent zájmu o duchovní a osmdesát procent zájmu o hmotné. Ty pomìry jsou rùzné a vznikají na základì svobodné vùle lidí ve výbìru toho, kolik dùle¾itosti jsou ve svém ¾ivotì ochotni pøisoudit jedné, nebo druhé stranì.
No a po tomto nezbytném úvodním vysvìtlení se u¾ koneènì dostáváme k objasnìní mechanismu fungování zázraku. A uka¾me si to na konkrétním pøíkladu, uvedeném v evangeliích. Na pøíbìhu Petra, kráèejícího po moøi.
Kdy¾ se jednou v noci plavili uèedníci v loïce na moøi, jdouce po hladinì se k ním blí¾il Kristus. Z dálky na nì zavolal, by se nebáli, ¾e je to on. A tehdy ho Peter poprosil, zda by mu nemohl jít vstøíc. A tak, se souhlasem Pánì skuteènì vystoupil z loïky a kráèel mu naproti po moøské hladinì. A nìjakou chvíli se mu to také daøilo, ale pak se lekl a okam¾itì zaèal tonout. Je¾í¹ pøi¹el k nìmu, podal mu ruku, vytáhl ho do loïky a øekl mu: "Proè jsi zapochyboval, ty ty malovìrný?"
Tento pøíbìh nám øíká o tom, ¾e èlovìk je schopen za urèitých okolností chodit po vodì. Nebo v ¹ir¹ím slova smyslu, ¾e èlovìk je schopen za urèitých okolností dìlat zázraky.
Otázka je za jakých okolností? A tady je odpovìï:
Hmotná a materiální zku¹enost, reprezentovaná rozumem tvrdí jednoznaènì, ¾e po vodì se chodit nedá. Av¹ak uèedníci byli prostøednictvím osoby Je¾í¹e, kráèejícího po moøi, konfrontováni s realitou velikosti ducha, vycházející s existence Stvoøitele.
Peter, vidoucí Je¾í¹e kráèet po moøi, celou hloubkou své bytosti uvìøil v realitu ducha a pomyslná ruèièka jeho svobodná vùle se plnì posunula do této polohy. Ve své svobodné vùli si jednodu¹e dovolil uvìøit, ¾e po vodì se kráèet dá. A jeho momentální silná víra v moc reality ducha mu skuteènì umo¾nila po vodì také kráèet.
Bìhem tohoto zázraku se v¹ak ruèièka Petrovy svobodné vùle pod tlakem dlouholeté zku¹enosti reality hmoty pøesouvá do opaèné polohy. Projeví se to jako pochybnost a on zaène tonout.
Kristus øekl: "Kdybyste mìli tolik víry, jako hoøèièné semínko a øekli byste vrchu, aby se zvedl a vrhl do moøe, stane se tak!"
To znamená, ¾e kdybychom dokázali pøesunout ruèièku barometru své svobodné vùle do reality ducha a na¹e pevná víra by se nezachvìla pod tlakem argumentù hmotných zku¹eností rozumu, mohli bychom èinit zázraky. Mohli bychom chodit po vodì, ale co je mnohem podstatnìj¹í, mohli bychom si vyléèit mnoho nemocí, nebo alespoò výraznì eliminovat jejich pøíznaky.
Pøi ètení Starého Zákona mi utkvìlo v mysli jedno místo, kde Hospodin vytýkal jistému ¾idovskému králi, který byl nemocný a dal si k sobì zavolat ty nejlep¹í doktory: "Proè ses spoléhal více na lékaøe, jako na Mì?" Èili: "Proè si podlehl tlaku reality hmoty a nemìl si dostatek silné víry v moc reality ducha?"
A to, co doká¾e realita ducha s mnoha lidskými chorobami je popsáno v evangeliích v podobì mnoha zázraèných uzdravení. Kdy¾ je Je¾í¹ konal, v¾dy se ptal dotyèného, zda vìøí, ¾e to mù¾e udìlat. A kdy¾ se nemocní uzdravili a jásali nad svým uzdravením øíkal jim: "Va¹e víra vás uzdravila!"
To znamená, ¾e kdy¾ nemocný uvìøil v nadøazení reality ducha nad realitou hmoty, kdy¾ uvìøil, ¾e uzdravení, pøicházející z ducha mù¾e zvítìzit nad nemocí tìla, jeho víra, èili jeho vnitøní posun barometru svobodné vùle do reality ducha mu pøinesl uzdravení.
Proè o tìchto vìcech mluvíme? Proto¾e ani po staletích se na nich nic nezmìnilo! Proto¾e tyto mo¾nosti tu máme stále! Nebo» jedinì my ve své svobodné vùli rozhodujeme, která ze dvou realit se pro nás stane klíèová.
®el, vìt¹ina lidstva vìøí jen v realitu hmoty a rozumu. Jedinì tímto smìrem trvale ukazuje ruèièka barometru jejich svobodné vùle. Pro co se v¹ak rozhodli, to také mají a v tom také ¾ijí. A proto se spoléhají pøedev¹ím na lékaøe.
Netu¹í a nevìøí, ¾e ve stvoøení proudí dobrotivá, léèiva, hojivá a uzdravující síla Pánì, a ¾e ka¾dý èlovìk mù¾e ve své vroucí prosbì o ni poprosit a pøijmout její blahodárné úèinky. A míra jeho èistoty, pokory a víry urèí, jakou intenzitu této síly bude moci pøijmout.
Kdy¾ bude jeho pokora hluboká, jeho prosba èistá a jeho víra silná a neochvìjná, léèivá síla Svìtla se v nìm bude moci naplno projevit a stane se zázrak.
Kdy¾ bude jeho pokora ménì hluboká, jeho du¹e i jeho prosba ménì èistá, a jeho víra ménì silná, mù¾e dojít alespoò k èásteènému zlep¹ení jeho problémù.
Pokud ale nebude mít ¾ádné pokory pøed velikostí a jsoucností Pánì, pokud bude vnitønì vzdálený od èistoty a nebude mít ¾ádné víry v sílu vítìzství ducha nad nemocí tìla, pak se musí spoléhat u¾ jenom na lékaøe.
Miliony lidí se ze své svobodné vùle pøimkli k realitì materie a rozumu. A to a¾ do takové míry, ¾e nejsou schopni vnímat, ba ani jen pøipustit existencí reality ducha se v¹emi jejími mo¾nostmi doslova zázraèného vlivu na svìt materie. To hmotné a rozumové jich dokonale du¹evnì uvìznilo a argumentací rozumu v¹emo¾nì brání jejich osobnosti, aby se pozvedla k velikosti a moci vy¹¹í reality.
Rozum tìchto lidí najde tisíc dùvodù, proè se nìco nedá a proè je to nesmysl. Rozum toti¾ nechce ze svých spárù nijaký zpùsobem pustit takto uvìznìnou osobnost èlovìka v strachu, aby poznáním velikosti reality ducha nakonec radostnì nezboural v¹echny vìzeòské zdi, které kolem nìj vystavìl rozum. Aby se v ¾ádném pøípadì nestal pánem nad hmotou, prostøednictvím svého plného pøíklonu k realitì ducha. Ale také pánem nad vlastním rozumem, omezujícím jeho osobnost.
PS. Mluvili jsme o tom, ¾e èlovìk má ve svém ¾ivotì vìnovat padesát procent své pozornosti vìcem materiálním a padesát procent vìcem duchovním. Co ale konkrétnì má obsahovat tìch padesát procent pozornosti, zamìøených na realitu ducha?
V první øadì to zahrnuje osobní rozvoj v¹ech vysokých a u¹lechtilých ctností, jako je napøíklad spravedlnost, èestnost, dobro a podobnì. Kromì toho to má být také rozvoj poznání Vùle Pánì, která se promítla do stvoøení ve formì zákonù univerza. A je základní povinností èlovìka poznávat tyto zákony a nauèit se ¾ít s nimi v souladu. Nauèit se je zohledòovat ve svém ka¾dodenním ¾ivotì.
Pokud toti¾ bude èlovìk takto èinit, pak pozná, ¾e zázraky, v nich¾ duch vítìzí nad hmotou nejsou ¾ádnými èiny libovùle, ale dùslednì logickým dìním, probíhajícím v rámci vý¹e zmínìných zákonù stvoøení. Nebo» absolutnì nic, co se dìje ve stvoøení, proniknutém zákony Nejvy¹¹ího, se nemù¾e dít mimo rámec tìchto zákonù. V jejich rámci je duchovnì znalý èlovìk schopen uèinit mnoho opravdu neuvìøitelných vìcí, které se z hlediska souèasné, obecné materialistické omezenosti jeví jako zázraky.
Av¹ak takový znalý èlovìk si je zároveò dobøe vìdom, ¾e není v ¾ádném pøípadì proveditelné to, co nìjakým zpùsobem pøesahuje rámec tìchto zákonù. Co je jen obyèejnou fantazií a neopírá se o jejich úèinky. Takové zázraky, toto¾né se svévoli, bez opory v zákonech stvoøení není tedy mo¾né vùbec uskuteènit, a èlovìk na urèité duchovní vý¹ce si je toho dobøe vìdom. Av¹ak na takovou duchovní vý¹ku se lze vypracovat jedinì vlastní, vá¾nou snahou o poznání fungování zákonù univerza, které jsou projevem Vùle Nejvy¹¹ího.
http://kusvetlu.blog.cz/ ve spolupráci s M.©
Datum:
29.03.2019 17:43
Od:
oto (anonymní u¾ivatel)
Název:
Re: Èo, alebo kto je Boh?
Dva dùkazy toho, ¾e jsme bytostmi citu
Existují miliony lidí, kteøí jsou pøesvìdèeni, ¾e se máme øídit pøedev¹ím rozumem. ®e právì rozum v nás má být to nejdominantnìj¹í a nejvíce rozhodující. Jsou toho názoru, ¾e cit je cosi pøíli¹ neurèité a nespolehlivé, o co se nelze s jistotou opøít. A navíc je¹tì existují také city nízké, jako napøíklad závist, nenávist a podobnì, tak¾e tvrzení, ¾e èlovìk je bytostí citu a má se jím proto ve v¹em øídit dostává vá¾né trhliny.
Jak je to tedy? Více, ne¾ slo¾ité vysvìtlování poslou¾í pøíklady. A my se proto nyní podívejme na dva z nich.
Prvním je existence lásky. Lásky, jako èehosi nehmotného a neuchopitelného. Jako èehosi obtí¾nì definovatelného, ale pøesto tak silného a zásadního, ¾e to rozhodujícím zpùsobem ovlivòuje celý ná¹ ¾ivot. Na základì lásky uzavírají lidé partnerství a na základì lásky pøicházejí na svìt dìti, které milujeme celý ¾ivot.
Proè je láska tak silná a co je to vlastnì láska? Láska je cit a cit je projevem na¹eho ducha. Je projevem na¹í nejvnitønìj¹í duchovní podstaty, která se projevuje citem.
Nejdøíve si nìco øeknìme o lásce pravé. Èili o lásce, která skuteènì pochází z na¹eho ducha. Její poznávacím znakem je u¹lechtilost a kdy¾ vznikne, obdarovává èlovìka tìmi neju¹lechtilej¹ími vlastnostmi a ctnostmi.
Jednou z nich je napøíklad nezi¹tnost. Nezi¹tné dávání ve vztahu k tomu, koho milujeme. Jde o ctnost nezi¹tnosti, bez vypoèítavého kalkulování co za to a kolik za to, jak jsme dnes zvyklí.
Jinou ctností je ochota ke slu¾bì. Ke slu¾bì milované, nebo milovanému a¾ do takové míry, ¾e jsme jim ochotni snést by» i modré z nebe. Prostì, ¾e jsme pro nì ochotni udìlat cokoliv.
No a snad tou nejzásadnìj¹í pozitivní vlastností, kterou v lidech vzbuzuje pravá láska je schopnost popøít vlastní ego tím, ¾e dobro na¹ich milovaných stavíme vý¹, ne¾ své vlastní. Tak èlovìk pøekonává své dávné, ¾ivoèi¹nì egoistické sobectví a stává se koneènì lidskou bytostí, zapomínaje na sebe ve slu¾bì jiným.
O takové lásce se pí¹e také v evangeliích. A sice, ¾e èlovìk musí odumøít sám sobì, aby nakonec sám sebe na¹el. To znamená, ¾e èlovìk musí odumøít svému vlastnímu, egoisticky ¾ivoèi¹nému, sobeckému já, aby na¹el vzne¹enou velikost vlastního lidství, spoèívající v zapomínání na vlastní já ve slu¾bì, v pomoci a podpoøe jiných. A tuto velkou duchovní ctnost zcela automaticky, a jen jakoby mimochodem generuje pravá láska.
U¹lechtilá láska je toti¾ základní kvalitou ducha a probouzí se v nás èistým citem lásky k partnerovi, k partnerce, k dìtem, k sourozencùm, k rodièùm, k pøátelùm, k vlasti a podobnì. A tento silný cit lásky, aèkoli nehmatatelný a neuchopitelný, ale pøece tak neuvìøitelnì reálný, formuje v lidech ty neju¹lechtilej¹í vlastnosti, zmínìné vý¹e. Taková je tedy láska, kterou se prostøednictvím u¹lechtilých citù projevuje na¹e nejvnitønìj¹í duchovní podstata.
Ale pozor! Láska mù¾e být také padlá, neèistá, ¾árlivá, sobecká, nebo prodejní. Jak je to ale mo¾né a kde se v èlovìku bere tento zka¾ený druh lásky?
Vzniká v nás tak, ¾e v na¹em nitru zaène pøeva¾ovat rozumová slo¾ka na¹í osobnosti a spolu s pudy a ¹patným chtìním strhne pravou lásku z její pùvodní duchovní u¹lechtilosti. Tak je potom perla èisté lásky nahrazena city neèistými.
Jako konkrétní pøíklad nám mù¾e poslou¾it tøeba prostituce, která je parodií na lásku. Je výsmìchem lásky. Prostituce je toti¾ èistì rozumovou kalkulaci s nejni¾¹ími pudy a jejím úèelem je finanèní zisk. No a symbolem takovéto padlé a nízké lásky bývá èervené neonové srdce nad vchodem do nevìstince.
Srdce je v¹ak symbolem citu. Je symbolem citovì duchovního èlovìka, jeho¾ pravá láska obdarovává svìt tìmi neju¹lechtilej¹ími lidskými vlastnostmi.
Jakmile v¹ak lidé zaènou ve svém nitru stavìt do popøedí rozum a postaví ho na nejvy¹¹í místo své osobnosti, chladnì racionální vládce rozum strhne èisté cítìní èlovìka dolù a s pravé, u¹lechtilé lásky vytvoøí její rozumovì pokøivenou verzi. Tak pak vzniká láska ¾árlivá, láska zvrhlá, láska sobecká, nebo láska pudù.
A tato neèistá láska, vytvoøena ¹patným chtìním a nadøazením rozumu, sahá pak svýma ¹pinavýma rukama také na symbol duchovnosti èlovìka, kterým je srdce. A v podobì neónového srdce nad vchodem nevìstince z nìj dìlá symbol zvrhlosti a nízkosti.
Pravá láska je postavena na principu dávání a láska str¾ena dolù a zmaterializovaná rozumem chce pøedev¹ím brát. Toto je nejjednodu¹¹í kritérium pro odli¹ení pravé lásky od lásky padlé a zka¾ené.
A mimochodem, kdy¾ mluvíme o srdci, a» si ka¾dý ètenáø právì v této chvíli, pøi vyslovení slov: "to jsem já" dobøe v¹imne, kam bude smìøovat jeho ukazováèek. Se stoprocentní jistotou právì do oblasti srdce. Do oblasti solar plexus, nazývané také sluneèní pleteò, kde skuteènì reálnì sídlí na¹e pravé já. Na¹e duchovní jádro, komunikující s námi a projevující se v nás u¹lechtilými city. A tedy také u¹lechtilou láskou.
Pokud ale chceme své duchovní jádro vnímat a øídit se jeho impulsy, mìli bychom dbát na tøi vìci.
V první øadì bychom nemìli dopustit, aby se rozum stal pánem na¹í osobnosti, proto¾e postupnì zdegraduje v¹e citové v nás tak, jak jsme si to ukázali na názorném pøíkladu lásky. To znamená, ¾e z lásky èisté a u¹lechtilé udìlá lásku sobeckou, neèistou, ¾árlivou a podobnì.
Zadruhé bychom mìli dbát, aby na¹e chtìní bylo v¾dy jen dobré, no a zatøetí, aby na¹e my¹lenky byly v¾dy jen u¹lechtilé.
Pokud splníme tyto tøi body a budeme je stále dodr¾ovat, umo¾ní nám to v ka¾dé chvíli jasnì vnímat impulsy na¹eho èistého citu, které k nám vysílá na¹e nejvnitønìj¹í duchovní podstata. Tak se pak staneme lidmi ducha, lidmi citu a lidmi èisté lásky. Tak se pak staneme skuteènì lidskými bytostmi, ke kterým se nikdo z nás nemù¾e poèítat, dokud nezaène naslouchat impulsùm vlastního ducha a øídit se jimi.
A uka¾me si nyní je¹tì jeden pøíklad velikosti citu a malosti rozumu. Bude jím umìní. Konkrétnì hudba. Tøeba hudba Vivaldiho, Bacha, nebo Mozarta. Jde o hudbu nadèasovou, v ka¾dé dobì nádhernou, a dá se øíci vìènou.
Proè je tomu tak? Proto¾e v umìní, a zvlá¹tì v hudbì je dominantní cit. Proto¾e hudba je nìèím, co oslovuje zejména ná¹ cit. A nádherná a u¹lechtilá hudba vzniká tak, ¾e se autoøi pøi jejím komponování zamìøili právì pøes své cítìní smìrem nahoru, a ve své inspiraci zachycovali tóny vy¹¹ích sfér. Zachycovali sférickou hudbu ducha, znìjící ve vý¹inách, kterou pak zhmotnili a zmaterializovali do notové partitury.
No a taková hudba, pøijatá prostøednictvím citu pak automaticky pùsobí právì na city posluchaèù, a tedy na jejich ducha. Rozechvívá v nich cosi krásného, povzná¹ejícího a dává jim procítit a pro¾ít nádheru vysokých úrovní univerza, které nás svou nádherou volají k sobì.
A proto¾e duch je vìèný, propùjèuje hudbì také prvek vìènosti. A proto dobrá hudba nezestárne ani o sto, ani o pìt set, nebo tisíc let.
Pokud tuto skuteènost srovnáme tøeba s èistì racionálnì rozumovým výrobkem, jakým je automobil, jeho ¾ivotnost je podstatnì ni¾¹í. Zcela nové auto je po deseti letech ojeté a po tøiceti letech jde do ¹rotu. Jde toti¾ jen o rozumovì materiální výrobek, a proto¾e materie nemá v sobì prvek vìènosti ducha, smìøuje rychle k úpadku a zániku, který má ve své podstatì zakódován.
A proto racionalistický výrobek z kovu, plechù, skla a plastù, jakým je auto, má mnohem ni¾¹í ¾ivotnost ne¾ hudba, napsána prostým perem na papír, která v¹ak v sobì nese prvek vìènosti ducha a proto je aktuální a svì¾í i o tisíc let.
Samozøejmì, mù¾e být také hudba padlá, nízká a neu¹lechtilá. A to tehdy, kdy¾ je inspirace jejího autora str¾ena dolù jeho vlastní rozumovostí, jeho inklinováním k nízkým pudùm a jeho nízkým chtìním a nízkými hodnotami. Toto v¹e strhuje osobnost autora hudby dolù a on ve svém citovém zakalení èerpá prostøednictvím své tvùrèí inspirace z nízkých sfér univerza.
Na základì zmínìných dvou pøíkladù, èili na základì lásky a umìní mù¾eme tedy vidìt, jak vysokou hodnotu má v¹echno to, co je prodchnuto u¹lechtilým citem. U¹lechtilým citem, proto¾e jen u¹lechtilé city jsou projevem na¹í nejvnitønìj¹í duchovní podstaty. A kdy¾ její impulsy vlo¾íme do èehokoliv, a» u¾ do lásky, nebo do hudby, nebo kdekoliv jinde, v¾dy vznikne nìco krásné, u¹lechtilé, povzná¹ející a vìèné.
Pokud ale dopustíme zakalení svého u¹lechtilého cítìní tím, ¾e klademe pøíli¹ velký dùraz na rozumovou slo¾ku své osobnosti, nebo tím, ¾e podléháme pudùm, nebo tím, ¾e na¹e chtìní není dobré, zneèi¹»ujeme své cítìní tak, ¾e jeho vnìj¹í projevy jsou pak u¾ jen málo u¹lechtilé a jsou jen karikaturou toho, jaké by v¹e mìlo a mohlo být.
Usilujme proto, aby byl celý ná¹ vnitøní ¾ivot u¹lechtilý a aby z nás na základì toho mohla proudit smìrem zevnitø navenek pouze pùvodní u¹lechtilost a vzne¹enost na¹eho ducha, projevující se tøeba v pravé lásce, nebo v pravém umìní, jako¾ také ve v¹ech ostatních vìcech. Nebo» absolutnì v¹em vìcem je schopen dát ná¹ duch svou u¹lechtilostí mnohem vy¹¹í rozmìr, ne¾ je tomu v dne¹ní dobì.
Nebo» ¾el tisíce vìcí, vycházejících z lidí a vznikajících lidskýma rukama, nesou smutnou vnìj¹í peèe» zneèi¹tìní citové schopnosti jejich ducha. A to pøedev¹ím proto, ¾e lidé nedbají na èistou a u¹lechtilost vlastního vnitøního ¾ivota, ¾e podléhají pudùm a ¾e jejich chtìní není v¾dy bezpodmíneènì pouze dobré.
http://kusvetlu.blog.cz/ ve spolupráci s M.©
Datum:
07.03.2019 18:06
Od:
oto (anonymní u¾ivatel)
Název:
Re: Èo, alebo kto je Boh?
Katastrofa, zvaná vnitøní ¾ivot jednotlivce!
Existují vìci nesmírnì dùle¾ité, jejich¾ dosah podceòujeme. Vìci, kterým nepøikládáme velký význam, av¹ak ve skuteènosti právì oni zásadním zpùsobem ovlivòují celý ná¹ ¾ivot. Nevìdìt o nich, nepøikládat jim význam a podceòovat je pak musí mít nevyhnutelnì katastrofální dopad na celé na¹e bytí.
No a jednou z takovýchto vìcí je také ná¹ vlastní, osobní vnitøní ¾ivot, zahrnující na¹e cítìní a my¹lení. Abychom byli schopni pochopit, o èem konkrétnì je øeè, uveïme si názorný pøíklad:
Pøedstavme si èlovìka, který si koupil byt. Nový byt nejprve celý nanovo vymaluje a pak si do nìj velmi uvá¾livì a peèlivì vybírá ka¾dý kus nábytku, aby ho mìl co nejútulnìj¹í a aby se v nìm co nejlépe cítil.
Pøedstavme si ale jiného èlovìka, který si také poøídí byt, ale dále u¾ jedná úplnì jinak, ne¾ by bylo normální a správné. Jde toti¾ na smeti¹tì, kde se probírá a postupnì zaplòuje svùj byt starými, po¹kozenými, ¹pinavými a zapáchajícími vìcmi.
Urèitì není tøeba zdùrazòovat, který z tìchto dvou majitelù nového bytu pro¾ívá ve své domácnosti vy¹¹í kvalitu ¾ivota. To je nám pøece okam¾itì ka¾dému jasné.
Nicménì paradoxnì to, co je nám v tomto konkrétním pøíkladu tak jasné, nám není vùbec jasné ve vztahu k na¹emu vlastnímu, vnitønímu ¾ivotu. V této oblasti toti¾ jednáme úplnì stejnì, jako onen èlovìk, který vná¹í do svého bytu nejrùznìj¹í odpad.
Nebo» také ná¹ vnitøní ¾ivot je mo¾né pova¾ovat za jakýsi osobní, vnitøní "bytový" prostor, do kterého s neuvìøitelnou lehkomyslností a naivitou dovolujeme vstupovat té nejvìt¹í neèistotì a tomu nejvìt¹ímu balastu. Své nitro toti¾ dùvìøivì otevíráme v¹em, i tìm nejneèistìj¹ím podnìtùm, pøicházejícím k nám zvenèí. A» ji¾ prostøednictvím knih, filmù, internetu, nebo mnoha jiných vìcí. A tento balast, odpad a neèistota se pak stává souèástí na¹eho vnitøního ¾ivota. Souèástí na¹í vnitøní domácnosti.
Mìli bychom tedy u¾ koneènì zaèít vnímat také prostor na¹eho vnitøního ¾ivota podobnì, jako ná¹ osobní bytový prostor a mìli bychom naprosto stejným zpùsobem rozhodovat, co si do do nìj vneseme a co musí nav¾dy zùstat venku za dveømi.
Na¹e nitro je toti¾ místo, kde má svùj poèátek v¹e, co z nás vychází. A» ji¾ v podobì slov, nebo v podobì èinù. V¹emu tomuto pøedchází ná¹ citový, nebo my¹lenkový impuls.
Pokud ale máme své nitro zavalené rùznými odpadky a ¹pínou, jaké pak mohou být na¹e slova, èiny a celé na¹e jednání? Pokud toti¾ máme na¹e nitro neèisté, nevyhnutelnì to ovlivòuje kvalitu v¹eho toho, co z nás vychází, proto¾e vycházet z nás mù¾e v¾dy pouze to, co je stejnorodé kvalitì na¹eho vnitøního ¾ivota.
Vìt¹ina lidí dne¹ka, kteøí sice ¾ijí v útulných a hezky zaøízených domácnostech vùbec netu¹í, ¾e vnitønì ¾ijí mezi ¹pínou a odpadky, které kvalitativnì velmi negativnì ovlivòují jejich osobnost, jako¾ také absolutnì v¹echno, co z nich vychází.
Proè nejednáme ve vztahu k "bytovému" prostoru na¹eho vnitøního ¾ivota stejnì, jako ka¾dý normální èlovìk ve vztahu k vlastnímu bytu, který si do nìj vìdomì a dùkladnì vybírá pouze vìci krásné a vkusné, aby se mezi nimi dobøe cítil?
Èlovìk by proto mìl do svého nitra vpou¹tìt pouze to, co je hezké, dobré a u¹lechtilé. A naopak, mìl by bránit vstupu tomu, co je o¹klivé, neèisté, nemravné, neu¹lechtilé, zvrhlé a obscénní. Takovému nìèemu by nemìl v ¾ádném pøípadì dovolit vstupovat do osobního prostoru svého vnitøního ¾ivota. Mìli bychom si tedy vìdomì vybírat! Vìdomì vpou¹tìt do svého nitra pouze vìci dobré a u¹lechtilé, a nekompromisnì pøibouchnout dveøe onoho pomyslného bytu pøed v¹ím zka¾eným a neèistým, co by se chtìlo dostat dovnitø.
Nebo» vìdomým výbìrem toho, co prostøednictvím nejrozliènìj¹ích vnìj¹ích podnìtù vpou¹tíme do svého nitra mù¾eme ze svého vnitøního ¾ivota udìlat nádhernì a vkusnì zaøízený byt, ve kterém se budeme výbornì cítit. Nebo dokonce jsme z nìj schopni udìlat chrám!
Av¹ak my z nìj ve své naivitì a nevìdomosti dìláme místo plné nejrozliènìj¹í ¹píny a odpadkù. A naivnì si myslíme, ¾e takové nìco nemá ¾ádný zásadní vliv na kvalitu celého na¹eho ¾ivota. ®e to nemá ¾ádný zásadní vliv na na¹i souèasnost a na¹i budoucnost. Na celou na¹i osobnost a celý ná¹ osud.
Existuje mnoho lidí, kteøí se aktivnì sna¾í hledat východiska z bídy a problémù na¹eho svìta. Jde o politiky, státníky, vìdce, ¾urnalisty, nebo umìlce. Jejich snahy jsou èastokrát upøímné, av¹ak pøesto nejsou schopni dát svìtu jasné vize a najít cestu ke skuteènì lep¹í budoucnosti.
Tito lidé toti¾ nevìdí, ¾e základním pøedpokladem k tomu, aby jejich úsilí mohlo být úspì¹né, je snaha o èistotu a u¹lechtilost vlastního vnitøního ¾ivota. Pokud tak toti¾ oni sami neèiní a podceòují to, okna bytu jejich vnitøního ¾ivota jsou nevyhnutelnì zanesená neèistotou, pøes kterou není vùbec vidìt, nebo je vidìt jenom velmi matnì. A proto jim ani nelze nalézt a spatøit pravou, pozitivní cestu vpøed.
Tuto pravou cestu vzestupu mohou toti¾ národu a spoleènosti ukázat pouze lidé, jejich¾ vnitøek je èistý! Lidé, jejich¾ okna bytu jejich vnitøního ¾ivota jsou èisté a proto pøes nì vidí jasnì a daleka. A¾ tam, kam má lidstvo smìøovat a oni jsou schopni ho tam vést. Nikdo jiný toho schopen není! ®ádné jiné schopnosti a pøedpoklady to nezaruèí!
Budoucnost a dobro lidstva jsou tedy pøímo závislé od èistoty a u¹lechtilosti na¹eho vnitøního ¾ivota. Jedinì v tomto a v nièem jiném se skrývá na¹e na¹e lep¹í, hezèí a lidsky mnohem hodnotnìj¹í budoucnost. V¹echny ostatní cesty jsou jenom slepými ulièkami, po kterých je sice mo¾né urèitou dobu kráèet a na kterých se nám mù¾e i nìjakou dobu zdánlivì daøit, ale na jejich konci se v¾dy nachází neprostupná zeï v podobì nejrozliènìj¹ích krizí, recesí, konfliktù a agresí.
Ná¹ svìt si toti¾ myslí, ¾e budoucnost je ve vzdìlanosti a ve vìdì. V uèených, vzdìlaných a inteligentních lidech. Toto je ale zásadní omyl! Pokud toti¾ vnitøek lidí nebude èistý, není mo¾né v ¾ádném pøípadì zaruèit, ¾e vzdìlání, kterého se jim dostalo, bude opravdu pou¾ito správnì, èili ke prospìchu v¹ech.
Znamená to tedy, ¾e jakékoli vysoké vzdìlání, jakékoliv vysoké poznatky a schopnosti budou lidmi v¾dy pou¾ívány pouze zpùsobem, pøesnì odpovídajícím kvalitì jejich vlastního vnitøního ¾ivota. Èili v souèasnosti zpùsobem ne nejèist¹ím, nejspravedlivìj¹ím a nejmorálnìj¹ím.
Nebo» ka¾dý èlovìk mù¾e jednat pouze tak, jak mu dovoluje stav jeho nitra. Nijak jinak! To je logická zákonitost. Skuteèná realita je proto dnes ¾el taková, ¾e nekvalita vnitøního ¾ivota vìt¹iny lidí navzdory v¹em na¹im poznatkùm, znalostem, vzdìlanosti a blahobytu smìøuje na¹i civilizaci do propasti.
Èlovìèe, jestli chce¹ osobnì pøispìt k tomu, aby se stal svìt lep¹ím místem pro ¾ivot, dbej o u¹lechtilost a èistou svého vlastního vnitøního ¾ivota! Vpou¹tìj do nìj pouze to, co je dobré, pìkné a u¹lechtilé, a uzavírej ho pøed nízkým a neèistým. Vnitønì se nezaobírej ¾ádnou neèistotou a ne¾iv ji! Tím velmi pomù¾e¹ sobì samému, ale i celému na¹emu svìtu.
http://kusvetlu.blog.cz/ ve spolupráci s M.©
Datum:
31.01.2019 19:17
Od:
oto (anonymní u¾ivatel)
Název:
Re: Èo, alebo kto je Boh?
Nebojte se! Je mo¾né zlomit zlý osud i ¹patné záøení hvìzd!
V souèasnosti je dost roz¹íøeným, neblahým zvykem obracet se na rùzné vì¹tce. Jde o spornou vìc z nìkolika dùvodù. Tøeba proto, ¾e pøedpovìï ¹patného osudu je¹tì vùbec neznamená, ¾e vás zlý osud také postihne. Ka¾dý z nás je toti¾ pánem nad vlastním osudem a¾ do takové míry, ¾e ho doká¾e zmìnit v pravý opak. A to dokonce i tehdy, kdyby mu nìjaký vì¹tec pøedpovìdìl blízké ne¹tìstí.
A podobné je to také s astrologickými pøedpovìïmi. Èlovìk je toti¾ za urèitých okolností schopen pøekonat i objektivnì negativní záøení hvìzd a odvrátit od sebe ne¹tìstí, které bylo pro nìj zapsáno ve hvìzdách. A takto je to také s jinými vì¹teckými pøedpovìïmi, proto¾e ka¾dý z nás disponuje obrovskou silou, schopnou zlomit je. ®el, o této síle nevíme a nevyu¾íváme ji.
Podívejme se proto nyní na dva pøíbìhy z rùzných historických období a poznejme, v èem spoèívá vý¹e zmínìná síla a jak ji lze vy¾ít.
První pøíbìh:
Jistá ¾ena byla u lékaøe a ten jí diagnostikoval rakovinu, s prognózou dvou a¾ tøí let ¾ivota. Kdy¾ vy¹la z ordinace byla v ¹oku a toèil se s ní celý svìt. Vy¹la na ulici a kráèela po ní jako v nìjakém ¹patném snu. A najednou se ocitla pøed dveømi kostela. Ve¹la do nìj a strávila v nìm dvì hodiny. A kdy¾ vy¹la opìt na ulici, s jistotou vìdìla, ¾e nad nemocí zvítìzí a bude ¾ít.
Pøíbìh druhý:
Za dávných èasù onemocnìl jistý ¾idovský král. Dal si zavolat Hospodinova proroka a zeptal se ho, jestli se uzdraví, nebo zemøe. Prorok mu øekl, ¾e mu zbývají poslední tøi dny ¾ivota. Po jeho slovech se král obrátil ke zdi a modlil se:
"Pane, vím ¾e jsem ne¾il správnì. Vím, ¾e jsem provedl mnoho ¹patného a býval jsem nespravedlivý. Vím, ¾e jsem v¾dy poctivì nekráèel Tvými cestami a ne¾il podle Tvé Vùle.
Pane, kdybys mi ale daroval je¹tì nìkolik let ¾ivota, zmìnil bych to. A zároveò si nyní, pøed tváøí smrti hluboko uvìdomuji, kolik dobrého bych je¹tì mohl vykonat pro vlastní národ."
Prorok právì procházel nádvoøím hradu a vycházel na ulici, kdy¾ najednou v sobì jasnì zaslechl Pánùv hlas: "Obra» se a jdi za králem. Vyslechl jsem jeho modlitbu a dávám mu sedm let ¾ivota".
Ano, ètete dobøe! I kdyby vám samotný prorok Hospodinùv pøedpovìdìl va¹i smrt do tøí dnù tak, jak je to zaznamenáno v Bibli, jste schopni to zmìnit! Je v¹ak ale samozøejmì nutné ujasnit si, za jakých okolností a jakým zpùsobem.
Zaprvé je tøeba zdùraznit, ¾e byly schválnì uvedeny dva pøíbìhy. Jeden z dávné minulosti a jeden ze souèasnosti, aby nám bylo jasné, ¾e tyto vìci stále fungují absolutnì stejnì, bez ohledu na staletí, nebo tisíciletí. A jak asi konkrétnì to funguje, naznaèuje pøíbìh o ¾idovském králi. No a nìco velmi podobné musela po dobu dvou hodin, strávených v chrámu uèinit také paní z na¹eho druhého pøíbìhu ze souèasnosti.
Oè celkem konkrétnì tu tedy jde?
Ka¾dý èlovìk kráèí svým ¾ivotem urèitou cestou. Cestou urèité konkrétní, specifické hodnotové orientace. Pokud je jeho hodnotová orientace negativní, fale¹ná a pokøivená, musí to dotyèného nevyhnutelnì døíve, nebo pozdìji uvrhnout do ne¹tìstí, do nemoci, nebo do jiných, vá¾ných osobních problémù.
Nesprávná hodnotová orientace znamená podléhání nenávisti, závisti, chamtivosti, bezohlednosti, nespravedlnosti, neèestnosti, nemorálnosti, vnitøní neèistotì, l¾i, podvodu, bezduchému materialismu a mnoha jiným, podobným negativním vlastnostem. Pokud má nìkdo schopnost nahlí¾et do ¾ivota a do osudu takového èlovìka, musí v nìm nutnì vidìt blí¾ící se ne¹tìstí, nemoc, nebo i smrt, ke kterým dotyèný s jistotou smìøuje svou vlastní, nesprávné nastavenou hodnotovou orientací.
Za dané situace musí být potom samozøejmì pøedpovìï budoucnosti zcela logicky velmi negativní, a to a» u¾ ve vìt¹ím, nebo men¹ím èasovém horizontu. ®ivot dotyèného toti¾ smìøuje právì k tomuto cíli jako po ocelových kolejích.
Nicménì v momentì, kdy se dozví, jaký osud ho èeká, má dvì mo¾nosti. Hodnotovì, vnitønì i navenek setrvat na své nesprávné cestì a tím dojít k osudu, který byl pøedpovìzen, èím¾ se proroctví naplní.
Druhá mo¾nost spoèívá v pøesmìrování výhybky ve formì hodnotového pøeorientování se na mnohem pozitivnìj¹í dráhu. A tato okam¾itá, zásadní a pozitivní zmìna ¾ivotního smìrování musí mít okam¾itì také radikálnì odli¹né, koneèné dùsledky. Dùsledky, samozøejmì mnohem pozitivnìj¹í, co¾ znamená, ¾e pùvodní negativní pøedpovìï se nenaplní.
Je to celé pøesnì tak, jako kdy¾ vlak, jedoucí do záhuby, pøehodí na své cestì výhybku, èím¾ zmìní smìr a záhubì se vyhne. Jakkoliv ¹patná vì¹tba se pak stává bezpøedmìtnou a nevyplní se.
Znamená to tedy, ¾e ¾ádný ¹patný osud, ¾ádné vyzaøování hvìzd, ani ¾ádné negativní vì¹tby nemají nad èlovìkem moc, pokud sebere jejich varování vá¾nì a zásadním zpùsobem zmìní svou dosavadní hodnotovou orientaci, která ho vede do ne¹tìstí. Pokud ji ale nezmìní, negativní proroctví bude pravdivé a vyplní se.
Vra»me se v¹ak je¹tì k obìma na¹im pøíbìhùm, ale zejména k tomu o ¾idovském králi a uka¾me si, v èem se skrývá nejzásadnìj¹í klíèový moment pøedpokladu vítìzství nad jakoukoli negativní prognózou, vì¹tbou, nebo proroctvím.
Onen klíèový moment spoèívá ve spojení vùle èlovìka s Vùlí Stvoøitele! V odhodlaní èlovìka ¾ít a øídit se Vùlí Nejvy¹¹ího, proto¾e dosavadní ¾ivot podle jeho vlastní vùle ho pøivedl na pokraj ne¹tìstí.
Nebo» Vùle Pána, která byla lidem zprostøedkována ve formì Moj¾í¹ova Desatera a Je¾í¹ova uèení jim ukazuje cestu dobra. Ukazuje jim cestu pozitivní hodnotové ¾ivotní orientace, která nemù¾e nikoho, kdo po ní kráèí, pøivést k nièemu jinému, ne¾ k míru, ¹tìstí a k dobrému osudu. Vùli Nejvy¹¹ího, jasnì definovanou do srozumitelné podoby pro novodobého èlovìka mù¾eme najít také v Poselství Grálu.
No a vý¹e zmínìný ¾idovský král, nebo paní ze souèasnosti nemocná na rakovinu, dokázali uskuteènit takovou zásadní promìnu vlastní hodnotové orientace, spoèívající v odvrácení se od svých dosavadních fale¹ných cest a v odhodlání ¾ít po novém. V odhodláni ztoto¾nit svou vlastní vùli s Vùlí Nejvy¹¹ího a s jeho po¾adavky vùèi v¹em lidským bytostem, které jsou obsa¾eny v Desateru a v Je¾í¹ovì uèení. Takto dokázali zmìnit svùj osud.
No a tímto zpùsobem je ka¾dý z nás schopen zmìnit svùj vlastní osud. Tímto zpùsobem je lidstvo schopno zmìnit osud vlastní civilizace, která se v souèasnosti øítí do záhuby po ¾elezných kolejích nesprávné hodnotové orientace. Záhubu lidstvu pøedpovìdìli nespoèetné prastaré i novìj¹í proroctví. A tato proroctví se budou muset nevyhnutelnì vyplnit, pokud lidé nezmìní své nesprávné, ¹patné a fale¹né hodnotové smìøování.
Zále¾í jen na nás, a dá se øíci, ¾e na ka¾dém jednotlivci, zda se negativní proroctví vyplní, nebo ne. Pokud v¹e pùjde tak, jako dosud, naplní se urèitì!
Pokud ale chceme, aby se osud na¹í civilizace zmìnil, musíme nutnì zmìnit smìr své cesty, a to zásadní zmìnou na¹í základní hodnotové orientace, proto¾e jedinì tímto zpùsobem zmìníme také charakter cílové stanice, ke které nakonec dojdeme. Jedinì takto se mù¾eme vyhnout ne¹tìstí, katastrofì a tragédii nevídaných rozmìrù.
http://kusvetlu.blog.cz/ ve spolupráci s M.©
Datum:
15.01.2019 12:46
Od:
Jiøí (anonymní u¾ivatel)
Název:
Re: Èo, alebo kto je Boh?
Pod Bohem je potøeba si pøedstavit stvoøení vesmíru.To se mu¾e nazývat V¹ehomíra,Bùh atd.
Pøíèinou a tvùrcem vesmíru je inteligentní, nehmotná, mocná a nemìnná bytost, která existovala v bezèasém, vìèném stavu pøed poèátkem vesmíru. To je dostateènì blízko tradièní ¾idovsko-køes»anské pøedstavì Boha, tak¾e mù¾eme oprávnìnì dojít k závìru, ¾e Bùh opravdu existuje.
To znamená,¾e jsme v¹ichni svobodné bytosti a nepotøebujeme ¾ádné nábo¾enství,politiky a nepotøebujeme,aby nám kdokoliv vládnul.Bùh je v nás.
Doporuèuji k pochopení se podívat zde:
https://allatra.tv/video/ot-ateista-k-svjatosti
Datum:
14.01.2019 16:22
Od:
Vo¹ouch (anonymní u¾ivatel)
Název:
Re: Èo, alebo kto je Boh?
Bùh není skuteènej ;)
Datum:
13.01.2019 22:20
Od:
Jiøí (anonymní u¾ivatel)
Název:
Re: Èo, alebo kto je Boh?
Je¾í¹ Kristus pochází ji¾ 3000 let pø.n.l.Døíve mìl jiná jména. Hor. Je to sluneèní bùh Egypta asi kole 3000 pø.n.l. On je Slunce ; polid¹tìné, a jeho ¾ivot; je sérií alegorických mýtù zahrnujících pohyb Slunce na obloze. Ze starých egyptských hieroglyfù víme o tomto sluneèním mesiá¹ovi dost. Tak napøíklad Hor, pøedstavující Slunce a svìtlo, mìl nepøítele jménem Set. A tento Set byl personifikací temnoty a noci. Metaforicky vzato, ka¾dé ráno vyhrál Hor boj se Setem, zatímco veèer vítìzil Set a posílal Hora do podsvìtí. Je dùle¾ité si uvìdomit, ¾e;tma vs. svìtlo;, èi;dobro sv. zlo;, je jednou z nejèastìj¹ích; mytologických dualit a je na mnohých úrovních vyjadøovaná a¾ dodnes. Ve struènosti je Horùv pøíbìh tento: Hor se narodil 25. prosince pannì jménem Isis-Meri. Jeho zrození doprovázela hvìzda na východì, a po svém narození, byl uctìn tøemi králi. V 12 letech byl zázraèným dìtským uèitelem a v 30 letech byl pokøtìný osobou jménem Anup, èím¾ se zaèala jeho vláda. Hor mìl 12 uèedníkù s kterými cestoval, konal zázraky jako uzdravování nemocných, nebo chùze po vodì. Hor mìl mnoho pøezdívek jako Pravda, Svìtlo, Bohem pomazaný syn, Dobrý pastýø, Beránek Bo¾í, a mnoho jiných. Po Typhonovì zradì, byl Hor ukøi¾ován, pochován tøi dyny a pak vzkøí¹en. Tato Horovy atributy, èi u¾ jsou originální anebo ne, se zdají pøetrvávat v mnoha kulturách. U mnoha jiných bohù nacházíme stejnou mytologickou strukturu. Atria z Phyrgia (Øecko 1200 pø.n.l.), narozený z panny jménem Nana 25. prosince, ukøi¾ován a ulo¾en do hrobu a po tøech dnech, vzkøí¹en. Kr¹na z Indie (900 pø.n.l.), porozený pannou Dévakí s hvìzdou na východì, signalizující jeho pøíchod, konal zázraky se svými uèedníky, a po smrti byl vzkøí¹en. Dionýsos z Øecka (500 pø.n.l.) porozený pannou 25. prosince, byl uèitelem na cestách, konal zázraky jako promìnu vody ve víno, mìl i pøezdívku ;Král králù; ;Jediný Bo¾í syn;,;Alfa a Omega; a mnoho dal¹ích. A po své smrti byl vzkøí¹en. Mythra z Persie (1200 pø.n.l.) porozený pannou 25. prosince, mìl 12 uèedníkù a konal zázraky, a po svoji smrti pochovaný na 3 dny a potom vzkøí¹en. Byl také znám jako Pravda;Svìtlo; a mnoho dal¹ího.
Datum:
12.01.2019 22:50
Od:
Jiøí (anonymní u¾ivatel)
Název:
Re: Èo, alebo kto je Boh?
Bible není nic jiného, ne¾ astro-teologický literární hybrid, podobnì jako v¹echny nábo¾enské mýty pøedtím. Ve skuteènosti je mo¾né najít pøenosy vlastností, jedné postavy na druhou postavu i v samotné Bibli.
Ve Starém zákonì je pøíbìh o Josefovi. Josef byl Je¾í¹ùv prototyp. Josef se narodil zázrakem, Je¾í¹ se narodil taky zázrakem. Josef mìl 12 bratrù, Je¾í¹ 12 uèedníkù. Josefa prodali za 20 støíbrných, Je¾í¹e za 30 støíbrných. Bratr Juda chtìl prodat Josefa, uèedník Jídá¹ prodat Je¾í¹e. Josef zaèal pracovat jako 30-letý, Je¾í¹ zaèal pracovat taky jako 30-letý. A paralely pokraèují.
A existuje vùbec nìjaká nebiblická zmínka o èlovìku jménem Je¾í¹, synovi Marii, který cestoval s 12 uèedníky, léèil lidi a dìla zázraky?
V støedomoøí tehdy ¾ilo mnoho historikù, èi u¾ bìhem ¾ivota Je¾í¹e nebo krátce po nìm. Kolik z nich dokumentovalo jeho osobu?
Ani jeden!
Abychom byli fér: neznamená to, ¾e obránci Je¾í¹e nìkdy tvrdili opak.
Obyèejnì se na dùkaz Je¾í¹ovy existence uvádí 4 historici:
Plinius mlad¹í, Suetonius a Ticitus jsou první tøi.
Ka¾dá z jejich zmínek se skládá pøinejmen¹ím z nìkolika vìt a odkazující jen na slovo Kristus. To v¹ak není jméno, ale titul. Znamená Pomazaný
Ètvrtý zdroj je Josefus, a ten se u¾ pøed stoletími ukázal jako podvrh. Bohu¾el, stále je citovaný jako pravdivý zdroj.
Mo¾ná si pomyslíte, ¾e o chlapíkovi, který zemøel a pøed oèima v¹ech vstal z mrtvých, vystoupil na nebesa, vykonal plno zázrakù, za které ho velebili, by mìla být nìkde nìjaká zmínka.
Není, proto¾e po prozkoumání dùkazù je velmi vysoká pravdìpodobnost, ¾e osoba jménem Je¾í¹ nikdy neexistovala.
Datum:
12.01.2019 22:42
Od:
Jiøí (anonymní u¾ivatel)
Název:
Re: Èo, alebo kto je Boh?
Bible není nic jiného, ne¾ astro-teologický literární hybrid, podobnì jako v¹echny nábo¾enské mýty pøedtím. Ve skuteènosti je mo¾né najít pøenosy vlastností, jedné postavy na druhou postavu i v samotné Bibli.
Ve Starém zákonì je pøíbìh o Josefovi. Josef byl Je¾í¹ùv prototyp. Josef se narodil zázrakem, Je¾í¹ se narodil taky zázrakem. Josef mìl 12 bratrù, Je¾í¹ 12 uèedníkù. Josefa prodali za 20 støíbrných, Je¾í¹e za 30 støíbrných. Bratr Juda chtìl prodat Josefa, uèedník Jídá¹ prodat Je¾í¹e. Josef zaèal pracovat jako 30-letý, Je¾í¹ zaèal pracovat taky jako 30-letý. A paralely pokraèují.
A existuje vùbec nìjaká nebiblická zmínka o èlovìku jménem Je¾í¹, synovi Marii, který cestoval s 12 uèedníky, léèil lidi a dìla zázraky?
V støedomoøí tehdy ¾ilo mnoho historikù, èi u¾ bìhem ¾ivota Je¾í¹e nebo krátce po nìm. Kolik z nich dokumentovalo jeho osobu?
Ani jeden!
Abychom byli fér: neznamená to, ¾e obránci Je¾í¹e nìkdy tvrdili opak.
Obyèejnì se na dùkaz Je¾í¹ovy existence uvádí 4 historici:
Plinius mlad¹í, Suetonius a Ticitus jsou první tøi.
Ka¾dá z jejich zmínek se skládá pøinejmen¹ím z nìkolika vìt a odkazující jen na slovo Kristus. To v¹ak není jméno, ale titul. Znamená Pomazaný
Ètvrtý zdroj je Josefus, a ten se u¾ pøed stoletími ukázal jako podvrh. Bohu¾el, stále je citovaný jako pravdivý zdroj.
Mo¾ná si pomyslíte, ¾e o chlapíkovi, který zemøel a pøed oèima v¹ech vstal z mrtvých, vystoupil na nebesa, vykonal plno zázrakù, za které ho velebili, by mìla být nìkde nìjaká zmínka.
Není, proto¾e po prozkoumání dùkazù je velmi vysoká pravdìpodobnost, ¾e osoba jménem Je¾í¹ nikdy neexistovala.
Datum:
12.01.2019 22:31
Od:
Jiøí (anonymní u¾ivatel)
Název:
Re: Èo, alebo kto je Boh?
Køes»anská víra je parodie na uctívání Slunce, které z nìho udìlali osobu, nazvali ho Kristus, a uctívali ho, tak jako pùvodnì uctívali Slunce.
Thomas Paine, 1737 - 1809
Nechceme být zlí, jen se chceme dr¾et faktù. Nechceme se nikoho dotknout, jen chceme být akademicky korektní v tom, èemu rozumíme a co pova¾ujeme za pravdivé. Køes»anství jednodu¹e není zalo¾ené na pravdì.
Køes»anství není nic jiného, ne¾ politický pøíbìh z dob starovìkého Øíma. Ve skuteènosti byl Je¾í¹ sluneèním bohem gnostické køes»anské sekty, a jako v¹ichni pohan¹tí bohové, byl mýtickou postavou. Politické rozhodnutí udìlalo z Je¾í¹e historickou postavu, a to kvùli získání moci.
Roku 325 císaø Konstantin uspoøádal v Øímì Micejský koncil. Na tomto setkání byly pøijaté politicky motivované køes»anské doktríny, a tak zaèala dlouhá historie køes»anského prolévání krve a duchovních l¾í. A dal¹ích 1600 rokù Øím dr¾el politickou moc nad celou Evropou a pøivedl nás do temných vìkù, provázených køi¾áckými výpravami a Inkvizicí.
Køes»anství, stejnì jako jiné teistické systémy víry, jsou nejvìt¹ím podvodem vìkù. Slou¾í k odpoutání lidí od pøírody a sebe navzájem. Podporují slepou oddanost autoritì. Sni¾ují lidskou zodpovìdnost tvrzením, ¾e „v¹echno ovládá Bùh“, a tyto odporné zloèiny mohou být ospravedlnìné v jménu Bo¾ích zámìrù. Ale hlavnì posilují ty, kteøí znají pravdu, ale pou¾ívají mýty na ovládnutí a manipulaci spoleènosti.
Nábo¾enský mýtus je nejsilnìj¹í nástroj v dìjinách a slou¾í jako psychologická pùda, na které mohou kvést dal¹í mýty.
„Mýtus je nìco, èemu mnoho lidí vìøí, ale pøitom to není pravda. V hlub¹ím nábo¾enském smyslu, slo¾í mýtus jako smìrovací a mobilizaèní pøíbìh pro lidi. Nezále¾í na jeho souvislosti s realitou, ale na jeho funkci. Pøíbìh nemù¾e slou¾it úèelu, jestli¾e mu neuvìøí ¹iroká spoleènost, komunita, nebo národ. Nìkterým lidem není po chuti, kdy¾ chce nìkdo diskutovat o pravdivosti mýtu. Strá¾ci víry nevstupují do takových diskuzí. Ignorují je, nebo je prohla¹ují za rouhaèství.“
http://www.matrix-2012.cz/index.php/911-93/1584-duch-doby-i
Datum:
13.12.2018 17:06
Od:
oto (anonymní u¾ivatel)
Název:
Re: Èo, alebo kto je Boh?
Nìco zásadního o Stvoøiteli, urèeno ateistùm
Milí ateisté, materialisté a v¹ichni ostatní, kteøí se z jakéhokoliv dùvodu stavíte proti existenci Stvoøitele víte, proè nejste schopni ho vnímat? Víte, proè se domníváte ¾e neexistuje, a své mylné domnìnky se tak vehementnì dr¾íte? Tento text vám dá odpovìï.
Pochopení se skrývá v poznání principu klasického rozhlasového vysílání. Existuje mnoho rùzných typù rádií, která vysílají v rozhlasovém éteru na rùzných vlnových délkách. Nebo jinak øeèeno, na rozlièných frekvencích. Kdo chce poslouchat rádio dle vlastního výbìru, musí vlastnit rozhlasový pøijímaè a na nìm si naladit pøíslu¹nou frekvenci. Pokud bude mít èistý pøíjem a rozhlasový signál mu nebude nic ru¹it, mù¾e pak neru¹enì poslouchat vysílání zvolené rozhlasové stanice.
No a tento jistý princip funguje také ve vztahu ke Stvoøiteli, jeho¾ jsoucnost vyzaøuje, nebo vzhledem k na¹emu pøíkladu o rozhlase vysílá na zcela konkrétní a specifické frekvenci. Ka¾dý, kdo chce zachytit jeho vyzaøování, nebo vysílání, se prostì musí naladit na stejnou vlnovou délku. To v¹ak ale zároveò znamená, ¾e ka¾dý jedinec, který není schopen, nebo ochoten naladit se na odpovídající frekvenci, nemù¾e v ¾ádném pøípadì jeho vysílání zachytit.
A pøesnì toto je pøípad materialistù a ateistù, jejich¾ osobnost je vnitønì naladìna na úplnì jiné frekvence, ne¾ je frekvence vysílání Stvoøitele. Proto zcela logicky jeho vysílání nezachytávají.
Av¹ak na základì toho, ¾e jsou oni sami neschopní správnì se naladit nelogicky tvrdí, ¾e ¾ádný Stvoøitel neexistuje. Nebo» oni prý nikdy ¾ádného Stvoøitele nevidìli, ani nesly¹eli. Nechtìjí toti¾ pochopit, ¾e hlavní pøíèina spoèívá v nich samotných. V jejich osobní neschopnosti naladìní se na odpovídající frekvenci pøesnì tak, jak je tomu pøi rozhlasovém vysílání. A proto jsou pøesvìdèenými ateisty a materialisty.
Taková je realita, ale abychom neskonèili pouze pøi jejím konstatování uka¾me si, jakým zpùsobem by se mohli tito materialistiètí a ateistiètí lidé dokázat naladit na odpovídající vlnovou délku a zachytit vyzaøování jsoucnosti Stvoøitele, na základì èeho by sami v sobì poznali, ¾e skuteènì existuje.
Absolutnì prvním a zásadním krokem je vùbec pøipu¹tìní reality existence Stvoøitele. Nebo» pokud napøíklad pro porovnání ji¾ v zásadì nevìøíme, ¾e existuje nìjaký èeský rozhlas s velkým mno¾stvím pracovníkù, který vysílá ètyøiadvacet hodin dennì, pak si ani nekoupíme rozhlasový pøijímaè. Pak se ani nenaladíme na frekvenci èeského rozhlasu a proto si nikdy v ¾ivotì ¾ádné jeho vysílané nevyslechneme.
Absolutnì první podmínkou je tedy pøipu¹tìní mo¾nosti, ¾e Stvoøitel existuje. A kdy¾ u¾ tedy tuto mo¾nost v zásadì striktnì neodmítáme, druhou podmínkou je poøízení rozhlasového pøijímaèe.
S tím si v¹ak nemusíme dìlat starosti, proto¾e oním pøijímaèem je na¹e vlastní osobnost. Jsme jím my samotní, konkrétnì na¹e vìdomí. A proto¾e tento druh rozhlasového pøijímaèe vlastní automaticky ka¾dý z nás, zbývá u¾ jenom jeho naladìní na odpovídající vlnovou délku. Jeho naladìní na odpovídající frekvenci.
Zde je v¹ak trochu rozdíl, proto¾e ovladaèem rozhlasového pøijímaèe doká¾eme naladit po¾adované vysílání okam¾itì, zatímco naladìní na¹í osobnosti na frekvenci vyzaøování Stvoøitele je proces ponìkud dlouhodobìj¹í. Spoèívá v pochopení, ¾e Stvoøitel pøedstavuje urèitou kvalitu a tato kvalita tvoøí také podstatu jeho vyzaøování. Stvoøitel zastøe¹uje nejvy¹¹í kvalitu dobra, lásky, spravedlnosti, èisté u¹lechtilosti a v¹ech ostatních vysokých a vzne¹ených ctností, jako je èestnost, nezi¹tnost, skromnost, lidskost, a tak dále, a tak dále. V¹echny tyto a jim podobné prvky tvoøí podstatu vyzaøování Nejvy¹¹ího a jsou od nìj smìrem ven neustále vysílány do celého stvoøení.
No a ka¾dý, kdo se chce naladit na tuto frekvenci a zachytit toto vysílání, musí zaèít ladit svùj pøijímaè, èili svou osobnost a své vìdomí do souladu s principy dobra, spravedlnosti, pomáhající lásky a èisté u¹lechtilosti. A èím více se bude èlovìk vnitønì stávat právì takovým, tím jasnìji a èistìji bude zachycovat "rozhlasový signál" vysílání Stvoøitele do stvoøení.
Na samém zaèátku, kdy¾ na¹e osobnost stojí je¹tì mimo základních principù vyzaøování Stvoøitele, zmínìných vý¹e, budeme nutnì zachycovat pouze ¹um pøesnì stejnì, jako kdy¾ ladíme rozhlasový pøijímaè a nemù¾eme na nìm nic chytit. Pokud nás to ale neodradí a svou osobnost a své vìdomí budeme dále postupnì ladit do souladu se zásadami vyzaøování Stvoøitele, zaèneme v "rozhlasovém éteru" nìco zachytávat. Bude to sice zpoèátku jen slabé a nejasné, budou to jen nejasné záblesky a slabé tu¹ení, ale pokud neustaneme ve svém úsilí o dosa¾ení osobní u¹lechtilosti, bude se ná¹ rádiový signál stávat stále jasnìj¹ím a silnìj¹ím.
Znamená to tedy, ¾e úmìrnì s rùstem dobra, spravedlnosti, lásky a u¹lechtilé èistoty v èlovìku roste také jeho schopnost zachycovat vysílání, nebo vyzaøování v¹eobsáhlého principu Dobra, Spravedlnosti, Lásky a nejvzne¹enìj¹í u¹lechtilosti Stvoøitele. No a lidsky dokonalý jedinec, skuteènì pevnì stojící v tìchto principech zachycuje ji¾ jen èistý a jasný signál. Jasnì vnímá vyzaøování a jsoucnost Nejvy¹¹ího, proto¾e se dokázal ve strukturách své osobnosti a svého vìdomí dokonale naladit na frekvenci jeho vysílání. Pro takového èlovìka jsou pak smì¹ná, ale zároveò také smutná v¹echna tvrzení nevìdomých, ¾e Stvoøitel neexistuje, proto¾e on pøece jasnì vnímá jeho vyzaøování. Asi tak, jako ka¾dý z nás jasnì sly¹í vysílání èeského rozhlasu, kdy¾ na nìj správnì naladil svùj rozhlasový pøijímaè.
Lidé, ¾ijící na zemi jsou jako rozhlasové pøijímaèe, které jsou v souèasnosti naladìny na rùzné rozhlasové stanice. Charakter jejich osobnosti, charakter jejich vìdomí, jejich my¹lení a jejich hodnoty pøedstavují frekvenci, která urèuje, o jaké konkrétní rozhlasové stanice jde. Nejvíce lidí dne¹ka poslouchá rozhlasovou stanici "Peníze", proto¾e právì na její frekvencí se pohybuje jejich my¹lení, vìdomí, vnímání svìta a ¾ebøíèek hodnot. Dal¹í nejposlouchanìj¹í rozhlasovou stanicí je rádio "U¾ívání si", na jeho¾ vlnových délkách se také pohybuje obrovské mno¾ství lidí. A mezi dal¹í poslouchané rozhlasové stanice patøí rádio "Smyslové po¾itky", rádio "Majetek", rádio "Kariéra", rádio "Materialismus", rádio "Osobní prospìch", rádio "Zisk", rádio "Konzumní zpùsob ¾ivota" a mnohé jiné, podobné vysílaèe. Lidé je poslouchají, proto¾e právì na jejich vlnové délce jsou oni sami hodnotovì a osobnostnì vnitønì naladìni.
A mnozí vìrní posluchaèi v¹ech vý¹e zmínìných rádií jsou ateisty a materialisty, kteøí tvrdí, ¾e ¾ádné rádio "Stvoøitel" neexistuje.
Milí zbloudìní pøátelé, neexistuje, proto¾e jste naladìni na úplnì jiných frekvencích a na zcela jiných vlnových délkách. Kdybyste se v¹ak dokázali vnitønì hodnotovì pøeladit na frekvence rádia "Stvoøitel", zcela urèitì byste také vy zachytili jeho vysílání pøesnì tak, jak v souèasnosti zachycujete a posloucháte mnohá jiná, mnohem podøadnìj¹í rádia.
V¹e je v rukou èlovìka. Pouze on sám svým hodnotovým zamìøením a charakterem svého my¹lení urèuje frekvenci, na základì které bude k nìmu proudit v¾dy urèitý druh vysílání, nebo záøení. Existují frekvence nízké a frekvence vysoké. A existuje také frekvence nejvy¹¹í, kterou je Stvoøitel.
Kdo v¹ak není schopen se na ni naladit, nebo se na ni naladit nechce, ten a» radìji mlèí, proto¾e svýma slovy o neexistenci Stvoøitele dává jasné svìdectví o vlastní hodnotové nedostateènosti, která jedinì jemu samému osobnì znemo¾òuje navázat spojení s vyzaøováním Nejvy¹¹ího, a tak se pøesvìdèit, ¾e skuteènì existuje.
PS. Tento text je zároveò také odpovìdí na to, proè Stvoøitele nelze nalézt èistì rozumem, ani vìdeckým bádáním tak, ¾e se staneme vzdìlanými lidmi, nebo erudovanými vìdci. Stvoøitele lze hledat a najít pouze morálnì a mravnì tak, ¾e se staneme morálními a mravními lidmi. Jedinì toto nám mù¾e otevøít brány k poznání Boha.
http://kusvetlu.blog.cz/ ve spolupráci s M.©
Datum:
09.11.2018 17:18
Od:
oto (anonymní u¾ivatel)
Název:
Re: Èo, alebo kto je Boh?
Tragické dùsledky nepochopení skuteèné podstaty vzkøí¹ení Krista
Pokud lidé vnímají urèité zásadní vìci nesprávnì a podle toho se pak ve svém ¾ivotì øídí, musí nutnì kráèet nesprávnou cestou, na jejím¾ konci je èeká tragédie. A pøesnì tak je tomu také s pohledem na vzkøí¹ení Krista. Víra køes»anù toti¾ v tomto pøípadì nekoresponduje se zákony univerza, to jest s tím, jak ve skuteènosti vstal Je¾í¹ z mrtvých.
Køes»ané vìøí, ¾e vstal ve svém hrubohmotném, fyzickém tìle. A toto své pøesvìdèení potvrzují tøeba katolíci na ka¾dé m¹i, kde se ve vyznání víry (Credo) modlí: "vìøím ve vzkøí¹ení tìla a v ¾ivot vìèný". Vìøí tedy, ¾e stejnì, jako podle nich vstal Je¾í¹ ve svém fyzickém tìle, stejnì také oni vstanou z mrtvých ve svém souèasném, fyzickém tìle, a v nìm budou ¾ít vìènì.
Zkusme v¹ak nyní podrobit jejich víru hlub¹ímu zkoumání a polomu si otázku: Je mo¾né fyzickému a materiálnímu tìlu èlovìka projít pøes zamèené dveøe? V evangeliích je toti¾ zaznamenáno, ¾e kdy¾ se uèedníci po smrti Krista tajnì setkali, ve strachu pøed ¾idy zamkli za sebou dveøe. A jak se zaèali modlit, najednou se mezi nimi objevil jejich Mistr.
Mnozí jistì namítnou, ¾e Je¾í¹ dìlal bìhem svého ¾ivota mnoho zázrakù, tak¾e nìco takového by pro nìj nemìlo být problémem. Na tomto místì je ale tøeba zdùraznit, ¾e zázraky, které dìlal Pán, byly ve skuteènosti zcela jiného charakteru, ne¾ se lidé domnívají. Ne¹lo toti¾ o ¾ádné èiny libovùle, ale o pøísnì zákonitý dìj. V¹e se v¾dy dìlo v dokonalém zohlednìní zákonù, na jejich¾ základì funguje univerzum. A» u¾ jde o zákony fyzické, nebo o zákony duchovní. Obojí byly do podstaty fungování stvoøení vlo¾eny samotným Stvoøitelem. A jeho Syn Je¾í¹ zvlá¹» zdùrazòoval, ¾e na Zemi nepøi¹el ¾ádné zákony ru¹it, ale naopak naplòovat. Proto se narodil jako èlovìk, proto byl podroben hladu, ¾ízni, únavì, i v¹emu ostatnímu, èemu¾ je podroben ka¾dý z nás ve fyzickém tìle.
A to tedy znamená, ¾e pokud nikdo z lidí nemù¾e projít do místnosti pøes zdi, nebo pøes zamèené dveøe, nebylo to mo¾né ani Je¾í¹ovi v hrubohmotném tìle, respektujícím fyzikální zákony jeho Otce.
Ale pozor! Je velmi jednoduché a snadné procházet pøes zamèené dveøe v tìle jemnohmotném! A právì v tomto jemnohmotném tìle vstal Je¾í¹ Kristus z mrtvých! Právì v tomto jemnìj¹ím tìle mu bylo mo¾né po ètyøiceti dnech vystoupit na nebesa tak, jak ho vidìli jeho uèedníci, aby nakonec, v tìch nejvy¹¹ích vý¹inách odlo¾il i své jemnohmotné tìlo, a ve své èisté, bo¾í podstatì se znovu sjednotil s Bohem Otcem, po pravici jeho¾ kraluje na vìèné vìky.
No a jedinì tímto zpùsobem, jakým byl vzkøí¹en Kristus a vystoupil na nebesa, jedinì tímto zpùsobem mù¾e být vzkøí¹en a vystoupit na nebesa ka¾dý èlovìk, který ¾ije podle jeho uèení! To znamená, ¾e také on bude po své fyzické smrti nejdøíve vzkøí¹en v jemnohmotném tìle, aby v nìm pak zaèal pozvolna stoupat k vý¹inám, a nakonec, aby v tìch nejvy¹¹ích vý¹inách odlo¾il i své jemnohmotné tìlo a vstoupil ve své èisté duchovní podstatì do blízkosti Nejvy¹¹ího. Do jeho království nebeského! Do vìèné øí¹e Ducha!
Nebo» do království Ducha je mo¾né vstoupit pouze duchu èlovìka! V¾dy» pøece fyzické, materiální a hrubohmotné tìlo je jenom z prachu zemì a na prach se nakonec také obrátí.
A právì proto je nesmírným ne¹tìstím, pokud lidé vìøí, ¾e budou k ¾ivotu vìènému vzkøí¹ení ve svém hrubohmotném tìle, a v tomto zásadním omylu se neustále utvrzují, jako tøeba katolíci v modlitbì vyznání víry. To v¹ak musí mít za následek, ¾e si tito lidé po fyzické smrti odnesou své pøesvìdèení také do jemnohmotnosti. A jejich mylné pøesvìdèení je bude zadr¾ovat od skuteèného duchovního vzestupu. Nedovolí jim toti¾ stoupat k vý¹inám Ducha, ale bude jich stále dr¾et pouze tam, kde oèekávají splnìní svého vzkøí¹ení. Èili v blízkosti nejhrub¹í hmoty.
Pohnout se dál a odpoutat se z dosahu nejhrub¹í hmotnosti v¹ak budou moci jedinì tehdy, pokud se zbaví svého chybného pøesvìdèení. Ale to bude nesmírnì tì¾ké, proto¾e tak se to pøece modlili na ka¾dé m¹i a takto je to uèili nimi respektovány, duchovní autority.
Svým dlouhodobým setrváváním v blízkosti nejhrub¹í hmotnosti se v¹ak vystavují velkému nebezpeèí. Nebezpeèí definitivního zániku vlastní osobnosti! V¹e hmotné je toti¾ podrobeno vzniku a zániku. Nebo» tak, jak vznikne na¹e fyzické tìlo a potom zanikne a promìní se v prach, tak se stane i s tìlem zvíøete i s ka¾dou rostlinou. Ale stejnì to dopadne i s na¹í planetou, s na¹í sluneèní soustavou, ba dokonce i s jemnohmotnými svìty, obydlenými lidskými du¹emi. A proto bude muset být podrobeno zániku také ka¾dé vìdomé lidské já, které se nedokázalo vèas odpoutat od hmoty a zùstalo s ní svázané. Svázané buï prostøednictvím rùzných omylù a dogmat, kterým køeèovitì vìøí, nebo prostøednictvím rùzných materialistických vá¹ní, ¾ádostí a sklonù, od kterých se nedoká¾e odpoutat.
Uniknout osudu rozkladu hmoty mù¾e jen ten, kdo doká¾e zrealizovat své vlastní vzkøí¹ení z hmoty tak, jak nám to svým vzkøí¹ením ukázal Kristus.
To znamená, ¾e pokud bude na Zemi ¾ít, myslet a jednat v souladu s uèením Spasitele, po fyzické smrti zaène ve svém jemnohmotném tìle okam¾itì stoupat na nebesa, aby v nejvy¹¹ích vý¹inách odlo¾il i jemnohmotné tìlo, a ve své èisté duchovní podstatì vstoupil do království Ducha, které je vìèné, a proto v nìm u¾ nic nepodléhá vzniku ani zániku tak, jak je tomu ve hmotném, nebo v jemnohmotném svìtì.
Vzkøí¹ení Je¾í¹e Krista a jeho nanebevzetí musí být proto poznáno tak, jak k nìmu opravdu do¹lo a jak to koresponduje se zákony univerza, vlo¾enými do nìj jeho Otcem nebeským.
Kdo ale tyto vìci odmítá poznat, kdo se køeèovitì dr¾í omylu, proto¾e tak ho to uèí duchovní autority, odnese si svùj omyl sebou na takzvaný druhý svìt. A pokud svùj omyl ani tam nedoká¾e prohlédnout a zøíci se ho, stane se mu nakonec záhubou a znièením, proto¾e ho bude neustále zadr¾ovat v blízkosti nejhrub¹í hmoty a¾ do chvíle, kdy se hmotné svìty zaènou hroutit sami v sobì. A koneèný zánik hmotnosti, to jest její hrubohmotné i jemnohmotné èásti, bude pak nevyhnutelným zánikem ka¾dé osobnosti, která v hmotnosti z jakéhokoliv dùvodu uvízla, a nedokázala se od ní vèas odpoutat a uniknout do bezpeèí království nebeského.
Názvosloví:
Hrubohmotnost: Fyzická a materiální realita, v ní¾ se nacházíme v souèasnosti.
Jemnohmotnost: Jemná materiální realita, do které odchází na¹e vìdomí po fyzické smrti. Køes»ané ji nazývají oèistcem.
Jemnohmotnost má mnoho úrovní a ka¾dý se dostane do takové, která pøesnì odpovídá mravní a duchovní vý¹i jeho osobnosti. Existují jemnohmotné úrovnì nízké, toto¾né s takzvaným peklem a jemnohmotné úrovnì vysoké, plné radosti a u¹lechtilosti. Pøesto to v¹ak stále není nebe, ani takzvaný ráj. Jsou to jen vysoké úrovnì jemnohmotnosti.
Ráj, nebo duchovní øí¹e: Nachází se nad hmotností, konkrétnì nad její jemnohmotnou èástí. Dostat se do ráje mù¾e jen èlovìk, který se ve vysokých jemnohmotných úrovních zu¹lechtí natolik, ¾e mù¾e odlo¾it i své jemnohmotné tìlo, a ve své èisté duchovní podstatì vstoupit do ráje
Celé je to velmi podobné tomu, jako kdy¾ na zemi fyzicky zemøeme. Tím dochází k odlo¾ení na¹eho fyzického tìla a na¹emu vzkøí¹ení v jemnohmotnosti, nebo na takzvaném druhém svìtì. Stejnì tedy také ve vysokých úrovních jemnohmotnosti, po svém maximálním zu¹lechtìní odlo¾íme i své jemnohmotné tìlo a pro¾ijeme vlastní vzkøí¹ení v øí¹i Ducha. A právì toto na¹e vzkøí¹ení z hmoty do vìèné øí¹e Ducha je skuteèným smyslem celého na¹eho bytí.
Poslední soud: Èas zaèátku pøirozeného rozkladu hmotného univerza, a to jak jeho hrubohmotné, tak i jemnohmotné èásti. Kdo se do této doby z jakéhokoli dùvodu nedoká¾e odpoutat od materie a vstoupit do vìèné øí¹e Ducha, odsuzuje sám sebe k zániku v nezbytnì následujícím, rozkladném procesu hmotného svìta.
http://kusvetlu.blog.cz/ ve spolupráci s M.©