30.4. 1870 v Praze zemøel Václav Levý, narozený 14.9. 1820 v Plasech. Byl to èeský sochaø a zakladatel moderního èeského sochaøství.
U¾ od dìtství se u nìj projevil sochaøský a øezbáøský talent. V roce 1844 se stává kuchaøem na zámku v Libìchovì. Na podnìt zdej¹ího knihovníka a básníka Matou¹e Klácela vytváøí reliéfní výzdobu pískovcové jeskynì. Majitel zámku Libìchov jej posílá do Mnichova ke studiu. Roku 1849 se vrací zpìt a pokraèuje ve výzdobì pískovcù hlavnì motivy z èeských dìjin.
V roce se Václav Levý 1854 ucházel o Klárovo øímské stipendium. Stipendium obdr¾el a odjel do Øíma. Øím jej okouzlil a opìt o¾ivil jeho nábo¾enské vytr¾ení. Øímské období se stalo nejplodnìj¹í èástí jeho ¾ivota – vytvoøil asi tucet plastik a øadu reliéfù. Tvoøil zde pro èeské ¹lechtice (socha Evy Popelovny z Lobkovic, Madona knì¾ny Isabelly Thurn-Taxisové), získával zakázky pro Vídeò (busta Franti¹ka Josefa I., alegorie Artilerie pro èetnická kasárna, sochaøská výzdoba Belvederu) a samozøejmì zanechal stopu i v Øímì samotném (sochaøská výzdoba kostelù St. Maria dell’Anima, St. Klimento). Jeho dílo, prodchnuté nábo¾enským vytr¾ením, zaujalo i pape¾e Pia IX.
Pøed návratem do vlasti strávil Václav Levý nìjaký èas ve Vídni a provedl tam v mramoru sochu sv. Ane¾ky pro votivní chrám a nejspí¹e té¾ postavu archandìla Michaela na prùèelí hrobky Zeyerovy v Praze na Ol¹anech.
Pro vleklé zdravotní problémy, zpùsobené hmotným strádáním v Øímì, se rozhodl v roce 1867 navrátit zpìt do vlasti. Praha jej pøijala jako svìtovì uznávaného sochaøe a zahrnula jej øadou zakázek vèetnì výzdoby tympanonu chrámu sv. Cyrila a Metodìje v Karlínì nebo sochaøské výzdoby katedrály sv. Víta v Praze. Václav Levý byl prvním uèitelem sochaøe Josefa Václava Myslbeka.