Kalendárium
Datum:
25.02.2019 06:49
Od:
Karla I. (èlen klubu)
Název:
Re: Kalendárium
U¾ na základce jsme se o nìm uèili nebo aspoò èetli jeho básnì. Dne 25. února 1877 se v Kokovicích u Slaného narodil Karel Toman, vlastním jménem Antonín Berná¹ek (zemøel 12.6.1946 v Praze), èeský básník, novináø, pøekladatel z francouz¹tiny a pøedstavitel tzv. generace anarchistických buøièù.
Studoval ve Slaném, ale od tercie byl v pøíbramském arcibiskupském konviktu, kde vládla tvrdá disciplína. Rád proto vzpomínal na léta pro¾itá na vesnici. Ve ¹kole se spøátelil s Hanu¹em Jelínkem, který redigoval studentský èasopis Zoru a v nìm uveøejnil své první básnické pokusy. Pozdìji publikuje i v Roháèkovì Nivì. Na podzim r. 1896 odchází do Prahy studovat práva. Studia v¹ak nedokonèil a pracoval jako úøedník. ®il ve Vídni a hodnì cestoval napø. do Nìmecka, Anglie, Francie nebo Nizozemska. Od r. 1917 byl redaktorem Národních listù. Své pøíspìvky posílal i do èasopisù Niva, Lumír, Zemì a Lípa. Po první svìtové válce spolupracoval s Lidovými novinami.
V dobì, kdy cestoval se ¾ivil výukou francouz¹tiny nebo pøekládáním. V Anglii dokonce pracoval v továrnì na klobouky.
V závìru svého ¾ivota bydlel na Bøevnovì a v r. 1947 byla po nìm pojmenovaná ulice vedoucí podél parku Ladronka. Novì pojmenovanou ulici pøedal tehdy bøevnovským obèanùm Jaroslav Seifert se slovy: "V osobnosti Tomanovì dohoøívaly nám ¾ivoty i legendy prokletých básníkù. Milovali jsme ho. Ztìlesòoval nám romantickou svobodu umìlcù a pokou¹eli jsme se ho napodobit. Øíkám my, ale opravdu jsem nebyl sám. I Halas mìl rád Tomanovy ver¹e, i kdy¾ si do náruèí s Tomanem nepadli. Zato já se¹el jsem se s ním v uctivém pøátelství."
Pøipomínám i jeho báseò Únor
Kdo ticho miluje¹ a samotu
a v lesích hlubokých a v míru snì¾ných polí
naslouchá¹ rytmu ¾ivota,
zda nìkdy nesly¹í¹
hlas hlubin ?
Zní z dálky karneval vra¾d, krve, umírání.
Mlèení zemì bolí.
V¹ak dole
tep srdce chvìje se a skrytý pramen temnot
dere se k svìtlu.
A píseò mladých vod
tvé srdce opije a hlavu ¹tìstím zmámí,
¾e v zoufalství snad, ve víøe v¹ak nejsme sami.