Stále zùstáváme u hudby a pøipomeneme si èeského skladatele a hudebního pedagoga Josefa Förstera ml. nar. 22. února 1833 v Osenicích (zemøel 3.1.1907 v Praze).
Jak u¾ nám pøíjmení napovídá, pocházel z hudební rodiny. Jeho otec byl Josef Förster, uèitel a øeditel kùru v Osenicích a jeho synem hudební skladatel Josef Bohuslav Förster. Mladý Josef se pøipravoval na uèitelskou dráhu v Praze a pokraèoval na pra¾ské varhanické ¹kole, kterou absolvoval v r. 1852 jako nejlep¹í ¾ák roèníku.
Stal se varhaníkem v cisterciáckém klá¹teøe ve Vy¹¹ím Brodì, ale v r. 1858 se vrátil zpìt do Prahy jako uèitel na varhanické ¹kole. Byl také varhaníkem v mnoha pra¾ských kostelích. V r. 1863 se stal øeditelem kúru u sv. Vojtìcha na Novém Mìstì a v r. 1887 øeditelem kúru v chrámu sv. Víta na Pra¾ském hradì, kde v té dobì byl varhaníkem Antonín Dvoøák. Sám vynikal i jako koncertní varhaník a byl také prvním varhaníkem, který hrál na nové varhany v pra¾ském Rudolfinu.
Od r. 1866 byl profesorem sborového zpìvu na Pra¾ské konzervatoøi a pozdìji i profesorem hudební teorie.
Kromì pedagogické èinnosti a hraní komponoval hudbu pro chrámové úèely, kantáty, hudbu pro varhany a drobné skladby pro klavír.
V r. 1887 vydal Nauku o harmonii, která ovlivnila hudební pedagogiku nìkolika generací skladatelù. Stal se èlenem Èeské akademie vìd a umìní a za svou èinnost dostal mnoho vyznamenání a øádù.