Významné dny
Datum:
23.01.2024 14:04
Od:
Ludmila (èlen klubu)
Název:
Re: Významné dny
23. ledna 1890 - Zalo¾ena Èeská akademie vìd a umìní
Nejstar¹í pøedchùdkyní dne¹ní Akademie vìd ÈR byla Královská èeská spoleènost nauk, je¾ vznikla na pøelomu 60. a 70. let 18. století (uvádìný název se u¾íval od roku 1784), ta si v¹ak v prùbìhu 19. století udr¾ovala jazykovì utrakvistický charakter (nìmèina i èe¹tina). Vlastenecky naladìné èeské kruhy se proto sna¾ily o vznik jazykovì èeské akademie, co¾ se jim nakonec za politicky pøíznivé situace podaøilo pøed 125 lety prosadit.
Vlastní jednání inicioval stavitel Josef Hlávka (¾il v letech 1831-1908), který se anonymnì zavázal vìnovat budoucí akademii 200 000 zlatých. Zalo¾ení Èeské akademie císaøe Franti¹ka Josefa pro vìdy, slovesnost a umìní schválil 9. øíjna 1888 zemský snìm Království èeského, jeho usnesení v¹ak vstoupilo v platnost a¾ poté, co zøízení akademie povolil a její stanovy schválil císaø Franti¹ek Josef I., co¾ se stalo 23. ledna 1890. Tento den je tedy tøeba pova¾ovat za datum vzniku akademie (tzv. zakládací listina, podepsaná císaøem 5. prosince 1892, mìla ji¾ jen stvrzovací charakter). Instituce sídlila v novì postavené budovì Národního muzea v èele Václavského námìstí a zahájila èinnost 18. kvìtna 1891. Dìlila se na ètyøi tøídy: 1) filosofie, spoleèenské vìdy a historické obory, 2) pøírodní vìdy, 3) filologické obory, 4) výtvarné umìní, hudba a literatura. J. Hlávka se stal prvním pøedsedou akademie (1890-1908); majetkovì a zájmovì ji propojil s Nadáním Josefa, Marie a Zdìòky Hlávkových (krátce Hlávkova nadace, zalo¾ena 1904). Po Hlávkovì smrti se jako pøedsedové v èele akademie vystøídali právník Antonín Randa (1908-1914) a mineralog Karel Vrba (1914-1922).
Výraznými zmìnami pro¹la akademie po vzniku Èeskoslovenské republiky. 10. listopadu 1918 byla pøejmenována na Èeskou akademii vìd a umìní (ÈAVU). V roce 1923 byla otevøena mo¾nost øádného èlenství i pro ¾eny (jako první zvolena 1924 spisovatelka Eli¹ka Krásnohorská). V roce 1928 se pøírodovìdná tøída rozdìlila do pìti sekcí (matematicko-fyzikální; chemicko-mineralogicko-geologická; biologická; lékaøská; technická). ÈAVU byla výbìrovou uèenou spoleèností (èlenové øádní, mimoøádní, zahranièní a do 1923 té¾ dopisující), její¾ role spoèívala v domácí i zahranièní reprezentaci èeskoslovenské vìdy, ve vydávání publikací a v redistribuci vìdeckých stipendií a podpor jak ze státních prostøedkù, tak i ze soukromých nadací a fondù. Odborná práce se v ní soustøedila do odborných komisí, i kdy¾ se zde postupnì zaèaly prosazovat zárodky budoucích ústavù (jako napø. kolem Kanceláøe Slovníku jazyka èeského, zalo¾ené u¾ v roce 1911). Ve funkci prezidenta ÈAVU se vystøídali filolog Josef Zubatý (1923-1931), hudební skladatel Josef Bohuslav Foerster (1931-1939) a historik Josef ©usta, který byl zvolen v pohnutých dnech druhé republiky (16. ledna 1939) a funkci vykonával pøes dusné období Protektorátu Böhmen und Mähren a¾ do své sebevra¾dy 27. kvìtna 1945. Soubì¾nì s ÈAVU pøipadala ve vìdeckém ¾ivotì let 1918-1945 významná role i KÈSN, která se tehdy ji¾ bohemizovala, Masarykovì akademii práce (MAP, zalo¾ena 1920 za úèelem organizace technické práce v Èeskoslovensku) a Èeskoslovenské národní radì badatelské (ÈSNRB, vznikla 1924 za úèelem zastupování èeskoslovenské vìdy v mezinárodních vìdeckých institucích).
V roce 1945 stanul v èele ÈAVU jako její poslední prezident Zdenìk Nejedlý (1945-1952) a nìkteré její odborné útvary zaèaly tehdy pøerùstat ve vìdecké ústavy (v roce 1946 vznikl Ústav pro jazyk èeský, 1946-50 Ústav pro nukleární fyziku, 1947 Badatelský ústav matematický, 1947/48 Ústav pro èeskou literaturu). Dal¹ích sedm tzv. ústøedních vìdeckých ústavù (biologický, chemický, fyzikální, geologický, matematický, astronomický a polarografický) bylo postupnì budováno v rámci tzv. Ústøedí vìdeckého výzkumu, zalo¾eného v roce 1949. Obì struktury pak byly spoleènì s výzkumným zázemím KÈSN, MAP, ÈSNRB pøevedeny v roce 1952 do novì zakládané Èeskoslovenské akademie vìd (ÈSAV), kam pøe¹la i badatelská zaøízení pracující dosud pod ministerstvem ¹kolství, vìd a umìní, jako byl mj. Státní ústav archeologický (zalo¾en 1919), Státní historický ústav vydavatelský (od 1921) Orientální ústav a Slovanský ústav (oba od 1922) a dal¹í. ÈSAV byla zalo¾ena 17. listopadu 1952 jako¾to vrcholná vìdecká instituce spojující v sobì jak uèenou spoleènost (øádný èlen = akademik; èlen korespondent ÈSAV; zahranièní èlen), tak i soustavu výzkumných pracovi¹» soustøedìných v naprosté vìt¹inì na území èeských zemí (na Slovensku pracovaly ústavy Slovenské akademie vìd, která byla autonomní souèástí ÈSAV).
Ve srovnání s vysokými ¹kolami, které byly zcela sovìtizovány vysoko¹kolským zákonem z 18. kvìtna 1950, si vìdecká komunita v ÈSAV uchovávala alespoò formálnì vìt¹í míru rozhodovací autonomie, a tak mohla poskytovat azyl i vìdcùm vyhnaným z vysokých ¹kol (napø. literární vìdec Václav Èerný nebo filosof Jan Patoèka, 1958 Otto Wichterle). Jako jinde ve spoleènosti, i zde v¹ak byly rozhodovací mechanismy plnì pod kontrolou totalitního re¾imu a jeho byrokraticko-direktivních metod øízení. Na ÈSAV dopadlo obzvlá¹» tí¾ivì období normalizace, proto¾e se jí tehdej¹í vedení KSÈ mstilo za vùdèí roli, kterou hrály týmy ze spoleèenskovìdních ústavù ÈSAV v reformních snahách tzv. Pra¾ského jara (1968). Jeden z hlavních autorù slavného politického manifestu Dva tisíce slov z èervna 1968, vynálezce kontaktních èoèek Otto Wichterle, se stal po pádu komunistického re¾imu posledním pøedsedou ÈSAV (1990-1992) a v dobì jeho pøedsedování byla zahájena úèelná pøestavba vìdecké organizace.
ÈSAV zanikla k 31. prosinci 1992 a k tému¾ dni vznikla Akademie vìd ÈR, která se dnes hlásí nejen k vìdeckému odkazu ÈAVU, ale i dal¹ích pøedchùdcovských institucí. Zdroj:www.avcr.cz