Znám Mirka ji¾ nìkolik let, i osobnì jsem se s ním nìkolikrát setkal. Poznal jsem ho jako dobrého spoleèníka, pøítele, který je kdykoliv ochoten pomoci. Mo¾ná proto jsem se ho zastával pøi poèáteèních konfliktech na ST a vysvìtloval jeho úlety spoleèenskou ne¹ikovností a nediplomacií. Zastával jsem se ho i v dobì, kdy pod nickem waldemar chodil na chat a vydával se tam za svého rodinného pøítele Jiøího. Psal mi tou dobou emaily, v nich¾ waldemar podával o sobì dùvìrné osobní informace a fotky takového rázu, ¾e jsem uvìøil, ¾e je Mirkùv známý. Pak jsem neèekanì pøijel na sraz seniorù v Popovicích a byl Waldemarovi Mirkem pøedstaven. Kdy¾ jsem se v rozhovoru s Jiøím zmínil o nìkterých dùvìrných údajích z jeho ¾ivota, ten se vydìsil. Øekl Mirkovi: Aha, to je výsledek tvých hrátek na internetu a znechucenì ode¹el. Bez skandálu a pøátelsky jsem se s Mirkem roze¹el, dokonce mì odvezl na zastávku autobusu. Od této chvíle jsem ho ignoroval. Uvìdomil jsem si toti¾, ¾e jeho podvádìní pøátel je s nejvìt¹í pravdìpodobností nìjaké du¹evní vy¹inutí, které si on sám neuvìdomuje, a které by se pravdìpodobnì dalo odbornì léèit, pokud by ov¹em pacient mìl zájem. Vìt¹ina lidí pøipustí lehce, ¾e má nìjakou ránu na tìle a je ochotna k lékaøi zajít, ránu na du¹i v¹ak vidìt není a málokdo je ochoten takové posti¾ení pøipustit a léèit se.
Pøeji Mirkovi, aby se se svou nemocí dokázal vypoøádat, a aby se mezi nás po vyléèení mohl vrátit se svou skuteènou identitou, bez klamání, jako dobrý spoleèník a kamarád, který ka¾dému ochotnì a rád pomù¾e. Takový jistì získá uznání a tolik dobrých pøátel, po kolika tou¾í.