Kdy¾ stíny dlouhé s listoví se tøesou
Do vlhkých cest, a v¹e spí v lázni parné,
Je sladko bloudit, kam tì nohy nesou
Pod modrým nebem, je¾ tak jednotvárné
Nad krajiny se rozprostírá ztichlé.
A stromù skupiny a strání svahy
A potoky se vystøídají rychle,
I výspy èerné, toèící se dráhy.
Neznámou projde¹ vsí, kde angre¹t voní.
Sem se zajícem støeleným jdou lovci,
A z úvozu, kam sosny vìtve kloní,
Se v prachu vleèe vlnivý øad ovcí.