Jenom tøi písmena...
a vyvolají obraz
krále mezi stromy
Stojí trochu zasmu¹ilý
a pøece vlídný
s vráskami stovek let
a jizev po bojích
Svoji sukovitou náruè
zvedá vysoko k nebi
aby pozdravil i zpìvem
svých ptaèích svìøencù
východy slunce.
Zná náladu nebe
jásavou, pochmurnou
i plaètivou
èas od èasu zachvìje se
kdy¾ pocítí jeho oheò
Pevnì zakotven v zemi
bojuje s vichrem
na pozadí tì¾kých mraèen
Odívá se do barev jara,
léta a podzimu,
v zimì pak do jemných krajek
s uvízlým rezavým listím
kdy sní svùj sen
o dal¹ím jaru...
o návratu a vyprávìní tìch
co pøilétnou z jihu,
o bojovných roháèích,
o srnkách odpoèívajících
v jeho stínu....
a mo¾ná i o èlovìku
jeho¾ vlídné doteky oèí
i ruky hladící zhojené rány
se zapsaly do du¹e stromu
Mocný a silný
pokorný a ¹tìdrý
rozdávající nadìji
sílu do ¾ivota tìm
co pøestávali vìøit...