Kdy¾ sítem dìravým
protéká s kvítím vánek
a pr¹ka májová
krá¹lí ji¾ dívkám ple»,
kdy¾ voda na øece
skládá se do varhánek
a plachý milenec
si v duchu øíká: teï,
já vidím na bøehu
u¾ dívky vysvlékat se,
kdy¾ v rudé plachetky
si vlasy shrnuly,
a vidím hrozen ji¾
dozrávat na zahrádce
i listí narudlé
sná¹et se na úly.
Kdy¾ zima pøijde v¹ak,
u okna nad prohlubní
ji¾ snìhem zavátou
vyhlí¾ím rychle sklem,
okénkém roztálým,
men¹ím ne¾ prsten snubní,
abych zahlédl list
na stromì promrzlém.
A vidím fialky
pod patou snìhuláka
a kolem dokola
rù¾ový, bílý kvìt.
Jak plachý milenec
jdu zemí, ta mì láká,
abych jí políbil -
a v duchu øíkám: teï!