Èo, alebo kto je Boh?
Datum:
16.04.2015 11:16
Od:
oto (anonymní u¾ivatel)
Název:
Re: Èo, alebo kto je Boh?
Proè je souèasné pojetí emancipace ¹patné?
Lidé se nestarají o zákony univerza, ale øídí se podle svých vlastních pravidel. Toho dùsledkem v¹ak nemù¾e být nic jiného, ne¾ nìco scestné. Nìco úplnì mimo reality. A je smutné, ¾e právì tímto zpùsobem je mimo od skuteèné reality i emancipace.
Je tomu tak z toho dùvodu, ¾e její dne¹ní pojetí nerespektuje jeden z dùle¾itých univerzálních Zákonù, a sice Zákon doplnìní celku. Tento Zákon funguje na principu pøita¾livosti dvou protikladných èástí, spojujících se za úèelem vytvoøení jednoho, harmonicky fungujícího celku.
Vezmìme si konkrétní pøíklad, a sice den a noc. Jde o dva protiklady, které tvoøí ve vzájemném spojení harmonický dvacetiètyøhodinový cyklus. V nìm je opìt harmonickým zpùsobem vymezený èas aktivity a odpoèinku. Dal¹ími pøíklady je tøeba teplo a zima, pøíliv a odliv, nádech a výdech a podobnì. Tento jednoduchý princip harmonického spolupùsobení dvou protikladných prvkù mù¾eme vidìt opravdu v¹ude kolem nás.
No a do této kategorie patøí i vztah mu¾e a ¾eny. Mu¾ a ¾ena pøedstavují toti¾ dva protipóly, dva naprosto rozdílné svìty. Mu¾ tou¾í po ¾enì a ¾ena po mu¾i, aby spoleènì vytvoøili celek a s ním spojené pro¾ívání stavu harmonie.
Co je ale nezbytné, aby takový harmonický celek mezi mu¾em a ¾enou mohl vzniknout a mohl se i trvale udr¾et?
Základním pøedpokladem je, aby mu¾ zùstal mu¾em a ¾ena ¾enou. Aby ka¾dý z nich byl plným zpùsobem tím, èím být má a aby právì takovýmto zpùsobem jednal. Jejich role a pùsobení se nesmí míchat, proto¾e pak vzniká cosi neharmonické a nesprávné, co se není schopno dlouhodobì udr¾et.
Jak má tedy vypadat ideál správné ¾eny a ideál správného mu¾e? Ideál ne z hlediska lidských pøedstav, ale z hlediska vy¹¹ích Zákonitostí tohoto univerza, které v sobì skrývají vysoký morální a etický rozmìr?
Pojïme tedy nejprve k ¾enì. Ka¾dému bude na první pohled jasné, ¾e ¾ena je bytost jemnìj¹ího a køehèího charakteru. Této pøirozené jemnosti ¾eny má odpovídat i její profesní uplatnìní ve spoleènosti. ®ena má pøedev¹ím pomáhat, ochraòovat a doplòovat. Její aktivity by se mìly vyznaèovat porozumìním a laskavostí.
Doménou a prioritou ka¾dé ¾eny by mìlo být vytvoøení harmonického domova. Harmonického domova jako oázy a opory pro mu¾e a dìti.
No a jeji korunou by mìlo být dbání o èistotu a u¹lechtilost vlastního vnitøního ¾ivota. A tato èistota a u¹lechtilost jejích citù a my¹lenek by se mìla reálnì promítnout do hierarchie jejího hodnotového systému. Mìla by se promítnout do hodnot, které uznává, do priorit, o které usiluje, do výchovy dìtí, do jejího vztahu k mu¾i, i tøeba do jejího odívání. Jednodu¹e úplnì do v¹eho.
Mu¾ by se mìl vyznaèovat pøedev¹ím aktivním pùsobením, budováním a formováním. Pokud je doménou ¾eny domácí krb, doménou mu¾e má být aktivní vnìj¹í pùsobení. Av¹ak toto pùsobení má být zcela jiného druhu, ne¾ je tomu dnes. Mu¾, inspirovaný u¹lechtilostí ¾eny má budovat a pøetváøet svìt v duchu cti a spravedlnosti. Má být v jistém smyslu rytíøem, který bojuje ve vnìj¹ím svìtì za u¹lechtilé ideály a pøivádí je k praktickému ¾ivotu.
Tolik tedy k ideálu mu¾e a ¾eny z hlediska vy¹¹ích Zákonitostí. A teï si u¾ opravdu mù¾eme otevøenì øíct, v èem spoèívá souèasné pokøivené a pomýlené vnímání emancipace. Její scestnost je v tom, ¾e za základ v¹eho je pova¾ováno pùsobení mu¾sky aktivního druhu. Emancipace je tedy chápána tak, ¾e ¾eny se mají v aktivním druhu pùsobení vyrovnat mu¾ùm. Mají podávat stejné výkony a dosahovat stejné výsledky.
Emancipovaná ¾ena je tedy taková, která se sna¾í vyrovnat mu¾i. A tak se mnohé souèasné moderní ¾eny vydali tuto cestou a zaèali pronikat i do takových povolání, které byly do té doby v¾dy jen doménou mu¾ù. Za jeden z vnìj¹ích symbolù jejich pomu¾¹tìní lze pova¾ovat no¹ení kalhot, které do dob souèasné moderní emancipace bylo u ¾en nemyslitelné.
Naè jsou v¹ak ¾enám v¹echny jejich emancipaèní úspìchy a spoleèenské ocenìní, zpronevìøují li se tím své nejvnitønìj¹í podstatì? Pokud sice dosahují stejné úspìchy a stejné výkony ne¾ mu¾i, èi dokonce je nejednou pøedbìhnou, ale pøitom pøestávají být ¾enami? Mohou se snad ¾eny opravdu beztrestnì zpronevìøovat svému pøedurèení a ¾ivotnímu poslání, které jako ¾enské bytosti mají?
®ivot nám ukazuje, ¾e nìco takové není ¾el mo¾né bez újmy. Uveïme si jeden z mnoha pøíkladù: Kdy¾ se ¾eny ve své kariéøe a ve své práci sna¾í vyrovnat mu¾ùm, musí to mít urèitý vìt¹í, nebo men¹í dopad na jejich prioritní úkol, kterým je vytváøení harmonického domova. Moderní a emancipovaná ¾ena na to prostì mnohdy nemá èas a nestíhá to. A tak, pokud ¾ije v partnerském svazku, sna¾í se to suplovat její mu¾. Av¹ak tímto zpùsobem dochází k tomu, ¾e ¾ena ji¾ není v pravém slova smyslu ¾enou a ani mu¾ v pravém smyslu mu¾em. Oba stojí v urèité míøe mimo vlastního pøedurèení a z tohoto dùvodu nejsou schopni vytvoøit skuteènou harmonii. ®ena toti¾ pøestává být ¾enou a mu¾ mu¾em. A tato skuteènost samozøejmì ruku v ruce s dal¹ími faktory pøispívá také významným zpùsobem k souèasné rozvodovosti.
Dne¹ní pojetí emancipace je ve skuteènosti poni¾ováním ¾enského svìta, proto¾e to mu¾sky aktívní se staví za vzor, ​​èím¾ je nepøímo øeèeno, ¾e ¾enský druh pùsobení je ménìcenný a emancipovat se pro ¾eny znamená vyrovnat se mu¾ùm.
Skuteèná a pravá emancipace v¹ak spoèívá v nìèem úplnì jiném! Spoèívá v rovnoprávnosti osobnosti mu¾e a ¾eny se v¹emi jejich rozdílnostmi a specifiky, proto¾e oba druhy pùsobení jsou pro vytvoøení harmonie tøeba stejným zpùsobem. Takhle nám to toti¾ diktuje velký vesmírný Zákon doplnìní celku.
Jak se tedy nedá jen stále nadechovat, ale musí existovat rovnováha mezi výdechem a nádechem, jak nemù¾eme být pouze stále aktivními, ani¾ bychom to nahradili pasivitou a odpoèinkem, stejnì musí být mu¾ mu¾em a ¾ena ¾enou, aby mohlo vzniknout nìco harmonické.
A pøesnì v tomto duchu je proto tøeba chápat i to, co nazýváme emancipací. Emancipace má spoèívat v absolutní rovnoprávnosti mezi mu¾ským, aktivním druhém pùsobení a mezi ¾enským, subtilním a jemným pùsobením. Oba jsou stejnì potøebné a stejnì dùle¾ité. Ani jeden proto není mo¾né upøednostòovat a stavìt do popøedí, proto¾e jinak to musí nutnì pøinést disharmonii a ¹kodu.
Zatím v¹ak ¾el ¾ijeme v dobì, ve které je chápání emancipace zcela pomýlené. Dokud si v¹ak spoleènost uvìdomí svùj omyl a zjedná v nìm nápravu, do té doby ka¾dý, a» u¾ mu¾ nebo ¾ena, kteøí o tìchto vìcech vìdí, a» se sna¾í ¾ít svùj osobní ¾ivot v co nejmaximálnìj¹ím mo¾ném rozsahu v souladu s vesmírným Zákonem doplnìní celku a tedy v souladu se svou nejvnitønìj¹í mu¾skou nebo ¾enskou podstatou. Jedinì tímto zpùsobem se toti¾ mohou stát schopnými vytváøet harmonické vztahy a být ¹»astnými. Tím se zároveò stanou jakýmisi prùkopníky nového pojetí emancipace, opírajícího se o poznání vy¹¹ích Zákonitostí univerza, které lidé prostì musí zapracovat do svého zákonodárství pokud chtìjí, aby se jim daøilo a vùèi nim¾ se nemohou stavìt tak ignorantským zpùsobem, jak je tomu dnes, ani¾ by jim to nezpùsobilo ¹kodu.
http://kusvetlu.blog.cz/ v spolupráci s M.©.