Èo, alebo kto je Boh?
Datum:
23.02.2015 19:25
Od:
oto (anonymní u¾ivatel)
Název:
Re: Èo, alebo kto je Boh?
Staòte se nesmrtelnými!
Èlovìk v sobì nese pøedpoklad stát se nesmrtelným! Musí v¹ak usilovat o to, aby tuto metu dosáhl. Posláním ka¾dého z nás je dosa¾ení vlastní nesmrtelnosti! Právì tento cíl by mìl být tím nejdùle¾itìj¹ím, o co bychom mìli usilovat. Pokud toti¾ o svou nesmrtelnost usilovat nebudeme, nikdy ji ani nemù¾eme dosáhnout.
Základní povinností èlovìka je, aby se stal bytostí prodchnutou citem. Má být citovým èlovìkem, který se ve v¹em v¾dy øídí pouze svými city. Jeho cítìní má stát nad jeho rozumem a má mu být jednoznaènì nadøazeno. Rozum èlovìka má tedy stát ve slu¾bách citu!
Citový èlovìk má toti¾ v èistotì svého cítìní spojení s celým stvoøením a ve chvílích nejvy¹¹í citové vroucnosti se doká¾e povznést a¾ k trùnu Nejvy¹¹ího. Citový èlovìk soucítí se v¹emi lidmi, jako¾ i se v¹emi ostatními ¾ivými bytostmi i s celou pøírodou a proto neèiní nic, co by je po¹kozovalo. V ka¾dé situaci se øídí hlasem svìdomí, oním Bo¾ím Zákonem v nìm, proto¾e i svìdomí je souèástí na¹eho citu.
Citový èlovìk si uvìdomuje, vnímá a vyci»uje celistvost bytí, to znamená jeho hmotnou i mimo hmotnou realitu a proto ví, ¾e ¾ádná smrt ve skuteènosti neexistuje. ®e existuje jen pøirozený pøechod do jiné roviny bytí, kdy lidská du¹e pouze odkládá své pozemské tìlo tak, jako kdy¾ se nìkdo zbavuje svého obno¹eného ¹atstva.
Pro citového èlovìka proto smrti vùbec není, proto¾e ve svém citovém nadhledu stojí nad ní a pøehlí¾í ji. A v tomto jeho nadhledu nad smrtí, která se týká pouze jeho hmotného tìla, av¹ak nikdy ne jeho ducha spoèívá jeho nesmrtelnost! Takový èlovìk je toti¾ doma v celém stvoøení, a» u¾ se nachází v hmotnosti, nebo v jemnìj¹ích úrovních bytí mimo této zemì.
Èlovìk, který se øídí svými city a jeho¾ rozum stojí ve slu¾bách citu ¾ije v harmonii a v souladu s celým universem a je proto vnitønì naplnìný a ¹»astný, proto¾e on sám v¹ude rozsévá soucit, porozumìní a ¹tìstí. A proto dobro a ¹tìstí sklízí.
Ve stvoøení, a» u¾ se nachází kdekoliv, ¾ije jako v ráji, neznajíce smrt a chvále svým ¹tìstím naplnìným bytím velikost a lásku Stvoøitele, který mu toto v¹echno daroval.
Namísto Stvoøitelem pøedurèené cesty prvotnosti citu v¹ak èlovìk vykroèil jinou cestou. Cestu rozumu! Cestu rozumového poznání! Cestou rozumu nadøazeného nad cit! To rozumové v sobì postavil na první místo a svùj cit potlaèil do pozadí. Tento èin v¹ak mìl pro nìj katastrofální následky a pøinesl mu mnoho bolesti, utrpení a v koneèném dùsledku i tragické vìdomí vlastní smrtelnosti.
Proè? Proto¾e rozum jako nástroj poznávání je hmotný. Je produktem lidského mozku, který je hmotný. Z tohoto dùvodu je celý ná¹ mozkový potenciál determinován hmotou. Determinovaný hranicemi hmoty. V jejích hranicích sice nachází vznikající uplatnìní, av¹ak jeho mo¾nosti vnímání rozsahu bytí konèí hranicemi hmotného svìta.
Èlovìk, polapen do pasti rozumu postaveného nad cit se stává materialistou, pro kterého nic jiného, ne¾ to hmotné neexistuje. Tím se vyèlenil z celistvosti bytí ve stvoøení a vzdálil se Stvoøiteli, jeho¾ existenci u¾ nevìøí, proto¾e rozum, neschopný povznést se nad hranice hmoty odmítá v¹e, co se nachází nad touto hranicí jako neexistující.
A jeliko¾ hmota a rozumové my¹lení neznají vìènost a nadèasovost, ale pouze neustálou promìnu v¹eho hmotného ve formì vzniku a zániku, sáhla na rozumového èlovìka smrt! Èlovìk, který v sobì postavil rozum na nejvy¹¹í místo se stal smrtelným!
A taky na základì tohoto vìdomí vlastního, nezbytného hmotného zániku v lidech vyvstal egoismus. Egoistické u¾ívání si ¾ivota by» na úkor jiných ve snaze u¾ít si co nejvíce, proto¾e ¾ivot máme jen jeden a svou smrtí jednou prov¾dy v¹echno definitivnì ztratíme.
Obrovské mno¾ství utrpení a hrùz u¾ zpùsobil v dìjinách na¹í civilizace chladný, vypoèítavý a egoistický rozum postavený nad cit. A ona chladná vypoèítavost rozumu ¾ene svìt vstøíc záhubì.
A k tomu, aby to v¹echno postupnì dospìlo a¾ k této hranici staèilo pouze pøehodit "výhybku". Výhybku ze správné cesty citovosti jako dominantní slo¾ky osobnosti smìrem k nadøazení rozumu. Smìrem k nadøazenosti rozumu, ze kterého omezenosti povstává ve¹kerá bída a utrpení svìta. Z kterého povstává i smrt, jako konec hmotného tìla a který vede lidstvo do záhuby.
Kdo se tedy øídí pøedev¹ím svým rozumem, kdo potlaèuje své cítìní a jeho podnìty do pozadí, ten je uvìznìn v okovech hmoty a jeho údìlem bude utrpení, bolest a smrt.
Kdo v¹ak doká¾e správným zpùsobem nahlédnout na tyto skuteènosti, kdo doká¾e znovu postavit své cítìní za základ vlastní osobnosti, kdo doká¾e podøídit svùj rozum svému citu a svìdomí a takovýmto zpùsobem ¾ít, mluvit a myslet, ten kráèí po správné cestì, pøedurèené èlovìku Stvoøitelem.
Pokud na ní vytrvá a nedá se z ní svést, dojde k branám ráje, dojde ke ¹tìstí, radosti a plnosti vlastní existence, dojde k pochopení a hlubokému si uvìdomìní celistvosti bytí, existence Stvoøitele a tím vlastní nesmrtelnosti ve stvoøení, plném navzájem si prokazované lásky v¹ech bytostí v nìm ¾ijících.
Èlovìk má být bytostí citu! Èlovìk má svùj rozum podøídit vedoucí úloze citu! Nebo» jedinì v citu spoèívá ¾ivot a jeho dal¹í pokraèování, prièem¾ naopak v otrockém podøízení rozumu spoèívá èlovìka nedùstojná, hmotná omezenost jeho du¹evního obzoru a nakonec i jeho vlastní smrt.
http://kusvetlu.blog.cz/ v spolupráci s M.©.