Èo, alebo kto je Boh?
Datum:
09.01.2015 17:38
Od:
oto (anonymní u¾ivatel)
Název:
Re: Èo, alebo kto je Boh?
Chcete mít lehkou smrt?
Smrt je jistota, se kterou musí ka¾dý z nás poèítat. Zaruèená jistota, ke které se ka¾dým dnem stále více pøibli¾ujeme. ®el, lidé se problematikou smrti ve vztahu k sobì samým pøíli¹ nezabývají a zaèínají na ni myslet a¾ tehdy, kdy¾ se pøibli¾uje jejich èas. Potom v¹ak u¾ bývá vìt¹inou pozdì zmìnit nìco na jejím prùbìhu a zásadním zpùsobem ovlivnit to, zda bude lehká, nebo zda budeme muset podstoupit tì¾ký a zoufalý smrtelný zápas. Komu to není lhostejné, mìl by proto ji¾ nyní zaèít ¾ít tak, aby jeho smrt mohla být opravdu snadná.
Na¹i problematiku si pøibli¾me na dvou pøíkladech, a sice na èlovìku materialistickém a ateistickém, èili èlovìku pøesvìdèeném o tom, ¾e po smrti u¾ nic není a na èlovìku idealistickém, èili pøesvìdèeném o existenci ¾ivota po smrti.
Materialista a ateista vìøí jen ve svùj krátký pozemský ¾ivot. Nic jiného pro nìj neexistuje. Dokonce ani ve svých my¹lenkách nepøekraèuje hranice hmotného svìta, proto¾e i ve svém nitru se zabývá pouze tím, co je podle nìj reálné a co tedy má nìjaký význam a nìjakou cenu. Svým jednáním i v¹em svým my¹lením je proto pevnì pøipoután na svìt hmoty. Na svùj ¾ivot v hmotném svìtì, který podle nìj smrtí konèí.
Této jeho základní filozofii je pøizpùsoben celý jeho ¾ivot a od ní se odvíjejí hodnoty, kterým vìøí. A proto¾e je skálopevnì pøesvìdèen, ¾e ¾ije pouze jednou je vìt¹inou toho názoru, ¾e si je proto tøeba ¾ivota poøádnì u¾ít. ®e je tøeba ¾ít naplno. K tomu jsou v¹ak potøebné prostøedky, to znamená peníze, které mu zajistí pøístup ke v¹em hmotným po¾itkùm a radostem, které ¾ivot nabízí. No a proto, aby peníze k tomu potøebné a získal, neváhá mnohokrát jednat nemorálnì, neèestnì, nelidsky a bez soucitu. Pro nìj je toti¾ nejdùle¾itìj¹í pouze jeho vlastní u¾ívání si ¾ivota. ®ivota, který si chce u¾ít o to víc, o co víc je pøesvìdèen, ¾e smrtí v¹echno konèí.
Èas v¹ak letí, jeho ¾ivot se pøibli¾uje ke konci a pøipoutání takového èlovìka k hmotnému svìtu je obrovské, proto¾e ho svým my¹lením a jednáním neustále intenzivnì ¾ivil.
A najednou nadejde chvíle smrti! Pøichází smrt, která mu chce absolutnì v¹echno sebrat. Onen èlovìk v¹ak není schopen myslet jinak, ne¾ myslel po celý svùj ¾ivot a proto se svého ¾ivota køeèovitì dr¾í. On nechce zemøít. On se nechce propadnout do nicoty a nebytí. O ka¾dou minutu ¾ivota zoufale zápasí.
Na jedné stranì je zde tedy neodvratnost smrti a na druhé stranì køeèovité upínání na hmotnou existenci. Co z toho mù¾e vzejít? Nic jiného, ne¾ tì¾ký, zoufalý a bezvýchodný smrtelný zápas. Nic jiného, ne¾ smrtelný strach pøed nebytím, kterému se èlovìk v¹emo¾nì brání. Takový postoj v¹ak pouze prodlu¾uje jeho boj se smrtí, zpùsobuje tì¾ký smrtelný zápas a bolestivou smrtelnou agonii. Ka¾dá minuta, kterou èlovìk ve svém køeèovitém pøipoutáni na hmotný ¾ivot získává se stává pouze dal¹í minutou jeho agónie.
Toto v¹ak rozhodnì není smrt lehká a my o této záva¾né problematice mluvíme právì z toho dùvodu, aby co nejménì lidí muselo pro¾ívat cosi podobného.
Proto se nyní podívejme na druhý pøíklad a sice na èlovìka pøesvìdèeného, ¾e smrtí ¾ivot nekonèí. Není vùbec dùle¾ité, jakého je tento èlovìk vyznání. Dùle¾ité je, ¾e vìøí v pokraèování ¾ivota po smrti a tato jeho víra je opravdu reálná a tedy reálnì ovlivòující jeho dosavadní ¾ivot.
Pokud toti¾ èlovìk opravdu vìøil, ¾e smrtí ¾ivot nekonèí, ale dále pokraèuje, musel si být vìdom i urèité zodpovìdnosti, která se za tím skrývá a na jejím¾ základì bude od nìj na druhé stranì po¾adované zúètování v¹ech jeho èinù. Velké úètování nejen za jeho èiny, ale i za jeho slova a my¹lenky.
Nebo» skuteèná víra v ¾ivot po smrti je spojena se Spravedlností, pøed její¾ oblièej jednou pøedstoupíme. Takové nìco v¹ak od èlovìka doslova vynucuje urèitou vý¹ku morální a etické kvality jeho ¾ivota. Èlovìk u¾ toti¾ nemù¾e jednat nemorálnì, neèestnì, nespravedlivì, nelidsky a bez soucitu vùèi ostatním kdy¾ ví, ¾e jeho pozemský ¾ivot jednou skonèí a on bude muset pøedstoupit pøed Spravedlnost, které se bude muset zodpovídat ze v¹ech svých slov, my¹lenek a èinù.
Takový èlovìk sice u¾ívá vìcí hmotných, u¾ívá svého pozemského ¾ivota, av¹ak není k nìmu tak køeèovitì pøipoután a po¾itky hmotného druhu nejsou pro nìj jedinou prioritou.
V urèitém smyslu stojí nad vìcmi a má nad nimi nadhled proto¾e ví, ¾e v¹echno hmotné bude jednou muset zde na zemi zanechat. A proto nestojí o to, aby se kvùli hmotným a pomíjivým vìcem vnitønì zatì¾oval neèestností, nespravedlností, nelidskostí, sobeckostí a bezcitností. Nebo» v hodinì své smrti bude muset v¹echno hmotné zanechat zde na zemi a tam na druhý bøeh si bude moci vzít se sebou jen svou èestnost, dobrosrdeènost, u¹lechtilost, spravedlnost, lidskost a soucitnost. Hmotné toti¾ zùstane zde ve hmotì. Jedinì to du¹evní, ty du¹evní kvality a hodnoty, které jsme se sna¾ili ¾ít zùstanou na¹im majetkem. Zùstanou pokladem na¹ich du¹í, který nám nikdo a nic nemù¾e vzít. Ani smrt!
Jak bude tedy probíhat umíraní takového èlovìka? Bude více ménì bezbolestné, proto¾e du¹e dotyèného byla zvyklá na nadhled nad vìcmi i nad ¾ivotem. A proto i nyní, v hodinì smrti bude mít urèitý nadhled, a to dokonce i nad svou vlastní fyzickou smrtí. Bude si toti¾ vìdom toho, ¾e smrt je jen brána, pøes kterou je tøeba projít do jiné roviny bytí.
Takový èlovìk bude brát svou smrt jako pøirozenou skuteènost, na kterou je pøipraven a poèítá s ní. Jeho vnitøek, jeho du¹e proto nebude mít problém odpoutat se od umírajícího tìla, trpícího bolestí. Du¹e takového èlovìka se tedy rychle odpoutá od svého tìla, proto¾e na nìm a¾ tak køeèovitì nelpí. A z tohoto dùvodu ani nebude poci»ovat fyzické bolesti a strasti umírání své fyzické schránky.
Je v¹ak tøeba podotknout, ¾e u èlovìka, který je pøesvìdèen ¾e smrtí ¾ivot nekonèí musí jít o skuteèné, upøímné vnitønì pøesvìdèení. Vnitøní pøesvìdèení, jeho¾ dùsledkem byl èestný, spravedlivý a u¹lechtilý ¾ivot, jako i ¾ivé pøesvìdèení o reálnosti existence jiné roviny bytí, do které vstupujeme svou smrtí.
Na tom, jaký je ná¹ nejvnitønìj¹í pohled na ¾ivot a jaká z nìj vyplývá na¹e základní ¾ivotní filozofie tedy zále¾í jakým zpùsobem bude ka¾dý z nás umírat. Tím toti¾, co skrýváme v hloubce svého nitra urèujeme, jaká bude na¹e smrt. Zda lehká nebo tì¾ká. Zda to bude plynulý pøechod do jiné roviny bytí, nebo bezvýchodná smrtelná agonie naplnìna strachem pádu do propasti nebytí.
Èlovìk by proto mìl sna¾it ¾ít svùj ¾ivot správnì a naplòovat ho pravými hodnotami pokud chce, aby jeho smrt byla opravdu snadná a bezbolestná. Míra její bezbolestnosti toti¾ zále¾í do na¹eho ¾ivotního pøíklonu ke skuteèným hodnotám, jako¾ i od míry na¹eho pøesvìdèení o realitì existence po fyzické smrti.
http://kusvetlu.blog.cz/ v spolupráci s M.©.