Èo, alebo kto je Boh?
Datum:
21.09.2018 15:44
Od:
oto (anonymní u¾ivatel)
Název:
Re: Èo, alebo kto je Boh?
Øiïte se svým instinktem!
Dejte na svùj instinkt! Tato a podobná slova lze obèas sly¹et v amerických filmech, v nich¾ se hlavní hrdina sna¾í v urèitých vypjatých situacích správnì rozhodnout. Onen takzvaný instinkt je nìco spontánní, nìco okam¾ité a bleskurychlé, co jde mimo rozum a bì¾nì sva¾ující my¹lení. Jde tedy o velmi rychlý, okam¾itý impuls, kterým kdy¾ se lidé øídí, v¾dy jednají správnì.
A proto¾e jde o velmi zajímavý fenomén, zkusme se na nìj podívat trochu podrobnìji a uka¾me si, o co tu vlastnì ve skuteènosti jde.
Aèkoli je to v amerických filmech nazváno instinkt, ve skuteènosti to není ¾ádný instinkt, proto¾e ten mají pouze zvíøata. U èlovìka to mù¾eme nazvat intuicí, tu¹ením, nebo vyci»ováním.
Zvíøe postrádá rozumovou slo¾ku osobnosti a proto je celé jeho jednání pouze instinktivní. Instinkty jsou impulsy nejvnitønìj¹í podstaty zvíøete, které mu signalizují, jak v dané situaci jednat co nejsprávnìji. A proto¾e, jak ji¾ bylo øeèeno, zvíøe postrádá racionální slo¾ku osobnosti, koná v¾dy jenom na základì instinktù. A proto koná v¾dy správnì! To jest tak, jak v dané situaci nejlépe umí. Z tohoto dùvodu jsou zvíøata v¾dy pøirozená, spontánní a pokud ¾ijí ve volné pøírodì také zdravá. V¾dy toti¾ jednají v souladu se sebou samými, èili se svou nejvnitønìj¹í podstatou, kterou prostøednictvím instinktù bezvýhradnì respektují.
Ze znalostí tìchto skuteèností se mù¾e èlovìk pouèit a vyu¾ít je ve svùj prospìch. Ve svùj prospìch v tom smyslu, ¾e pokud bude také on v¾dy jednat v souladu se svou nejvnitønìj¹í podstatou, bude také jednat v¾dy správnì a bude správnì zvládat i ty nejkomplikovanìj¹í a nejnebezpeènìj¹í ¾ivotní situace stejnì úspì¹nì, jak se to daøí mnohým hrdinùm amerických filmù.
První, co si je ale tøeba uvìdomit je skuteènost, ¾e nejvnitønìj¹í podstata zvíøete a nejvnitønìj¹í podstata èlovìka jsou rozdílné. To je na první pohled zøejmé. U zvíøat jde o podstatu bytostní a u èlovìka podstatu duchovní.
Zvíøata i lidé ¾ijí sice ve hmotném svìtì a mají hmotná tìla, ale jejich vnitøní podstata není ani u jednoho, ani u druhého z tohoto hmotného svìta. Zvíøata se svou bytostní vnitøní podstatou pocházejí z bytostné øí¹e a lidé se svou duchovní podstatou z duchovní øí¹e. A tato podstata zvíøat a podstata lidí vstupuje do hmotného svìta, aby se v nìm vyvíjela, rostla a dozrávala prostøednictvím zdolávání tì¾kostí, pøeká¾ek a výzev hmotného svìta.
Pokud zvíøata, ale také lidé zùstanou ve hmotném svìtì ve spojení se svou nejvnitønìj¹í podstatou, jejich podstata, pocházející ze svìta nadhmotného a proto schopná nadhledu nad hmotou, jim bude v¾dy neomylnì ukazovat, kudy mají vést jejich cesty hmotností, aby se jim daøilo a aby na nich správným zpùsobem vnitønì rostly a zrály.
Zásadní problém u lidí v¹ak spoèívá v tom, ¾e na rozdíl od zvíøat mají také rozum, který jim má usnadòovat jejich ¾ivot ve hmotnosti. Av¹ak u v¹ech pozitiv, které rozum lidem pøinesl, se stal pro nì zároveò ne¹tìstím v tom, ¾e jim jeho nadmìrné pou¾ívání znemo¾nilo jejich èistý a bezprostøední kontakt s vlastní, nejvnitønìj¹í duchovní podstatou. Lidský my¹lenkový ¾ivot se stal toti¾ a¾ tak velmi intenzivním, ¾e pøehlu¹il v¹echno ostatní. Z lidí se stali jen lidé rozumu, bez spojení a kontaktu se svou nejvnitønìj¹í duchovní podstatou. Namísto dvou darù, které mìli aktivnì vyu¾ívat ke svému prospìchu, èili daru rozumu a daru ducha, vyu¾ívají jenom jeden a ten druhý zapudili.
A proto dìlají lidé v¹echny své zásadní ¾ivotní rozhodnutí u¾ jenom na základì svého rozumového zva¾ování, proto¾e své spojení s vlastní nejvnitønìj¹í podstatou prostøednictvím impulsù citu, prostøednictvím tu¹ení, prostøednictvím intuice i prostøednictvím svìdomí ztratili.
Jak u¾ ale bylo naznaèeno, rozum je nástrojem k usnadnìní ¾ivota èlovìka ve hmotnosti. Rozum dokonale rozumí hmotì a doká¾e ji ovládat, proto¾e on sám je hmotný. To je na jedné stranì klad, ale na druhé stranì zároveò zápor, proto¾e rozum nemá potøebný nadhled nad hmotnými a materiálními vìcmi, a proto na v¹e nahlí¾í pouze z krátkodobého a ohranièeného hlediska. Rozum je zároveò chladnì racionální a nevnímá morální rozmìr vìcí a celého bytí jako takového. Chladná rozumová racionalita bez patøièných morálních mantinelù v¹ak vyprodukovala takové lidské vlastnosti, jako je bezohlednost, nenávist, nespravedlnost, závist, chamtivost, zvrhlost a mnohé jiné. No a ¾ivot v souladu s tìmito "hodnotami" pøiná¹í lidstvu neustále konflikty, násilí, války, drancování, vykoøis»ování, vra¾dìní, bídu, nesná¹enlivost, a tak dále, a tak dále.
Z uvedených negativních skuteèností je tedy zøejmé, ¾e èlovìk na rozdíl od zvíøat nekráèí svým bytím správnì, proto¾e nevytváøí svìt harmonie, jako je tomu v pøírodì.
A pøece z èasu na èas, tøeba v nìkterém z amerických filmù vyvstane z hlubin zapomnìní ta nejzásadnìj¹í pravda lidského bytí, spoèívající v poznání, ¾e èlovìk se má øídit svými instinkty. ®e jedinì takto je to správnì a jedinì toto mù¾e pøinést zdar.
My u¾ nyní víme, ¾e u èlovìka to nejsou ¾ádné instinkty, ale podnìty ducha ve formì intuice, tu¹ení, svìdomí a impulsù citu. Jejich prostøednictvím je nám v¾dy ukázán správný smìr, kterým máme ve svém ¾ivotì kráèet.
A proto¾e na¹e nejvnitønìj¹í jádro je duchovní, bude nás v¾dy navádìt na cesty ducha. Bude nás navádìt, abychom ka¾dou situaci ve svém ¾ivotì øe¹ili v zohlednìní vysokých a vzne¹ených hodnot ducha.
Na¹e nejvnitønìj¹í jádro nás bude tedy v¾dy svými impulzy nabádat k tomu, abychom jednali spravedlivì, èestnì, ohleduplnì, lidsky a u¹lechtile. To je zpùsob, jakým máme pøetváøet hmotný svìt a formovat jej v souladu s hodnotami ducha, a tak vytváøet pozemský odlesk harmonie a ¹tìstí, který vládne v øí¹i na¹eho pùvodu, v øí¹i Ducha.
Zvíøe má instinkty, na základì kterých jedná a èlovìk má tu¹ení, cítìní, intuici a svìdomí, na základì kterých má také jednat. Souhrnnì byly v¹echny tyto impulzy na¹í nejvnitønìj¹í podstaty pojmenovány hlasem Bo¾ím v nás. Èlovìk má tedy kráèet ve svém bytí a zohledòovat ve svých rozhodnutích pøedev¹ím to, co mu napovídá tento hlas. Potom bude kráèet cestami, které jsou Bo¾í, a pak se stane schopným vybudovat království nebeské také na zemi.
®el, èlovìk namísto království nebeského, království harmonie, království ducha, porozumìní a míru vybudoval na zemi království rozumu. Království vypoèítavosti, království bezohlednosti, království chamtivosti a království nemorálnosti. A to proto, ¾e nekráèel a nekráèí cestami ducha a ve svém ¾ivotì nezohledòuje a nebere na zøetel jeho impulzy.
Zaènìme proto skuteènì øídit svýma "instinkty", jak nám to doporuèují hrdinové amerických filmù. To znamená, zaènìme se øídit impulsy svého ducha, abychom jednali správnì a abychom kráèeli tam, kam nám ukazuje a kam nás vede na¹e nejvnitønìj¹í podstata.
A proto¾e je to podstata duchovní, nemù¾e nás vést nikam jinam, ne¾ k vý¹inám Ducha! K vý¹inám lidskosti a pravého èlovìèenství! K vý¹inám naplòování tìch neju¹lechtilej¹ích ctností! K vý¹inám na¹í osobní lidské zralosti, jako¾ i k vý¹inám celé na¹í lidské civilizace. Jedinì to je cesta hodná èlovìka! Jedinì k ní nás budou v¾dy smìrovat v¹echny impulzy na¹í nejvnitønìj¹í podstaty, na které bychom mìli u¾ koneènì zaèít dbát.
http://kusvetlu.blog.cz/ ve spolupráci s M.©