Program Malování je
dodáván spolu s operačním
systémem Windows. Je to kreslící
program, který lze použít...
Ahoj, mroži! Koukni, co o tobě píšou, - přivítala mě druhého dne tchyně a podala mi noviny. Hned na titulní straně byla fotografie z mého tréninku v polském Pražském přístavu a nadpis: Mrož z Prahy v lednové Visle! A o kus dál: Počítal s tím, že ve...
|
Hned v pondělí ráno jsem se rozjel do centra Varšavy, abych vyhledal nějakou redakci polských novin. Mohlo být něco po desáté dopoledne, když jsem zaklepal na dveře redakce deníku Przeglond Sportowy. "Sháním zástupce šéfredaktora pana...
|
Považovali mě za blázna aneb Ve jménu zákona
Bylo to někdy na začátku prosince, když jsem byl na návštěvě u Oldřicha Lišky. "Mrzí mě, že si s tebou letos u Národního nezaplavu. Moc jsem se těšil, jenže doma se už rozhodlo, že Vánoce...
|
Několik dětí v našem okolí teď prožívá to velmi zvláštní léto mezi sedmým a osmým rokem, mezi první a druhou třídou. A už byly pět dní v týdnu na chvíli samy ve světě - samy šly ze školy domů.
Nastal věk průzkumů. Už prozkoumaly každý centimetr svého prostředí doma - když se rodiče...
|
V dětství jsem měl dva pejsky. Jednoho u babičky a dědečka na venkově a druhého v Praze. Ten druhý měl takové typicky české jméno, jmenoval se Punťa a byl to nalezenec. Jednou jsem vám ho šel, já kluk bláhový, před cestou do školy vyvenčit, ale zdrhnul mně do polí, vzal zkrátka do...
|
Jednu mou známou učitelku ve školce požádali, aby se svou třídou nazkoušela pro konferenci učitelů pohádku. Po bouřlivých debatách se děti shodly na staré oblíbené Popelce. Na té nesmrtelné klasické pohádce o tom, jak "chudý ke štěstí přišel". Mravní ponaučení...
|
Škytavka. Anglicky hiccup. Dánové to píšou hikke. Španělsky se řekne hippo. Francouzsky houquet. Hebrejsky šihuk. Rusové říkají iknuc. Italsky je to singhiozzo. A doktoři používají výraz singultus - je to samozřejmě...
|
Cesty osudu jsou někdy skutečně nevyzpytatelné. Doma jsme psa nikdy neměli a moje maminka se psů dokonce panicky bála. Psi to věděli a na ulici na ni každý aspoň jednou štěkl, i když ho obcházela na šíři celého chodníku. To, že jsem se ocitla ve psí redakci hned po...
|
Pojďme se na chvilku zastavit a osvěžit se u knížky světoznámého autora, který se zamýšlí nad obyčejnými věcmi, které... "tak průzračným způsobem oslovují v člověku to lepší, dávají smysl těm nejnepatrnějším věcem světa a navádějí čtenáře k radostnému prožívání...
|
Zlodějka knih - kdo ji nečetl, okradl sám sebe. Hodíte kostkou, sledujete, jak padá, a uvědomujete si, že tohle není normální kostka. Svádíte to na smůlu, ale přitom jste celou dobu věděli, že se to musí stát. Přinesli jste si to s sebou do herny. Celý stůl to cítil z vašeho dechu. Od začátku vám...
|
Prvního psa jsem si přinesla domů zabaleného do kabátu. Jako třináctiletá jsem našla malého voříška u kluziště, když jsem šla z bruslení. Třásl se zimou a mně ho bylo moc líto. A tak jsme od té doby měli doma psa. Když jsem se vdala, přivedla jsem si do manželství svého pejska...
|
Je tu opět jaro. Sedím ve své pracovně u okna a dívám se do koruny vysoké břízy. Mezi jejími ještě nesměle světle zelenými listy se ke mně natahuje modrá obloha, ta, ze které tak rád čerpám energii a někdy také až bláznivou múzu pro mé ještě bláznivější psaní. Kdysi ve škole mi...
|
Opravdový domov bez psa? Existuje to vůbec? Patřím k lidem, kteří si něco takového nedovedou představit. Všichni, kteří psa mají, mi dají za pravdu, že běh domácnosti řídí vlastně právě on. Pes je taková dokonalá spojka mezi partnery. Ať se milují nebo hašteří, vždycky se mu...
|
Na dlouhé chodbě polikliniky, která byla i čekárnou u ordinace obvodního lékaře, stály židle a na nich seděl muž se zafačovanou hlavou, stařenka v rádiovce, staroušek s francouzskými holemi, pán s mohutným plnovousem a korpulentní dáma. Byl to takový typ ženy, která si s cukrem do...
|
Pět minut slávy. Už druhých v pořadí - v mých rodných Petrovicích u Rakovníka. Ve své celoživotní tvorbě se vracím nejen sem, ale i na celé Rakovnicko a Křivoklátsko. Ten kraj mi učaroval už v dětství. Zřejmě i díky mé milované babičce Martě, která bydlela jen ob dva domy od toho našeho. Nikdo...
|
Nový senior
