Kocourkovské pomìry v na¹í lidové armádì mohu dokumentovat i dal¹ími pøíhodami, které by bylo ¹koda opomenout. V polovinì øíjna 1958 jsem nastoupil jako svobodník aspirant na pùlroèní prezenèní slu¾bu do Bratislavy, kterou jsme jako budoucí hlavní...
|
Soboty, které tehdá vy¹ly jako klouzavé, tedy volné, a nedìle jsme s Danem vìnovali myslivosti v okolí Èervených Janovic a¾ po Tupadly. Nìjaká ta stovka zajícù nebo ba¾antù - to nebyl ¾ádný problém. Bývaly to prelimináøe, tedy poèty byly pøedem urèené...
|
Vyrostla jsem na sídli¹ti. Typická mì¹»aèka. Kdy¾ jsem se kdysi seznámila se svým sportovnì zalo¾eným mu¾em, umìla jsem si pøivolat výtah tlaèítkem, bezpeènì pøejít ru¹nou silnici mimo pøechod a prstem napsat na sklo...
|
Vím, ¾e zejména ta lep¹í, nì¾nìj¹í èást lidstva není pøíli¹ ráda, kdy¾ pánové vzpomínají na svá léta vojenská. Ale pøesto, aè svou náturou realistický pacifista, nemohu si pomoci a alespoò nìkolik vojenských trapasù a paradoxù sem prostì musím zaøadit. Nikdo...
|
Uprostøed jednoho p¹enièného pole postavili brzy na jaøe stra¹áka. Sám se tomu divil... Proè tak brzy, osení je sotva po kotníky, koho by zajímalo, ukrást se nedá a zrníèka taky je¹tì nemá, zbyteènì se tady nachladím, ani kabát si nemù¾u zapnout, dali...
|
Ideální dovolenou si pøedstavuju jako lehátko na nádherné plá¾i obklopené mrazáky se zmrzlinou. Ve skuteènosti se trmácím s báglem na zádech tou nejslo¾itìj¹í ferratovou cestou dobývat nìjakou horu. Potím se jak maturant pøed komisí, klepu víc ne¾ nejubo¾ej¹í...
|
S "vrcholovým" sportem, samozøejmì naprosto amatérským, jsem skonèil asi v ¹estadvaceti letech, tedy pomìrnì brzy, a pak jsem se o¾enil. Nestì¾uji si, ka¾dé ¾ivotní období má své kouzlo, ¾e? Na¹tìstí jsem pøece jen stále mohl prohánìt...
|
U¾ vím, proè mùj mu¾ tak miluje skály. Rozumím tomu èím dál víc. A rozumím tomu, ¾e s tím souvisí jeho potøeba samoty. Kdy¾ se
ocitnu na skále nebo pøímo v horách, také se poka¾dé sna¾ím si tu najít pár minut jenom pro sebe...
|
Docela by se mi líbilo mít doma takovou pìknou starobylou lampu ze ¾lutého kovu, jak se dnes øíká v¹emu, co není ze zlata a pøitom jako zlato chce vypadat. Peèlivì bych ji oprá¹ila, rukávem svetru vyle¹tila, a proto¾e...
|
Jednou mì a kolegu Mirka zanesly slu¾ební povinnosti do sklárny, kde se je¹tì vyrábìlo. Mirek byl prima chlap. Vejtr¾ník, dobrák, ale nikdy ne podrazák. Jen si nekomplikoval ¾ivot malièkostmi. V první hale jsme ¹li kolem nìkolika sklenìných koulí, do kterých se...
|
Tyto mé ¾ivotní vzpomínky asi zaujmou spí¹e mu¾skou èást zdej¹ího ètenáøstva a navíc tu sportovnì naladìnou, ale tøeba budou zvìdaví i ti dal¹í... U¾ jsem tady kdysi kdesi napsal, ¾e jsem vlastnì chtìl být profesorem tìlocviku a zemìpisu, a tak i kdy¾ jsem si tuto...
|
Taky znáte toho prima kluka, který jezdí se svým dìdou a babièkou ly¾ovat? Nedávno byli a¾ v Alpách, kde si to svi¹tìli s vìtrem o závod z vysokánských svahù ozáøených skorojarním...
|
S usmìvavou kamarádkou Jiøinkou jsme se v Olomouci setkávaly i u mikrofonu v jejím nedìlním rozhlasovém poøadu. Je dobrá vypravìèka a myslím, ¾e si ráda tyká s adrenalinem. Jinak by v mládí nemohla ve...
|
Kdy¾ se rozhodnete psát kroniku rodu, není to tak jednoduchá práce, jak to na první pohled vypadá.
Kdysi na¹i pøedkové pøi takovém rozhodnutí si zakoupili nebo od nìkoho dostali pro ten úèel bytelnou knihu. Vìt¹inou kroniku...
|
V¹echno zaèalo na rozsochatém smrku v Pejkarovníku. To bylo krásné údolí ve kterém protékal Jankovský potok pod Seno¾atskou cihelnou. Mo¾ná, ¾e tam kdysi stával mlýn, ale urèitì tam zaèínal náhon na Jankovský mlýn. Voda èistá a plná ¾ivota. Pøes potok...
|