Program Malování je
dodáván spolu s operačním
systémem Windows. Je to kreslící
program, který lze použít...
Mít děti není vůbec jen tak. Ale mít jedno dítě všemi mastmi mazané - to je zrovna boží pomsta. Druhá dcera Eva se vyvedla právě takhle. Pokud jsem vůbec chtěla, abych ji k něčemu dovedla, musela jsem velice zvažovat, jak na ni a většinou to šlo tak, že jsem zdánlivě chtěla pravý opak. Jeden z mých kamarádů tomu říká...
|
Čáry máry pod kočáry, ať je tady jaro. Vyhlíželi jsme a čarovali. Takhle jsme to dělali každé ráno skoro celý týden, než jsme se dočkali. V důvěrném rozhovoru jsem se dozvěděla toto: Paní učitelko, já už se moc těším, až nbude zima. Přestanu nosit spodní košilku a vezmu si podprsenku. Která z holčiček to řekla? Nepovím...
|
Nedávno se na SeniorTipu objevila nová autorka Naďa Dubcová, o Kujebině jsem si přečetla s chutí a samozřejmě jsem použila nabídnuté adresy k prozkoumání, co to ta Kujebina vlastně je. Senior tip má kromě, toho, že nám psavcům dává možnost uplatnit své články, ještě i tu báječnou vlastnost, že...
|
Úcta se nezískává hrdostí, nýbrž láskou.
Někdy před patnácti léty jsem se chystal zpracovat takový minipořad o Boženě Němcové. Před jedním spolupracovníkem jsem se zmínil, že o ní studuji literaturu a on odtušil: ta kurva. Nebyl to žádný literární historik, spíš duše prostá, ale zmiňuji to proto, že to je jeden z pohledů na tuto vzácnou dámu...
|
Stali jste se někdy tak zajímavou osobností, že by se o vás zajímal tisk? My jo. Přiznávám, bylo to jen jako, ale i tak jsme si to užili. Našimi "novináři" byli žáci 9.třídy - oni totiž mají ve slohu téma interview. A prvňáci se stali zpovídanými...
|
V měsíci březnu byla v pražské galerii Smečky zahájena výstava prací akademického malíře Jiřího Kaloče (*22. 10. 1943), kterou uvedl Jaroslav Kořán a klavírní improvizaci na autorovo dílo zahrál Milan Svoboda. Výstava je otevřena až do 17. dubna. Do jisté míry to je pražská paralela...
|
Díky tomu, že Tai ještě stále tápe v tom, jak si správně vyložit význam mnohých českých slov, vypadá to, že nudit se s ním ještě dlouho nebudu.
Psali jsme zase jeden z diktátů, do nichž se většinou snažím "zamontovat" jména významných osobností...
|
Vzpomínku na školní jídelnu máme snad všichni. Já ji využívám s přestávkou mateřské dovolené od svých tří let dodnes. Napadají mě historky veselé i "tragické", to když jsem v slzách sedávala nad mléčnou polévkou a nebylo mi dovoleno ji vrátit.
Omáčky bývaly světlehnědé...
|
Jak jsem vyprávěla, skončilo to s mým studováním špatně. Postupným uzavíráním českých škol vůbec jsem se ocitla rovnýma nohama v životě. Jako laborantka v lékárně. Jenže tam jsem protestovala proti tomu, abych místo klepání harburnů a mytí laboratorního skla chodila k paní lékárníkové mýt nádobí
|
Dnes ve škole nic mimořádného. Všechno normálka. Děti průměrně zlobily, průměrně se učily. Žádné vzrůšo - někdy si říkám - naštěstí. Obyčejný den jedné obyčejné učitelky. Vypadá asi takto: Autobus přijíždí v 7:10. O 7 km dál vystupuji spolu s...
|
Je to tak-práce s Taiem zmítaným pubertou připomíná dubnové počasí. Jak už jsem psala, na začátku školního roku bylo setrvale zataženo a bouřky byly na pořadu skoro každou hodinu. Pak se pomalu, velmi pomalu začala oblačnost protrhávat, výjimečně vysvitlo i sluníčko...
|
Já jsem svejm rodičům ubohejm taky nedala nic zadarmo. Oni mně sice taky zrovna ne, ale co museli mít za nervy jsem poznala až na své druhé dceři Evě. Do gymnázia jsem přijímačky složila bez potíží, učit jsem se mohla výtečně, jenže já jsem jednak žila svůj svět ve snech a jednak, pokud jsem byla nohama na zemi, tak jsem zase...
|
Okamžikem našeho zrození začíná naše minulost. Ubývá nám čas a přibývají vzpomínky. A ty nám jako jedinou věc na světě nemůže nikdo vzít. Jen náš letitý a unavený mozek vyřazuje ty nejčerstvější, aby nám zachoval ty nejcennější a nejstarší. Vytrácíme se pomalu z obrazovky reálného světa a zbývá nám jen kaleidoskopické kukátko...
|
Jaké bylo? Takovou otázku jsem si v jeho průběhu asi nekladl, jednoduše jsem je užíval plnými doušky. Na vesničce na jižním Slovensku, která nebyla ani malá, ani velká, možná nebyla zvláště bohatá, ale ani chudá a nabízela mi toho tolik, že se to dá stěží na několika řádcích vypovědět. Velký školský dvůr, na kterém jsme bydleli, byl ideální...
|
My jsme doma vždycky měli daleko od kapsy do huby. Ale protože otec měl takové zaměstnání, že se předpokládala jistá úroveň, nezbylo mámě, než aby se zapojila do "dámského kroužku". Setkávaly se pravidelně tu u té, tu u oné a neobešlo se to samozřejmě bez pohoštění. Neznám většího kouzelníka ve vytváření něčeho...
|
Nový senior
