Program Malování je
dodáván spolu s operačním
systémem Windows. Je to kreslící
program, který lze použít...
K vesnici přijel fábory opentlený vůz a na ověnčeném kozlíku posvícení. Křehké koláče seskočily a doprovázely vůz zpovzdálí. K zástupu makových, tvarohových a povidlových koláčů se přidaly kypré buchtičky. Téměř poslední se batolila bábovka a rmoutila se, že jí posvícení nedopřálo čestného místa na voze. Do zlatova upečená husa...
|
Bylo to o svátcích vánočních léta Páně 1948. V hospodě U Bucků na Malé straně bylo veselo. Sešli se tam k obvyklému popití pan Brouček, povoláním majitel realit, se svými přáteli. Pan Tlamicha, povoláním syn velkostatkáře, vypravuje, jaký sestrojil betlem a jakou radost z něho měla jeho dvouměsíční holčička...
|
Stromeček stojí a je to fešák. Barborčin děda nám vybral krásný smrček a naše vlastnoruční ozdoby spolu s dětmi přinesenými světýlky se na něm báječně vyjímají. Nálada ve třídě je čím dál méně na učení a čím dál víc na jásání. Ráno si zhasneme...
|
Byl to takový neskutečný čas. Stále ještě jsme měli srdce stištěné z příchodu "spřátelených" vojsk, ale stále ještě jsme nevěřili, že je to definitivní. Pořád ještě jsme v sobě rozdmychávali tu jiskřičku víry, že "se nedáme".
Pracoval jsem tehdy v redakci Večerní Plzně a měla jsem na starosti široký záběr...
|
Kalně žlutavý pruh mračen se přivlekl nad krajinu. Vítr za lesem se probudil hromovým duněním. Jak vozy naložené kamením oblaka hučí a valí se. Náhle jakoby démoni neviditelnými stromy třásli, sypou se kroupy na zemi a poskakují. Tlučou do dveří, oken a bijí v obilí. Hrom z dálky duní a hrůza všude vniká. Přírodní živel stupňuje svou...
|
Červnová louka rozkvetla tisíci květy. Zlaté pryskyřníky svítily jasně mezi červeným kohoutkem a modré oko pomněnky u vlhké stružky závodilo v něžnosti barvy s fialovými zvonky. Kopretina bílým krajkovým kloboučkem kývala na hnědonachové hlavičky a na okraji louky sousedícím s potůčkem vykvétaly dužnaté...
|
Ale ano, Bechyně je krásné městečko, věřím, že dodnes tam labutě z rybníka za střední školou chodí sedat k malé radosti automobilistů doprostředka silnice, stále jsou romantické procházky krásným okolím, pořád si člověk může říct - dneska bude k obědu houbovka a zaskočit si přes náměstí do parku...
|
Cestou do školy kloužu po ledovce, cestou ze školy čvachtám v loužích. Nemůžu se rozhodnout, co je lepší. Děti se tím netrápí. Koulují se v rukavicích či bez nich - až do úplného promrznutí, "válčí" ve sněhu a to, že...
|
Jak rádi vzpomínáme se svými potomky na naše školní léta, a což teprve, když uvidí naše školní sešity:"Tohle jsi psal? A takový rukopis jsi tenkrát měl? A proč jsou u podpisu pana učitele hned tři známky...?" Rád vysvětluji:první známka byla za sloh, druhá za češtinu a třetí za celkovou úpravu slohové práce. Dneska? Přednášel jsem...
|
Když jsem nedávno četla článek Petra Chalupy, kde tak pěkně - a právem - vzpomíná na Bechyni, málem jsem mu do komentáře napsala "...ale ty stovky talířů, které jsem tam v těch lázničkách poumývala po vás, co jste seděli v jídelně ..."
A že jich bylo! A umývací linka neúprosně jela od okýnka, které...
|
Advent dorazil i do naší třídy. Lucčina maminka pro nás vyrobila nádherný věneček, Bářina zdobené perníčky. "Procítěně" jsem mluvila o tom, jak máme zejména v tomto období myslet na své blízké, dělat jim radost, doma pomáhat a nezlobit. Žáčci také rozjímali, ale o sněhu...
|
Budoucí slavný spisovatel Karel Poláček dostal na vysvědčení z chování hodnocení méně zákonné pro vzdorovité chování. Tedy 4 z mravů. Bylo to na konci druhého pololetí kvinty na gymnáziu v jeho rodném Rychnově nad Kněžnou ve školním roce 1907...
|
Asi je to tak, že Pán Bůh kouká do takové knihy, co ji sv. Petr vede o andělíčcích strážníčcích a když tam mají už těch klukovin a hříšků nějak tuze, tak knihu sklapne, zatváří se vyčítavě a: nedá se nic dělat, budeš si to muset napravit a tak ti přiděluji děťátko, co se právě narodilo a ví se o něm dopředu, že...
|
Kdyby někdo tvrdil, že ho přítomnost inspektorů ve škole nemůže rozházet, určitě by přeháněl.
"Jsou tu." Z okna jsme sledovali přijíždějící auta a vystupující inspektory. Děti vzorně zdravily- první den hodně, pak už trochu míň. Navenek úsměvy, uvnitř trochu tíseň...
|
Nedávno jsem s potěšením četla rozhovor s pětašedesátníkem Vaškem Neckářem a vzpomínal tam na své volné dětské chvilky u táty v Mostě, jak rád spával na hůře, těšil se s koňmi. A na ten jeho čas já si vzpomínám taky ráda. Jeho tatínek se po rozvodu a v problémech v ústeckém divadle uchýlil k takovému kamarádovi...
|
Nový senior
