Hned v pondìlí ráno jsem se rozjel do centra Var¹avy, abych vyhledal nìjakou redakci polských novin. Mohlo být nìco po desáté dopoledne, kdy¾ jsem zaklepal na dveøe redakce deníku Przeglond Sportowy. "Sháním zástupce ¹éfredaktora pana...
|
Pova¾ovali mì za blázna aneb Ve jménu zákona
Bylo to nìkdy na zaèátku prosince, kdy¾ jsem byl na náv¹tìvì u Oldøicha Li¹ky. "Mrzí mì, ¾e si s tebou letos u Národního nezaplavu. Moc jsem se tì¹il, jen¾e doma se u¾ rozhodlo, ¾e Vánoce...
|
Nìkolik dìtí v na¹em okolí teï pro¾ívá to velmi zvlá¹tní léto mezi sedmým a osmým rokem, mezi první a druhou tøídou. A u¾ byly pìt dní v týdnu na chvíli samy ve svìtì - samy ¹ly ze ¹koly domù.
Nastal vìk prùzkumù. U¾ prozkoumaly ka¾dý centimetr svého prostøedí doma - kdy¾ se rodièe...
|
V dìtství jsem mìl dva pejsky. Jednoho u babièky a dìdeèka na venkovì a druhého v Praze. Ten druhý mìl takové typicky èeské jméno, jmenoval se Pun»a a byl to nalezenec. Jednou jsem vám ho ¹el, já kluk bláhový, pøed cestou do ¹koly vyvenèit, ale zdrhnul mnì do polí, vzal zkrátka do...
|
Jednu mou známou uèitelku ve ¹kolce po¾ádali, aby se svou tøídou nazkou¹ela pro konferenci uèitelù pohádku. Po bouølivých debatách se dìti shodly na staré oblíbené Popelce. Na té nesmrtelné klasické pohádce o tom, jak "chudý ke ¹tìstí pøi¹el". Mravní ponauèení...
|
©kytavka. Anglicky hiccup. Dánové to pí¹ou hikke. ©panìlsky se øekne hippo. Francouzsky houquet. Hebrejsky ¹ihuk. Rusové øíkají iknuc. Italsky je to singhiozzo. A doktoøi pou¾ívají výraz singultus - je to samozøejmì...
|
Cesty osudu jsou nìkdy skuteènì nevyzpytatelné. Doma jsme psa nikdy nemìli a moje maminka se psù dokonce panicky bála. Psi to vìdìli a na ulici na ni ka¾dý aspoò jednou ¹tìkl, i kdy¾ ho obcházela na ¹íøi celého chodníku. To, ¾e jsem se ocitla ve psí redakci hned po...
|
Pojïme se na chvilku zastavit a osvì¾it se u kní¾ky svìtoznámého autora, který se zamý¹lí nad obyèejnými vìcmi, které... "tak prùzraèným zpùsobem oslovují v èlovìku to lep¹í, dávají smysl tìm nejnepatrnìj¹ím vìcem svìta a navádìjí ètenáøe k radostnému pro¾ívání...
|
Zlodìjka knih - kdo ji neèetl, okradl sám sebe. Hodíte kostkou, sledujete, jak padá, a uvìdomujete si, ¾e tohle není normální kostka. Svádíte to na smùlu, ale pøitom jste celou dobu vìdìli, ¾e se to musí stát. Pøinesli jste si to s sebou do herny. Celý stùl to cítil z va¹eho dechu. Od zaèátku vám...
|
Prvního psa jsem si pøinesla domù zabaleného do kabátu. Jako tøináctiletá jsem na¹la malého voøí¹ka u kluzi¹tì, kdy¾ jsem ¹la z bruslení. Tøásl se zimou a mnì ho bylo moc líto. A tak jsme od té doby mìli doma psa. Kdy¾ jsem se vdala, pøivedla jsem si do man¾elství svého pejska...
|
Je tu opìt jaro. Sedím ve své pracovnì u okna a dívám se do koruny vysoké bøízy. Mezi jejími je¹tì nesmìle svìtle zelenými listy se ke mnì natahuje modrá obloha, ta, ze které tak rád èerpám energii a nìkdy také a¾ bláznivou múzu pro mé je¹tì bláznivìj¹í psaní. Kdysi ve ¹kole mi...
|
Opravdový domov bez psa? Existuje to vùbec? Patøím k lidem, kteøí si nìco takového nedovedou pøedstavit. V¹ichni, kteøí psa mají, mi dají za pravdu, ¾e bìh domácnosti øídí vlastnì právì on. Pes je taková dokonalá spojka mezi partnery. A» se milují nebo ha¹teøí, v¾dycky se mu...
|
Na dlouhé chodbì polikliniky, která byla i èekárnou u ordinace obvodního lékaøe, stály ¾idle a na nich sedìl mu¾ se zafaèovanou hlavou, staøenka v rádiovce, starou¹ek s francouzskými holemi, pán s mohutným plnovousem a korpulentní dáma. Byl to takový typ ¾eny, která si s cukrem do...
|
Pìt minut slávy. U¾ druhých v poøadí - v mých rodných Petrovicích u Rakovníka. Ve své celo¾ivotní tvorbì se vracím nejen sem, ale i na celé Rakovnicko a Køivoklátsko. Ten kraj mi uèaroval u¾ v dìtství. Zøejmì i díky mé milované babièce Martì, která bydlela jen ob dva domy od toho na¹eho. Nikdo...
|
Není dárek jako dárek. Nìkterý zmizí v ¹uplíku, v krabici, v kufru, ve skøíni, v zapomnìní. Jiný - a to bývá ten, co u¾ pohled na nìj zahøeje, nám i po létech nevymizí ze vzpomínek. Kdy¾ byl mùj syn novopeèený prvòák, jednou pøi¹el domù ze ¹koly a já u¾ mezi dveømi vidìla...
|