Slavomír Ravik vzpomíná: Samosebou pro nás v¹echny to byla Amerika. To jsem nemìl ani "tuchu", ¾e se tam jednou podívám osobnì. Mí nejbli¾¹í pøátelé se toho mého cestování obávali nejvíce - mìli toti¾...
|
Od støípkù technických je jen malý krùèek ke støípkùm mediálním. Na pøíklad dal¹í, dnes u¾ zcela banální a mo¾ná dokonce i trochu pøekonaná vìcièka - rádio - tedy rozhlasový pøijímaè. I tady mohu nejprve opìt poslou¾it velmi starým pøíspìvkem do týdeníku Èeskoslovenský...
|
Tenhle zajímavý pøípad z povodí øíèky Støely mi vyprávìl penzionovaný øeditel jednoho polesí na Jesenicku, s ním¾ jsem jel pøed lety vlakem z Mariánských Lázní, kde byl na léèení, do Plznì. Pøi hovoru jsem se náhodou zmínil o svých rybáøských...
|
Na Bo¾í narození o ble¹í poskoèení, na Nový rok o slepièí krok, na Tøi krále o krok dále a na Hromnice u¾ o hodinu více. Nemusíme mít na zøeteli pranostiky, odmìøované prodlu¾ování dne je samozøejmé se svou pravidelností a nemìnností. Se stejnou...
|
Jé¾i¹, tak kde máte nìjakou tu pohádku? U¾ jsem celej u¹lej, nohy mì bolí, hlad mám jako neuznanej spisovatel, nikde ¾ádná princezna a do jeskyní abych platil vstupný! Naposledy jsem se zastavil v Punkevní...
|
Asi poslední vymo¾eností lidského umu jsou samoèinné poèítaèe a i s tìmito potvùrkami na stará kolena bojuji se znaènì støídavými úspìchy! V krátkosti by se to dalo shrnout do následujících øádkù. První velký sálový poèítaè v Èeském hydrometeorologickém...
|
Není to tak dávno, kdy jsem pravidelnì a èasto dostávala rùzné obrázky nebo fotografie motýlù èi výrobkù ze døeva od pana Tondy Suka. A teï v novém roce je najednou ticho, po¹ta prázdná. Tonda Suk ode¹el z na¹eho kruhu dopisovatelù SeniorTipu a mnì se najednou...
|
Polo¾te si ruku na srdce. Kdo z vás nìkdy nenahlédl do snáøe, kdo netou¾il po vysvìtlení, co který sen znamená. Jsou sny, které pøi probuzení zapomenete, a jiné naopak ve vás doznívají silnou intenzitou. Do této...
|
Jsou ale i daleko men¹í a mo¾ná i zajímavìj¹í vìci, ne¾ automobil, které tu zpøíjemòují, tu naopak znepøíjemòují ná¹ ¾ivot. Mezi nì patøí vìcièka zvaná telefon, nejlep¹í to prý to dárek pana Bella na¹im ¾enám! A kupodivu i k této vìcièce jsem na¹el jeden svùj krátký, u¾...
|
Kdo by si rád ve zralém vìku nezavzpomínal na studentská léta. Obyèejnì jsou to ta nejhezèí léta v ¾ivotì. Na mì takové ètyøi roky také èekaly. Krásné Mariánské Láznì, zajímavé studium, kamarádi, vlastnì bezstarostný ¾ivot a prostì v¹echno...
|
Na pamì» Jana Waldaufa st. Platí-li, ¾e syn je hodným nástupcem svého otce, je snad mo¾no také dedukovat, ¾e otec si svého syna zaslou¾il. Suïte sami... Mìsto Borovany...
|
Konèí léta padesátá, Tonda poznal Maru¹ku,
kde to bylo? Ani nevím! Snad v Táboøe na rù¾ku!
Nebo nìkde na posedu, anebo nìkde pod vì¾í?
Líp to zjistit nedovedu, na tom v¹ak houby zále¾í!
Tonda poznal...
|
Proto¾e jsme se v rodinì nedopracovali ani k jachtì, ani k soukromému letadlu, mohu dále vzpomínat pouze na zku¹enosti s nejroz¹íøenìj¹ím dopravním prostøedkem - osobním automobilem. První jsem vy¾enil v prvním man¾elství a byla to Tatrovka z roku...
|
Peèení chleba bylo kdysi maturitní zkou¹kou ka¾dé hospodynì. O to hor¹í, ¾e zkou¹ející byla obvykle tchýnì. Ono upéci dobøe a dobrý chléb nebylo jen tak jednoduché. Vybavuje se mi obøad, který provázel moje dìtství týden co týden. V pøedveèer se pøinesla do kuchynì...
|
Milý Josef Hlinomaz cestoval rád - zvlá¹tì k moøi, v nìm¾ se dozajista rochnil jako delfín. Byl v¹ak také skromný, nebo» ti, kdo¾ dostali výjezdní dolo¾ku a devizový pøíslib, se museli chovat za na¹imi hranicemi velmi skromnì. A tak jednou...
|