Sbìratelství jako koníèek je dávno a dlouho známé, ale já bych dnes chtìla povídat o sbìratelích, kteøí sbírají, nevìda proè. Promiòte, ¾e se vystrkuji do popøedí, jinak jsem povahy skromné, plaché a¾ zakøiknuté, ale výborným pøíkladem...
|
Autor: Milo¹ (1931), uèitel v.v. - Ona 12ti letá dívenka má dnes ji¾ 54 let - man¾elka mého syna - matka mých vnuèek:
narodily se pøed 26 lety - dìvèátka - dvojèátka - na¹e milá vnouèátka. Snacha je milá veselá paní a pohlavek je dávno odpu¹tìn...
|
Mu¾i prý nestárnou. Nevím jak vy, ale já s jedním, který stárnout odmítá, ¾iji. Ráno vybìhne na sídli¹tní plac, a v teplákovce se prohání okolo domù. Já otevírám první oko, a sna¾ím se zaostøit na budíka, kolik je hodin.
To snad není mo¾né! Pùl ¹esté ráno, a on u¾ ZASE vyrá¾í ven?! Jako v¾dy! To mne celých 40 let, co spolu ¾ijeme...
|
Chytat se dá ledacos. Ryby, motýli, bronz, my¹i. Ale chytání lelkù, je velice delikátní zále¾itost. Stále je¹tì mám v ¾ivé pamìti slova mé maminky: "Jestli bude¹ poøád nad tìmi slovíèky lelkovat, tak uvidí¹, co se stane!" Nutno podotknou, ¾e maminka mne nikdy nebila...
|
V¹em, kdo kdy ¾ili nebo ¾ijí s jakýmkoliv chlupatým zvíøátkem budou mé øádky urèitì velmi blízké! Chtìla bych se s vámi podìlit o zá¾itky, které èlovíèci, nemající vztah ke zvíøátkùm neocení, ale ta druhá skupina se bude usmívat a øíkat si...
|
Léto pomalu zavøelo vrátka a táta tu bloudí jako tygr v kleci a vrèí:"To je dìs, v pìt je tma, do nièeho se mnì nechce, jak jenom tu dlouhou dobu pøeèkám?" Na dìlání krmítek je je¹tì moc brzo. Tak øíkajíc není do èeho vrtnout. Je¹tì nedávno, kdy se den tetelil poledním ¾árem...
|
Jsem dlouholetým èlenem Klubu novináøù seniorù, který má kolektivní èlenství v Radì seniorù ÈR. Pøicházejí mi proto nejrùznìj¹í pozvánky, nav¹tìvuji rád nìkteré akce, pokud mi to zdravotní stav dovolí, a nehodlám si nikdy nechat zajímavé informace jen pro sebe, ale mám-li mo¾nost - seznamuji...
|
Pøi svém pobytu v lázních v Teplicích (v roce 1996) jsem se v¾dy tì¹ila na odpolední volno, kdy jsem chodila na procházky a podnikala výlety do okolí za poznáním pøírodních krás severoèeské krajiny. Èasto moje cesta vedla na znìlcový Doubravský vrch...
|
V Èeském støedohoøí je sedm vodopádù a jeden z nich, pomìrnì neznámý, nese tento název. Nachází se toti¾ na Pekelském potoce pod malou osadou Mlýni¹tì, kterou najdeme na mapì severozápadnì od Ne¹tìmic. Sobota se probouzí...
|
Kdy¾ nám ujede ve mìstì autobus nebo tramvaj, máme vìt¹inou zlost, proto¾e buï nìkam spìcháme a obáváme se, ¾e pøijdeme pozdì, anebo jen proto, ¾e stát na jednom místì a èekat na dal¹í spoj deset minut i déle, je hrozná otrava...
|
Myslím, ¾e jsem mìla velké ¹tìstí, proto¾e si pamatuji na prarodièe jak z matèiny, tak z otcovy strany. A navíc, v¹ichni jsme bydleli v centru mìsta velmi blízko od sebe, pøibli¾nì ve vzdálenosti deseti minut pì¹í chùze. Pøesto jsem èastìji byla s prarodièi matky, speciálnì s babièkou. Ta se vracela z práce o nìco døíve ne¾ dìda a ka¾dý den se cestou domù na nás pøi¹la podívat...
|
Øíkala mi Nadièko a jmenovala se Bo¾ena Horníková rozená Kristková. Pocházela z Litenèic, kde pro¾ila své mládí a zbytek ¾ivota pro¾ila v Budi¹ovì n/Budi¹ovkou, kde jsem se narodila. Poznala jsem ji jako padesátiletou to u¾ na hlavì nosila krásnì uvázaný ¹átek a já jsem jí øíkala staøenko. Byla jsem její první vnuèka, sama vychovala ètyøi syny. Mo¾ná proto...
|