Byl jsem krátkou dobu ¾enatý. Vyjeli jsme s Jarmilou Prahy. Tenkrát to byla pro nás velká událost. Slavnostní! Jeli jsme si koupit první tranzistorové rádio. Je¹tì vìt¹í radost nám pøiná¹elo vìdomí, ¾e se procházíme v hlavním mìstì. Na chvíli jsme mìli dojem, ¾e jsme ve velkém...
|
Tak to vidíte! Pán mì stále uhání, u¾ jen abych zaèal psát, a» u¾ se prej do toho pustím, a sotva¾e opravdu zaènu, tak - no pøece ho sly¹íte? Zavrtal se do svýho pelechu a odfukuje, a¾ se hory zelenají. Urèitì se mu teï zdá, ¾e je v jiným svìtì, kde je v¹echno v poøádku, nikdo...
|
Dal¹í postavou z poèátkù na¹eho filmu, kterého jsem mìl èest osobnì poznat, byl sedmdesátník Jan Kolár. Sedmdesát let, celý lidský vìk, z nìho¾ èasový odstup vytøídil u¾ dávno v¹echny bláhové sny mládí. A pøece Janu Kolárovi byly dopøány vavøíny, solidnost a posvìcení...
|
Kniha lékaøky Marlo Morgan podávající svìdectví o kmeni australských domorodcù, který aè ¾ije zcela primitivním zpùsobem ¾ivota, je duchovnì nejvyzrálej¹í rasou na planetì Zemi. Marlo Morgan se do divoké bu¹e dostává ve svých padesáti letech a zpoèátku vùbec netu¹í, o co jde...
|
Vítr Fujavák pøifièel nad les, hvízdal a povykoval, ¾e zaléhalo v u¹ích, a nad korunami stromù se toèil v bujarém tanci, a¾ je v¹echny rozkymácel. Ètvrtjadýrko se hned vyklonil z okna smrkové svìtnice, hrozil na nìj prstem a volal pøísnì: "®e tì to baví, obracet les vzhùru...
|
Tam, kde konèí louka a zaèíná les, vyrostl ztepilý smrk. Za noci kolébal hvìzdy a za svítání, kdy¾ se les rozeznìl ptaèími hlásky, probouzel ze sna veveøièku, co mìla svìtnici v horním patøe vìtví. Nosila huòatý rezavý ko¾í¹ek, a tak...
|
Kdy¾ zaène bývalý detektiv Brejcha vzpomínat, vystoupí mu na èele ¾íly a hlas se brzy pøesmykne do mohutného fortissima.Chytit facku jeho medvìdí tlapou, to musel být kdysi stejný pocit jako dostat zadkem od vozu. Brejcha, kterému v¹ichni známí øíkají Láïa...
|
Jak asi zapoèal svìt ticha pøed více ne¾ stoletím, je¹tì technicky nedokonalý a pøesto pro první diváky tak lákavý? Teï u¾ asi sotva pochopíme, jaké my¹lenkové pochody tenkrát pøimìly pana Pokorného...
|
V¹echnu bídu svìta zapsal do svých vzpomínek i Jan Køtitel Pipperger, kat rakouského mocnáøství. Zachovaly se i dokumenty jeho nevlastního syna, slavného popravèího mistra Wohlschlegera. Ten na slovo vzatý odborník, který zmìøil objem krku...
|
Nechtìl jsem psa do mìstského bytu. Dìsilo mì, co v¹echno by mohl nasbírat na ulicích a zavléci domù: roztoèe z holubù, vajíèka ¹krkavek, bakterie, bacily. Hrùza, nic takového! ®ádný pes nesmí pøes práh na¹eho bytu! Byl jsem neústupný a vydr¾elo mi to dost dlouho. A¾ jednou pøi...
|
Tato na první pohled obyèejná nauèná kní¾ka mì vylo¾enì uchvátila svou jednoduchostí a zároveò hloubkou. Peter Wohlleben pí¹e o svých poznatcích lesa v ich-formì a tento blogerský pøístup udílených rad je plný emocí a osobních postøehù...
|
Kdy skonèil film jako varietní èíslo a kdy se zaèala psát historie filmu jako umìní? O tom svìdèí vzpomínky Josefa Brabce, vyuèeného pekaøem v Jablonci, kudy kdysi projel první potulný podnikatel se ¾ivými snímky. Brabec byl natolik okouzlen, ¾e se vydal do...
|
Bronchitida, astma, zánìty lícních dutin. Diagnóza nepøíli¹ veselá. Dostal jsem poukaz na léèení do sanatoria Jiøího Wolkra na Slovensku. Tatranská Poljanka mne pøivítala krásným poèasím. Vystoupil jsem zcela jinde, a tak jsem vlekl dva kufry celý kilometr. Díval jsem se na budovy...
|
Josef Scheybal, správce sychrovského zámku, proslul v druhé pùli dvacátého století jako archivalista a vynikající znalec mordù a senzací uplynulých staletí. Kdy¾ jsem zazvonil u sychrovské branky, mìl u¾ pan Scheybal vìt¹inu dávných archiválií svìta zloèincù ulo¾enu v...
|
Kdo rozumí stromùm nejlépe? Pøirozenì lesník. A tím právì je nìmecký autor knihy pro dìti "Sly¹í¹, jak mluví stromy?" Peter Wohlleben. Uèí malé ètenáøe, aby se na stromy v lese dívali nejen jako na ¾ivoucí organismy, ale doslova jako na originální "bytosti", které se...
|